Diskuze, Diskuzní fórum

Najdise.cz » thééé Ježišine ty seš snad Maria..

Freja » thééé no...on mi tak nějak rovná ten můj chaos do kolonek a pravidel

Buddha/2 » thééé Prosím nehledej v tom logiku, byl to spíš pocit že to má něco společného.

https://www.youtube.com/watch/…

Freja » thééé Můj přítel tvrdí, že jsem málo uzemněná

...upřímně řečeno, ty kořeny hledám asi tak trochu u něj

Nabi* » thééé Domov... (přemýšlím, naciťuju)

Červený stan jsem už dlouho neviděla, ale nedávno jsem na něj myslela. Pustím si až budu sama

S těmi předky... když to velmi zkrátím... mě se líbí jak Richard staví na konstelacích u některých lidí ideální matku a ideálního otce. Většinou se tahle technika osvědčí u lidí, kteří mají rodovou linii velmi zatíženou a nedá se moc dopídit k těm, kteří by dávali podporu a sílu.
Malé cvičení je představit si, že za mnou stojí ideální otec a ideální matka. Jsou to takoví rodiče, kteří nám dají úplně všechno, co potřebujeme. Můžeme je poprosit o to, aby nám řekli přesně tu větu (věty), kterou potřebujeme slyšet a nechat na sebe působit tu energii. Když jsem to zkoušela poprvé, tak k mému překvapení jsem fakt cítila obrovský příliv enrgie a dokázala jsem to přijmout. Prostě přijmout jen to, že to jsou rodiče, kteří přišlí dát a milovat bezpodmínečně. To bylo velmi zajímavé. Zažila jsem to víckrát a s těma větama, které daný člověk potřeboval (které jsem potřebovala já) to bylo fakt mocné.

"Někde ten konec být musí" - velmi zarezonovalo

K tomu fyzickému aspektu. Mě se aktivuje tím vnitřním aspektem. Nejdřív musím u sebe zevnitř. Začínat od těla mi moc nefunguje. Možná se to časem změní, ale momentálně to vnímám, že cvičení, tanec atd mi fungují jen jakoby částečně. Moc to neumím vysvětlit.

Nabi* » thééé Když se nacítím, co pro mě znamená slovo kořeny, tak se mi to okamžitě spojí s mojí původní rodinou (původní myšleno rodina, do které jsem se narodila). Kdysi jsem si nemyslela, že někdy bude možné je tím směrem cítit... Ale cítím je. Nestalo se to ze dne na den. Byl to proces, který zdaleka není dokončený.
Na pár situacích a prožitcích jsem si uvědomila, jak dokáže oslabovat špatná situace v rodině, to když někdo odmítá někoho, nebo když se odmítají tak nějak všichni. Vím, že pravděpodobně to v původní rodině to nikdy nebude dokonalé a bude jiné než v ostatních rodinách. Nicméně původní rodinu mám jen jednu a ta už mi zůstane. Pro mě je to dost těžké vysvětlit. Jsou součástí mě a do konce tohoto života budou, se vším, co se dělo (děje) v rodě. Ty trochu znáš moje pozadí, proto si dovolím nepopisovat detailně. Velký rozdíl v mém vnímání způsobilo to, když jsem prostě přijala, že jsou a vždycky budou součástí a že jediné, co můžu udělat, je to v sobě přijmout. To rozhodně neznamená, že nebudu mít zdravé hranice když bude potřeba... A ani to neznamená, že mám povinnost se stýkat (byť chci) když budu cítit, že mi to ubližuje. Myslím, že mi rozumíš, co chci říct...
Kořeny cítím jako stabilitu. Původní rodina je součást celého organismu. Kořeny jsou pro mě i něco, co cítím v sobě, nezávisle na nikom dalším. Pojí se mi se sebedůvěrou a přijetím sebe sama. S tím, že se mám ráda. Sebe jako Natali. A konečně se nadechnu.
A možná, že jsou kořeny pro mě i něco, co je třeba aktivně si uvědomovat, aktivně se spojovat, protože ono v nelehkých časech, kdy cítím chaos, vyčerpání, smutek a podobně, to nemusí být něco, co je úplně citelné... Ale když se zklidním, tak vím, že to tam je. Je tam i to uvědomění odkud pocházím a že za mnou stojí i předkové, kteří mi dávají sílu... Nejsou to jen příběhy plné traumat, ale taky ty, které dodávají sílu a uvědomění. Skrze to (cítím), že jsem se spojila s tím co bylo i sama se sebou. Je to asi nikdy nekončící cesta. Nebo respektive tahle cesta nekončí jedním životem, o tom jsem přesvědčená.

