Diskuze, Diskuzní fórum

cimi » dan162 To mě těší, že se mi podařilo taky někoho zahltit

cimi » dan162 A ještě i text k 59:

"Tento klíč nese archetyp síly, která láme zdi mezi lidmi – nejprve v těle, pak v rodových liniích a nakonec v celé civilizaci. Na jeho nízké frekvenci se tato síla projevuje strachem z blízkosti a skrytými záměry; na vyšší frekvenci se mění v intimitu, která odmaskuje všechno, co není pravdivé. A v samotném vrcholu mizí hranice mezi mnou a tebou. Tento klíč pracuje v sakrálním ohnisku života, v místě plození i radosti, kde se rodí naše nejhlubší ano existenci. Otevírá prostor pro celoplanetární proměnu vztahů, sexuality a kmenových vzorců.

? STÍN: NEPOCTIVOST

Stín 59 odhaluje prastarý přežitkový kód: nedůvěru mezi lidmi a strach z blízkosti. Na této frekvenci si neseme do vztahů skryté motivy, nevyřčené dohody a polopravdy, které mají chránit naše zranitelné jádro. Nepoctivost tu není jen morální pojem – je to chemie strachu v poli dvou lidí. Jakmile do prostoru intimity vstoupí obava, vědomí se stáhne a začne kalkulovat: Co si mohu dovolit odhalit, aby to nebylo proti mně použito?

Z takového strachu se rodí masky: hra na nezasaženost, na přizpůsobení, na svůdnost či na kontrolu. Tělo ztuhne, dech se zkrátí a aura se stáhne. Vztah se mění v genetickou prádelnu – víří se staré rodové nánosy, ale nic se doopravdy nepropláchne; pouze se pere dokola. Paradoxně, právě strach vytváří napětí, které udržuje přitažlivost, ale současně brání skutečnému setkání. Vzniká koloběh: přiblížení – znejistění – úkryt – opětovná hra.

Stín 59 je proto vždy dvojí: izoluje – a zároveň proniká. Izoluje nás do soukromých bublin, kde ukrýváme pravdu; a přitom proniká do pole druhého skrze manipulaci, kontrolu nebo svod. Ať už se to děje jemně či hrubě, výsledkem jsou nezdravé hranice: buď zeď, nebo invaze. Obě polohy jsou jen tváře téže nepoctivosti – nedůvěry v bezpečí otevřenosti.

Represivní podoba: VYLOUČENOST

Uzavření, staženost, pocit, že sem nepatřím. Člověk se odpojuje od kolektivu, vztahů i tělesné radosti. Hlavní strategií je neviditelnost: neukazovat, necítit, neříkat. Potřeba bezpečí je řešena únikem – do role samotáře, do práce, do duchovna bez těla. Sexualita chladne, kontakt je minimální, slova jsou opatrná. V jádru leží stud a obava, že odhalení přinese odmítnutí.

Reaktivní podoba: VTÍRAVOST

Opačný pól téhož strachu. Člověk tlačí na intimitu, aby předešel odmítnutí – svádí, testuje, kontroluje, potřebuje vědět. Do prostoru druhého vstupuje invazivně (tělem, slovy, pozorností), a přitom se sám odhaluje selektivně. V pozadí běží anxiózní touha po spojení, které má zaplnit vnitřní prázdno; výsledkem jsou žárlivost, dramata a vztahové hry.

Obě strategie – vyloučenost i vtíravost – drží v chodu totéž kolečko strachu. A dokud nepojmenujeme pravdu v těle (napětí, stud, nenaplněné potřeby), nepoctivost se stále přebarvuje, ale nemizí.

? DAR: INTIMITA

Intimita není činnost, ale pole. Dar 59 rozpouští strach tím, že vnáší poctivost přímo do chemie kontaktu. Tělo se uvolní, dech se prohloubí, aura se rozšíří – a mezi dvěma lidmi vznikne prostředí, v němž pravda je přirozená. Nejde tu o povinné všechno si říkat, ale o stav, ve kterém už nepotřebujeme nic skrývat ani vynucovat. Oči, hlas, kůže i vůně začnou mluvit stejným jazykem: Jsem tady, beze zbraní.

