Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Buddha/2 Díky za odkaz. On vlastně Taoismus, pěstovaný v Číně (civilizace hanby jako vše v Asii), mluví o plynutí jako společenské ctnosti, jestli jim dobře rozumím, tedy že tak se má chovat i ten, kdo tak stavěný není.

dan162 » Buddha/2 Máš pravdu, dík, že mi ji ukazuješ. Dvojitou pravdu. Jednak jsem nechal vyvřít svůj vlastní vzorec, na který se nikdo neptal, a druhak každý má svou cestu, ať je jakkoliv odlišná od mé a nemám co k ní prudit. Můžu se zeptat a registrovat odpověď. Funky, omlouvám se.

A jinak se mohu podívat, proč byl můj odpor tak silný, že jsem překročil hranici. Ono to nepatří do tématu tohoto vlákna, nechci to rozvíjet. Není tam předsudek, je to zkušenost, strach, zoufalost, vnímání, vyděšení. Příliš pláče ve společnosti, který v tichu slyším. Bolesti, která nepromluví a je jí tolik a zbytečné. Jen oči, které hledají, jak překlenout nepřeklenutelné. Bezcitnost, která vypočítavě sklízí úrodu a je jí pořád víc a víc. Kniha za to nemůže, to je moje. Musím se naučit tuhle energii nechat procházet. Je to součást světa a vývoje.

dan162 » Buddha/2 Ne, neprovokuju, ale když lidi mlčí, tak se nic nového nedozvím.

Pozitivní a negativní je subjektivní hodnocení, ale ne vlastnost reality. "Déšť je" zní popis reality. Klidně "Déšť je pozitivní". když to někdo tak potřebuje nebo vidí, ale déšť je reálně stejný bez ohledu na hodnocení.

Agresivita může být autentická, no dobře, souhlas, to jsem nenapsal dobře.

Ad společnosti na emoci - máme jich samozřejmě víc, těch co společnosti tmelí. Známe u nás i tu hanbu. Říká se to dětem, ale později už to nějak není u nás účinné. Že by bezohledný řidič byl označen za hanbáře a raději aby jím nebyl, tak že bude řídit ohleduplněji? chacha. Ale je účinné označit někoho za viníka, že je ten špatnej. To už lidi nechtějí a dávají si pozor. Jsou to brzdy ve společnosti, díky kterým nepanuje džungle a zvůle, ale nějaká pravidla. Najdu video...https://www.youtube.com/watch/… kdyby byla potřeba čeština, tak automatické titulky na počítači.

Mne překáží manipulace. Vladař byl psaný v době, kdy bylo běžné travičství a kdy už nebylo náboženství tmelícím prožitkem. V tehdejší době rady z Vladaře byly ok, ale do dneška nepatří. Přijde mi příliš oproštěný od emočních brzd zdravé společnosti.

dan162 » Buddha/2 Diskutabilnost v diskuzi je její smysl. Jasně, je tam pár návnad.

Pozitivní manipulace je stejně špatná jako negativní, pořád je to manipulace. Stejné jako pochvala/pohana, i když emočně jedno z toho vypadá líp. Já, raději autenticitu než agresivitu.

Manipulantovi je jedno, jak to bude prožívat oběť manipulace. Kdyby ho bolela bolest oběti, tak by to tak neudělal.

A společnosti jsou jiné - protože jsou tmelené jinou emocí. Asie a část Afriky hanbou, Západ vinou.

Lupi » Buddha/2 Jojo, otázka rovnováhy. Dar/problém. Jako vlastně všechno.

funky » Buddha/2 Asterix... :-)

dan162 » Buddha/2 Myslím si, že je to naučitelné, takže dar pro toho, kdo se to naučí :-)

dan162 » Buddha/2 Videl, nekolikrat. Myslis scenu, kde psychlozka se neciti komfortne a soucasne rika Nickovi, ze to je dar, ne problem?

S ostatnim souhlas. Navic k moznostem ktere jsi uvedl pridam, ze nekdo svuj dar zamyka i pred sebou. Klidne se radeji uchlasta, neunese ho.

Myslim si, ze zde nejde o dar, spis o pozapomenutou, kdysi normalni vlastnost. V male mire je dost bezna.

Lupi » Buddha/2 Mám vypozorováno, že Lev je znamení, které lze nejvíc ze všech výchovou a okolnostma pokřivit.....ovšem ne, když tam má Pluto, samozřejmě. Na provázku bych zrovna neřekla, ale měla jsem dva kamarády (dej jim pámbu nebe) co byli Lvi jako víno. A kamarádku a sestřenku Lvice, které to zvládají, ty ale nenechávají svou lvovitost ladem. Já jsem k nim nějak ohleduplnější, než k jiným, vnímám tu jejich těžko udržovanou rovnováhu. A právě tenhle Lev s náturou Štíra mě v tomhle ohledu dost mate, proto jsem vlastně o něm zavedla debatu.

dan162 » Buddha/2 Pluto ve Slunci klidně jde ZA doraz, když chce. Jinak souhlasím s "z nouze ctnost".