Bosch » thééé Pozor lunarni dum (stanice) je neco jineho nez dum.
http://www.kavalle.cz/astrologie/…

Lupi » thééé Aha - tak to já si připadám jasně jako matka a jak tak o tom přemejšlím, myslím, že v tom čtvrtém domě spíš cítím ten rod.
On je silný z obou stran, ale z tátovy ještě kapku jasnější, jako bez tmavých šmouh. Tak to tam vnímám. Mám tam Lunu - čili je ve "svém" domě - tak jsou ty pocity hodně vnímatelný (navíc je v úplňku) Možná i proto se cítím jasně jako matka? Když o tom tak uvažuju.
Ale mámu jako člověka tam nevnímám vůbec - tu spíš naproti, v desátém.

Lupi » thééé Nevím, jestli většinou, ale u mně třeba ano - taky to tak vnímám. Jestli to ale nebude tím, že prostě odráží tu silnější větev rodu.
Ta básnička je kouzelná!

thééé » thééé Už nevím autora:
Trocha poezie..

Dva kořeny kdes pod jedlí,
do mechu tiše usedly.
O tom, co v špičkách šumí les,
popovídat si chtějí dnes.
Veverka pro ty starochy,
na větvi plete punčochy.
Och, řekne jeden,
druhý, ach.
A končí hovor v hlubinách.....

Sosna zvlčelý » thééé Kořenů je mnoho. Některé si možná ani neuvědomujeme. Některé někdo odmítá považovat za kořeny, protože kořeny jsou přece jen za A, za B a za C. Kořeny se tomu smějí, jak je někdo chce zaškatulkovat. A na všechny naše škatulky zvesela prdí.

Kořeny si nejvíce uvědomuji jako záda. Z nich vyrůstají. A je to logické. Co mám za zády, to je opora. Moci padnout vzad a vědět, že nedopadnu. Že mě někdo (něco) zachytí. Je dobré mít za zády vše v pořádku. Pak člověk může čelit tomu vpředu, vykročit neohroženě, byť obezřetně. Zezadu přichází opora.
(Astrologicky bych to popsal jako 4. dům. Když jej nemáme v pořádku, nedosáhneme 10. domu, nejvýš se mu na pomíjivý okamžik přiblížíme, ale protože nemáme oporu k dosažení cíle, padáme pak tím rychleji dolů.)
Možná by neměl člověk zapomenout, že kořeny nejsou nutně jen to, s čím jsme vždy za každých okolností v souladu. Můžeme i nesouhlasit, nebo pocítit nesouhlas s námi. Přesto nás takový kořen podrží. Jak jsem napsal, kořenů vnímám více druhů. Takže naprosto chápu, že někdo to pojme jako sounáležitost s nějakým místem, s rodinou (rodem), s vlastí... Myslím, že to vše s tím souvisí. Co se týče rodiny, tak čím jsem starší, tím více ji cítím, silné kořeny. A ne vždy jen příjemné spojení.
S vlastí nevím. Tam si myslím, že to silnější bylo v minulosti. Ale když vidím, co za lidi se dnes ohání slovem Vlast, kdo se považuje za vlastence, tak rozumím, proč mezi takové nezapadám. Zde asi ctím vyšší celek, protože všichni jsme dětmi Země, součástí vyššího celku, než je národ a vlast. I tak si ale troufám říct, že jsem větším vlastencem než ti, kteří se k vlastenectví tak rádi hlásí.
Ovšem s čím jsem bytostně spojen, tak to jsou místa. Jsem si plně vědom, že není náhoda, proč narodil jsem se zde. Nezapomenu na ten pocit, když jako dítě dostal jsem se poprvé na Vysočinu do oblasti Žďárských vrchů a já věděl, že jsem doma. S místy a přírodou jsem spojen velmi silnými kořeny. V této souvislosti si uvědomuji, proč se ve mně vše bouřilo, když jsem měl na krku už už stěhování do Ostravy za tehdejší partnerkou. Ještě jsem tam nebyl a už jsem pociťoval vykořenění. A vadilo mi, jak druhá strana to bere na lehkou váhu a zlehčuje. I to byla jedna z příčin rozchodu.

