Práce na sobě a tak - Diskuze a zkušenosti

cimi Zajímá mě také to s tím sluchem…ne kvůli mně…mohl bys přiblížit?

Jinak co se týče mě tak mám pro práci na sobě skvělou výbavu X) zvídavost Blížence se kloubí s touhou po pravdě střelce a to je korunováno roztomilou T kvadratičkou na Mars v panně v osmičce která v sobě nese touhu a odvahu odkrýt i to co by ostatní raději nechali pod kobercem…
Plus Venuše v Raku a Neptun blízko asc tomu dávají citlivost a duchovní přesah….
Dřív jsem to moc neoceňovala. Připadala jsem si jako perpetuum mobile které nevědělo kudy kam a nevědělo jak přestat…ale bylo to součástí procesu…
Teď po tom co jsem si víc ujasnila své hranice a vztah k sobě je pro mě důležitým cílem bdělost…to je každopádně na dlouho x))

dan162 » cimi Ptám se pro kamaráda :-)) Hranice nemám dobře nastavené (cizí energie ulpívají) a bdělost - klidně nějakou příležitost minu, abych na sebe netlačil. Umíněnost porozumět to ano.

Došlo mi, že já v modelu perpetua mobile ztrácím dech a současně pobyt na nově "dobytém vrcholku" příliš často byl doprovázen otázkou "opravdu to stálo zato?". Vnější cíle, které jsem si stanovoval, nebyly v souladu se mnou. Tak jsem je zrušil, žádné že je lepší než špatné. Nemohl jsem jít přes přání, protože u mne to muselo být slovně a vždy jsem na něco zapomněl. Rozhodl jsem se dávat raději vědomě prostor v sobě slabším kusům ze stáda, někdy rozhodnutím co dělat, jindy upozaděním navyklého způsobu reakce. Zaujal jsem k sobě pozici pozorovatele než vůdce a začal jsem sledovat, co se děje u mne uvnitř. Jak reaguju v jaké situaci. Se snahou pochopit a vylepšit. Moc to nefungovalo, protože pořád šlo o záměr, cíl, ne o příčiny.

Už před delší dobou jsem se naučil odvahu (místo nedostupného otevření se), třeba o sobě napsat co mne bolí a odtud už šlo si něco ošklivého sobě přiznat, takže to nebylo daleko k tomu dát na piedestal autenticitu. Tu pravou očištěnou od mnou vytvořených záchranných řešení. S černou vzpomínkou jak kdysi dávno vypadala, když jsem si utíral na pařbě konané u paní kterou jsem neměl rád hořčici do záclon.

No a pozorováním těla, hypotézami a vyvracením hypotéz realitou jsem došel jednou k tomu, že odnepaměti jsem vždy připraven na akci, útěk. Příliš sympatiku, nucené aktivity, která mi není vlastní a vyčerpává mne, žádný odpočinek ani v klidu, žádný domov, žádné bezpečí. Došlo mi proč jsem to takto dělal, kde to vzniklo (pocit nespojení s mámou, bez pocitu emočního bezpečí a později snaha být přijat potřebností a vylepšení nastává jen aktivitou). Zjistil jsem ale také, že ty mé "slabší kusy stáda" mají své vlastní hodnocení, nebo spíš své hodnocení vědomého hodnocení a ve snaze pomoci reagují po svém. Tak jak umí, jak jsou evolučně a horoskopem postavené, dělají co umí a neumí. A přitom bedlivě vnímají co říkám, reagují na to svým jazykem, ale bleskově, od mého hodnocení k puzení je mžik. Jen já nevnímal že mluví, i když asi "mluvily" pořád. Každá část má jiný jazyk, který objevuju. Tak jsme vedli nějaké diskuze, třeba jak si vážím toho co dělá (opravdu jo), že ovšem staré recepty že nás dnes dostávají do problémů (konkrétní ukázky), že to chce jiný přístup, spolupráci, a ať říká co zachytí, že to je super, ale nově ať mi nesahá na volant. Ok, fungovalo, nezvyk, když se dělo něco nepříliš bezpečného a nebyly žádné strachy, žádné zásahy ani řešení od těla nepřišly. Důvěra s pozorováním, jak že mé recepty zaberou. O týden později jsem tělu řekl, že chci, aby mne na dovolené v noci nechalo spát - do té doby mne budilo prvním neznámým zvukem, jen proto, že by to mohlo být nebezpečí, k tomu pocit strachu. Ať tělo místo toho bedlivě poslouchá, zhodnotí, poradí se, ale nebudí když to není nutné. Že jsou zvuky sice otravné, ale do auta se nikdo nedostane, ostatně spával jsem i pod širákem a nikdy se nic nestalo, žádný poplach zatím nebyl důvodný. Probrali jsme všechny netypické zvuky typu zvonění zvonců krav v Alpách, aby bylo jasné, kdy mne určitě nemá budit. Možná se poradit s intuicí, to by bylo dobré. No a další noc se poradilo a ten zvuk mi přehrálo do sna, až jsem se probudil, prskal jsem, ale vlastně dobrý - měl jsem volbu, zda se probudím nebo ne, a rozhodl se probudit. Ale nevzbudilo mne, přesně jak jsem chtěl. Další noc byla diskotéka u parkoviště v Innsbrucku, mraky lidí, tuc tuc, a vzbudil jsem se odpočatej ráno, ani nevím kdy přestali, tipuji o půlnoci, tak dvě hodiny poté, co jsem usnul. Fungovalo to. A v té chvíli jsem zjistil, že slyším přes den o dost líp. Tělo naslouchá jak jsem chtěl a spolupracuje, super. Sluch je jemnější a silnější, některé vyšší tóny až pískání se objevily. Vjem neobsahuje strach z neznáma. Podle mne se jen vrátil na přirozenou úroveň, bylo to trvale snížené, jen jsem to nevěděl. Nechtěl jsem něco poslouchat.

