Hlavní strana > Diskuzní fórum > Poslední příspěvky v diskuzích

Filtr:

morgiama - Poslední odpovědi


  
 
 
 
23.04.2018 - 14:30
23.04.2018 - 14:25

MG34 » morgiama
Souhlas.

Napsal to přesně tak, jaks napsala. A pak alibisticky formálně jakože dával prostor jiným možnostem, když je předtím dost okatě vyloučil.

Napsal to prostě stylem "jo, občas jí dám facku, ale já ženy nebiju" - tento alibisticko/manipulativní styl "komunikace" se mi taky dost hnusí...
08.04.2018 - 01:33

Sosna zvlčelý » morgiama
A proč si myslíš, že jsem napsal tyto řádky:
"Nechci to hodnotit. Být v takové situaci, těžko říci, kam až bych byl ochoten zajít."
Proč myslíš, že píši slova o chůzi po tenkém ledu? Zejména v kontextu dalších Tvých diskuzí a (nejen) Tvé osbní situace!
A kde píši o dětech postižených? Nebo o zdravém genu atd.?

Tato otázka je velmi filozofická. A pochopitelně nikdo nebude souhlasit se vším, co zde (nejen mnou, ale v souhrnu všech) bylo napsáno. Ovšem diskuze je od toho, aby se diskutovalo. Ale pokud odlišné názory, které nemají v úmyslu nikomu škodit a ublížit, jsou nežádoucí, bylo by dobré uvést to hned v záhlaví diskuze.
Napsala jsi mi třikrát, co vůbec neberu v potaz... Třikrát jsi se zmýlila. Tyto (a mnoho dalších) aspekty jsem při psaní také uvážil. A na místě je důrazně se ohradit ke Tvým nařčením, jež jsou asi z Tvého pohledu celkem logická, ale bohužel mylná. Tedy doufám, že mylná a ne účelově lživá, protože v některých případech krásně veřejně podsouvají myšlenky, které bych nikdy nemohl vyslovit, neb se s nimi neztotožňuji.

(edit)
07.04.2018 - 17:52

Sosna zvlčelý » morgiama
Vzpomínám na mého strýce (byl to vlastně praprastrýc) Vojtěcha a jeho ženu Boženu. Když o děti začali usilovat a dlouho se nedařilo, došlo na lékařská vyšetření. Ta ukázala, že teta mít děti nemůže. Dnes by to bylo možná i řešitelné (nevím, přesnou diagnózu nevím), ale ve 30. letech 20. století medicína takové možnosti neměla. A tak v dobách, kdy děti měli běžně šest sedm sourozenců (sám strýc byl z devíti dětí), zůstali bezdětní.
Pamatuji si, jak to teta vyprávěla, že kupodivu ten verdikt lékaře byl úlevou. Možná zde pomohla i jejich víra v Boha. "Bůh to tak chtěl," říkávala, "proti jeho vůli nesvedeme ničehož." A nezatrpkli, naopak prožili, řekl bych, velmi hodnotný život.

Časy se změnily. Dnes jsou takové možnosti, o jakých jim se nikdy ani nesnilo. Léčba neplodnosti, umělé oplodnění, i náhradní matky... Ale že by lidé byli kvůli tomu šťastnější? No nevím...
Nechci to hodnotit. Být v takové situaci, těžko říci, kam až bych byl ochoten zajít. Ale přeci... Pořád se zde skloňuje touha po mateřství, biologická touha, právo být matkou atd. A je to skutečně to nejlepší pro dítě? Myslí někdo v tu chvíli na něj? Zejména ona matka? Přivést na svět sobecky dítě, které se nechtělo (třeba jen ne teď) narodit?