Kdysi jsem viděl sochařské dílo Jasana Zoubka (syn Olbrama Zoubka) s názvem Rod. Na počátku jsem viděl 80 betonových odlitků a nijak mne to neoslovovalo. Ale pak jsem se dočetl, že to je 80 generací. Propojení mezi souputníky Ježíše Krista a námi. 2000 let je strašně moc (pro člověka pozemského), ale 80 generací není zas tak mnoho. A tak si sedím a přemýšlím si o tom... Jací asi byli mí předci? A kde byli? Kde všude žili a putovali, než se usídlili zde? A nakolik jsem s kým příbuzný?

Někdy na kořeny narazíme naprosto nečekaně. V místech a situacích, kdy by to nikdo neočekával. Když Ti zkříží cestu někdo, koho vidíš prvně v životě, ale přesně víš, že jste kořeny spjatí už dávno a že jste tu i jeden pro druhého (stalo se mi to jen jedinkrát v životě a jsem s ní).



Když to vezmu kolem a kolem, tak se budu muset vrátit k rodu. Opravdu s žitím to u mne nabírá na síle. Člověku asi také musí někteří zemřít. A když člověk zjistí, že s ním nadále žijí ti, kteří již nežijí...
No a pak vlastní děti. Když toto s člověkem nic nedělá, je asi něco někde špatně.
Nemyslím si, že je nutno něco dětem předávat. Je spíše dobré vzpomenout sám na sebe, jak jako malý jsem vnímal. Velmi jsem si už jako dítě vybíral, ne vždy vědomě, ale spoustu vzorců a nastavení máme z této doby převzatých. A naše děti to budou dělat taky tak. Je důležité být v tomto vědomý.
Někteří tu psali o duchovní rovině, o propojení s duchovnem. Souhlasím. Ovšem největším duchovním růstem jsem si přišel právě až v souvislosti s narozením dětí. Tolik mne toho překvapilo. Že i jako chlap se dokáži naladit na mimíse dosud v břiše a myšlenkově komunikovat. Že jsem vlastníma rukama dokázal poznat polohu mimíse v břiše. Že vztah jsme utvářeli právě v této době i za pomoci mého zpěvu. A pak při porodu když přivoláváš dítě písní...

Není potřeba kořeny trhat, osvobozovat se od nich, aby si jich člověk pak více všímal a vážil. Myslím, že existuje i cesta ponoření se do hloubky. Poznat to zevnitř. Vlastně se sám stát kořenem. Ale cest je... Jako kořenů.





