Diskuze, Diskuzní fórum

thééé » cimi No jejda a jak
Ale naštěstí vztahy jsou úplně všude a ve všelijakých variantách (třeba panička a kočka )

thééé » cimi A k tomu, co jsem psala vlastně musím dodat, že bez pochopení jakýchsi karmických souvislostí bych z toho asi nevyšla nikdy.
Bez pochopení toho, na čem a jak duch/duše roste...bez pochopení toho, k čemu to všechno utrpení potřebuji (zase z hlediska duše)....a k čemu vlastně utrpení je...bez pochopení toho, že i mezi predátorem a obětí je dohoda a v duchovním světě toto můžou být velmi blízké duše či rodina.

Moc hezky je to do "nadpozemského detailu" popsané v knížkách M. Newtona
https://www.databazeknih.cz/prehled…
Ale já jsem prostě ta ryba, která to potřebuje pochopit a uchopit z toho spirituálního pohledu. Potřebuji vědět, proč to ten druhý "pro mě dělá", pro moje dobro
I když rozumím psychologickým mechanismům, není nad ten nadhled z pohledu vyšších emocí, vyšší lásky. (a to nejsem sluníčkář, spíš ráda prozkoumávám naše nevědomí a taky nadvědomí)

verka96 » cimi Aktuálně zajímavý rozhovor se Silvií Rei - moc ji neznám, ale ráda poslouchám takové rozhovory, tak na začátku popisuje, co se letos děje - Země + Sluneční soustava.
Také je téma laskavost, soucit a hranice (jeji nastavení) - 1h, navazuje téma vina x odpuštění do konce rozhovoru. V jiné diskusi hodně diskutováno. Musím se Silvií souhlasit ohledně viny a odpuštění, kde není vina, nemusíme pořád dokola odpouštět a pořešit vztah rodič + dítě.

https://www.youtube.com/watch/…

Nabi* » cimi Zrovna na mě vyskočilo video: "When you criticize your children, they dont stop loving you - they stop loving themselves."

"Když kritizuješ svoje dítě, nepřestane milovat tebe, přestane milovat sebe."

Takhle jednoduchá je odpověď na tvoje otázky: NEDOSTATEK SEBELÁSKY

Já osobně se můžu absolutně ztotožnit s tím, že sebeláska je alfou a omegou a táhne se mým životem jako červená nit.

Co člověk, to jiný způsob, který mu vyhovuje nejvíce, ale já jsem zjistila, že LÁSKAVOST VŮČI SOBĚ je ten největší lék. Nesnáším klišé :D a tohle jako klišé zní, ale prostě tohle je pro mě nejvíc. A ne ze vzdoru nebo z pomsty, ale z vnitřního klidu, pochopení vůči sobě a sebelásky.
Já jsem například i hodně upustila od toho, pořád se dopátrávat vzorců, protože mě to svádělo k tomu, že jsem spadala do pasti toho, že je se mnou něco špatně. A byla jsem z toho ještě víc na nervy. Vůbec nepopírám, že je to obraz vnitřního nastavení, ale empat se prostě musí dostat z křeččího kolečka posuzování. Protože jaký smysl má to, že se sice zbavíme narcisty, ale budeme dál neustále uvažovat nad tím, jak moc jsme "rozbití", jak "slabí" jsme a podobně? Sebereflexe je jedna věc, ale když je člověk nějaký způsobem s narcistou, je tady předpoklad, že to, co by se mohlo nazývat sebereflexe ve zdravém vztahu, to je zde toxický Nahlížení na sebe sama, který je na hony vzdálený zdravé sebehodnotě.
Podle mě jde i o míru rovnováhy mezi tím, že aktivně pracujeme na sobě a hledáme odpovědi a mezi přijetím sebe sama se vším. Se svým příběhem, s každou svou vlastností atd. Je to běh na dlouhou trať a já jsem si třeba dovolila rok jenom ležet (+ chodit do práce že jo :D), čumět na pozitivní a romantické seriály, dobře jíst, pít a dobře spát. A minimalizovat všechno, co by mě stresovalo. Nebyl to útěk, ale regenerace. Pak už jsem sama cítila, že je fajn zase zajít na nějaký seminář, přečíst knihu, meditovat a zase se posunout dál a aktivně se učit mít sebe ráda a taky dělat vůči tomu kroky a vystupovat pomalu z komfortní zóny.

