Diskuze, Diskuzní fórum

Nabi* » dan162 Však jasně, často se můžeme inspirovat příspěvky druhých. A u tebe bych řekla, že by to asi mohlo být celoživotní téma vzhledem k tomu plnému 6.domu. A v tranzitech ti tam půjde dlouhodobě Neptun (počínaje cca jarem) kde se přidá Slunce a Saturn. Plus tranzitní Neptun se ti usadí na Chironu ve 2. domě, takže bych byla na pozoru. Zvlášť když to takhle cítíš, tak to má svůj důvod.
A za druhé v solaru to máš potuplované, protože Saturn/Neptun ti dělá kvadráty do 6. domu taky + tak je v konjunkci Jupiter. Takže dost možná bude zdraví téma, ale podle mě se to bude nějak prolínat i z prací, živobytím, vyděláváním peněz. Kdyžtak pak můžeš třeba hodit diskuzi v rámci solaru a tranzitů a pak to posdílet, co se ti teď od narozenin do narozenin 2026 dělo.
U toho Neptuna je občas potíž, že se dějou blíže nespecifikované "nemoci" u kterých někdy nejde zjistit příčina. Dle lékařského hlediska ti vlastně nic není, ale ty víš, že ti není dobře. Tak držím palce

Lupi » dan162 Proč jsi koukal kamkoli jinam? Tušíš?
Jestli to bylo na mně o těch mámách, co vskakujou z tradic, tak díky. Já byla velmi pevně rozhodnuta založit si tradice vlastní. Což se povedlo, hurá!

Lupi » dan162 Jo tohle? Trauma krvavýho měsíce......tak to jo. Nevím, jak moc vědecky to máš podložený a je mi to egál, protože to má především logiku. Evoluční a vývojovou.
Na tuhle myšlenku jsem nikde nenarazila, ale děsně se mi líbí - právě kvůli té logice. Tenhle vývojový směr prozatím dospěl k fenoménu "syndrom sté opice" a to znamená, že jde žádoucím směrem.
No jestliže jsem neměla šanci mámu vnímat - a ona mně - není divu, že naše vztahy byly, jaké byly.
Taková blbost.....dříve se novorozenci matkám sebrali i v normální porodnici a dávali mámě do náručí jen na kojení. Což taky muselo zanechat šrámy (oba jsme to zažili) Já rodila starší dceru v Zemský a tam byla ta dětská kóje mezi dvěma pokojema, kde ležely matky. Neboli - dvanáct matek poslouchalo svoje vřeštící miminka a brečelo s nimi. Na mně to mělo takový účinek, že jsem to nebohý dítě nechtěla první dny doma vůbec pustit, takže šla chůdě z extrému do extrému.

Lupi » dan162 Tak to jsem ráda, že to tak vidíš o těch zkušenostech. Taky mě to baví, neirituje mě, když někdo vidí věci jinak, ba naopak.
Jen mě mate to s těmi stotisíci lety?
A ovšem, díry ve výchově jsou problém, ale máme je všichni a všichni se s tím musíme popasovat. Což je právě to, co těď študujeme a v čem bádáme, žejo - jak s tou psýchou zacházet tak, aby nám chybělo co nejmíň.
Co dělá blizzard, o tom právě takříkajíc píšu diplomku Njn. V mojí mentální mapě "Z Tartaru na Olymp" to bude takovej ten trojúhelníček s vykřičníkem, jako velká výstraha.