Ou, ou, už jsem na hodně tenkém ledu, tak raději zamířím ke břehu. Ale než tam dokráčím, tak ještě pár slov:
Lidský organismus jako celek (nejen fyziologicky, ale i duševně) je něco úžasného. A přeci o něm stále ještě víme prd. Přesto bychom mu měli více důvěřovat.
Když se něčím nakazíme, náš organismus to detekuje a reaguje. Vytvoří protilátky a bojuje s tím. Spustí horečku, v při které cizí organismus nepřežije. A spoustu dalších mechanismů umí uvést do pohybu. My vůbec o nemoci (nákaze) ještě nevíme, ale organismus již dávno bojuje. Nakonec to vědí i lékaři, oni také neumí odhalit samotného původce nemoci přímo, ale pomocí zjištěných protilátek jej následně identifikují.
Co když se nedaří otěhotnět, protože náš organismus ví mnohem více, než naše vědomí? Co když prostě ví, že těhotenství v této situaci (s tímto partnerem, v této době, v tomto psychickém rozpoložení, v tomto zdravotním stavu atd.) je pro něj (člověka i plod) ohrožující? Děláme v takovou chvíli skutečně to nejlepší, když se snažíme tuto obranu organismu za každou cenu prolomit (např. umělým oplodněním)? Jsou vždy vyčerpány ty přirozenější možnosti pomoci otěhotnění? Nechodí už lidstvo příliš často zkratkou, místo aby šlo po cestách k tomu určených? Odbouráváme skutečně překážky, které v sobě máme?
Já se obávám, že nikoli. Ale na druhé straně kolika ženám (párům, ale klidně i mužům) v takové situaci to řeknu takto zpříma z očí do očí, když uvidím jejich zoufalství? Nevím...
07.04.2018 - 16:24

dan162 » morgiama
Pár poznámek čistě obecně: ano, je to silné, matka příroda je mrcha. Lidé, kteří tak silný mateřský instinkt neměli, měli dětí méně a nedochovali se. Ptáš-li se po důvodu, tak je to tento - je to lepší z hlediska přežití druhu. Trpění bezdětné ženy je z hlediska přírody nutné, bez tohoto instinktu bychom asi vymřeli.

Druhá poznámka je, že daná dvojice třeba má problém, ale kolikrát vidíš, že s jiným partnerem to možné je, i kdyby to bylo kukaččí dítě. Pochopitelně ne každý muž má stejné schopnosti plodit potomky, v závislosti nejen na věku, ale hlavně vztahu ke svému tělu.

Nepoštěstí - bude to čím dál častější, protože jsme více individualisté. Smyslem soužití není ekonomika ani důchodové zabezpečení jako před 200 lety, ale naše vlastní uspokojení, hledáme souznění - to tu nikdy v historii nebývalo. Do svazků vstupujeme výrazně později a děti také máme později, je méně času stihnout děti i dobrého partnera. (Příroda nám proti tomu našemu přístupu posunuje pohlavní způsobilost do nižšího věku) Muži často nejsou atraktivní, roste žití single. Takže bezdětné ženy, kterým se nepoštěstilo, jsou si myslím částečně daní za naše rozhodnutí o hledání svého štěstí.

Sakra to jsou ale blbý kecy, k ničemu to nepomůže. Kdyby ale aspoň zjednodušili možnosti adopce...
06.04.2018 - 15:25

Najdise.cz » morgiama
Podle doktorů se dá mluvit o problému až tehdy, pokud se nedaří otěhotnět cca po jednom roce.
05.04.2018 - 08:36

dôvera » morgiama
Ja si myslím ,že nič nie je náhoda . A kto deti má mať tak, je jedno akým spôsobom bude tehotná , proste to dieťa mať bude .... A kto ich mať nemá , môže robiť aj nemožné a dušička aj tak nepríde.....
05.04.2018 - 08:02

Háňa* » morgiama
Kdo si naordinuje do hlavy problém a nemožnost, má tam problém a nemožnost - a podle toho mu ten život jede. Ať už se jedná o otěhotnění nebo cokoli jiného.
04.04.2018 - 23:04

Bosch » morgiama
Nejčastější důvody bývají psychické. Pak ty další. Třeba některá znamení mají s otěhotněním větší problémy než jiná, například panny mívají dětí méně, úzkostlivost a rozumovost, račice jsou na tom lépe, obecně, symbolicky, což neznamená že žádná panna nemá 5 dětí a že každá račice jich má nutně nejméně 5 jak už vidím psát oponenty kteréžto myšlení považuju za astrologický mor. :4:
04.04.2018 - 22:55
Ostatní: FOTOGRAFUJEME