Tato frekvence je hadí síla života, při které sexuální energie stoupá a prosvětluje srdce i mysl. Vztahy se čistí od skrytých záměrů; slova se zkracují, zato přítomnost houstne. Lidé s aktivním darem 59 mají přirozenou schopnost probodnout závoj – jejich upřímná blízkost odmaskuje lež bez útoku a stud bez ponížení. V jejich poli se buď uvolníme, nebo utečeme – nic mezi tím.

Prakticky se intimita projevuje jako:

* Poctivost bez obrany. Říkám pravdu s ohledem, ale bez taktiky – nikoli, abych druhého změnil, nýbrž abych se ukázal.

* Zdravé hranice. Ne ze zdi, ale z jasnosti. Co je živé, vítám; co není, nekrmím.

* Alchymie doteku. Tělo znovu získává svého řečníka – je jím chuť, teplo, pohled, dech. Sexualita přestává být vyjednáváním moci a vrací se k hravé posvátnosti.

* Průzračné průchody mezi lidmi. Tam, kde dříve stály kmenové, kulturní či genderové obrany, se objevuje přímé my. Intimita je sociální katalyzátor – skrze dvojici mění rodiny, týmy i komunity.


Dar 59 tak není víc sexu; je to víc pravdy v prostoru, kde býval strach. A tato pravda rekonfiguruje naše geny: rozpouští staré kmenové izolace a připravuje kolektiv na novou úroveň citové gramotnosti (v partnerství s GK 55).

? SIDDHI: TRANSPARENTNOST

Na nejvyšší frekvenci mizí hranice mezi vnitřkem a vnějškem. Transparentnost znamená, že aura je tak čistá, až nelze nic skrýt – a není proč. Nejde o exhibici ani o totální sdílení. Spíše o stav, v němž se vědomí neztotožňuje s žádnou maskou, a proto skrze něj svítí samo Bytí. Kdo se setká s touto frekvencí, nevidí před sebou osobnost, ale průhled do skutečnosti.

Symbol této siddhi je opeřený had – Quetzalcoatl. Had znamená tělesnou, zemskou sílu; peří je nebe, lehkost a jasnozřivost. V transparentnosti se obě roviny nebojují, ale splývají: sexualita se stává modlitbou, dotek je průchodem světla a slovo je prosté postranních významů. Tělo a duch už nejsou dva projekty, které je třeba slaďovat – jsou jedinou vibrací. Tato vibrace je nakažlivá: vztahy se samy vyrovnávají, stud nemá na co se přichytit, staré kmenové vazby se rozpouštějí.

Kolektivní dosah této siddhi je obrovský. Jakmile se lidská pole prosvětlují, mizí motivace pro válku – protože strach z jiného už nemá nosič. Dochází k přirozenému mísení genofondů, k pádu umělých hranic a k obnově nevinnosti v lidské sexualitě. Člověk se stává stále více androgynní bytostí ve smyslu vnitřní jednoty pólů: přijímající i pronikavé jsou v rovnováze. Transparentnost nepřináší asketické odříkání; přináší svobodu beze zbytku – nikdo a nic v nás nepracuje proti životu.

V blízkosti nositelů této frekvence se vyjevuje hluboké ticho. Není to prázdnota, ale plnost bez tajemství. A právě tímto bezejmenným světlem se vracíme domů – k jednoduchosti, kde vztah je jeden.

❓ Otázky k vnitřnímu zastavení

* Co teď ve mně nechce být viděno – a čeho se bojí, kdyby bylo odhaleno?

* Kde hraju hru vstřícnosti, abych se vyhnul opravdovému setkání?

* Jak vypadá moje nepoctivost v nejjemnější podobě (drobné vynechání, zamlčení, taktičnost)?

* Zažil jsem dnes okamžik, kdy moje tělo řeklo jasné „ano“ – beze strachu a bez kalkulu?

* Jak mohu vnést o jeden stupeň více pravdy do nejbližšího vztahu, aniž bych se přestal chovat s respektem?


?️ Praktické tipy pro integraci

* Mikro‑poctivost: Každý den řekni jednu drobnou pravdu, kterou bys normálně zamlčel. Stačí jedna věta, vyřčená bez obviňování.