Lupi » dan162 Tak s tím souhlasit nemůžu. Že až třetí možnost. Jestli byla nějaká ženská v kojeňáku, tak na mně rozhodně nezanechala dobrou stopu
Souhlasím s tím, že chlapi to mají ložený že víc možnost, než nutnost - ale zase záleží na okolnostech. Když tátovi umře žena a zůstane sám s dětma, řekla bych, že máš hnedle nutnost jak malovanou, ale dobře, to jsou výjimky. A to s tím říznutím do masa, to už je vůbec člověk od člověka.
Ženy našeho rodu si kupříkladu zásadně berou chlapy, kteří (ať jsou jaký jsou) by nikdy neopustili svá mláďata, maximálně jako dospělé. Což není úplně standartní jev. A ono říznutí do vlastního tam zaznamenávám vcelku pravidelně.
Já Dane chápu, žes měl s tátou zkušenost zcela protikladnou té mojí (a s mámou nejspíš taky) jen ti říkám, že nebýt tátovy vřelosti, umrzla bych citově už ve velmi raném věku. Ani nechtěj vědět, čím mě častovala moje mamička, to bys viděl, co je to blizzard.
To s tím bezeslovným spojením teď fakt nevím......

Lupi » dan162 No děkuju
Potíž byla v tom, že dítě sice bylo zvyklé samo......u nás byl ten vřelej táta, ale vzhledem ke vztahům s mámou doma moc nepobýval. Tím chci říct, že někdo mě přeci jen trošinku naučil, jak to vypadá, ten vřelej kontakt a od té doby se za tím ženu. S tím výsledkem, že pomoc jsem našla - pomoc, podporu, lásku - to všechno, jen jsem občas mívala pocit, že mi to zase vyklouzává. Když jsem se čas od času ocitla v blizzardu. (Ovšem srub ve vánici, ten už by to měl jistit natrvalo, aspoň myslím, ale to se ještě uvidí). Většinově se ta láska, pomoc a podpora ovšem týká ženského světa - mám opravdu ty nejlepší přítelkyně a navrch dvě dcery. No a teď, s trochou zmatků, se to začíná týkat i světa mužského, který mi v tom chyběl.
Synek s konjunkcí Pluto/Slunko v tom dělá svoje taky.
Bezeslovné spojení mě náhodou velmi baví, protože Blíženci nejsou o slovech, jak si kdekdo myslí! Jsou o komunikaci, a to jakýmkoli způsobem a s kýmkoliv, rostliny včetně Starší dcera, která je Štírka, to umí bezvadně a někdy nám stačí jen pár mimických svalíků, abychom se domluvily.

Lupi » dan162 Já to myslela tak, že je to propojený a teď není jasno, jestli se to dřív naučíme nacházet uvnitř, nebo v poli, ale řekla bych, že to bude takový propletený.

cimi » dan162 Ahoj Dane,
Dnes jsem si na tebe vzpomněla když jsem pozorovala včely X)
Totiž moje asociace se vrátily ke vzpomínce jak jsme si s kýmsi povídali i životních fázích včely dělnice…
Já si vždycky myslela že je to normálka že nějaký včely se starají o královnu některý o larvy některý lítají venku…
Velkým překvapením bylo že tomu tak vůbec není…
Každá včela dělnice je nejdřív uklízečkou pak krmičkou, pak kojičkou pak stavitelkou pak strážkyní a teprve nakonec vylétává…
Přijde mi to krásná metafora k vlastnímu životu…jak ho uchopit…
Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti….
Tak jen tak….od řeky : )

Lupi » dan162 Takhle přesně mě to nenapadlo, ale jo, dá se to tak říct. Kdybychom uměli brát informace v morfogenetickém poli, ani bychom se ptát nemuseli, ale to bude ještě hoodně vysoká dívčí.

Lupi » dan162 Hele, je jí šestnáct, času dost. Navíc tihle haranti už mají v krvi to všechno, co jsme vyválčili my sami se sebou, hádám, že to zvládne šikovně. Ona to má navíc v Kozorohu a Slunko v Býku - tam není třeba se strachovat.