Bosch » morgiama
:30:
04.04.2018 - 22:20

Bé át » morgiama
Ja myslim, ze nektere takto trpi, protoze v tomhle zivote to protrpet maji. Pak uz kolonky nemam. Myslim, ze jde o psychiku. Pokud chteji tak strasne moc, touzi, upinaji se k tomu, tak potom to proste nejde. Musim mit dite musim mit dite musim mit dite. Prijde mi to jako, musim ten test z matiky udelat, musim ho udelat. Nekdo ten test uhraje na stesti, nekdo se tak vynervuje, ze ho neda. Zivotni styl myslim ze urcity podil ma asi taky..ale zas na druhou stranu.. Kolik treba zavislacek na drogach splodi, donosi a porodi zdrave dite.. Spousty. Jo, ty deti maji treba potom problemy s hyperaktivitou a cimsi co se projevi pozdeji, ale to uz je vliv drog.

Pokud nekdo chce mit dite, tak se na to podle me musi uplne vyprdnout, neresit to. Prijmout bude-bude, nebude-nebude.
04.04.2018 - 10:36

MG34 » morgiama
Kromě faktorů, které ovlivnit nejdou (Černobyl nebo geny obecně např.) jsou tu i ty ovlivnitelné - nezdravý životní styl, špatný psychický stav, špatná technika a načasování, atd.

Takže je tu pestrá směs důvodů - je jen otázka, které převládají a jestli se s tím dá něco dělat nebo ne. Nic víc v tom není.
29.03.2018 - 08:55

Najdise.cz » morgiama
No je to iné pre každého, ja som teda necítila žiaden syndrom, jednoducho som bola rada že sú samostatné, leboja sama stále potrebujem slobodu a byť aj sama. Poznám ženu ktorá s apsychický zrútila ked jej syn odišiel, no pre mňa je to stále iba manipulácia, takže tieto veci zrejme vnímam inak, ja chcem byť slobodná a preto dám slobodu aj deťom, možno divná natura, ale to som ja. Takisto ako sa neviem ponížiť natoľko aby som škemrala o pomoc aj ked ju potrebujem. Neviem či je to dobre či nie.
Ty musíš dať Adamkovi slobodu tam kde ty nezájdeš, lebo to je jeho svet ale to ostatné potrebuje od teba. Všetko nám niečo dáva a všetké sme si tam hore vybrali kým sme prišli na svet. :74: :27:
29.03.2018 - 08:12

Najdise.cz » morgiama
Je to u každého inak, vidím matky ktoré robia všetko aj v dospelosti za deti a vlastne detmi manipulujú. Ja som bola vychovavaná inak, dostali sme všetci slobodu a to v mladom veku a to isté som chcela dať svojím deťom, lebo u mňa sloboda je to najcennejšie, len to nesie aj ten iný pohľad na rodičov. Mama je silná to zvládne alebo iné veci. Moje dcéry sa mi vôbec neodcudzili, lenže každá býva inde, majú svojú prácu, deti a všetko, ono nie je toľko času aj na to že budú chodiť pomáhať maminke. Ked ma zobrali do nemocnice, tak ihned si rozdelili úlohy a moja dcéra mala týždeň dovolenky lebo ráno musela chodiť ku mne na dedinu aby sa postarala o hydinu, psa a mačky, večer utekala domov navariť a pozrieť sa čo jej marodi, obidvaja synovia brali antibiotika mali hnisavé angíny, takže to sa nedá povedať že nezaujem či odcudzenie, len oni by same potrebovali pomôcť.
Tiež ak by som denne volala a plakala ako nevládzem a všetko určite by tu boli častejšie, ale to je vydieranie a to nechcem. Tiež sa môžem stále vrátiť do mesta, mám kde ale mám hydinu, mám tu prírodu, záhradu, les a v byte som zo dňa na deň chradla až som bola viac v nemocnici ako doma. Takže aj im by bolo vhodnejšie ak by som bola v byte kde mám teplú vodu, aj teplé radiotary a nemusím ani kúriť ani nič, lenže ja mám už teraz z toho hrôzu.
26.03.2018 - 19:59

