
Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Práce na sobě a tak - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2026
kalendáře a jiné
Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2026
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ...
Kalendáře na rok 2026
Čínský horoskop 2026
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Práce na sobě a tak
01.09.2025 - 16:04
dan162
Práce na sobě a tak
Celý život mi toho strašně chybělo – pocit bezpečí/klidu, pocit sounáležitosti (pocit, ne vědomí), plno typů prožitků...Mnoho deficitů, které měly sklon se posilovat a já měl sklon je kompenzovat. Málokdo kdy věděl, že jsem emoční člověk a ne racionál a jestli jeden nebo dva lidé mne poznali ze mne víc než 50% bude jich hodně, ostatně jsem se snažil ve starém vzorci ochrany neukazovat co jsem, dokud se nebudu cítit bezpečně – a to nenastalo, z důvodů na mé straně.
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."

Příspěvky v diskuzi

20.09.2025 - 15:16
| Filtr
cimi
Ahoj Dane, Dnes jsem si na tebe vzpomněla když jsem pozorovala včely X)
Totiž moje asociace se vrátily ke vzpomínce jak jsme si s kýmsi povídali i životních fázích včely dělnice…
Já si vždycky myslela že je to normálka že nějaký včely se starají o královnu některý o larvy některý lítají venku…
Velkým překvapením bylo že tomu tak vůbec není…
Každá včela dělnice je nejdřív uklízečkou pak krmičkou, pak kojičkou pak stavitelkou pak strážkyní a teprve nakonec vylétává…
Přijde mi to krásná metafora k vlastnímu životu…jak ho uchopit…
Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti….
Tak jen tak….od řeky : )


20.09.2025 - 16:24
| Filtr
dan162
» cimi
Ahoj, tady koukám se rozdává životní moudrost po hrstech, děkuji, zní mi to jako postup dokonale: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…." 
S tím, že předbíhání vytváří slepé uličky.


21.09.2025 - 19:15
| Filtr
dan162
» MIKULAS
>Dobré odpoledne,>prosím o prominutí, že se vměšuji do dialogu s paní Cimi.
>
>Ze všech lidských archetypů, právě zrozenci let Opice, jsou těmi, kdo patří mezi >největší koumáky, vzhledově blízké gorilám a orangutanům.
>
>Paní Cimi i Vy, pane Dane, svou účastí v najdise, nejlépe dokumentujete filosofii >nikdy nekončicích proměn.
>
>Zamyšlení nad včelami je skvělé.
>Teď už jenom přijít na to;
>proč jsou včelí Královny
>k čemu používají křídla
>Kdo jim napovídá, jak to mají dělat, kdy, atd atp ....souvislosti evoluce až k >lidem
>
>Když nesmažete Vy, smažu v příhodnou chvíli sám
Proměnami myslíte vývoj do spirály? Opakující se způsoby řešení situace, jen poněkud posunuté v čase a s lepším vztahem k sobě?
Hmyz si nemyslím, že je v nás obsažen, i když všechny evoluční fáze našeho vývoje ano, počínaje RNA. Sociální rozměr známe až od savců (tj. emoce).


24.11.2025 - 11:51
| Filtr
dan162
V mezidobí jsem si posvítil na své vzorce z mládí. Našel jsem kdy asi tak vznikly, jakou příhodou, proč jsem se rozhodl vzorec tehdy zavést. Některé z nich jsou příčinné, některé zděděné, některé jsou vyhaslé (hafo let krania má své ovoce), jiné číhající...Jsou nyní díky tranzitům do Černé Luny na světle, evidentně, může je každý vidět. Tajný sklep hodně vyprázdněný, podívám se ještě na ty mladší. Ve sklepě byli tihle miláčkové:1968 Vzorec obětovat sebe něčemu kolektivnímu (dobové)
1968 Vzorec neprojevu mužských emocí (zděděné)
1968 Vzorec nepropojovat se s druhými
1970 Vzorec „svět nemá bezpečí“
1970 Vzorec „vše se kdykoliv změní“
1970 Vzorec vlastního prospěchu bez ostatních
1973 Vzorec strachu z opuštění
1974 Vzorec stravy nerespektující vlastní potřeby
1974 Vzorec prožívat kontakt strháváním okolí k aktivitě
1975 Vzorec tajit to, co člověk má v sobě
1975 Vzorec konání bez ohledu na emoce
1975 Vzorec strachu z bezmoci
1975 Vzorec sebenucené aktivity
1975 Vzorec uzavřít sebe
1976 Vzorec fyzického potlačování vnitřního projevu emocí
1976 Vzorec nahradit spontánnost racionalitou
1978 Vzorec hledání vnější emoční opory
1980 Vzorec dělat se užitečným místo být viděn
1983 Vzorec útěku
a dále následné kombinace a prohlubování vzorců.
Jsou to všechno moje rozhodnutí, moje volby, přijatá řešení, proto je mohu dnes změnit, experimentovat s jiným řešením, přístupem, i když třeba nevím kudy kam. Protože co je dodnes aktivní, se v aktuálních mikropříhodách znovu projevuje, teď už to poznávám a mám sklon opakovat to známé. Aby změna kolejí byla možné, musí být k dispozici energie, která bude moci jít do obtížnějších cest, aby to bylo měněné plynutím a ne na sílu (ostatně jsem to já, ne můj nepřítel). Třeba tranzitem, zkusím k tomu použít kvadrát Neptuna do slunečního stelia, to je energie po několik let.
Není to žádná "Heuréka!!", spíš klid. Už samo hození všeho viditelně na stůl zahazuje napětí mezi částmi mne. Zajímavé je, že jeden synek se nečekaně ozval dva dny po mém objasnění jednoho z vzorců, zcela nezávisle, nemluvili jsme předtím o tom. Je možné, že když na něco přijdu, co synci ode mne dostali, že se i jim něco narovná.

