Diskuze, Diskuzní fórum

Buddha/2 » dan162 Já věděl že si nabíhám
O čem se mě snažíš přesvědčit? O tom, že to nejde?
Oba víme, že někdy fakt ne, ale v ostatních případech se nevyplácí ustupovat a o to jde.

Mimochodem, dortík byl špatně zvolený příklad

Buddha/2 » dan162 Tak ne že bych se chtěl někam obtiskávat , ale zajímavé téma to je.
No, já postupně došel k tomu že si nedělám násilí a ani se do něčeho nenechám tlačit (vnitřní a vnější hranice). Jestli o něčem mluvit nebo ne - na to není jednoduchá odpověď ani návod - je to vždycky o tom, kdy, kde a hlavně s kým. Když mluvíš o energii - na potlačování jí spotřebováváš, navíc pak riskuješ papiňák (jestli dobře chápu "co se zachová...")

Buddha/2 » dan162 Hmm, velké sousto, tuším delší diskuzi


Radu nechceš, tak mám místo ní otázku :
Zkusil ses zamyslet, jak by takové sladění vypadalo a co vlastně si od něj slibuješ ? Myslím v čem to bude přínos ... a taky jestli kvůli tomu nebudeš muset něco změnit

Lupi » dan162 Nemám co dodat Dane a podepisuju.

Lupi » dan162 Nojo, až tak. Nejsem zvyklá. Teda občas trochu od kamarádek, to zas jo. Ono je fuk, jestli ve smyslu hezky, když to na mně tak hezky zapůsobilo, žejo. Taky to není v kraji zvykem, pravda? Sama to často dělávám i cizím lidem - řeknu, co se mi v té chvíli zalíbilo. A bývají v šoku, to mi věř. Zrovna nedávno jeden frajer skládal před hospodou sudy, na hlavě širák a la Indiana Jones a pěkně se na něj koukalo. Tak mu povídám, že mu to sekne - jen jak jsem tak šla kolem. No málem si pustil sud na nohu
S tím když jsou věci na stole máš naprosto recht. Já je mám ráda na stole - ale jak často člověk (i člověčka) narazí, co. A pořád je spousta věcí, které si netroufnu dát na stůl ani já - natož s některými lidmi.
Je to úleva, když člověčka může mluvit jak jí zobák narost.

Lupi » dan162 Teda Dane.....tos mě uzemnil a děsně dojal, fakt. Tou poslední větou. Takhle hezky mě snad nikdo nikdy neviděl, anebo jestli jo, tak neřekl. Ze srdce děkuju, vážně jsi mně ohromně potěšil.
A jo, mám tykadla, však jsem se zmínila. Na něco a jiný je má zas na něco jiného - nějak nám těch tykadel přibývá geometrickou řadou. Je to dost zajímavej vývoj - hádám, že až dosáhnou jakéhosi kritického množství, nebude se dát příliš klamat, natož lhát.
To teda ještě bude zmatek.......

Lupi » dan162 Pauzičku....jéžišmarjá, kde?? Jsem to říkala? Neblbni Dane. kdybych si chtěla dát pauzičku, tak sem prostě během pauičky psát nebudu.
Jo, přesně takhle se to vrací. A pak ještě z jiného úhle...a ještě jiného....a jednoho dne se úhle prostě vyčerpají. Že je to vyčerpávající i pro nás, o tom žádná. Právě- napřed zlikvidujeme co vidíme a pak se začnou/nezačnou vynořovat i prográmky, bedlivě schované v podvědomí.
Já měla/mám ještě hadí mozek zasranej jak jetel - v zájmu přežití jsem z něj udělala takový černobylský sarkofág. No a jak jsem se za léta prohrabala vším možným, letos puknul a jak jsem vedle psala Buddhovi. Stala se ze mně princezna ze mlejna na kostní moučku.
Tak jasně, že jsi o svojí račí části nemohl vědět - jinak bys ji žil, ne? Někdy hůř, někdy líp, ale žil
Poslední odstavec - no páni. Tykadla jako zrcadla, jo? Jen trochu vypouklá, srovnám ti je: nebylo to obvinění - ten nepatrně netrpělivý tón, který jsi z toho brilantně vyčetl, toho si nevšímej. Je to JEN trocha netrpělivosti, moje typická vlastnost. Občas nemám dostatek trpělivosti ani sama se sebou, natož s ostatními. Nediv se- při mojí mentální rychlosti.
Částečný únik sis čistokrevně vymyslel - maximum, které přiznávám je únava a nesoustředěnost. Vzbudila jsem se ve dvě ráno a do poledního jsem si zdřímla sotva hodinku. A to proto, že jsem objevila program jako sviňa. Až tak že když jsem si to uvědomila a začala to obracet zleva doprava a naopak, tělo reagovalo jako divý - čili jsem kápla na něco fakt podstatnýho.
Mimochodem tohle mě mimořádně baví - já to totiž vyčítám ze skla taky. A nejsem sama - všechny moje kamarádky se divily, že se tomu divím, když jsem si to uvědomila. Prý že je to normální No tak jo - vzhůru dolů. Vytvářejme novou normalitu.
A vidíš, jak parádně se ti rozpumprlíkoval tvůj Ráček!

