Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Buddha/2 Hodnotový žebříček a racionální model světa jsou dvě evolučně vzniklé linie v nás, které se dochovaly, protože byly přínosné. Aktuálně racionalita je nadvážená (a poroste to), a díky tomu mizí schopnost racionality znát stavy v těle (ale může o všem rozhodovat aniž má zpětnou vazbu) a mizí vliv emocí na jednání (emoce není zpráva o nesouladu se svými hodnotami, ale je co nejvíc tlumená, neslyšená). Celistvý člověk si myslím, že má oboje v rovnováze (v míře dle svých dispozic), ženy jsou přitom zvyklé trvale pracovat s oběma přístupy (posíleno výchovou slabšího prvku z dvojice), my muži obvykle ne, odmítáme používat něco jiného než racionalitu (a neuvědomujeme si její silná omezení a selhávání). Dávám to do souvislosti s tím, že v našem prostředí každý nájezdník vybil muže a ti nově příchozí nechtěli plynout, ale ovládat.

I astrologicky to lze pojmenovat - racionalita Merkuru a hodnoty Venuše. Patří k nám obě.

dan162 » Buddha/2 Ahááá, hodnotový systém je pro tebe jen odvozený produkt. Zajímavý pohled. Zatímco myšlení ne.

No bez ohledu na to, kudy vchází data do myšlení nebo do hodnotícího systému, to podstatné je způsob ukládání těch poznatků. Logický ověřuje pravda-nepravda a zařadí do myšlenkového modelu. Hodnotový poměřuje správně-nesprávně, případně důležitější-méně důležité a zařadí do hodnotového modelu. Pro mne to jsou dva z našich hodnotících systémů.

dan162 » Buddha/2 Cítím se sice jako doma, když se jedná o pravdu, kategorie, ohraničení, a také dobře vnímám rozporuplnost nebo nesoulad, jsem schopen být přínosný nebo objevný. Jsou to současně ale diskuze, které hledají pravdu místo plynutí. Mizím nyní z prostor, kde necítím dotyk, vjem, pocit, protože to je za mými hranicemi, kde pobývat už nechci.

Podle mne vnitřní kompetence jsou jen jedna z možností vnitřní organizace a to ještě ta, která rezignuje na optimum. Dívám se na každého že má nějaké upřednostňované vlastnosti, obvykle tam, kde má člověk víc vrozeného talentu. Čtu, že uznáváš dvě poloviny mozku, za mne to je ještě bohatší, popsal jsem ti ne dva ale pět odlišných zdrojů, které s námi hýbou a každý má jejich jinou směsku.

dan162 » Buddha/2 Rozstřelování (už) neupřednostňuji, to sice nalézá pravdu, ale ztratí plynutí. A byl bych v takto pojaté disputaci jako doma, v kategoriích. Je-li možno, jděme tvým pohledem, dokážu-li to.

Emoce řízené nebo korigované rozumem je téma i civilizační, stačí se podívat v Evropě na gotického člověka, podívat se na naše rodiče, na sebe a na mladé pušky. Podle mne jasný trend sílící regulace emocí racionalitou. Emoce jsou buď potlačené nebo vědomé, ale děj ovlivňují jako informace nebo jako domácí záškodník nebo vůbec. Téma mne zajímá, protože se snažím pochopit, jak fungují ostatní, jak fungovat mezi ostatními. Se sebou to mám uvnitř směrově jasné, proces běží, odšpuntováno. Když vznikne emoce, není u mne regulovatelná vyjma zašlápnutí a to dělat nebudu. Čištění vzorců je jen první krok k osvobození emocí od obojků. Emoční vzorce bývají racionální rozhodnutí, kontrolující nebo směrující emoce.

Předsevzetí je autodrezúra. Neřešení příčiny, ale následku. Někam se mi nechce a místo hledání proč nechce, tak se tam nacpu. Tělo vyhoví, příkaz splní a nepřestává říkat, že to je špatně. Vyzkoušená cesta, opuštěná. Cílování předsevzetím vede k nerespektu sebe. Naopak musím postupovat souladně se sebou, poslouchat, co tělo říká a jít s ním v souladu. Jakmile jsem v pozici například "boj se sladkým", nemohu vyhrát, je to boj se sebou, jsem na obou stranách vnitřního konfliktu.