Lupi » dan162 No nevím - Pluto je aspektovanej hlavně na Mars. Což vnímám jakože mému i tak ostrému jazyku dodává občas na nekompromisnosti.
Padesátky jsi trefil velice pěkně. Já si samosebou pamatuju jen atmosféru, ale to bylo olověný víko, až do šedesátek.
Jak to lze dohonit - no, blbě! Navíc k tomu moje máma byla citovej blizzard. A k tomu ty základní pocity byly narvaný až někam do hadího mozku, takže jsem musela napřed odházet vagon srágor nad tím (lopatou zlatou) Ono to vždycky nějak vylezlo, tak jsem to pofackovala, jak se dalo, chvíli byl pokoj a pak znova. Pokaždé jsem to pofackovávala jinak, ale stejně. Malovala a představovala jsem si teplo společenství, krásné počasí, přátelství a lásku a vždycky se z toho kousek uchytil a vegetoval - někdy lépe, jindy hůř. Ale teprve tenhle týden jsem snad na to kápla tak, že už by to mohlo vydržet (taky je sakra načase, v mém věku!) ale to jsem nad tím už moc nepřemýšlela. Zase jsem se ocitla v tom blizzardu a jak už jsem z toho řešení otrávená, tak jsem si řekla, že si tam lehnu a zmrznu a bude. Že jakékoliv světélko na kopci je stejně jen zmarněná naděje. No a pak jsem někde cosi zaslechla, ani už nevím co a šup - najednou sedím v krásným, voňavým srubu, oheň hoří, postel rozestlaná a na dveře škrábou vlci, že se jdou na chvilku ohřát. A zatím to drží.....uvidíme, kdo ještě přijde navštívit srub ve vánici.

Lupi » dan162 Jo jasně, že všechno má důvod a s těmi tvými můžu souhlasit. Pobavilo mě to "jsem kočička" jojo, to vnučka umí, ovšem s Asc na Rybách, to se jí to něžně mňouká, žejo.
Máš pravdu, že gepard na vodítku je dobrej. Znám jednoho, ten má draka - takový to, jak se tomu říká dračí síla. Napapanej, omuchlanej a spokojenej drak - já nezažila, že by ho musel vypustit, všichni ho vidí.
Ale ten synek, co jsem o něm začala debatu, ten má ty draky dva - hladový, nešťastný, ke skále přikovaný. Čili tím máme odpověď na otázku, co s tou konjunkcí dělá. Semtam jsem ho zažila, jak to použil velmi, velmi decentně, ale je to trochu napínavý.

Lupi » dan162 To nebude Opicí. Jsem Had a mám to taky tak. A když jsem se zoufale ptávala "nahoru", vždycky se mi dostalo odpovědi "však to víš sama".

Lupi » dan162 Jojo a někdy si až vidíme záda, jak jsme v tom rychlý!
Nad tou konjunkcí Venuše/Slunko se musím ještě zamyslet, jestli mi to pásne.............protože ji nemám, ale "správně" to mám ložený od začátku.
Ad začátek - no, byl to prachmizernej začátek, to ti řeknu. Máma měla nějakej běsnej zánět pobřišnice, tak mě rovnou odvezli do kojeňáku. A představ si kojeňák v roce 53. Dodnes na mně občas v těchto souvislostech vyleze plesnivec, naposledy předevčírem - leč praxe dělá mistra, takže jsem to zmákla během pár hodin a tentokrát snad už definitivně.

Lupi » dan162 První dva týdny? Gratuluju, já začla rovnou, okamžitě po porodu, takže móc dobře tuším, jak je to komplikovaný.
Pratchettův Elánius se v jedné knize dívá sám na sebe v minulosti a kárá se, jakýže to byl pitomec. Jenže pak mu to dojde a říká cosi ve smyslu, že býti pitomcem bylo součástí té cesty, po které došel až sem, k dnešnímu Elániovi. Já bych chtěla, aby to měli na mysli všichni, co se pouštějí do toho báječného dobrodružství, zvaného Šťourání v mysli.

Lupi » dan162 Proč si myslíš, že konjunkce Venuše/Slunko ví, co je "správné"? Já to třeba vidím na nevídaný rozkvět vědomí, projevovaný ale poměrně něžně, ne agresivně.
Chválím ti to poděkování tělu, taky to dělám a proto vím, jak se mu to líbí a jak se mu pak líp všechno dělá. A taky následně dává jasnější signály.