* Dech do studu: Když se stáhneš, dýchej 10 pomalých nádechů do podbřišku. Dovol tělu cítit teplo; až pak jednej.

* Zastav hru na hádanky: Nahraď „uhodni, co potřebuji“ větou „potřebuji…“. Jednoduché, ale mění chemii pole.

* Péče o dotek: Vědomý kontakt (držení, pomalý polibek, objetí) bez cíle po 10–20 minut. Všímáš si, kdy se objevuje tlak na výkon?

* Bez pomluv: Týdenní experiment – nemluv o třetí osobě bez její přítomnosti. Pole se vyčistí překvapivě rychle.


? Závěrečné shrnutí a kontemplace

Genový klíč 59 je mostem od strachu k transparentnosti. Ve stínu se chemie vztahu zakalí nepoctivostí – buď se uzavřeme, nebo druhého zahlcujeme. V daru se rodí intimita: pole, kde je přirozené být pravdivý a kde se hadí síla života stává světlem.

Zůstaň chvíli s otázkou: Co kdyby dnes nemělo být nic skryto – ne proto, že musím říct vše, ale protože už není čeho se bát? Možná ucítíš, jak se v tobě otevírá průchod. Tudy prochází život, aby spojil, co bylo oddělené. Stačí mu uvolnit cestu.

cimi » dan162 Také mám bránu 59-6

K té 6tce mám uložený pěkný text...

"Genový klíč 6 nese v sobě jednu z nejvýraznějších lekcí lidského života: jak se vztahujeme k polaritám a jak s nimi nakládáme. Všude kolem nás vidíme napětí – mezi mužem a ženou, mezi kulturami, mezi národy, i v našich vlastních myslích. Konflikt je zde přítomen jako archetypální síla, která proniká hluboko do genů. Nejde jen o psychologický nebo sociální jev – je to samotná energetická matrice života, vyjádřená v naší biologii, v acidobazické rovnováze krve, v nastavení našich nervových systémů.

Proto je klíč 6 tak zásadní: dotýká se základního mechanismu, jakým se lidstvo učí překračovat hranice oddělenosti. Je to archetyp sporu a smíření, války a míru, mužského a ženského principu. Když se tento vzorec uzdravuje, otevírá se možnost pro skutečné sjednocení – nejen v našich vztazích, ale i v těle a v samotném poli vědomí.

??Í?: KONFLIKT

Stín tohoto klíče má kořeny v genetickém naprogramování k obraně. Na buněčné úrovni jsme nastaveni reagovat na druhé s podezřením, chránit si vlastní prostor a vnímat opačný pól jako ohrožení. Tento mechanismus, kdysi nezbytný pro přežití, se stal zárodkem nedůvěry, z níž vyrůstají všechny formy konfliktu – od partnerských hádek až po globální války.

Konflikt se rodí, když dovolíme svému vědomí ztotožnit se s emocionálním stavem. Každá silná emoce nás vtáhne a zotročí, a my pak reagujeme ze slepoty, ne ze svobody. Stín 6 neustále udržuje polaritu: muž proti ženě, Východ proti Západu, já proti tobě. Na osobní úrovni to znamená hádky, obranu, neschopnost naslouchat. Na kolektivní úrovni to znamená války, rozdělení a neustálý boj o hranice.

Konflikt je v tomto klíči definován nejen jako vnější střet, ale i jako vnitřní nerovnováha. Narušené pH krve, přetížení nervového systému, chemické turbulence – to vše je tělesným obrazem hlubší duchovní nerovnováhy. Když se v nás neustále střetávají nevědomé polarity, tělo i mysl trpí.

Represe: Přílišná vstřícnost

Když je energie stínu potlačena, projevuje se jako přehnaná přizpůsobivost. Člověk se snaží za každou cenu udržet klid, obětuje vlastní potřeby, aby zabránil konfrontaci. Na první pohled může působit mírumilovně, ale uvnitř se hromadí nevyjádřený hněv a frustrace. Tento typ lidí se stává snadno manipulovatelným, protože nedokáže vymezit hranice.

