Plavali jsme v moři plném žraloků den po dni uspávaní rytmem měsíčních hodin rytmem uvadajícího oceánu zatuhli v té vodě přítelkyni tmy živili naděje umírali s nadějí když další slunce vycházely a zacházely bez rozkazů i zákazů letargicky a prázdně jako špatně vypnuté plátno (na potom..)
Zčernaly oči místo zornic šípy jemně zazářily jako nic co na obloze nazýváš hvězdami poslední co svítí než jdeš spát
Najdise.cz
» cimi
tak to čtu ještě jednou, v klidu, hodně mi to připomíná to co teď čtu, červeného lva od m. sepesz. procházení časem skrze identity, jakoby za divadlem života schované leitmotivy samoty, učení, rozpouštění osobnosti do času a přírodních rytmů. pěkné.
Sosna zvlčelý
» cimi
On to byl vlastně popis dnešního snu. Trošku jsme v něm zestárli, nějaké to desetiletí... To ne já, to možná ta štíří retro Venuše na Slunku dnes chtěla něco říct... A Saturn se jen pousmál.