"Nejde nepoužívat" - myslel jsem tím, že energie vždy vzniká (s věkem je té volné méně, jak tělo hůř funguje) a někteří mají možnost výběru, kam bude směrována. Dle horoskopu, dle mínění o sobě, dle vzorců, dle cílů/své vůle atd. Když není směrována nikam, ničí člověka zevnitř. Klidně to mohou být fajn lidé, jen místy velmi důrazní, kde existence barikády je důvodem ji prorazit.

Ale je to jen můj vhled a názor a zkušenost, nikoliv Písmo.

thééé » Buddha/2 Snaha vyhnout se chybám - no vidíš, na tom něco bude - z tohoto pohledu mě to nenapadlo.
U narcistické poruchy není schopnost dávat zpětnou vazbu, ani na sebe nahlédnout. U poruchy autistického spektra taky...
Možná je to určené i mírou Vědomí ??? Což by mohl být už určitý start do života.

"No a pro natvrdlejší z nás, nebo pro ty, co nemájí zrcadlo máme partnerské vztahy "

ano, pro nás všechny

dan162 » Buddha/2 Ano, v člověku povrchnější, oproti sexu nebo pudu sebezáchovy nesahají tak hluboko, možná protože jsou o tolik mladší. Když zkoušíme něco v sobě měnit, tak na ně sice obtížně, ale dosáhneme i z nejnovější vrstvy racionality, na to hlubší už nedosáhneme. A jemnější jsem myslel ve smyslu škálovatelnosti, jemně dávkovatelné, napsal jsem to divně. Uvedl jsem příklady jemného rozlišování, nic tak humpoláckého jako bojuj/uteč/strň.

Lupi » Buddha/2 No však - mea culpa, mea maxima culpa!

dan162 » Buddha/2 Souhlasím, vývojově je pud sebezáchovy nejsilnější/nejstarší vlastnost života, kdy se RNA samoreplikovalo a dokázalo dochovat. Přijde tygr a prchám na první dobrou nebo bojuju nebo strnu. Nic mezi.

Emoce je proti tomu povrchnější a jemnější. Je ovlivněná hodnocením. Naše smečka - cizí smečka. Dítě vlastní smečky mám vnitřní potřebu zachránit, která slábne u dítěte cizí smečky. Není to nula jedna jako u pudu sebezáchovy, ale škála. Vlastní dítě - dítě jiné ženy stejné smečky - cizí dítě přijaté za své - cizí dítě jiné smečky. Jednání pod emocemi je jemně odstupňované. Jednání reflexní je automatické.

Lupi » Buddha/2 No já tyhle postoje ještě zažila a snášela jsem je blbě už jako dítě.

dan162 » Buddha/2 To je subjektivní. Rozchod včetně psychických reakcí často jeden z partnerů datuje od chvíle, kdy se po mnoha pokusech to změnit druhému uzavřel a druhý až od chvíle, kdy se žena odstěhovala. V reálu jeden roky experimentuje, hledá řešení, pozoruje sebe a druhý je spokojený a nic neslyší. Post reakce: "já jsem byla spokojená a že ty jsi něco říkal, jsem brala že máš nějaké tenze, které si vyřešíš."

Lupi » Buddha/2 Já bych k tomu všemu ještě položila otázku "co znamená neodpustitelné a pro koho."

Abelas » Buddha/2 A obstál by případ, kdy se neodpustitelnost vztahuje na druhého člověka, či skupinu lidí. Častokrát je nemožné vysvětlit do detailů pohnutky našich nepopulárních rozhodnutí, protože druhá strana nedokáže nebo nechce chápat, ale my přesto musíme jednat, protože jde o život, zdraví, či osobní integritu.

Abelas » Buddha/2 Nevím, z jakého filmu to zakladatelka diskuze vyšťourala x) , ale domnívám se, že to slovo (neodpustitelné) je třeba brát s rezervou. Je míněno s neviditelnými uvozovkami, jinými slovy jako radikální řez, který bolí řezajícího i řezaného.

Neodpustitelný čin v pravém slova smyslu doopravdy stahuje ke dnu a nic dobrého z něj nevzejde.

dan162 » Buddha/2 Třeba rozchod s partnerem, kde se ti dva míjejí. Pro druhou stranu to přichází zničehonic, i když to bylo dlouhé roky zřejmé. Okolí to třeba vnímá jako neodpustitelnou zradu.