Hm, moje intuice není úplná nula mimochodem. To není ženská vlastnost, ale vlastnost. Jen ženy mohou navázat na kontinuitu kolektivního vědomí (každý nájezdník vybil jen muže) a na výchovu, která tuhle vlastnost u žen toleruje a nechává prostor v době, kdy se rozvíjí.

Kompetence jsou metodou, kterou jsem měl v manželství, jako nouzi, když to nešlo jinak. Brrr. Nerozhodovalo kdo má dobrý nápad, ale kdo má kompetenci. Ideální je vzájemné ovlivňování obou částí v reálném čase (to mi není dostupné, neovlivňují se). Vyjma několika málo situací jsou totiž potřeba oba způsoby k nalezení optima. V reálném čase je to jak píšeš, jedna část nějak rozhodne. Ovšem těch názorů je víc, racionalita má svůj názor, emoce něco alarmují, hodnotový žebříček někam ukazuje, intuice popisuje co je za druhým rohem a rozmnožovací část pokukuje po slečně. V menší nebo větší míře to tak je u každého, astrologicky v síle a vědomí dle radixu, je moje hypotéza, zatím sedí na všechny případy, které jsem řešil, nebylo jich úplně málo.

Co zkouším je nedostávat se do náhlých rozhodnutí, nechávat věci plynout a zasáhnout až když mám jasno. A umožňovat mluvit těm částem, které desetiletí slýchaly "mlč, jde se támhle!". Nelze čekat v tichu, ony moc nemluví, třeba u emocí už na fyzické úrovni je u mne částečný ochranný blok, emoce se často nerozvine. Vím o ní, když chci, teda o nich, je jich několik současně.

dan162 » Buddha/2 To ti rozstřelím na první dobrou, jenže to je konina, diskutovali bychom o slovíčkách místo o obsahu. Vypadá to, že se díváš prakticky, zatímco já se dívám přes kategorie, které aplikuju. Ty koukneš dle užitku, co dává smysl, jestli tomu dobře rozumím. Pak jsou naše definice neslučitelné, ale porozumění je možné jinudy.

Tak se vrátím k dovysvětlení toho, co mohlo být z praktického pohledu nejasné.
1) píšu "Racionalitu jiní lidé používají třeba také k redukci emocí ". Ty pak popisuješ emoce a rozum jako dvě složky, mezi kterými by měla být spolupráce, případně by se třeba emoční složka měla vypnout v matematice. Ten proces vypnutí emocí mne zajímá. Poručit emocím, aby nebyly, někdo dokáže, že vzniklé impulzy se dají ignorovat, někdo se snaží, aby emoce neměly sílu (aby šlo je prožít, ale neřídit se jimi), emoce cílovaná jako volba, kterou lze výjimečně zapnout... tak?
2) píšeš: " (jednání podle vzorce) je práce emoční složky" - přesné zapojení svalů pro příchod ke dveřím a stisknutí kliky je také vzorec a není to práce emoční složky. Existují emoční i neemoční vzorce. Včetně myšlenkových.
3) píšeš: "Co znamená pustit račí půlku z řetězu ?" Z tvého pohledu by to mohlo být neřídit se rozumem, ale nechat sebe plynout samovolně. U mne rozum tahle část nemá k dispozici, nikdy se neřídí rozumem.

dan162 » Buddha/2 > hodnotový model a jakýkoli další co si vymyslíš jsou myšlenkové konstrukce.

Mám asi užší definici racionality Racionalitu mám jako abstraktní logickou konstrukci, kde lze stavět další patro až když je prověřené předešlé patro. Jestliže každý stůl je vysoký méně než 2,5m, a dřevěný výrobek "Kuolapio" je stůl, pak se mi vejde doma pod strop, kupuju. Hodnotový systém je když ve vteřině F je má hodnota vztahu výše než hodnota možného výdělku, tak jdu raději s partnerkou se projít, než dokončovat zprávu pro šéfa. Hodnotový systém je řízený pocitem, ne myšlenkou - partnerka řekne "pojď ven" a klávesnice osiří ve vteřině.

Ad Řešitel - je nějaká situace, a moje reakce na ní může být Hráč, Źalobce atd. u situací, kde hlavní roli hraje emoční náboj vzorce, který člověka strká kamkoliv jinam než ke zlepšení situace. Princip řešitele existuje i mimo tyto situace.

dan162 » Buddha/2 Vzorec je spíš to co jsem psal - omezení výběru možností, které se osvědčilo v nějaké obtížné situaci. Máme to pro rychlost reakce, abychom se nemuseli rozhodovat jak překonat dveře pokaždé, kdy vidíme kliku. Když řežu dřevo, přidržím si ho, pila hladce řeže. Pak to dělám tak vždycky. Emoční vzorce, které popisuješ, jsou jedněmi ze vzorců.

