Diskuze, Diskuzní fórum

Buddha/2 » morgiama Snílku , probuď se

thééé » morgiama Mužské aspekty v ženě, no ono to není tak jednoduché na předání. A zkoumání je cestou sebepoznání. Nechala bych to spíše na Tobě, a Tvém pocitovém zvážení, co je v nás spíše mužské a co ženské. Ona ta astrologie může pomoct přes význam mužských planet, jako slunce, mars i saturn. Moc se mi už nechce do rozebírání všeho. Jen třeba Ti napíšu svoji zkušenost - touhu po holčičce chápu, do určité míry mám zažito, ale narodila se mi úplně jiná holčička, než jsem čekala - je silná, mužská, aktivní, rychlá, umí se nekompromisně prosadit a nebojácná, dlouho nechtěla šaty ani culíky, a nenechala mě nikdy dělat moji oblíbenou činnost - číst si v klidu knížku....a přitom já čekala...no opak. To ona je můj velký učitel.

A ještě jednu zkušenost - píšeš, že máš hezký vztah s tátou.. i přesto, že máš krásný vztah s tátou, nemusíš úplně přijímat mužské aspekty v sobě. Těch důvodů může být moc. Třeba i to, že táta zůstane moc zidealizovaný, není až tolik přítomný, sám se neumí plně pasovat do role otce, nebo může být až moc dokonalý a nedokáže svou holčičku vypustit do světa, a holčička se bojí jít svými kroky, svojí cestou, aby tátu nezklamala atd.atd..
A ano, myslím, že má obrovský význam, proč se nám rodí právě holka nebo kluk a to právě pro naše aspekty mužství nebo ženství. Ono je to v závěru krásně a dokonale vymyšleno. Osobně v tom význam vidím.
...
asi chceš slyšet, že holčička u Tebe stojí a čeká..čeká na "něco"..
a to víš, že jo! je to možné, že je to otázka jen drobných uvědomění a dodělávek
tak ještě jednou, držím palce

Háňa* » morgiama Tak už asi vím, proč ti holčička nejde.
Ono se asi nikomu moc nechce, narodit se s tím, že bude něčím pokračováním nebo "panenkou na hraní".
Když jsem si přečetla tvoje důvody, úplně jsem se oklepala. Víš proč ? Protože já se kdysi dávno jako takové vysněné pokračování a naplnění matčiných tužeb narodila. Neumíš si představit, jak je to otravné.
Být taková, jakou si mě někdo vysnil, když jsem úplně jiná, přijímat věci, na kterých někdo lpí, ale mě vůbec nezajímají, nosit šaty s kanýry, protože matka miluje, když je holčička jak princezna, to způsobí jedině revoluci - celé holčičkovství mi nadlouho totálně znechutila a sebe taky - cítila jsem se jako nepovedený výrobek a neustále obtěžovaná nějakým jejím chtěním. Nedala jsem se, ale otravovalo to.
A sobě taky nepomohla - ještě měla pocit, že JÍ to snad dělám schválně, že jsem jiná, než si vysnila.
A zatímco já jsem v pohodě, protože jsem to "dílo osudu" a svoji roli v té "činohře" velmi brzy pochopila, ona tím trpí dodnes. Takže asi není oč stát.
Měla pochopit, že každá bytost je tu sama za sebe, žádné pokračování mít nebude, takže má prožít svůj život napoprvé, načisto a bez rukojmí. Má žít za sebe, ne přes druhé.
Nepochopila - ale to je její škola, holt bude opakovat ročník

Najdise.cz » morgiama Podľa toho čo píšeš tak thee to napísala správne, potrebuješ dorásť v sebavedomu ženu aj s mužskými prvkami sa stotožniť.

Háňa* » morgiama Nepotřebuješ obhajobu
Tak prima, tohle je ono, pokud je to z nitra a máš z toho čirou radost
Tím líp ... tak tohle odfajfkováno, a přemýšlíme dál ...
Proč lituješ ty, co mají kluky ? Co přesně ti na chlapcích vadí ? Už to někde nade mnou píše thééé - jaký vztah máš ty se svojí mužskou stránkou ?

thééé » morgiama Ahoj, já třeba vidím život jako mnohoúrovňový, a vidím tam všechny ty roviny, které tu ostatní zmínili.
Napadá mě, co by se s tím dalo dělat. Zatím příběh s holčičkou nijak víc konkrétněji nevidíš, nevadí..třeba se otevře časem.
Šla bych přesně po pocitech,a co je za nimi - popsala bych si všechny pocity a vjemy a myšlenky, které se v touze po tom "něčem" skrývají - píšeš třeba "hodné"děti, hodná holčička - to mě zaujalo. Proč chceme hodné děti? co to je hodné dítě? co chci u toho prožívat ? jak se chová hodné dítě? atd.
To by Ti mohlo pomoct se svojí vnitřní hodnou holčičkou spojit. Možná chce více prostoru na dozrávání, na prostor být svá a nejen hodná, třeba už nechce být holčička..a nebo se zasekla a chce být napořád malou holčičkou...?? (jen nápad - to víš jen ty)
Ale jinak - pokud máš datum narození správně - vidím třeba stěžejní tvoje vnitřní mužské nástroje, které tak jednoduché a bezproblémové nejsou. On ten život je moudrý a ví, čeho a kolik nám naservírovat. Mám pocit, že se přes synečka musíš více spřátelit právě se svými mužskými vlastnostmi a aspekty.

Držím palce, ať se sny splní ne podle obrazů, ale ať přijde pocitové naplnění těch snů...

