Diskuze, Diskuzní fórum

Buddha/2 » Drahomiluše No přesně. Radost udělá spíš neočekávané.
Očekávat dárek je něco jako hodit na druhého povinnost. No a jak tady už asi všichni ví, nejrychlejší cestou k nasranosti jsou nereálná očekávání

Drahomiluše » Drahomiluše Všem děkuji za odpovědi, pomohli jste mi. Pomohli jste mi uvědomit si, co je důležité. Co člověk cítí, že chce udělat, tak se tím pocitem řídit, ale nic neočekávat.

player » Drahomiluše Zamyslet se nad sebou.

On jen uvnitř přetransformoval. Třeba. Prostě si uvědomil , zcela správně , že člověk má slavit každý načatý den protože žije a je zdráv. Že data v kalendáři jsou defacto cosi zbytečného , posmyslného. A jmeniny? No to už je vůbec kravina. Co je to vlasně oslava? Důvod se opít? Nebo nějaká úcta ke konkrétnímu dnu? Proč? Každej den se na světě udá kvintilion věcí veselých i smutných...

Nemám moc v oblibě takové to : všechno nejlepší a tady máš dárek. Je to podivná lidská libůstka. Ustálená fráze. Idiom.

V tomto směru se mi líbila kdysi asi v sedmé třídě písemná gratulace mého kámoše.

Stálo tam:

Přeju ti dnes k tvému svátku
hodně dárků na památku
hodně zdraví , štěstí....
a do prdele pěstí.

Mici Angóra » Drahomiluše Určitě souhlasím s tím mu popřát, bez ohledu na to, že on nepopřál, když to tak cítíš Jinak moje švagrová měla vždy úzkost z toho, že zapomene, tak jsem jí poradila, že si může data uložit ke kontaktům v telefonu, byla z toho nadšená a teď přeje každému už v 6 hodin ráno

Sosna zvlčelý » Drahomiluše Kdybych byl kamarádem nějakého takového kamaráda zapomětlivého, tak pokud bych věděl o narozeninách (svátku) jeho ženy, asi bych mu jako kamarád dva dny předem jeho ženu připomenul. Jsem přece (považuji se za něho) kamarád.
Sebe bych nepřipomínal.

A jak jsem výše psal o té ctnosti, tak pokud je to kamarád, má určitě i jiné ctnosti, kterých si cením. Přece se nikdo nekamarádíme s někým jen proto, že nám nikdy nezapomněl popřát, ale přitom je to .

Mimochodem vím, že jsem mezi chlapy spíše v menšině. Chlapi zapomínají, protože svátky (narozeniny) jejich blízkých nejsou pro ně tak důležité. Případně spoléhají, že jim to někdo připomene.
Když vlezete (samozřejmě se souhlasem) do peněženek svých drahých manželů, mužů a partnerů, milé dámy, najdete u velké části z nich mezi různými "poklady" (my sami ani nevíme, že to tam máme) nějaký ošuntělý papírek, kde budou napsány narozeniny vaše i vašich dětí atd. Jenže muž se na něj často nepodívá včas. Prostě si nevzpomene, že by se měl občas podívat. Takže pak to využije jen někde na úřadech, když tato data má uvést. Alespoň k něčemu ten papírek je dobrý.

Na druhou stranu se mi za 40 let mého života stalo letos snad poprvé, že jsem zapomněl popřát tátovi včas k narozeninám. Přál jsem mu až o den později. To mi byla i hanba. Ovšem když si uvědomím, co vše jsem ten den dělal, jak náročný den to byl, v jakém období a v emocích... Já to prostě chápu. Ten den bych byl schopen zapomenout i na to, že Khali má narozeniny (naštěstí neměla). Na kohokoliv. Opravdu jsou i takové dny. A proč by je nemohl mít i někdo jiný?

Sosna zvlčelý » Drahomiluše Já nevím, jestli bych radil...