24.11.2025 - 15:08
| Filtr
Lupi
» dan162
No ahoj, už jsem si říkala, kde se couráš a ty v noře. Je velmi příhodný čas. Ovšem ta datace, to je teda impozantní! O takové věci se ani nepokouším.Na mně to vyskakuje, jak se tomu zlíbí a já to nechávám. Ovšem co na mně vylezlo dneska, s tím si bude muset poradit moje kranioterapeutka. To sama prostě nedám.
Vyprávěla jsem ti myslím, jak blbě jsem ten život začala, žejo? No a poslední kostlivci se týkají právě těch prvních dnů života.
Píšu o tom spíš proto, že mě naprosto ohromuje, jak moc je to zažraný - a jak moc s tím přitom zápasím.
Že to bude zažraný to je logický. První zkušenosti na tomto světě. A zasutý tak hluboko, že jsem musela odházet devadesát vagónů sraček, než jsem se k tomu propracovala.
Mně na tom fascinuje spíš to, kde se v nás vezme tolik vůle to předělat. Rozhodnutí být spokojená a šťastná, ať si osud říká co chce.





24.11.2025 - 17:18
| Filtr
dan162
» Lupi
Kde se courám...neměl jsem pocit, že to, co mne zajímá, je zajímavé i pro někoho dalšího, tak jsem počkal až něco dozraje. Datace...když víš, která příhoda kdy se stala (po které jsem se rozhodl pro Vzorec), tak lze poznat, která je následek a která příčina. A sice si vyskakují po svém, ale mohu dát té příčinné větší pozornost, neodhazovat devadesát vagónů, protože některé z nich vznikly z té příčinné. Super, že máš v pařátech něco tak raného, blahopřeju. Je fascinující, jak plno kojeneckých situací lze i po desítkách let doprožít, někdy chybějícím pohybem, jindy přijetím, jindy nechat odplynout...
Kolik vůle? Umřeme svobodní.

24.11.2025 - 17:23
| Filtr
dan162
» Buddha/2
Jenomže když nemáš sklep, tak zametání pod koberec vede k veeeliké bouli v obýváku. V reálu je problém, že sklep i boule pod kobercem trčí, i když se člověk naučí, že tam nic není. A prosakuje do života. Před 20 lety se moc se mnou kvůli tomu nedalo žít, to tyhle krásy byly v plné síle. 
24.11.2025 - 17:27
| Filtr
dan162
» Lupi
Je lepší vědět, že je nutno se naučit se vším správně vypořádat, když není sklep. Dnes už nové vzorce nepřibývají, nebo alespoň myslím. My jsme neměli tušení, jak nakládat s emocemi, v době "Nekecej a pádluj". Kolektivní kotel, ve kterém jsme se vařili všichni ve vlastní šťávě byl všudypřítomný. A jak je to prosté - emocí si všímej, dobře poslouchej co říkají, a nech je pak odplynout, protože po přílivu nastává odliv, když ho necháš.




24.11.2025 - 22:23
| Filtr
Lupi
» dan162
Emoce...ani mi nehovoř. Zrovna dnes mě málem utopily.Jsem ještě o kus starší, takže pamatuju, že nejenže "nekecej a pádluj", ale že naše rodiče ve snu nenapadlo, že by se s blbýma vztahama, zmatkem v hlavě a podobnýma věcma vůbec něco dalo dělat. Považovali to za dané. A ano, nikdo netušil, co s emocema, ani náznakem. Já se s tím mořím dodnes - zdaleka ne v takovém množství, ale mořím.

24.11.2025 - 23:01
| Filtr
dan162
» Lupi
Plynule? Vzorce nenastávají plynule. Před a po je rozdíl, bývá to rozhodnutí, nějaká obrana, třeba aby se něco neopakovalo. V tom jednání je silná energie, zamčená hrůza z tehdy. Tak třeba vidím ve vzpomínce spontánního Daniela, který ztrácí pořád klíče a nijak nemyslí, jen žije, tátova slova co mám dělat jsou něco o hrachu na stěnu. Pak přejde pár let a najednou sedím sám u knížek. Tak couvnu zpět a najdu kde se to asi tak změnilo. A proč. Bylo to před tímto, ale po tomto, to nějaký rámec dá (přesná datace není zásadní).




25.11.2025 - 12:09
| Filtr
Lupi
» dan162
No já právě ty předěly nejsem schopna vnímat. Někdy zpětně trochu - ale jednak nemám takhle ostrý vzpomínky a druhak - jsem pěti světlama na ose poměřování, Dane! Čas jako takový taky nejsem schopna moc vnímat. Vzpomínky mám většinově emoční.Jak to máš s prostorem? Ptala jsem se vodních člověček, co mám kolem sebe a unisono nevnímaly prostor. Respektive vnímaly ale měly to vyloženě natrénovaný - když se do toho vnořily, tak prý jestli je to nahoře, dole, vpravo nebo vlevo je fuk.

© 2007-2026 Najdise.cz





. A teď jsem navíc změnil názor na domy bez sklepa
.



Lvu