Háňa* » morgiama O to přece vůbec nejde, co nosíš na sobě - ty, velká - dáma. Čím se vlastně vyznačuje dáma ? Že má elegantní šaty ? Chová se důstojně svému postavení ?
Tohle je víc o pozornosti směrem od tebe k ní (k té malé uvnitř), než o tom, obléct si růžové šaty a jít se v nich "za ni" producírovat.
Zkus jí prostě naslouchat a dovolit věci, co mají děti často v oblibě, ale jsou za to spíš peskované.
Namáčej si piškoty do čaje a užívej si, jak se do nich pomalu vsakuje, opatrně šlápni na zamrzlou kaluž - jen tak, aby led praskl, udělal se na něm "pavouk", díky tomu se pod něj dostal vzduch a vytvořil tam obrazce, udělej si vousy z pěny, až budeš ve vaně, vyrob z knedlíků na talíři "sněhuláky", z třešní náušnice, ... To jen pro příklad, co já vím, co tvoji malou baví .... Udělej to - ale jen pro tu čirou radost, ne za účelem nebo s nějakou chtěnou snahou to dělat, aby..., to by byla jen póza. .... Uvolni se a opravdu buď chvíli tím dítětem - tou holčičkou.
Vím, pro toho, jehož vnitřní dítě je zatlačené někam do kouta, to zní jako kraviny, ale když alespoň v soukromí necháš svoje dítě projevit, poskytne ti to velké uvolnění a čistou dětskou radost. A také zjistíš, že děti jsou vlastně všechny stejné - podobné, ať je to kluk nebo holčička. Rozdíl je jen v tom, že kluci si v papírnictví vyberou častěji vystřihovánku tanku a holčičky spíš kytičky a motýlky.
Dítě je ještě víc duše, než pohlaví - prostě dítě - čisté, hravé, bez předsudků a s radostí z kdejaké ptákoviny.

Háňa* » morgiama Ty ale máš holčičku. Tvé vnitřní dítě je holčička.
Musí jí být dost líto, že prahneš po jiné a jí si nevšímáš. Zkus ji objevit a věnovat se jí.
Tím nemyslím kupovat SI růžové šaty a mašle. Dej pozornost JÍ.

Sosna zvlčelý » morgiama Kdybych to měl zkusit povědět velmi jednoduše (nerad zjednodušuji), neseš si v podvědomí informace odjinud (zde je jedno, zda si dosadíš minulé životy, rodovou paměť atd.). Ta touha "nemající reálný základ" v Tvém životě vyplouvá napovrch. Ten hlásek, co volá, nezaslechneš, tak tiše zní, ale zní celým tvým životem. A protože dokážeme slyšet i jinak, než jen zvuky zachycené uchem, z odstupu zjistíš, že jsi slyšela velmi mnoho, ale neupamatuješ se, kdy a kde. Ve skutečnosti pořád a všude.
Zde jsou možnosti různé, někdo volí regrese, někdo rodinné konstelace, možností je více. A rozhodně je dobré zjistit, proč se Ti taková věc děje. Není nutné ani odblokovat, opravdu stačí i to uvědomění. Pak někdy totiž i bez lékařů se podaří, co celou dobu nešlo, třeba i to otěhotnění.

Myslím, že na problematiku jsou tu lepší lidé. Vlastně jsem chtěl jen vyjádřit podporu. A říct, že není potřeba kvůli tomu mít nějaké špatné svědomí. Držím palce.

Najdise.cz » morgiama Máš vzkaz

Najdise.cz » morgiama Objímam, neviem ti odpoved čo ti nadelili hviezdy, lebo tam to určite bude niekde napísané, ale to čo cítim ja. Toto ako by som počula v detstve jednu našu susedu, bola starou dievkou teda bola to už staršia pani, všetci sme ju volali teta a mali sme ju nesmierne radi. Veľmi rada som k nej chodila a raz ako ma hladkala po vláskoch odrazu začala hovoriť: - slúžila som vtedy vo Viedni a moji páni mali malé deti, dali mi hodne veci pre detičky až ich raz budem mať. Vedeli o mojej veľkej túžbe mať veľkú rodinu. To bola celý môj život, aj to najťažšie som preživala s tým že si zarobím a vrátim sa domov. No život mi napísal iný scenár, pre mládencov v dedine som bola panička a nikto si ma nevšimal a tak som sa po roku vrátila znovu tam, srdce som mala doráňané ale ešte som verila že možno tam stretnem toho pravého. Nestretla som ho nikdy a tak ja ktorá som tak veľmi chcela veľa deti nemám ani len muža a nieto ešte deti, som sama. Po líci sa jej kotúľali veľké slzy a mne jej bolo tak veľmi ľúto, pritisla som sa ku nej. Cítila som jej smútok, jej bolesť.
Potom vstala a povedala mi - urobíme si puding, vieš zrejme bola moja túžba nevyslyšaná aby som mohla vidieť všetky iné veci, nebola by som si všimla že v mojom susedstve mám také úžasné deti ako si ty.
Tak nejako vnímam aj to čo píšeš, veľakrát nám v živote dá presne tie lekcie a skúšky a naše túžby musíme prehodnotiť, musíme sa ich vzdať, musíme nájsť náhradu.
Kde sa nabrala ta túžba: - v tebe, prečo by sme nemohli túžiť a ty po krásnom dievčatku, nič na tom nie je zlé. Chcela by si ju obliekať a vidieť v nej svoje detstvo a tvoje pokračovanie.
Možno máš netere a môžeš sa tam realizovať, viem nezaplní to úplne tvoje srdce, ale odbúra to najbolestnejšie.
Myslím že by si potrebovala terapeuta, ktorý to s tebou všetko rozoberie a ty nájdeš ten pôvod, tu príčinu. No už to je dobre že si to napísala ved univerzum to už môže riešiť, veci nevypovedané sa neriešia.