Mám kamarádku. Má narozeniny dva dny po mém svátku. A vůbec by mne nenapadlo jí nepopřát, protože ona dva dny před tím mi nepopřála (a to nejednou).
Někdo si myslí, že pamatovat takto na své blízké je ctnost. Ano, myslím si, že je. Ale na druhé straně si pak někteří myslí, že zapomínat na ně je nectnost. Ne, já bych to tak nutně neviděl. Nemusí to být vždy v protipólu, ctnost vs. nectnost. Co my víme, jak a čím byl dotyčný ve své mysli zaneprázdněn? Určitě nezapomněl úmyslně. Nebo si snad někdo říká: "Já na Tebe schválně taky zapomenu!" No tak to není zapomenutí, to je úmysl.

Nevím, jak to mají ostatní, ale já nepřeji druhým z pocitu nějaké povinnosti. Ve skutečnosti to dělám sám kvůli sobě. Já jim prostě popřát chci. Možná je to až taková vnitřní potřeba (nikoliv povinnost). Skoro až duševní hygiena.
V blízkém příbuzenstvu mám takový případ. Bratr. Nechoval se vždy tak nějak ... úplně správně. Na druhou stranu by možná bylo vhodné říct, že se nechoval "podle očekávání druhých". Narušilo to dost komunikaci. On nekomunikuje. Nepopřeje nikomu k narozeninám, svátku, neodpoví na mail, SMS, telefon neustále vypnutý (není jisto, že neblokuje vybraná čísla)...
Postavili jsme se k tomu různě. Někteří rezignovali, případně ho přímo odsoudili. Jiní se snaží a je vidět, jak se kvůli tomu trápí. Třeba pro mámu je to velmi těžká situace.
Já jsem zjistil, že mám potřebu mu popřát. A alespoň čas od času dát o sobě zprávu. A vím, že neodpoví. Odpověď by mne velmi potěšila, ale respektuji plně jeho právo nereagovat. Nakonec on vůbec nemusí číst, co já mu napíšu. Ale já mu zase mohu napsat, co chci, když tu potřebu mám a cítím. Dělám to kvůli sobě! Já to potřebuji! Už pro ten pocit, že jsem ho neodepsal, nezlomil nad ním hůl. Protože ho nemám rád kvůli tomu, jestli mi nezapomněl popřát, ale kvůli tomu, že je to bratr. A že dětství jsme měli společné a ač jsme se občas poprali, hádali se, nadávali si... Jenže taky vím, že mě jako starší kolikrát i bránil. Že mi vymýšlel i programy, co dělat, tahal mě na skálu, lezl se mnou (přes zákazy rodičů)...
A nelze opomenout ještě jednu věc, že to ukazuje i na duševní rozpoložení. Mám já mu mít za zlé (a fakt ho neomlouvám, já vím o jeho stavu), když je v takovém stavu, že na toto vůbec nedokáže pomyslet? Kdo je na tom hůř? Kdo je schopen ještě myslet na následky, nebo ten, kdo už na ně ani nemyslí přes své bolesti?
I kdyby se nikdy už neozval, tak tohle vše nejde vzít zpět! A já nepotřebuji, aby mi přál. Já potřebuji za sebe popřát jemu, protože je to o mém vztahu k němu. A kdybych na to rezignoval, popřel bych sám sebe.
Nikdo nemá povinnost. A nikoho si tou povinností nemůžeme zavazovat. Měli bychom vědět pouze, zda máme tu potřebu sami za sebe. A pokud ano, tak ji určitě nebudeme ničím podmiňovat.

fanik » Drahomiluše Jestli to má jako já,tak né že zapomíná,ale prostě tohle neřeší
Kdyby mi tohle vadilo nebo dokonce štvalo,zamyslel bych se spíš sám nad sebou,případně něco vymyslel.
Něco jako héj,dneska mám svátek,zvu tě na panáka

Najdise.cz » Drahomiluše "Ahoj kámo, poslední roky jsme si ani nepřáli k narozkám, děje se něco?" Co takhle?

Já jen, jestli to nemá trochu jako já... narozeniny se fakt musím tvrdě naučit, abych si je pamatovala, a to i u těch úplně nejbližších. A fakt to není proto, že bych je neměla ráda... Svátek si pamatuji pouze svůj a mýho táty, protože ho má 3 dny ode mě. Nejradši bych tyhle "přací" události zrušila.