Lupi » dan162 Necítím se dotčena - z čehopak jsi usoudil?
Vracení jednou skončí, asi až to máš zpracovaný jako linecký těsto. To se taky musí pořádně a občas už si myslíš - je to! A pak tím plácneš na vál druhou stranou a hněteš ještě. Ale v jednom okamžiku už je to pak úplně dobrý a ani tě nenapadne do něčeho kopat.
Jo, vidím, že račí část je ulčená, jen jsem tím myslela, že se to asi nedá umlčet navždy - i když kdoví.

Lupi » dan162 Se zmírněním jsi začal ty - že si ho nežádáš. Na to jsem ti kontrovala.
To je pravda, že když se Blíža zastaví, tak nežije - ale ještě existuje cestování dolů a dovnitř. Navenek to vypadá jako podivné nicnedělání, ale kdepak - pořád je to šmejdění.
Tím definitivně s mámou jsem myslela, že je ten vztah srovnanej - snad definitivně. Já se o to totiž pokoušela mockrát, ale vždycky se to vracelo. Je to o to těžší, že jedna ruka prostě netleská.
Nojo, okolí....nejspíš by si i na Raka zvyklo, nejsi přeci jedinej na tom světě. Ale chápu, že se ti to zdá riskantní. Akorát si myslím, že stellium - a zvláště tak osobně silné - se moc umlčet nedá.

Lupi » dan162 Jo nepřál by sis zmírnění? Počkej za dalších třicet let! Jsi ovšem mladší, asi ti to půjde rychlejc.
Nojo. Práce na sobě vždycky začíná ze zoufalství, to je asi nějakej zákon psýchy.
Z toho si nic nedělej - já vztah se svou mámou uzavřela definitivně (snad) až minulý měsíc. Jenže to byl extra vztah na hovno, taky pravda. Umřela mi v náručí a mně se po ní nikdy za ta léta nezastesklo. Už to samo zní hodně pochroumaně, co. Až právě ten minulý měsíc se cosi zlomilo a já k ní byla schopna pocítit lítost a soucit.
Já nevím, mám jakýsi dojem, že tvůj táta byl takovej jako chlapák - pletu se hodně?
Pak bych se nedivila, že ta tvoje krásná Račí část je taková zadupaná.

Lupi » dan162 Vida. To mám taky nějak v genech - žádné náboženství věda včetně
Ad čistý vztahy - taky přesně. Samozřejmě, se sousedama a známýma na trhu člověčka vede tenhleten smoltolk. I tím se udržujou vztahy. ale hloubku, tu musíme hledat jinde. Hloubku a rezonanci. A i tam je to ještě odstupňovaný. Mám v životě fakt dost kamarádek, se kterýma nemusím mít zábrany - ale těch, co mě poberou komplet i s mýma drsnýma stránkama, těch je jen pár - respektive dvě.
O práci na sobě mi ani nehovoř! Už bych si fakt dala nějakou pauzičku. Zkoušela jsem si vzpomenout, kdy já vlastně začala a nevím přesný čas.....nějak to vyplynulo a furt to nemá sviňa konce.
Na vlak, jo? Já raději pěšiny - klikatiny. Z vlaku se jednak blbě vystupuje za jízdy a druhak to jede po trati, kterou sis neurčil sám, někdo jinej ji vyrobil. Ledaže jede přesně tam, kam míříš ty.
A jak že se tě netýkají obrazy? Se stelliem jako kráva ve vodním znamení?? Nojo, píšeš že neviditelná - jakpak je to možné? Je to silný stellium.
A jaká to byla, ta stará podoba?

Buddha/2 » dan162 To je fakt. Jen to trvá než si předtím člověk vyzkouší svých pár slepých uliček .
Ty se k tomu dostaneš když je "správná konstelace", Lupi to "vylézá postupně". Já v tom nevidím rozdíl .

Jinak mě baví, jak ohebný je pojem prostor a jaká kouzla se s ním dají dělat .