Myslím, že na to, jak si s tím poradit, není jednoduchá odpověď. Jsou jen záchytné body pro každého jedince jako například přerušení kontaktu na nejnižší možnou míru, gray rock (velmi účinné). A určitě bych nepodceňovala dobrého psychoterapeuta s bohatou praxí a doporučením. Mě to velice pomohlo k seřazení myšlenek a pojmenování pocitů. Jedna z věcí, která mi byla velice nápomocná bylo i to, že jsem se dozvěděla, že jsem měla PTSD (Postraumatický stresový syndrom).... Jsou to všechno jen střípky, ale musím říct, že se mi vyplatilo zkombinovat "obyčejnou" psychoterapii s duchovním přístupem k věci.

dan162 » cimi Dal jsem na otázku k tématu už jednu odpověď, tupě racionální. A přidám druhou úplně jinou odpověď, vnitřně emoční, vnímanou obvykle jako ženskou. Celé to je diskuze o našem vlastním pojetí vztahů, jak se ho učíme, prvotně jako děti, nebo později v jakémkoliv věku událostmi, respektive reakcemi na ně. Malé dítě, které přišlo na svět, zná jen přijetí. Mateřský cit je v základním nastavení vlastně plné přijímání. Otcovský cit podobně, jen je dočasně na tuto úroveň zesílený, muž je svou rolí od nějaké doby v evoluci lovec, který nepřijímá plně a vždy. Odráží se to v odlišné výchově kluků a holek, kdy se učíme vztahům.

Narcis, ve smyslu člověka vytvářejícího dojem, že je schopen lásky k sobě a empat, vytvářející dojem, že je schopen lásky ke všem, jsou dvě protichůdné reakce člověka na emoční odpojení od sebe jako způsobu života (empatem zde není míněn opravdový empat, který si fyzicky nemůže v žádné situaci vybrat, že jím nebude).

Když chci přijímat druhé, nikoliv jako racionální přijetí, ale emoční přijetí, musím být schopen přijímat sebe. Je to emoce, ne volba. Je to styl připoutávání se. V okamžiku, kdy moje nastavení je plné připoutávání se k věcem, lidem, tak vnímám odlišnost, ale neznám cizost. V okamžiku, kdy moje nastavení je oddělení od světa, tak mohu sebe nenávidět a zoufale volat po lásce, vynucovanou po druhých (narcis), nebo mohu sebe nepřijímat a mít odpor, částečný nebo plný, a zoufale se snažit mít pocit mít rád všechny kolem s nadějí, že budou mít rádi mne.

Naznačené dvě "řešící" cesty z popisovaných článků jsou metody snad popsatelné jako socializační, bez šance zasáhnout jádro problému - ve smyslu naučit se s tím žít a omezit své vnější projevy.

Kořeny vlastní připoutanosti jsou evolučně dané - zvířecí vrstva v nás připoutanost nezná, emoční je na ní postavená, obě jsme my.

thééé » cimi Pěkné není co dodat.

Taky jsem tím prošla. A díkybohu za ty zkušenosti. Je dobré tomu rozumět.
Naštěstí mě asi zachránilo moje přesvědčení, že ty témata se odehrávají v mém vnitřním prostoru, a ve vztahu uvnitř mě.
A právě ten "vztah uvnitř" je moc důležitý. Protože bez zvnitřněné postavy narcise, manipulátora či predátora není ani vnitřní empat, oběť a omezený trpitel, který se dobrovolně té síly vzdává...a obráceně.
Je to prostě mechanismus přežití, záleží ke které roli kdy sáhnum abych získala to, co potřebuji - přijetí, lásku, podporu...
Zní to trochu schizofrenně ale tak to vidím, jako vnitřní vztahovost.
Takže ne - on/ona mě ubližuje a omezuje...ale kde já se omezuji a ponižuji atd...