MG34 » Drahomiluše nejde o to nemluvit vůbec, ale nemluvit bezobsažně

říct na horách bez nějaké omáčky kolem "bacha, lezu pod tebou a sypeš na mne kamení" je naprosto v pořádku

player » Drahomiluše Mě ne. Poslední rok byl tak natřískanej událostma...já už ani nevim, že 2017 nějaký vánove byly.

ILA ♥ » Drahomiluše Moje slova, zrovna nedávno jsem to říkala kamarádovi, jak to neskutečně letí všechno a že když jsme byli malí, že jsme se ještě stíhali nudit a vymýšlet koniny. Je to asi tím, že jako už dospělí, máme čím dál tím více práce a starostí a ty ještě starší ročníky už ani nemají na to všechno tolik sil ke všemu, takže přeji ze srdce všem, ať máte hlavně Vánoce naplněné láskou, štěstím a né, že si uženete vředy,infarkt, nebo něco podobného, vždyť život je tak křehký......

Hustokrutě obscénní Morti » Drahomiluše Nevim jestli zrychluje ale na zaver roku vzdycky tak nejak "prituhuje"...posere se necekane, objevi se nevidany problem, to co se melo zprasit se definitivne zprasi ..proste ten zaver bejva mazec

Najdise.cz » Drahomiluše Tak jako zrychluje se to a bude hůř... toliko optimistická prognóza...

Koukám teď s rychlým zpožděním, že reklama na pračky a tak, byla rychlejší...

Najdise.cz » Drahomiluše To je milé. Tak snad to bude čím dál rychlejší, proti konstantním Vánocům nic nenamítám... neustálý přísun žrádla, pohádek a zevlingu pro všechny!

Bosch » Drahomiluše A bude hůř vesmír se rozpíná čím dále tím rychleji..

Loreena Mckennitt » Drahomiluše

Svá štírka » Drahomiluše Máš pravdu, maličkosti tvoří naše dny. Velké věci se dějí jen občas a někdy bez našeho přičinění. Vždy, když jsem plánovala nějakou pecku, tak to byla pecka, ale probíhala úplně jinak než jsem čekala. Např. poslední naše dovolená. Odletěli jsme do Řecka, letěli jsme v pondělí v noci a o víkendu zkrachovala cestovka, nezajištěný hotel, auto půjčené ale předražené, nezajištěná cesta zpět....no paráda. Nakonec vše dobře dopadlo a my se po 14 dnech v pohodě vrátili..... možná by bylo v Řecku taky dobře Ale zaplatili jsme vše 2x a pak to po pojišťovně tahali zpět.
Ale nebýt syna, který vše vyřídil, asi bych to neustála. Moje jazykové znalosti téměř nulové, rusky málo, jinak nic.

Svá štírka » Drahomiluše Jakož to prodavačka vím svoje.......žádný den se nenechám úplně otrávit a těším se na důchod. Budu cestovat, jezdit na výlety a scházet se jen s těmi lidmi, s kterými já budu chtít. Mám radost, když se mým dětem a přátelům daří, když aspoň oni cestují a pak vidím fotky a pohlednice, pořád je nač se těšit. Na cestopisy se dívám moc ráda a u telenovel se dobře spí.

Sosna zvlčelý » Drahomiluše Strakapoudů je více druhů, u nás je nejčastější velký, ale můžeš někde kápnout i na prostředního a malého (jen o málo větší než vrabec). A teď jsem se dočetl, to jsem nevěděl, že i bělohřbetého a jižního. Celkem je ve světě popsáno ještě dalších 28 druhů, na které u nás nenarazíš.

tronco » Drahomiluše To jsme sli s takovym blaznivym akademickym malirem v zime ve snehu naboso k Cernemu jezeru na Sumave, kde jsme nocovali bez spacaku kolem dokola jezera....rekli jsme si pravidla a pak jen mlceli a jen sli spolu bez sebe... uplne to zral prazak a byl z toho vyndany. I pro me to bylo zajimave ac ve znamem prostredi. To bylo jakoby jen tak...