thééé » morgiama
Mě ještě zaujala ta "mužatka" a syni - a proč? nemá se zrovna jí narodit dcerka? ale dovnitř příběhů vidíme jen my samy.
Co se týká používání mužských principů - nevidím to vůbec jako dělání mužské práce, nevidím mužatku... i když i to klidně jo.
Vidím jednoduše spokojenou ženu, protože jednak má jako žena přístup ke svým pocitům, touhám a intuici, a na druhé straně její vnitřní muž ji dodá odvahy si říct o to, co potřebuje, a najít cestu k uskutečnění svých snů tak, aby to bylo v souladu s okolím (rodinou), je to prostě její síla, která v ní vždy podpoří vše ženské. Žádné fňukání, výčitky, manipulace..prostě je spokojená. Vnitřní muž je druh aktivity, jedinečnou dynamikou, způsob sebeprosazení v pravou chvíli, přímá komunikace..atp.

Ale připomněla jsi mi moje takové těžko uchopitelné pocity - jednak jsem už ve 2. třídě chtěla dvě holčičky - a mám je (i když já chtěla dvojčata, no ještě, že je ten život moudřejší, než já :41:). První holčička nebyla vůbec tou holčičkou, jakou jsem chtěla - to jsem Ti psala. Ale hlavně, já jsem u ní cítila obrovský smutek, že je sama. Ale fakt obrovskou lítost, která mě bolela na srdci. Když se mi narodilo druhé dítě, tak to už nemám. A byla za tím moje vlastní samota v dětství, ségra byla o hodně starší..a já byla nějak plonková.
A co myslíš, stála starší ségra o tu druhou mladší?? ani náhodou :4: pořád to řeším, její žárlivost.
26.03.2018 - 17:08

Najdise.cz » morgiama
Chápem, človek potrebuje vyliať svoju dušu aby sa niečo prečistilo, niečo odplavilo a niečo zviditeľnilo :62:
26.03.2018 - 09:54

Najdise.cz » morgiama
Mám pocit že ty to všetko riešiš iba na vonkajšej úrovni a tak to nie je správne. Považuješ ženu s mužskými prvkami za mužatku ale takto to vôbec nie je, poznám kopec silných žien, ktoré zastanú mužsku prácu a nie sú o nič viac mužatkami aako ktorakoľvek iná žena ktorá neurobí ani len ženské práce. V tom nie je to o čom sa tu stále točí a tvojej vnútornej holčičke, zranenej, boľavej. Tu treba poláskať, ja by som to určite neriešila žiadnou bábikou ale vrátiť sa do detstva kedy ostala na duši krivda, zrejme za úplnú hlúposť, možno poznámku niekoho, možno žiadna reakcia a to potuľkať a povedať si tak to mohlo byť inak a potom nechať holčičku vyrásť v krásnu ženu, ktorá vie že muži nie sú len zlí sú omylní tak ako ženy, neexistuje lepšie a horšie pohlavie iba jedinci. Toto je to čo máš prijať a nie ružové šatičky to je blbosť.
Aj ja som už ako malé dievča túžila po dvoch dievčatkach a nakoniec po chlapcovi . prečo? dôvod je u mňa jasný, aj ked vo veľkej rodine cítila som sa osamela, staršia sestra odo mňa o 5 rokov a ostatní až do 13 rokov starší a o 7 rokov mladší brat. Cítila som sa opustená a videla som koľko pomáham v dome a pri prácach a tak som chcela po sebe dve dievčatá aby mi mohli pomáhať a mohli byť aj kamaratky. Ostala som tehotná a potratila som už vo vyššom stupni tehotenstva chlapce ale potom o rok sa narodila bez problémov dcéra. Znovu som otehotnela na v šiestom mesiaci chlapček vo mne zomrel a o tok som mala druhú dcéru. Dostala som to čo som chcela, obliekala som ich ako princezničky a ľúbila a oni mi pomáhali nakoľko sme ostali same bez živiteľa.
Raz v nemocnici mi povedala taká jedna stará pani - škoda že ste nemala ešte toho chlapca, dievčatá vám pomohli kým ste bola mladá ale teraz by vám oveľa viac pomohol syn, ten stojí pri matke. Pravda je v tom veľká, moje dcéry sa nejak prispôsobili manželom a ja nie som ta čo škemra a oni sú prekvapené ked poviem že mi nemal kto pomôcť a potom povedia - vieš vždy si všetko zvládala si silná a tak to nejako je v nás a tak veríme že všetko zvládneš tak ako predtým.
25.03.2018 - 23:36