Reakce: Netaktnost

Na opačném pólu stínu stojí lidé, kteří své potlačené napětí ventilují ven. Reagují prudce, útočí slovem či gestem, často s nepatřičnou tvrdostí. Mají potřebu říct věci na rovinu bez ohledu na citlivost druhého, a tím zraňují okolí. Tento typ netaktnosti je jen druhou stranou téže mince – obranného mechanismu, který se rodí ze strachu.

???: DIPLOMACIE

Dar tohoto klíče není jen společenská dovednost, ale hluboký energetický proces. Diplomacie znamená schopnost vstoupit do pole napětí a vyrovnat jej. Člověk s tímto darem dokáže vstřebat agresi, nenechá se jí nakazit, ale současně ji nepopře. Umí přijmout tlak druhého, podržet jej ve svém těle a proměnit, než jej vrátí zpět. Nejde o kompromis ani o únik – jde o skutečnou alchymii vztahů.

Na biologické úrovni je tento dar spojen s vyrovnáváním acidobazické rovnováhy a s jemnou regulací nervového systému. Na psychické úrovni se projevuje jako schopnost vnímat, kdy je správný okamžik pro slovo či gesto. Diplomacie je umění načasování: vědět, kdy mlčet, kdy promluvit, kdy otevřít náruč a kdy pevně stát.

Tento dar se objevuje u lidí, kteří dosáhli emoční zralosti. Už nepotřebují dokazovat svou převahu, ani utíkat před tlakem. Jejich přítomnost má uklidňující účinek – konflikty v jejich blízkosti slábnou, protože nepřilévají olej do ohně. Diplomacie není o technice, ale o frekvenci vědomí: když se člověk naučí vědomě udržet v sobě protiklady, jeho tělo samo vyzařuje harmonii.

??????: MÍR

Na nejvyšší úrovni se energie konfliktu rozpouští v absolutní prázdnotě. Siddhi Míru není výsledkem vyjednávání ani kompromisu – je to stav, v němž hranice ztrácejí význam. Vědomí se přestává ztotožňovat s tělem či s emocí a stává se čistou přítomností.

Mír tohoto druhu není křehký, protože nemá co chránit. Je jako příběh starého mudrce, který seděl v prázdném člunu: když do něj někdo vrazil a začal mu spílat, on se jen tiše usmíval, protože věděl, že v člunu nikdo nesedí. Tak i osvícený člověk reaguje na útoky a konflikty – vidí, že nejsou skutečné, že nejsou adresované jemu.

Siddhi 6 představuje nejhlubší možné sjednocení, v němž se rozplývá oddělenost. V těle se tento stav popisuje jako duhové tělo – stav, kdy se fyzická forma stává průhlednou pro světlo vědomí. Mír není pouhou absencí války – je to zářivá plnost, ve které se všechny polarity stávají jedním.

Otázky k vnitřnímu zastavení

Kdy v mém životě znovu a znovu vstupuji do stejného konfliktu?

sklouzávám spíše k potlačené vstřícnosti, nebo k netaktní prudkosti?

Umím vnímat okamžik, kdy se rodí napětí, a zastavit jej dříve, než přeroste ve spor?

Co pro mě znamená skutečný mír – uvnitř i navenek?

Praktické tipy pro integraci

Vědomé dýchání – když cítíš, že vstupuješ do konfliktu, několikrát se zhluboka nadechni a vydechni, aby se tělo vrátilo do rovnováhy.

Naslouchání beze slov – zkus občas jen tiše vnímat druhého, aniž bys hledal odpověď. Tím se otevírá prostor pro diplomacii.

Pozorování polarity – sleduj, kdy se v tobě střídají mužské a ženské kvality (síla a jemnost, obrana a odevzdání) a hledej jejich vyváženost.

Cvičení hranic – uč se říkat „ne“ s klidem a pevností, bez agrese.