Racionalita nemusí pracovat právě jen ve směru řešení. Řešení, řešitel je jen vztah k situacím s emočním nábojem, nespadnout do autodestrukčních postupů typu Hráč, Źalobce...Racionalita je umělý model světa, nejen možný způsob řízení. A jeden z možných modelů světa, existuje také třeba hodnotový model. Mám oba, a nejsou propojené - ve smyslu neovlivňují se, neřídí jeden druhého. Každý tohle má jinak dle radixu: Merkur, Venuše. Nemohou se u mne korigovat, spíš přepínat jak vysílačka. Parta Merkura když mluví, tak necítím, a když jedu dle party kolem Venuše, tak cítím a nemluvím. Neumím nic moc říct, snad leda napsat po desáté korekci, kdy se mi napsané už líbí. Snad žádná partnerka nevěděla, co se ve mne děje. Zhruba tak.

Ta račí parta Venuše byla zavřená u boudy. Když jsem ji pustil, tak u neoblíbené hostitelky jaksi v náladě si utírala s pocitem plného života hořčici do jejích záclon. Ne z emoce. Aktuálně sleduju, že se jí probouzí mlsná, naštěstí ne cukrová. Ta parta je taková zvířecí, nekorigovaná rozumem. Vjemy vedoucí přímočaře k aktivitě. Ne potlačené, zvládnuté, spíš impulsivní. Potřebuje cítit spojení. Chová se jako pes když jde do města, kdeco je divné, tísnivé, silné, nesrozumitelné a někdy velké k zalknutí, někdy takto nahromaděná energie utíká činem, někdy se projeví emocí jako stížnost, někdy musím film rychle vypnout a utéct...Jak pes který štěká na televizi.

No jasně že to je zvláštní představa, proto to sem píšu, jaký je život krásně barevný, jak jsme každý jiný, jen o tom neradi mluvíme, popisujeme se, otevíráme se, těšíme se z toho, jaký kdo je uvnitř. Racionalitu používáme ke svému osekání, aby bylo možné soužití, míjení se, ne spojení, vnitřní dotyk, přijetí, průchod skrz.

dan162 » Buddha/2 Jo, myšlení je v klidu, dýchání taky, ok, souhlas. Ono to pak je jak to popisuje Lupi - ostražitost. Napětí, pohotovost, nepocházející od myšlení, spíš emoční, zvykové nebo nedovyvinuté... To je jasné, že si neodpočineš, asi tak 50 let :-D

Lupi » Buddha/2 Dík tos mě pobavil, tím stavěním na hlavu.
Od takový Máji se naučíš ještě víc. Ona fakt není mazlíček - byť se někdy mazlí svým vlčím způsobem. Relaxace jako jo - ale když vidíš to absolutně dokonalý ovládání těla, nebo způsob, jakým chápe.........to je "mazlíček", kterýho si musíš hluboce považovat, chca - nechca.

Lupi » Buddha/2 Ani na to nepotřebuješ jógu - s tím pravidelným dejcháním je to zrovna tak, jen to udržet.

Lupi » Buddha/2 Nic mi neprovedla, nebudu ji směrovat na Otu diškurs s ním je náročná disciplína, on je těžká váha.
Však já se s tebo neměla v úmyslu hádat - jen jsem přihodila jinej pohled úhlu. Teda pro tebe stejnej, no.

Lupi » Buddha/2 Jdu vás jen pozdravit - nějak se mi nahrnulo a nesoustředím se na smysluplnost.
Jen k té meditaci - chodila jsem kdysi na taiči, vedl to u nás přímo Ota Chochola a když jednou přišla na meditace řeč, pravil, že má sloužit k vyprázdnění mysli. Jakože usedneš, zklidníš dech a veškeré myšlénky, co tě tam začnou napadat, jako necháš jít, případně zlehka odeženeš. Jelikož je Ota v Číně pečenej - vařenej a mezi buddhisty zvláště, věřím mu, že tohle má být původním účelem. Páč když tě něco/někdo napadá tak abys jako měl útočiště.

funky » Buddha/2 "Vnitřek nemůže být daný rozhodnutím zvenku, je jaký je. (...)"