Bohužel si myslím, že kdo se víc identifikuje s narcisem, má v sobě hlubokou nenávist, tam je ta cesta ven o něco těžší, protože prostě chybí sebereflexe. Kdo se identifikuje s empatem, ten se zase víc točí v kruhu vlastní nedokonalosti a chyb. Ale to je složitější zase z hlediska duše...
Kde asi začalo to selhání, kde byl ten pád...Nejraději jdu ještě před narození...

verka96 » cimi Já bych jen dodala ze své zkušenosti, ačkoliv jsem jen cítila, že musím odejít z pudu sebezáchovy, že takhle se žít nedá, že je to jen přežívání a že mám život před sebou. A žádná jiná možnost není, takže prostě musím.
Jak píšeš Cimi, pak zbývá jen doufat, věřit, že to všechno dobře dopadne, že o mě "bude postaráno" a že jsem v tom úplně sama.
Beru to jako součást svého života, že to tak bylo a že jsem si to vybrala...

Abelas » cimi "...týrané dítě, které se rozhodlo odložit vše co jí ubližuje a projít tím láskou..."

Velmi takové lidi obdivuji a chodím se k nim učit. Děkuji za knižní tip.

dan162 » cimi Klobouček. A přesně popsané, jak by ne, když to bylo žité. Ke skoku do neznáma jasně že nestačí jen počáteční odvaha, ale i něco, co podrží v době následného bloudění v šeru - kde není jisté, že to je ohraničené nebo dočasné, i když to nejhorší už nepůsobí. Člověk sice ví co ne, ale ještě neví co ano a proč jsou alternativy slepými uličkami, dokud si jich dosyta neužije.

Chytit se nedá okolních lidí (často je na vše člověk sám - logicky, jinak by ho jeho blízké okolí nenechalo takhle hluboko padnout), optimizmus se nedá opřít o postupné zlepšení (stejně jako jaro obsahuje mrazivé dny), oporou nejsou vlastní pocity (jsou v zajetí nejistoty a starých vzorců), rodiny (zdroj bývá právě tam), kamarádů (nemají páru), knih (motivační literatura je spíš o aplikaci jak sebe někam nacpat), není obvykle přítomna obyčejná podpora (hurá, kdo ji z okolí má, bez řešení, jen podpora), lze jen sebe pozorovat a popisovat bez hodnocení a s láskou a měnit v sobě větičky. A zkoumat k ušetření let, co je jen následek a co příčina a co příčina příčin, jinak je přechodové období zbytečně dlouhé, klidně do smrti.

dan162 » cimi Můj pohled bude asi klasický:
1. to, jaké máme zranění, vysíláme do světa, okolí ho vnímá a reaguje na něj.
2. Některá zranění jsou komplementární (nejenom sadista-masochista) a plno vztahů je z deficitu
3. pevnost takovému vztahu dodává čas a obvykle také naše nevědomost jak se zaměřit na sebe a hnout s tím
4. vyjít z toho ven vždy znamená nejistotu, což je horší než známá hrůza
5. emoční vazba zůstává i po odloučení
6. za každým vzorcem (včetně nechtěné připoutanosti nebo vztahu k sobě) leží nějaká věta, nějaké rozhodnutí, nějaká nouzová reakce na krizovou situaci, ke které jsme měli odpor a kterou nechceme zažívat. Dokud bude ta věta a odpor platné, nelze se pohnout.

