Ego vs.zdravá sebeúcta - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Flame Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Flame, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ale mele se to ve me.Ta 1.odpoved byla takova,aby selibila.Jinak kdyz se ponorim do tematu,drimaj ve me tak odporny pocity,ze kdyz sem to zacla psat,radsi sem to smazala,to uz sem nepatri No kazdopadne vim,ze to musi nejak ven,aspon po kouskach a zpracovavat to musim,protoze kdyz by ve me tohle zustalo,tak se to ponese dale.

Najdise.cz » Buh je tlak Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tys mi dal
Já to vzala od rad, přes předky, který takový možnosti útěků neměli, až po potlačování nebo deformaci pudů v důsledku programu sebedestrukce, na kterém má rodina, potažmo rodinné programy lví podíl.
Traktát jako Bitch
To sem dávat nebudu.

Jinak... já měla na mysli dávat rady, dejme tomu. Ale ne "povely" typu: Odejdi.
Ale tak jak jsi to pojal ty, tak jo... pravda. Každý poslechne stejně jen to, co se mu líbí a co vlastně slyšet chtěl a každý má svobodnou vůli a svůj rozum, aby si rady vyselektoval. Pokud to nedokáže, bude žít cizí životy a nikdo s tím nic nenadělá.

Macek70 Ahoj Teri, absolutně nebudu rozepisovat detaily co, proč, kdy a jak. Jen jednu věc - měla jsem naprosto, ale opravdu naprosto stejnou matku !!! Vím jak se cítíš a co prožíváš ! Bylo to šílený, peklo na zemi - co dokázala dělat !!!!
Před dvěma lety zemřela, ač byla zdravá - najednou rakovina, ale ta krutá forma, umírala pomalu, v obrovských bolestech. Je mi z toho špatně ještě dnes.

Najdise.cz » Macek70 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Flame, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nejhorsi na tom je,ze mam pocit,ze jsem uz zkusila vse a nechci ji jit vstric a vyrovnat se s timhle a taky s tim,ze mam pulku z ni je pro me momentalne hrozny.Taky si dovolit mit pocit,ze uz vlastne necitim tolik vinu ,protoze neni proc.Neodsuzuji ji,naopak vim,ze hodne trpi,a verte nebo ne,ac ji nekdy silne nenavidim,boli me to.Ale neni ji pomoci.Je zla,a nevidim duvod proc to mam odskakat a bejt do konce jejiho zivota hromosvod a upozadit sve pocity a vsechno,at se ji v zivote stalo cokoliv. Jeden clovek zde napsal-Prijmi proste,ze te nema rada.Uplne se s tim ztotoznovat nechci,ac vim,ze je to pravda.Vidim tu opet,ze ale kazdy ma s cim bojovat...

dan162 » Flame No bojovat ne, tím se problém jen vyživuje. Sám jsem to zažil u stresu, čím víc pozornosti jsem mu dával, čím víc jsem s ním bojoval, tím to bylo horší. Když jsem to přijal, nebojoval, tak akutní problémy odezněly.

Pročetl jsem si vlákno, blížíš se tomu, že díky nenalezení řešení závislého vztahu se raději zamkneš do vězení, odřízneš od ní a tím i od kusu sebe. To si myslím je taky blbě.

1) Řešit můžeš jen svou půlku, nelze nárokovat její lásku, ale lze prožívat svou lásku. Srovnat sebe, nerovnat jí. Odděl v mysli to, co je mámy, od toho, co je tvoje. Máminy prudy a manipulace jsou její. Asi to potřebuje, přijmi, že taková je, nebojuj, je to projev jejích problémů, to nejsi ty, to je její půlka, když to chce, ať se v tom rochní, ty s ní můžeš soucítit, že se cítí tak blbě a přát ji uzdravení. Nemělo by se tě to nijak dotýkat. Jestliže dotýká, tak koukni kde, protože je tam něco tvého, přesně to, co je citlivého. Nějaký strach. Nevyrovnaný člověk totiž nemůže změnit realitu žádnými výmysly, neohrožuje tě. Kdo z okolí nesmyslům uvěří, dřív či později zjistí jak to je opravdu a kdo to nezjistí, ten za to nestojí. Peklo může dělat máma jen tehdy, když bude mít za co se v tobě zachytit, řeš proto sebe, všechno, na čem tě ona utáhne. Jo a ty konstelace jsou fakt výborná věc přesně šitá na rodinné zátěže.

2) Manipulant nemá vztahy, ale jen své potřeby a své ohromné strachy. Máma tě může mít ráda, ale má tak vážný psychický problém, který ji neumožňuje nic takového opravdu prožívat. Zkus pochopit (ale až po oddělení toho, co je mámino a co už tvoje), co se jí v minulosti přihodilo a jak to pobrala, jak na to zareagovala, co udělala v sobě blbě, že se chová takto zcestně. Pochopit samozřejmě neznamená souhlasit. Jde o to nehodnotit (typu že máma je zákeřná svině), nedělat rozhodnutí (nebudu s ní mluvit, uzavřu sebe a budu ledová královna), ale najít řetězec událostí a reakcí, který ji dovedl až tam. Spolu, nebo za pomoci někoho. Třeba tím, že srovnáš sebe, srovnáš i jí.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Flame, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Díky,dává to smysl.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"k lepsimu", ty mi davas

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jéé, zdravim

dan162 » vibe ahoj, taky rád vidím známé "tváře"

DramaQueen » Klaret Milá Klaret,
každý jsme na určitém stupni pochopení a na každého z nás působí různé informace odlišně, to je v pořádku. Někdo na určité informace ještě prostě není připravený. Moje informace které na tebe působí jako "dobře nastudovaná látka nedělní školy" jsou moje zažité zkušenosti, o kterých jsem se mohla přesvědčit že opravdu fungují. Proto je tazatelce
předávám dál, protože věřím, že ji třeba mohou v nějakém uvědomění či posunu pomoci.