Tak mě tu máš
Tak si mě zvaž
Pozvi mě dál
Jestli mě znáš
Jsem tvoje minulost

MG34 » thééé "jak umíme dál dětem předávat svoje zkušenosti"
je to přesně opačně - jak umí děti přebírat zkušenosti (nebo alespoň sílu) předchozích generací - v jednom příspěvku to zaznělo, dá se představit dost dlouhá kontinuita předků, na které je možné navázat - jenom si o nich něco zjistit

jediná věc, která se o nich dá spolehlivě identifikovat jako společná všem - že nějak udrželi tu kontinuitu, jinak bysme tu nebyli

smysl není podstatný, protože je iluzorní - jediná hmatatelná věc je posun vpřed, ať už to znamená cokoliv

Bosch » thééé To je kousek tady. Nejaky clovek tyhle vety a ruzne jine rozsiruje po frydku. Tak ruzne po zdech a fasadach jsou jich desitky, nikdo nevi kdo a proc. Coz je na tom tajemne a pusobive kouzlo.
https://www.ataco.cz/hrncirik/…

Treba..pravda je mrtafora..mysl nema smysl..tolerance muze byt prevlecena lhostejnost..kdo specha pije caj vidlickou..
Vetsinu z tech napisu vim kde jsou. Jsou i dalsi. Je to takove trochu zenove.

Lupi » thééé "neměla všechno růžové" je eufemismus na druhou ale ono to o tom není.
Nene...kořeny právě byly hluboko pod zemí a pod nima díra. Bylo to dost hnusný. Ale jak říkám - zlatá homeopatie.
Mimochodem, taky jsem velice hrdá na svou vlast a miluju ji - to jsou vlastně taky kořeny, že?
Například jsem tu tak pevně usazená, že mě nijak neláká cestovat, a když táta v osmašedesátém zvažoval emigraci, děsila jsem se toho příšerně - ajsem ráda, že jsme zůstali.

Najdise.cz » thééé ..přesně - čím hlubší kořeny najdeš, tím dříve zjistíš, že jsou to větve

Ale jinak, osobně mám zkušenost, že aby člověk mohl získat nadhled, musí napřed vše opustit, pak může "třídit a vázat se-pokračovat tam, kde to má smysl a kde jsou kořeny rovnovážné a směřují do větví..)

Však proč by jinak "hloupý Honza" musel napřed do světa?

aktigram » thééé Pekne si to napísala a to som spomenula aj ja, tu rodovu hrdosť znižuje to čo nám povedali či nie alebo ako sa chovali rodičia. Hovorí sa že niekoho vydierať tým že mu dali život je jedna z najhorších foriem rodičovstva. nastava despekt.
Verím že nájdeš prepojenie seba v rode spoločne s tým vnútorným domovom.
Tu hrdosť si nesieme v našom rode všetci, je to taká silná črta, ale nie posadnutosť.

Bosch » thééé

Bosch » thééé Myslim ze rozpor(krize) je hnaci motor vyvoje.
Je to jako trigony a kvadraty v horoskopu.
Kdo ma hodne kvadratu, casto toho hodne dokaze.
Coz ovsem (slovo "dokaze") jeste neodrazi kvalitativni hledisko.

thééé » thééé No a ještě uvažuju nad duchovním zakořeněním, jsou to vůbec kořeny, nejsou to větve
...
mě asi nejvíc chyběla v rodině sounáležitost, spojenectví rodiny..mám pocit, že to se taky hodně na kořenech podílí.
...
pocit DOMOVA, mám silně nastavený v srdci, ale moc mi chyběl v reálu, a bylo to celkem bolestivé..pořád jsem hledala sounáležitost a domov..až později mi došlo, že ho musím rozvinout ze sebe, že se to samo neuděje..
...
pokud se ten lunární 4. dům týká i lásky, tak dobrá definice Lásky je -
člověk dospěje v okamžiku, kdy se začne ptát, kolik já miluju druhé, narozdíl od otázky, kolik druzí milují mě.
...
jinak mám vizi žen, které zlomené leží u obrovitánských kořenů starého obrovského stromu..jsou tak unavené, nemají sílu..jsou zlomené..
a muži jsou neteční, jsou živí, mají potenciál, ale tváří se, že se jich nic netýká..těkají očima po okolí, shlukují se...jsou mimo
ale přišli mi i poděkovat, za poslední kroky..asi že se snažím těm našim ženám vracet sílu..

thééé » thééé Děkuji vam , je zajímavé, kolik to má rovin.