Abelas » cimi EDIT

Být v delším horizontu zpracováván a rozleptáván psychologickou pijavicí přináší do duševního života notorický sklon přehrávat si na vnitřním mentálním plátně film, který vtáhne a nenechá nic pro tady a teď. Zvnitřnělý a zcela nepravdivý imperativ, že je třeba svou existenci, jednání a bytí omluvit a obhájit, což rozpoutává vnitřní tribunál obhajob a obvinění postavený na mylném přesvedčení, že až jednou dám svému vinikovi šach mat, až vymyslím tu ultimátní obžalobu/obhajobu, která jej donutí učinit pokání a uvidět míru jeho provinění a amorálnosti, jinými slovy - která jej donutí se ZMĚNIT, bude už napořád bezpečno a dobře, získám nazpět svou důstojnost a celistvost. Bezpečno, dobře ani změna však nepřicházejí, důstojnost a celistvost se konají s každou interakcí čím dál méně a patologická vazba se ještě více posiluje, naopak ae vynořují pocity beznaděje, zášti a skutečně temná podlaží lidské psýché. V nejhorších případech nutkání k vraždě či sebevraždě.

Osvobození započne v momentě, kdy si postižený uvědomí, že tohle celé je účelově vštípená lež, předaná psychologická infekce, která v něm vytváří trhlinu, skrze kterou ochotně vydává sílu, která ve finále poslouží ke zpevnění pilíře, na kterém stojí falešná grandiózní osobnost někoho jiného. Je to uvědomění, že vůbec není třeba se obhajovat a vysvětlovat, že i tváří v tvář reálnému nátlaku, shazování a znehodnocování z druhé strany je možné zůstat lhostejný, tichý a klidný. Že to není jen možné, ale přímo nutné. Že infikovanou/zkompromitovanou část svého vnitřního prostoru (ať už jsou to vznešené představy o světě, nejčistší ideály, či nejkrásnější vzpomínky) musí přestat zachraňovat, ale konečně pustit a důstojně pohřbít.

Je důležité prohlédnout, že narcis si "odkládá" do své oběti palčivý vnitřní obsah, který neumí sám abreagovat a integrovat jako zdravý a emočně dospělý jedinec. Bude-li mu v tomto zamezeno obyčejnou usebraností, soustředěním a tichem (nutno procvičovat i v "závětří", kdykoli se vynoří nutkání přehrávat si vnitřní "film" či "tribunál" vrátit se vždy znovu a znovu k dechu a do těla - osvobozující je i to, že je to takhle "jednoduché"), palčivý obsah se vrátí zpět ke svému původci a dotyčného/ dotyčnou uškvaří. V případě, že bylo pouto příliš silné, návrat k sobě do těla a dechu vyvolává velmi nepříjemný pocit podobný cravingu/bažení, což je pojem, který známe z adiktologie. Tento pocit je bezpodmínečně nutné ustát v jeho nejsyrovější podobě, pak se pouto začne lámat.

Rozárka13 » cimi Tak práce dopadla zajímavě. Hledali někoho za zaměstnankyni, která nepřišla do práce a ani to neoznámila. Když jsem ráno přišla, že tedy nastupuji, jak bylo dohodnuto, tak jsem se dozvěděla, že mě už nepotřebují. Vracela se zaměstnankyně zpět, která to vysvětlila tím, že měla doma problém s manželem. Omluvili se mi a já odešla domů. Ještě jsem se od skoro kolegyně dozvěděla, že dotyčná žádného manžela nemá, ale zaměstnavatel to neví .

Sosna zvlčelý » cimi Jokera já stranou nechat býti budu muset, já nerozumět.

Had může být symbolem chytrosti, možná až chytračení. Přelstít (had je symbolem lsti). Ovšem lest se obrací proti tomu, kdo ji použil (uštknutí, lest byla odhalena). Zde mi to přijde až jako symbol lži. Nechtěl se s vlkem prát, protože věděl, že to bude bolet (pravda může bolet). Proto se skryje za lež (had), kterou vrhne na nespoutaného vlka, ovšem lež se obrátila se proti němu jak tím, že vlk jej kousnul (dal jasně najevo, že takto ne), tak uštknutím hada (mohl se dostat lží do ještě horší situace).
Vlk však je také lží zraněn (zakňučel, odchází).
Psí spřežení je o spolupráci, ale jelikož v závěru přichází už jen pro rychlé dojetí do cíle pro sérum, je to už jen zmírňování následků, co se stalo, snaha zachránit, co se dá, ale už nejde zcela napravit. Nabádá ke spolupráci před individualismem bych to asi vidět dokázal.