Najdise.cz » morgiama
Třeba můžeš mít holčičku,když se nějak vnitřně popasuješ se strachem z toho,že by se mohlo narodit dítě opět postižené.
25.03.2018 - 22:44

dan162 » morgiama
Odměna asi ne, spíš sklizeň co jsme zaseli.

Je zajímavé, jak hodně nesvobodnými nás dělají naše naučené vzorce. Hurá když je dokážeme rozeznat od naší přirozenosti.

Sílu/hloubku ženské touhy po dítěti si myslím je něco, co muž asi nikdy pořádně pochopit a prožít nemůže. Touha po konkrétním pohlaví už ale nějaký rys vzorce nese. Vím to, protože si nesu v sobě lítost, že nemám hočičku, jasný vzorec, protože láska pohlaví nerozlišuje. Není ten vzroec u mne nějak extra silný, ale zesiluje to můj přirozený kladný vztah k dětem (i nevlastním).
25.03.2018 - 15:01

Najdise.cz » morgiama
Můžu :1: Ale asi to pro mě bude těžší. Každopádně to zkusím.

Asi bych se nikdy neodvážila říct jiné ženě, co přesně je u ní projevem mužství. Každopádně to mám a měla jsem tak, jako Ty - já nikdy nebyla holčička, nebyla jsem pořádně ani dítě.

Pocházím z rodové linie, která prožívala drastický úpadek ženství. Poslední roky (vlastně už skoro půl života) jsem se věnovala tomu, abych rodu pomohla. Ale to je vedlejší - spíš jen chci říct, že i jak jsem psala výše - nešlo ani tolik o hledání mužství, jako o jeho přijetí. Pouze jeho přijetí mi dovolilo být konečně sebevědomou ženskou, a je pravda, že to pozoruju i na své mámě, babičce... na všech ženách mé "krve", že to fakt funguje.

Základní věc je urovnat vztah s rodiči. Já teď dolaďovala právě vztahy s tátou a tátovou stranou celkově, jelikož začátky mého života byly kvůli tomu otřesné.

U mě to proběhlo (a probíhá) asi takto: najít kořen problému (vztahu, nemoci...). Kořen problému si uvědomit (ano, je tady, vidím ho) a pochopit. Jde to i sólově, ale mnohem lepší je mít na to někoho, kdo Tě povede (terapeut).
A až poté teprve přichází často zdlouhavá fáze vědomého přijetí.

Přijetí vlastního mužství je sice jen jedna z mnoha slupek, které mi pomohly odkrýt sebe sama, ale velmi zásadní slupka.

Vím, že moje mužnost šla do popředí proto, že skuteční vědomí muži v mé rodině chyběli. Proto jsem nosila upnutý džíny a alfou a omegou byla kariéra a živení rodiny nad prostou radostí z bytí a tvoření. (Hodně zjednodušeně řečeno) :1:

Nicméně... každý má jinou cestu a já si procházím asi tou delší. A myslím si, že pokud je člověk opravdu upřímně šťastnej, tak je tam, kde být má, a nemusí nutně něco řešit.
Stránka 1 / 2
« předchozí   další » »|
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Lev Lvu
ukázat kalendář »