To odmítá jakékoliv formování osobnosti zase. Samozřejmě, že některé charakterové rysy jsou dané, rodíme se různí, jsme třeba od přírody víc soucitní, horkokrevní či excentričtí apod., to chápu. Ale je hodně věcí, které můžeš ovlivnit. Když má někdo dejme tomu nízké sebevědomí, tak ho může vybudovat a stát se extrovertem. I ty hodnoty, pocity a přesvědčení, to všechno přichází zvenčí. Tos vždycky něco slyšel, zažil a tak. Člověk je součástí celku, a tudíž vnitřek je samozřejmě tvarován tím, co se děje venku.

"(...) Můžeš sedět v tiché meditaci půl života a pokud je to s tvým vnitřním já v souladu, je a bude to autentické, bez ohledu na to, co si o tom kdokoli jiný myslí."

Co si myslím já, jo...
Člověk je zvíře, má pudy a chtíč. Taková tichá meditace je slepá vývojová linka, protože staví na odmítnutí světských věcí, díky kterým tu jsme. Nebudeš v souladu, budeš nespokojený, vnitřně vyžraný, a staneš se akorát nástrojem pro cíle někoho jiného.

dan162 » Buddha/2 ty moudrosti z éteru jsou úžasné (mne přivádějí v úžas). Neumím to říct tak hladce, jasně a čistě, asi proto se mi to tak líbí.

Kopání do patníků - nemáme tradici, která by říkala pravdu: že emoce jsou náš spojenec, natož v mužské tradici. Na cestě silnicí vznikne emoce, považujeme ji za rušení na cestě k cíli, ne za zprávu, kde jsem překročil své meze nebo hodnoty, jako pomoc, že jsem na kraji cesty a ne ve směru rovně. Umět rozumět, jakou zprávu která emoce říká, není obvyklý způsob, jak s nimi nakládat. A nota bene že to je lepší pouštět ven, záleží-li mi na společném prostoru, který spolutvoříme. Dnes jsem například synkovi vysvětloval, co je vztek, co říká, kdy vzniká a jak se rozpouští a kudy je to destrukční nebo zhoubné. A přehled mých slepých uliček, které zažil a které hodlal navštívit. A cíleně jsem ho já mrcha vyděsil: "klidně to zkus, tudy jsem šel, v 57 letech třeba zjistíš, že to byla slepá ulička." To nejjedovatější bylo to "třeba".

I to druhé okno je super metafora, měl jsem ještě tak před měsícem zato, že mám něco přidat ve smyslu se naučit - jenže to naučit je naopak ubrat (obranu před svým vývojem) a spíš otevřít okno, aby vývoj mohl doproběhnout. Vše ostatní se podle toho pak srovná.

Jsem naštěstí už v přízemí, fázi hrůzy sklepního okna zevnitř mám naštěstí delší dobu za sebou, je to nyní přízemí čtyř stěn, ještě to není rozkvetlá louka.

Lupi » Buddha/2 No mně to povídej Proto si cením, když někdo pobere.

dan162 » Buddha/2 geniální: "Pocity jsou takové patníky, které ti ukazují jestli jsi v souladu nebo ne (nemá smysl kopat do patníku když jdeš blbě ). Když to ignoruješ, pak se snadno dostaneš na "pustý vrchol"."

Ok, když jsme cíle z definice zahodili, a vnitřní hodnoty očistili od zvnitřnělých (vnucených, naučených v ochraně, zvenku přišlých s cílem) je tvá definice super. Autenticita pro mne znamená reakci a plynutí. Není to tah ani tlak. Ani cíl, ani strnutí. Možná mohu volit směr nebo mohu volit své okolí, kterému se nechám vystavit. A zdá se mi, že je těžké to v sobě tak nastavit.

dan162 » Buddha/2 Autenticita ve smyslu shody vnitřku s vnějškem souhlas. Mám tam holt odlišnost, ten vnitřek že není daný rozhodnutím (= cíl), už jsem zkusil, vrchol dosažen - a ptal se: co dělám na tom pustém vrcholu?

Koukám se na to i astrologicky ve smyslu shody s rodným horoskopem, když vezmu jen Slunce a přeženu to, tak Váha ať váhá a myslí a Rak se patlá s dětičkama. Ne že má plnit cíle stanovené hlavou nebo stanovené zvenku, ty mohou být umělé. Někdo může mít cíl, třeba mít jednou deset skleněnek a celoživotně se za tím žene a když si má vybrat, zda dá přednost potřebám těla nebo další skleněnce, volí pak skleněnku. Mít cíl není špatně si myslím, ale ne jako číslo jedna. A není to ani respektování jen svých pocitů, protože pocity nejsou to jediné, co nás tvoří (a nadto máme často v sobě naučené vzorce, role atd.). Autenticita dle mne nemá strategii ani cíl jako prioritu a není spřažena jen s jedním naším principem.

