Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Abelas :-x

Lupi » Abelas Neřeš to, ono se to tam v případě nutnosti zase vrátí.

dan162 » Abelas Jenže ten mozek není jednolitý. Má poměrně hodně oddělené části, které vznikly evolučně v reakci na nějakou katastrofickou událost, velmi rychle. Emoce jsou jednou z posledních velkých změn, souhlasím klidně s označením evoluční konstrukt. Jsme tvořeni vším, co bylo před námi, ale nemáme dnes snadný přístup k tomu, co se evolučně tehdy neosvědčilo.

Pocit viny si nemyslím, že je nyní nutnou součástí lidské výbavy, dnes respektujeme sebe jací jsme - víc, než potřeby lidí kolem nás. Postačí si myslím soucit místo pocitu viny.

P.S. ve světě jsou i jiné soustavy tmelení skupiny než vina, založené například na hanbě/studu, závisti nebo hrdosti.

Lupi » Abelas A teď si vemte, děcka, že o přijetí stínů jsem nikdy neuvažovala jako o aktu lásky, natož ryzosti. Třeba pro mně to byla otázka pudu sebezáchovy. To je binec v tom světě.....

Lupi » Abelas Neřekla jsem, že vymyslela, jen že zesílila ad absurdum. Udělala z viny nejvyšší ctnost. Ale však je to v pořádku....byli jsme v archetypu Ryb, žejo.

Buddha/2 » Abelas taky varianta

dan162 » Abelas Souhlasím s Lupi, že jde o společenský konstrukt. Ostatně všechny emoce jsou konstrukt, jen evoluční, před savci emoce neexistovaly. Samozřejmě že to je prožitek, to se nevylučuje. Vina je negativní motivace, která má za úkol omezovat takové jednání, které jde proti soudržnosti smečky. Zodpovědnost je totéž, jen pozitivně směřované.

Vina podle mne neexistuje v objektivním smyslu, v subjektivním může existovat - ne u každého (jsou lidi, kteří se tímto neřídí, vinu neprožívají, možná její přítomnost u druhých využívají umělým vzbuzováním viny k manipulaci).

Lupi » Abelas Já si naopak myslím, že to je vyloženě společenský konstrukt, a to ještě v našich končinách výsostně křesťanský. Zvířata vinu prakticky neznají a když, tak se jedná maximálně o lidoopy, kde to taky funguje jako nástroj manipulace.....no a lidoopi, to už jsou skoror lidi.

dan162 » Abelas

dan162 » Abelas A co když vina neexistuje, jakkoliv se tváří jako základ společnosti? Pak je tam jen to alibi. Když sleduju reálné jednání mnoha lidí, tak tam nějak není ta citová vrstva/dilemata vždy k zastižení, nebo je tak vzadu, že se uplatní třeba jen jako časový posun. Ty neodpustitelné činy stejně nastanou.

Buddha/2 » Abelas No nevím, zrovna mě nenapadá žádný kontext, kde by to šlo uplatnit.
Už v té větě je rozpor. Udělat něco neodpustitelného člověka obyčejně neposune dál, ale spíš dolů. Jako alibi dost chatrné.

Ještě snad v případě, kdy neodpustitelné je to jen v očích druhého člověka, ne z "vyššího principu".

dan162 » Abelas Mno záleží kdo tu větu řekne (a uskuteční). Od emočního člověka je to výraz bolestného vnitřního střetu protichůdných emocí poté, co neúspěšně vyzkoušel všechny možné cesty jak z toho ven včetně ničení sebe. Od logicky myslícího člověka bych se velmi obával, protože nemá emoční brzdy.

dan162 » Abelas Souhlas, je to o cíli. Rozšíření prostoru možných cest o ty nepříjemné dává větší šanci na splnění cíle, beru. Jenže když takovou cestu zvolí ten, kdo tu snášenlivost nemá? Rozsype se cestou. Proč jezdit běžným osobákem do terénu?

MG34 » Abelas Díky za podporu - což mne vede k jistému záměru.

Možná brzo založím nové vlákno, kde celkem podrobně popíšu veškeré know-how, které by se mohlo hodit každému člověku (co má podezření, že má v sobě více identit).

Zjistil jsem, že o tohle know-how je celkem zájem i mezi některými psychiatry a psychology. Asi protože se o to pořádně zatím nikdo nepokusil nebo v tom tápou(?). Jednomu už jsem to předal a dost jsme nad tím diskutovali, ale přijal to.

Takže základ textu mám - jenom rozepíšu východiska a omezení (což jsem pro psychiatra nemusel, on to chápal). Třeba se to někomu bude hodit a hlavně i já se k tomu tady můžu kdykoliv vrátit.

Na serveru "najdise"..

cimi » Abelas "V případě, že bylo pouto příliš silné, návrat k sobě do těla a dechu vyvolává velmi nepříjemný pocit podobný cravingu/bažení, což je pojem, který známe z adiktologie."

cimi » Abelas

thééé » Abelas Ahoj Argyll,
jak jsem psala Budhovi, většinou nevím, jestli příspěvek ostatních ke mě - chápu dobře. Ani tady si nejsem jistá :-)
Tak posbírám drobnosti, které mi z toho vyvstávají.