Je to srozumitelné? Píšu jako obvykle od konce.

cimi » dan162 Já mám poslední dobou problém se čtením takto dlouhých textů X)) tak doufám že jsem vše pochytila…

To se mi hodně líbí jak jsi to pojal : ) je to inspirující : )

Je zajímavý že tě tělo takto začalo poslouchat…já jsem měla dřív silnou hypersensitivitu na cokoliv v okolí - zvuky pachy světlo ostré předměty energie cokoliv…ale neposlouchala jsem absolutně sama sebe…a tělo neposlouchalo mě…
Pro mě je tohle úplný základ*

aktigram » cimi Ja som myslela že som sama, ktorá ma problém v tomto čase s dlhým textom.

cimi » dan162 Je to ok

dan162 » cimi Ano, přesně, má to být inspirující. S dotekem něčeho hlubšího, o čem se běžně nemluví. Plno rozhodnutí, prožitků, obtíží, pokusů každý den mizí v propadle času, nesdílené, se zdáním, že musíme být na vše sami.

V žádném textu nelze vše pochytit, jsou tam desítky sdělení - registrujeme třeba deset z nich a třeba jen dvě osloví, protože rezonují. A ty jsou k rozvinutí/sdílení/diskuzi. Super.

Ad poslouchání - tělo evolučně vždy poslouchalo nějaké hodnocení, nikdy to nebyl "běh do nikam". Je zvyklé že se něčím řídí a dle radixu je možné kouknout čím to je možné ovlivnit. Modeluju si tělo často Marsem. Aby to bylo pochopitelnější, kouknu na radix - není nutno Mars jangově řídit (příkazem/kopnutím při kvadrátu do Slunce), ale klidně i jinově táhnout jinou planetou, třeba jupiterovsky vytvářením cílených nových prostor, ve kterých Mars neodolá usilovně konat správným směrem, nebo posílením vnímání toho, co se nelíbí (Měsíc), kde Mars okamžitě jde řešit problém. Vypadá to, že tělo poslouchá, ale přitom se třeba jen zvedne schopnost vnímat a určit to, co je nepříjemné (viz ona hypersenzitivita). U mne je to o fous jiné, Slunce a Venuše mají do Marsu konjunkcí silnou cestu, funguje mi proto jak příkaz, tak hodnocení.

cimi Ahoj Dane,
Dnes jsem si na tebe vzpomněla když jsem pozorovala včely X)
Totiž moje asociace se vrátily ke vzpomínce jak jsme si s kýmsi povídali i životních fázích včely dělnice…
Já si vždycky myslela že je to normálka že nějaký včely se starají o královnu některý o larvy některý lítají venku…
Velkým překvapením bylo že tomu tak vůbec není…
Každá včela dělnice je nejdřív uklízečkou pak krmičkou, pak kojičkou pak stavitelkou pak strážkyní a teprve nakonec vylétává…
Přijde mi to krásná metafora k vlastnímu životu…jak ho uchopit…
Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti….
Tak jen tak….od řeky : )

dan162 » cimi Ahoj, tady koukám se rozdává životní moudrost po hrstech, děkuji, zní mi to jako postup dokonale: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."

S tím, že předbíhání vytváří slepé uličky.

cimi » Lupi A nakonec dojdeš k tomu, že i mentální přetlak je vlastně nezpracovává sexuální energie…
A ta nezpracovaná sexuální energie je vlastně….
Atd…
x))

cimi » Lupi “Blbý je, že když mám chmury, nebo řeším něco těžkýho, tak mi to nejde, kdybych se stavěla na hlavu.
Nával jako vlna mi přichází právě když se snažím "nemysle" tak na to musím trochu jinak. A není hnusná - jen je toho moc”

A kdo by s tímhle neměl problém x) : ) ale to už není jen o myšlení ale i o postoji k tomu “nepříjemnýmu” “těžkýmu” k tomu jak se v tom odráží přijetí anebo odpor, selhání nebo kontrola….-někdy- stačí změnit postoj a i když to bolí, začne se ulevovat….

Ať je ti brzy líp