Lupi » dan162 Tak se ti povedlo rozesmát i druhou dámu - miláčkové plesniví!
A já to metaforicky mlela na kostní moučku.
Teda děcka, vy jste toho nadatlovali.....

dan162 » dan162 Zajímavá příhoda, kde mohu ukázat práci na sobě přes pozorování svých reakcí. Má to tak spousta lidí zde, a nepíše o tom konkrétně, sdílím to pro inspiraci.

Najít někoho, kdo mne nebude mlátit pohrábáčem do hlavy i ve vzdálených vztazích je pro mne velmi obtížné, kvadráty těžkých planet ke mne do Raku od drtivé většiny lidí asi 15 let pode mnou tak fungují. Učím se jak s tím fungovat, aniž bych se zavíral a dělal další kompenzace jako v minulosti, hledám.

V konverzaci, kterou jsem vedl včera, nastala časová díra, a mne se před usnutím připomnělo, k čemu všemu se chci ve vztahu dostat - a míjí mne to, celoživotně. Pojmenování toho pocitu je zoufalství, jako emoční vlna. Není to lítost, nezabalil jsem to, není to vztek, přijímám jak co bylo a že jsem dělal co jsem dokázal a vím, kolik krásného ve mne je. V té chvíli to bylo zoufalství, bezmoc, smutek. Může být, emoce přicházejí a odcházejí, vím, že je nejlepší tím prostě projít. Usnul jsem, a v noci jsem se probudil mělkým prudkým dechem. Srdce maká, ale není bolest, není strach, tam problém nebude. Je to něco, čemu už delší dobu chci přijít na kloub, kdysi tachykardie, nyní občasné dýchací obtíže. Ta mělkost, co to je? Svaly plic ovládáme jen částečně, povelem, a jako třídu. Dýchají svaly břišní, kupodivu ty nejnižší. A výše položené nic. Pomalu se probouzím a pozoruju se. Zkoumám je jednotlivě, jsou stažené. Vůlí je uvolňuju, nic. Vzpomínám si na příhodu, kdy jsem tak v osmi letech musel do nemocnice, pro nedýchání, to jsem jen sípal. A dochází mi souvislost, co to bylo tehdy. Je to reakce strnutí a napětí, když jsme v situaci, se kterou nemohu hnout. Na bezmoc jsem býval alergický, nadával jsem silně i na skočivší červenou na semaforu, že něco nestihnu a bude v životě zle. To jsem vyřešil přijetím následků - ale bezmoc jak vidno, jako vzorec v těle stále je. Po dnešku už o tom vím, super. S probuzením se to zlepšilo, ale kus pořád cítím. Půjde to uvolnit si myslím rukou, ale tím nezmizí alergie těla. To je směrovka. Máma měla ke stáru dýchací obstrukce chopn, tak už vím jak jí to vzniklo.

Pracuji s tím dál, proč nedýchá malý kluk, když prožívá bezmoc, zoufalství a že to bude pořád? Zkrátím řetězec otázek a odpovědí - protože táta říkal nebreč, nebo ti přidám, nešlo to tehdy vyřvat. Od té doby prakticky nebrečím, nejde mi to. Nevyndám ze sebe nic, vše se hromadí. Tak už vím proč.

Sova Tinka » dan162 díkes

Sova Tinka » dan162 ... Hm, Venuše ve Slunci: víte co je správné a co je - čudné. Vnitřní kompas vždy po ruce a překvapivě není slyšet nebo co...

Keď Vás život naučí od malička poslúchať a plniť potreby druhých, myslíte že Vás zaujíma nejaký vnútorný kompas ? leda prd

Až teraz keď sa vytvoril priestor , a to sa pýtam ako som to doteraz smerovala? bez kompasu
Inak naviedli ste ma na odpoveď, prečo mám čiaru v dlani takú akú mám