V podstatě souhlas.
Mě osobně je téma struktury, hranic i meče moc sympatické a přidávám k tomu i řád a pravidla.
Sama jsem se musela touto cestou kdysi vydat, abych se neutopila v tom, co cítím.
Se svým pojetím meč atd. řadím k mužským/maskulinním aspektům. Jsem zastáncem "pojetí" dvou polarit v každém člověku. Tak, že i my ženy musíme (záměrně píšu musíme, protože jsem přesvědčena, že je to nutné) pěstovat obě vtnitřní části, nebo aspekty. Muži taky.
Takže ano, bez strukturovanosti, bez těch čistých řezů, nebo odlesku pravdy/meče se emoce neusměrní. A člověk se obrazně v emocích utopí, ztratí.
Když jsem vzpomněla řeku, tak bych to řekla tak, že mužské aspekty jsou těmi břehy pro vodu. Nebo dům pro rodinu. Takto nějak to používám.

Ale taky mi přijde moc důležité to vyvažování.
Mám kolem sebe hodně žen. Proto vnímám, jak je pro nás důležité se pořádně s emocemi spojit. A málokdo to umíme. Třeba právě následkem nějakého toho velkého zranění, třeba z dětství - se stává to, že se žena vymístí z těla přestane mít s emocemi kontakt. To by asi spíš mohla říct každá za sebe.
Ten ztracený kontakt pak znamená, že když člověk nemá kontakt s emocemi, začnou člověka ovládat.
Často se dají zastrašit jediným "rozumným" slovem /rozum bych klidně spojila s tím mečem/, a nehledají cestu spojení, ale buď obhajoby, nebo zase potlačení.
Ta odvaha zase cítit, i když ze začátku cítit znova to nepříjemné - je cesta k Lásce, jako stavu Bytí.


A druhá věc, která mě k tomu napadla, jako téma k zamyšlení.
Často si všímám u mužů obavu z ženských emocí, a tím pádem - radši to rychle ochlaďme, abych se nemusel s emocema konfrontovat...
Tozn.jestli se ten pomyslný meč nevytasí z nějakých obav.
Na jednu stranu chápu, protože pracuji v ženském kolektivu
Ani toto ale není o vyvažování.
A přitom se můžeme vlastně krásně doplňovat, a podporovat. V tomto vidím tu cestu já.
A dost možná tu hraje roli to bezpečí, o kterém píšeš. Dovolit si cítit, protože toto je bezpečí..a dovolit si to rozumově srovnat, protože to je bezpečné.

Ta výživa žensko-mužského spojení (ať už v jakémkoliv vztahu, nebo i uvnitř člověka) začíná v tom ženině srdci. To je z hlediska energetiky.
A máš pravdu , bezpečí je pro otevření srdce každého velice důležité.

Takto to mám prožité zatím já.
Omlouvám se, jestli jsem tě nepochopila správně.

(přemýšlím, proč jsi na mě reagoval, jestli jsem zněla až příliš - možná jsem se k tématu matky výše až moc rozepsala, ale chtěla jsem asi otevřít ty nuance a trošku to rozpitvat, když už je tu téma. Vím, kolik lidí se tím doslova trápí.
Sama to mám už jakoby za sebou, ale bylo to kdysi moje úplně zásadní téma)

"Ty ve skutečnosti nemusíš komukoli děkovat, že ses mohla narodit sem na Zem. Jsi tu a je to tak v naprostém pořádku."
tak to je dobře, protože zatím jsem se k tomu pocitu nedostala
Jen jsem vydolovala vzpomínku, že jsem tu šla ráda a pečlivě si vybrala rodiče.
A že to je všechno dokonale "vymyšleno".

Děkuji, i tobě ať se daří

(a mmch. s tím psem, to je brutální páka. Sama považuju psa za symbol vnitřního dítěte. Naštěstí mám sama děti a vím, že je v žádném případě neudělám zodpovědné za moji spokojenost, nikdy je neudělám zodpovědné za kvalitu mého stáří. Nepořídila jsem si je proto, aby se o mě jednou postaraly. Tím jsem se zbavila i vnucovaných pocitů viny od matky. Pocity viny považuju za jednu z nejhorších emočních zbraní. Tudy cesta určitě nevede. Tak držím palce, ať to dobře dopadne, i s pejskem. )

Buddha/2 » Abelas Uff. Tak to je o level horší než se zdálo, těžká manipulace a chudák pes.
Njn, nejsem účastník a nevím jaké máš možnosti, ale věřím, že to nějak uspokojivě vyřešíš. I když "uspokojivě" bude asi ten nejlepší možný výsledek.

Buddha/2 » Abelas No to je určitě těžké, protože Ty sám s tím moc nenaděláš. I moje máti má dodnes tendence mě vychovávat . Z jedné strany chápu, že jako matka je "od přírody" nadřazená a je pro mě malý zázrak, když se toho postoje včas vzdá. Mně by to přišlo normální dejme tomu s plnoletostí, kdy tím vlastně uzná dospělost a samostatnost. Napadl mě příklad vlaštovek - máš svůj zobák, umíš lítat, starej se . Bohužel u lidí nastávají komlikace, protože na rozdíl od vlaštovek mají na kraviny čas . Prostě kompenzuje své nesebevědomí pocitem nadřazenosti. Je ochotná jít do konfliktu, protože to je šance urvat si kus autority. Takže tudy cesta nevede ...

aktigram » Abelas Súhlasím s Vierkou a porozmýšľať nad tým čo urobiť dalej, aj penzion je východisko.
Ja pochopenie vnímam tak, že už dokážem pretrhnuť vzorce a ja ich neopakujem.