Pak je na posouzení, zda jde o vnitřní záležitost, kde psi, vlk i had jsou vše části snícího, nebo zda hledat v těchto symbolech někoho jiného.

Víc mě k tomu nenapadá a dost na tom, že vůbec něco napadlo.

Lupi » cimi Nedivím se mu, že má strach; žijeme v době téměř absolutní kontroly a nekontrolovanost/nekontrolovatelnost prostě vzbuzuje hrůzu.
Když jsem si pořídila toho mého báječného čtvrtvlka, zjistila jsem, že taky bojuju se strachem. Ne nějak dramaticky - ale bojuju. A to je hodné a báječné zvíře, laskavá duše.....ale ta divokost v ní je. Ta samostatnost a potřeba vlastního rozhodování.
Čili se mu nedivím - přesto doufám, že se mu povede popustit.
Had vlevo = kudalíní ze ženské strany = zase volání po uvolnění kontroly. A něco v něm to chce hodně, hodně moc, vypadá to na dost živelnou potřebu, když se až zakousl a PUSTIL JED, což bych četla jako "ne, mně se prostě nezbavíš, dělej s tím něco!"
Že se nechtěl prát s vlkem, no to udělal dobře S vlkem se potřeba domluvit, ne se s ním prát.
Pořád jen přemítám, co to bylo, ta kolize hada s vlkem......jako by tím, že zahodí hada, udělal čáru přes rozpočet i vlastní (jednoznačně vlastní) potřebě rozhodování.
Mmch, když se zdá sen jakoby mně (prožívám to jako já) prý se jedná o stanovisko ega jako takového a všechny ostatní složky tam pak hrajou druhé housle.

aktigram » cimi No symboly ostali len treba pozrieť či sú v jeho prospech alebo mu chcú úbližiť.
Treba si dať pozor na niekoho kto sa javí ako niečo milé ale nemusí to tak byť a tiež čo sa javí ako zlé tiež nemusí byť pravda.
Strach z hada - strach že musím opustiť raj, priznačné pre túto dobu - založím klapky na oči aj uši a pôjdem s prúdom, lebo potom ja nie som zodpovedný za nič ale to tí druhí.
Tak ako som písala vyššie prvý sen - hlboká podstata - prebudenie, ukážka sily ale aj možnosti - mohol sa pozerať na hada inak - prehodnotenie.
Druhý sen tak ako som písala na mňa pôsobil zle, ale ja jokera nemám rada nemám rada ani ten film ale veľakrát sa bojíme pozrieť pravde do oči a vlastne tu svoju vlastnú masku nosíme v sebe všetci.
Aj toto hovorí o prehodnotení svojích postojov alebo nejakého rozhodnutia ktoré bolo urobené alebo čaká - možná choroba neriešením niečoho.

cimi » cimi Prosím vás ještě jestli se vám bude chtít na nakouknutí...ještě jsme to včera rozebírali a některé věci jsem uvedla nepřesně...tak posílám ještě jednou převyprávěné...možná to pozmění výklad...i když symboly zůstávají stejné...



Spřežení léto jel po horách něco jako Beskydy....
Po cestě viděl vlevo že míjeli hada...
Kousek dál se objevil jemu naproti vlk...vystoupil ze spřežení...a nechtěl se s tím vlkem prát protože věděl že to bude bolet, když se do něj pustí...tak šel pro toho hada a chtěl ho hodit po vlkovi, aby si s ním poradil...had ho ale uštkl do pravé ruky dlouho se držel zahryznutý, pustil jed a pak se pustil...vlk mezitím kousal do levé...hada pak nějak hodil po vlkovi a ten se mu obtočil kolem levé zadní, vlk zakňučel a měl konečně od něho pokoj...spřežení se zase objevilo a on spěchal ukončit závod který tam byl najednou od toho momentu a dokončil ten závod nějak předčasně aby jel pro antisérum...
Pocity při snu - strach o život, vyděšení
Po probuzení - hrůza z toho hada