Je to pro mne vyvážení autonomie našich částí a centrálního řízení v míře jak to kdo má v sobě uspořádané. Například někdo astrologicky žádné řízení mít nemůže, protože jeho Slunce je osamělé. Milion možností.

dan162 » Buddha/2 Hipísacký styl se ti nelíbí? Ona každá naše část dělá pro nás samotné, v rámci svých možností, dovedností, deformací - není to nepřítel. Někdy nešika, jindy génius. Samozřejmě, tříleté dítě skotačivého tatínka neudrží, ale jistá míra chaosu nevadí. Když všechny budu mít na krátkém řetězu, nezískám toho tolik. Zkusil jsem kontrolovat i pustit, tak srovnávám.

Priorita je jasná - plný a spokojený život, nejde to naroubovat na život výkonový nebo život s cílem. Je to nějaký vyšší stupeň autenticity, podle mne čím víc tím líp. Mám rád autentické lidi.

Ok, díky, vysvětlení rozumím.

dan162 » Buddha/2 Jo, když je na koho navázat, je to lepší než na rodiče, kteří vyrůstali komplet v něčem jiném.

Druhý wow moment - to je asi běžné: posvítíš baterkou doleva, a jsi překvapený. Srovnáš se s tím, posvítíš doprava a zas. Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní. Super je, že vůbec mohu posvítit, a že se s tím nepojí tuna emoční zátěže k neunesení, kdy je nutné léta titrovat.

Slovy odčerpávat energii podle mne z opozice Pluta k Měsíci úplně nejde. Ty prožitky jsou skutečné, a jak jsem psal obvykle tajené. Ostatně o nich nemluvíš, jako by nebyly. Představuju si to něco jako voda prosakující do lodě, lze ji odčerpávat, lze plout, ale přitékat bude pořád, nohy ve vodě trvale. Ta varianta nedat palivo se mi líbí víc (snížení přetlaku řešením emočních vzorců), jen škrcení paliva podle mne naráží po vyřešení emočních vzorců v dané oblasti na umrtvení kusu sebe. Proto hledám jinou cestu.

Cepovat řidiče tanku jde, funguje, když bude uvnitř vše na disciplíně a kázni, nemůžeš ale pak jít do (vnitřní) demokracie nebo autenticity. Tu bych rád posiloval. Myslím si, a nedělám zatím, že každá část má žít jaká je, i s případnou nedělní jízdou tanku parádou po rynku.

dan162 » Buddha/2 Reakce na události, jaké kdo si postaví, bývají si myslím nevědomé. Když pozorujeme vlastní chování, lze zpětně odhalit, jaké reakce to byly a jsou, zajímavá beletrie. A interpretace se dalším poznáním může změnit - dnes jsem změnil zrovna pochopení jednoho pochopení, wow moment podruhé na stejné situaci. Ale málokdy to člověk ví v dané chvíli, kdy tu reakci tvoří, nota bene jako dítě. Nemusíš nutně vědět, jak se sebou zacházíš.

Cynismus a humor místo trpět - nebo k tomu přidat - jako kanál úniku ve smyslu kontrastu a odvedení nesnesitelné energie? Takový Měsíc v Rybách, spojený s Neptunem a Plutem je extra citlivý radar, jen navenek toho moc bohužel nepronikne, druhého tak nelze pohladit, ubrat, korigovat. Měsíc ví, bezpečně ví, ale musí se s tím srovnat, žít tu bolest, často ne svou. Nebývá to moc vidět a tihle lidé to co prožívají obvykle tají a nikdo o tom neví.

Ad tank - ono to dělo může mířit klidně dovnitř sebe, u lidí na bílé straně to bývá velmi pravděpodobné, u Měsíce v Rybách tuplem. Plus sklon to vydržet.

Strategie nedat mu naftu je si myslím super, co se týká vzorců, to je inspirativní. Když Měsíc jančí, protože prožívaná situace mu připomíná trauma, tak vyčištění toho traumatu tu nadenergii odebere, pak je pohoda. Co ale pak? Měsíc držet úplně bez energie, bez života zas nedává šťávu do života.