Lupi » dan162 Aha, čili generační vztah k autoritě. Mně se to těžko posuzuje, musím si to napřed probrat ze všech stran. Já totiž byla "autoritami" sice intenzivně uzurpována, ale nikdy jsem je vlastně nerespektovala. Dodnes respektuju jen to/ho, ke komu pocítím respekt já osobně. Když tak o tom přemítám, začínám ty vločky víc chápat. Taky jsem se nebouřila navenek a spoustu věcí jsem dělala kvůli hladšímu proplutí. Jenže těch bylo míň a míň a dnes dělám "z donucení".......co vlastně? Víš, že nevím?
A jo - člověčka si zkrátka musí vybudovat vlastní, vnitřní autoritu. Uznávám, že je to pekelně těžký, ale výsledkem jsou čistý vztahy, což je velice uspokojující. Těžší to je, protože jak se k tomu dopracuješ, tak se ty vztahy musejí navazovat jinak a jinudy, než bývalo zvykem, ale zase to stojí za to, duše se raduje.
Prát se s prostorem - no, momentálně mi došly výrazy, Dane. Já to vyloženě vidím jako obrazy a dokážu ti popsat ty obrazy, ale jestli ti to k něčemu bude.....zkusím o tom ještě přemejšlet. Bezrozměrnost je slovo, který mi k tomu naskakuje.

Lupi » dan162 Tak já si vyzobu, jo - co mě zaujalo nejvíc. ty sněhový vločky. Ráda bych totiž věděla přesně, jak to myslíš s tím, že jsou sami sobě autoritou. Jakože si nenechají poroučet od nikoho/ničeho zvenčí? Na to ovšem nemusíš být zrovna křehulína, abys k tomu došel. Pluto ve Střelci byl 95 - 2008 a já jej moc nevnímala, a to přesto, že mi šel přes Lunu.Přemítám tady, co se dělo v duchu a nějak se nemůžu upamatovat....já jej začala dost ostře vnímat, až když přešlo do Kozoroha.
S tou vodou jsem vůbec nemyslela proud, ale skutečně pohyb v prostoru - fyzicky, mentálně i duchovně. Že se s tím prostorem neperete, ani mu nepropadáte.

Lupi » dan162 a) No že je ta osa velmi silně pociťovaná, hraje důležitou roli. Všechno je pro mě relativní - teda v po měru. Tohle k támhletomu, tamto zase k jinému. A vidím většinou všechno z více úhlů - no minimálně z jedné i druhé strany. Děti se často rozčilovaly - mami proboha, to prostě nemůžeš stát na jedný straně? No, nemůžu dcerušky moje.....ony jsou navrch Štírka a Kozorožka, takže ty s tím fakt nemají problém.
b) Můj Merkur je ovšem hodně ovlivněnej Marsem. V souboji diskusí a logických závěrů bývám dobrá.
c) Vnímání prostoru myslím, když se potopíš dovnitř a vynecháš racio. Co ale máte moc pěkně, vy vodníci, je orientace v tom prostoru. Vy sice nevíte, kde nahoře a kde dole, ale kam plout, s tím většinou problémy nemáte, žejo?
d) Aha tak jo - já sněhové vločky vnímám jako křehulíny, co prd vydrží, což tedy nejsem ani omylem Trvalé vrávorání s mnoha pády, to tě můžu ujistit. Ale vždycky,. když ryju držkou v zemi, nakonec mě popadne vztek a vzdor - to je pěkné dedictví houževnaté generace padesátek.
Ovšem to urvání z jistot, jo, to teda bylo hodně, hodně drsný. Měla jsem pocit, že mnohým z nás narostly hmatový vousy, abychom se v tom dokázali vůbec pohybovat, v těch kalných vodách. Nakonec ses sice narodil v rozkošných, uvolněných šedesátkách, v roce radosti, ale stíny minulosti ještě zasáhly i vás, šedesátkáře.

Lupi » dan162 No já právě ty předěly nejsem schopna vnímat. Někdy zpětně trochu - ale jednak nemám takhle ostrý vzpomínky a druhak - jsem pěti světlama na ose poměřování, Dane! Čas jako takový taky nejsem schopna moc vnímat. Vzpomínky mám většinově emoční.
Jak to máš s prostorem? Ptala jsem se vodních člověček, co mám kolem sebe a unisono nevnímaly prostor. Respektive vnímaly ale měly to vyloženě natrénovaný - když se do toho vnořily, tak prý jestli je to nahoře, dole, vpravo nebo vlevo je fuk.

Lupi » dan162 No tos mě vyděsil. Superkvalita a ještě sněhová vločka......

Lupi » dan162 Emoce...ani mi nehovoř. Zrovna dnes mě málem utopily.
Jsem ještě o kus starší, takže pamatuju, že nejenže "nekecej a pádluj", ale že naše rodiče ve snu nenapadlo, že by se s blbýma vztahama, zmatkem v hlavě a podobnýma věcma vůbec něco dalo dělat. Považovali to za dané. A ano, nikdo netušil, co s emocema, ani náznakem. Já se s tím mořím dodnes - zdaleka ne v takovém množství, ale mořím.

Lupi » dan162 No to já právě nevím - kdy se co stalo mně to plyne tak nějak...plynule.

Buddha/2 » dan162