Ten joker byl masový vrah čekal na oběť pro zábavu nebyl zmalovaný ale věděl nějakým způsobem že je to joker (něco jako harvey dent)
Pocit při snu - úzkost, strach o život
Po probuzení - strach

thééé » cimi Mě tu zaujaly ty symboly - jako druh energie.
Rozpitvám a nesložím
Třeba to dám na vztahy, vztah..
Pes - závislost na něčem v tom druhém..ztratím klidně sám sebe, jen pro trochu přítomnosti, náklonnosti, lásky, výživy. Je to podmíněná energie a poslušnost svým potřebám.
Vlk - umí si šelmovsky zase chránit své hranice, ostře, instinktivně, ale on jako jediný to umí vybalancovat - umí si uhájit své hranice, ale zůstat maximálně společenský, spojený se smečkou, s vesnicí, s druhým. Je to fyzická instinktivní energie..je to ochrana.
A had, to je božský impuls, propojení od shora až dolů..vše je tu v souladu..
ale taky je o tom, co nejnižšího můžeme použít pro svůj vývoj, pro spojení s "životem" - tozn. nejen sexuální tvořivá energie, ale i obyčejné věci, jako péče a soucit povyšují člověka. Tahle energie je o milosti.

moc se mi líbí i rozbory ostatních

cimi » cimi Děkuji vám moc za vaše vhledy
Bude se to teď asi moc hodit...jelikož je před rozhodnutím...
Zkusím ještě vyzjistit ty detaily a pocity z toho...

aktigram » cimi V tomto sne ide o závod, závod toho čo máme pod kontrolou a to natural v hlbke nás.
Vlk je sila a aj ochrana takže na určitý čas prevezmu opraty aj ked sa človek bráni, lebo čas uteká a had? - pozor to nie je len kundaliny ale aj múdrosť, prasila toho sedliackého rozumu.
JOKER - mne naháňa hrôzu ale to už písala lupi, je to niečo nenormálne ale vytvorené aj ked sa hovorí že je to aj výhra, použiješ ho ako žolíka - tak si vyber.
Pre mňa prvý sen dobrý, silný - úplná hlbka druhý sen by som brala ako varovanie - výhraj prehraj - výber si čo chceš!

No chyba mi tu opis pocitov po prebudení lebo tie sú hlavne odpovedou pre jedinca.

Lupi » cimi Podobně jako Buddha, jen rozvedu: psí spřežení je energie, kterou ovládá a má naprosto pod kontrolou. Pořád ještě živoucí, ale pod kontrolou.
Vlk je archetyp přirozené smečky a nezkroceného - se kterým se ale v zásadě domluví.
Had je kundalíní - základní energie, prasíla v něm. (Ještě by mohl níž a mít tam pavouka) Kdysi jsem četla moc hezkou poznámku jistého buddhisty - Jdi tam, kam se had plazí.
Já bych to vnímala jako že se mu ne a nechce přenechat kus místa divokým stránkám své duše a potřebuje to mít pod kontrolou.
Až tak, že si jede pro PROTIJED.......hm. A kousali ho do rukou, ne do nohou - takže to co dělá,(ne to, kam jde) to si žádá jinou, divočejší, nespoutanější energii.
Tak bych to vnímala.
Joker - to bude asi záležet na tom, jak ho vnímá on, mně třeba je to (odjakživa) nesympatická a děsivá postava, něco hnusného, co se navenek snaží tvářit vesele a zábavně. Zabít jokera mi přijde jako zabít přetvářku - a jo, tady se to vlastně propojuje.
Vlk s hadem chtějí, aby se trochu přestal kontrolovat a povolil si (had až tak moc, že ho kousne) a on se sice ubrání - ale ty už víš svoje.