Závěrečná kontemplace

Genový klíč 6 nás učí, že konflikt není nepřítel, ale učitel. Každé napětí je příležitostí odhalit hlubší nerovnováhu v nás i ve světě. Pokud jej potlačíme nebo na něj reagujeme, jen jej posilujeme. Pokud se mu však otevřeme s vědomím a proměníme jej, stává se branou k daru diplomacie a nakonec k siddhi míru, což je stav, který se objeví, když se rozpustí iluze oddělenosti. Každý konflikt, který projdeme vědomě, je krokem blíž k tomuto rozpuštění. Až v hlubinách prázdnoty, kde není ani vítěz, ani poražený, se ukáže pravý smysl tohoto klíče: mír, jenž září z našeho vlastního bytí."

teonanacatl » dan162 I tobě děkuju za názor,,,to co píšete mi pomáhá si uvědomovat vic,,, vždycky jsem to tu měl rád,,, žádná banda vulgárních lidí,,, většinou lidí který maj srdce a cítí,,, děkuju

špejlička » dan162 No to je milé, děkuji

teonanacatl » dan162 Děkuju za názor,,, rozumím tvému zenovemu vyjádření,, a vím, že ty rozumíš co tím myslím já,,,,jak nebýt ovce!? nebýt moudrá ovce? slyším volání,,, všichni ho slyšíme,,,je čas na restart lidský mysly,, děkuju ti

Lupi » dan162 Nene, většinově smrky a semtam jedle. Ta jedle tam na kopci byla jediná a když se vzduch trochu vyčistil, zložila si pěknej kus lesa.

Deam » dan162 Chvíli před dobou covidovou jsem se chytnul na pár let v pěstební činnosti a vydrželo mi to tak akorát. :)

Jsou dané počty, kolik se čeho má vysázet na hektar a podle toho se to vede. Všechno je dost pevně stanovené.

Navíc dokud nevyrostou stromky dostatečné velikosti, musí se to vyžínat nebo stříkat. Takže jinak než ve sponech to vlastně ani nejde, sazeničky jsou opravdu mrňavé a ve vzrostlé trávě by to bez sponů šlo dost těžko.

Všechno se to samozřejmě kontroluje, aspoň tak to funguje na pozemcích Lesů ČR.

Myslel jsem si, že se rozvolnila pravidla ohledně obnovy lesa přírodní sukcesí, ale nějak to nikde nemůžu najít, pořád se píše, že se to musí vysázet do dvou let.

Lupi » dan162 Jo, tak nějak si to taky představuju. Že chytají vibrace a frekvence.

Lupi » dan162 Ale netrvá Dane.Předpokládám, že hodně záleží na tom, kdo roste kolem a vysemení se. Jezdíváme na jednu hájenku u Ledče a v roce 2010 tudy prostvištělo tornádo. Tak běsný, že urvalo řtyřicetimetrovej buk před tou hájenkou, strom, chráněný státem. A tohle tornádo tam vymydlilo třičtvrti lesa na stráních kolem údolí. Na jedný stráni sázeli smrky, jenže asi toho bylo v okolí moc - druhá stráň čekala, až se na ni dostane a zatímco čekala, zarostla úplně stejně, jen ne kedlubnovitě. Na celým tom kopci holiny zarostly samovolně a dneska mají ty stromy dobře 6-8 metrů.

Lupi » dan162 S těma řádkama máš asi pravdu, ale stejně je to strašně prdlý. Lezou lezci až do špiček obrovských smrků a borovic, aby měli semínka, pak to chovají v lesoškolkách a nakonec - jampadá! Vysázejí. A přitom kdyby to nechali na lesu, máš tam za nějakých 15 let les fungl novej a ještě fungující na příbuzenských vazbách - kteréžto vazby jsou velmi silné a vyživující.

Lupi » dan162 No každopádně - ať už rýčem, nebo motyčkou - do řádků to sázejí stejně. A některé stromy se tomu vzpírají, jiné ne.
No jasně, že světlo hraje zásadní roli, ale takhle vědecky jednoduchý to není . nezapomínej, že mluvíme o živých bytostech. Hledají cesty a často najdou.
A jen to světlo to nebude; viz právě ty duby. Nemám luxmetr, to už dávno vyhynulo, takže to nedokážu dokázat - ale tak mi připadá, že v dubových lesích není o nic míň světla, než třeba ve směsi habrů, lip, jasanů a jilmů - a přesto ve směsi bují podrost jako divej - v dubech ne.

Lupi » dan162 Dane, všechny lesy jsou do řádků - teda ty vysazený. Neříkej mi, že to pokaždé zorají? Anebo to zkrátka zorají, než jdou sázet les.
Poslyš, těch lip je tam asi milion, všechny mladý - a všechny keřový. Tak to teda nevím, co by se tam bývalo muselo stát.
Kapradí jsem v dubových lesích moc nepotkala, je tam zkrátka tráva - tu vyšší, tu nižší, to je pravda. Ostružiní vleze všade, duby nebo habry, břízy, nebo jilmy. Ale podívám se, kde je ho tak nejvíc.

Lupi » dan162 V dubovém lese je vždycky tráva. Tam křoví neroste. Jo, jsou tam i mladší stromy, ale koukni na ty od pohledu stejně staré. Probírka? Pochybuju. To by tam byly pařezy, ne?
K těm keřovým lipám: to už jsi třetí, co mi tvrdí, že to musejí být zmlazený pařezy - tak mně tedy hoši řekněte, kam ty pařezy zmizely. Nevěřím tomu, že by tam bývával lipový les, který vykáceli a všechny pařezy vykopali do půl metru. Už proto ne, že nerostou v řadách. Dnes jsem tam byla, tak jsem ti jich chtěla pár vyfotit u kořenů, ale nechala jsem doma mobil, tak příště.

Lupi » dan162 Dane dívej, našla jsem loňskou fotku, jak se ty duby u Boule snaží narušit přímky

Lupi » dan162 Ale jo i když se to trošičku lepší. Zrovna v tom brandejským polesí. Nechávají tam semtam padlý kmeny, hromady větví, co se tam samo vysemení, to taky víceméně nechají. Věděls třeba, že lípy rostou přirozeně jako obrovité keře? A v tomhle polesí se množí jak blechy a všechny keřovité.
Za Přerovem je lesíček. Poměrně malý, ale takový ten typ, co je větší zevnitř, než zvenku. Nechávají to ladem, je to podmáčený - asi 6 nebo 7 velkých tůní. Takže si to roste, jak uzná samo za vhodné - atmosféra je tam úplně jiná, než v ostatních lesích.
Mimochodem, na Bílých Karpatách je Ščúrnica - to je prales, který vzniká rakouskou cestou - stovky lidí si tam kousek koupí, čili je to právně nezničitelný, leda bys to vyvlastnil. A to se má nechat naprosto samo sobě. Taky tam mám kousek a jednou bych se tam chtěla podívat.
Já jen, že je místo, kde se povedlo.

Lupi » dan162 Tvar nevím, já mluvila o hloubce, že se moc nedodlabali, nebyl tam písek, ale opuka. Teda v té půlce velkýho jezera, co je blíž původním Malvínám.
No.....pěkný les si představuju jinak. Tohle je kedlubnový les. Ty máš rád duby, jestli jsem to pochopila dobře? Tak v Boleslavským polesí jsou i duby kedlubnový - hádám ovšem tak 50-70 let starý. A tyhle stromy zřejmě řádkování nesnášejí, protože se usilovně snaží ty řádky porušit a někde se jim to docela vede. Jestli nezapomenu, vyfotím ti to.

dôvera » dan162 Ďakujem pekne , krásne ste to napisal .

dôvera » dan162 Tak to mate pravdu s tým rebelom , vždy idem proti prúdu. Neznášam keď niečo musím, lebo tak sa to má a tak to ľudia vždy robili. A Boh chráň aby mi niekto roskazoval :)

Lupi » dan162 Jo na takovým tom mini parkovišťátku hned za Boulí, jo? Tam jsem záplavy nikdy nechytla.
Tak mě nemať čtvrtohorama Každopádně jsem to pochopila tak, že Isara sama a Rudolf na tom nemá žádnou zásluhu.
Křída. Na té vlastně vpodstatě žijeme....když se těžily Malvíny, jedno jezero zůstalo úplně mělké, protože tam narazili na opuku hned zkraje.
Mimochodem - v brandýským polesí, hned pod tratí je velká pískovna - už teď tam vzniká parádní jezero, jenže to oplotili, aby jim tam lidi nelezli. A to je dost daleko od Jizery i Labe, takže se plní relativně pomalu - ale už je solidní.
Zarůstání břehů pozoruju v přímým přenosu právě na Malvínách, chodíváme tam dost často. Vznikla tam okouzlující krajina.