Pokora na tebe působí jako fanatizující sebemrskačství? Možná na zamyšlenou proč?

Jenom pro upřesnění to pokleknutí a uznání velikosti nebylo myšleno před svou opravdovou matkou. Jde tam o něco uplně jiného.
Jde o stav mysli- o přijetí své matky a její zákonité velikosti, protože ona zákonitě je větší než my - její děti.
Nemusíš před ní doopravdy pokleknout, ale energeticky tento stav pokory, úcty a přijetí přijmout a prožít. A ano, věř nebo ne, opravdu vede k hlubokému prožitku a osvobození mysli a duše. Tvá duše si uvědomí kam na této Zemi a v tomto rodě, do kterého se narodila opravdu patři. Kde má své místo a co jsou její kořeny. Také, proč jsou tyto kořeny (matka a otec) tak důležité. Protože si představ, co by to bylo za strom bez kořenů. Kdyby strom nepřijímal své kořeny, tak by nebyl dostatečně silný a pevný ve svém životě.
A ve výsledku se potom samozřejmě i zlepší opravdový vztah s maminkou, otcem, který vede i k větší harmonii v našem osobním životě a v životech s našimi partnery, přáteli....

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
to co píšeš o uznání rodičů jako autority je pravda, protože rodiče vždycky představují určitou linii dárcovství života.
tím symbolickým pokleknutím vlastně vyjadřujem pokoru před životem.

ale jen tak a okraj, moje zkušenost zase je, že pokud jsi teď synem svého otce, tak ještě "nedávno" to bylo naopak.

ta dědičná linie, že jsi dcerou svého otce a matky, nemusí být vůbec tak definitivní, jak se zdá být.

ale v každém případě pokora neublíží

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vím že jsi nemyslela fyzické pokleknutí.
Jen jsi v textu opravdu odkazovala přímo na osobu matky.
Nezahrnuju do té představy jen své rodiče, ale i sama sebe jako matku.
Ani já bych si nepřála aby moje dítě jakoby omlouvalo mé chyby mými rodinnými handicapy.
To se těžko obecně vysvětluje, pokud člověk neuvede konkrétní situace.

Mám na mysli tohle:
Pokora k nevratnému, pochopení souvislostí, úcta k životu a přijmutí zodpovědnosti za další vývoj jsou podmínkou k tomu, aby člověk z totálně nefunkční rodiny vůbec dokázal existovat, založil rodinu a posunul rodinnou laťku výš.

Přijmout nedokonalost rodičů ano, ale zároveň by si být vědomý toho, že nikdo není větší či menší.
Všichni jsme rodiči (i když třeba jen potenciálními) i dětmi zároveň.

K tomu směřoval můj koment,kde jsem mimo jiné psala i to, že v tvém příspěvku je hodně pravdy.

Nabi* » Klaret Hezky jsi to napsala.

S tím větším a menším, to je ryze konstelační obrat (teda předpokládám, že na základě toho DQ píše, a proto budu pokračovat v myšlence). Znamená to, že rodiče jsou ti větší a my ti menší, protože skrze ně k nám přišel život. Bez nich bychom nežili. A my zas jsme (budem) větší skrze toto vůči svým vlastním dětem. To neznamená, že jsme něco víc a oni míň. Život je něco, co nikdy rodičům nevrátíme (možná až nějaké malé tragické výjimky) a tak to má i být, protože koloběh tohodle procesu přirozeně jde dopředu, tam kde předáváme život zase my a budoucí generace. Pokleknutí je symbolem pro pochopení a plné přijetí svého místa v tomto koloběhu. Teda aspoň já to tak vnímám. A tomu, co napsala DramaQueen není z konstelačního hlediska co vytknout, jenže bohužel i na mě to působilo naučeně a nuceně.

Ještě obecně chci napsat, že souhlasím, že odmítat rodiče je destruktivní, protože ano, jsme součástí a vždycky budeme. Ale, na základě svých zkušenosti vím, že aby člověk mohl plně přijmout a pochopit, musí se vydat svou vlastní cestou. Přiznat si, že mám hnusné pocity. Přiznat si třeba i že nenávidím. I když zrovna zlost je většinou převlečená hluboká niterná bolest.
Ten proces přijetí vlastních rodičů (nebo jiných členů rodiny) může trvat roky, jenže v průběhu toho si tvoříme svůj život a já nevidím nic špatného na tom je třeba i na chvíli odmítnout, ne ve zlém, ale prostě v rámci vlastního prostoru. Já jsem třeba odjela na 2 roky do zahraničí. A jakmile jsem se dostala z dosahu mé rodiny, rodného domu, rodného města a vůbec ČR, začaly se dít věci. Konečně jsem se mohla na to podívat s odstupem. Věděla jsem, že není žádná možnost, aby těch ix kilometrů někdo doletěl za mnou (z mnoha důvodů, které nebudu rozebírat) a věděla jsem, že TEĎ si žiju život jaký chci, jaký jsem si vybrala a že mi nikdo do toho nebude kafrat a rozhodně mi to nikdo nebude narušovat svou energií (ok, i když víme, že energie nemá hranice, víte všichni asi co tím myslím). U mě v tom hrál roli táta a sestra. Na tátu ty 2 roky stačily (vytvořili jsme si pěkný vztah), na sestru ne. Dlouho jsem se trápila tím, že máme se ségrou blbý vztah, že se nejde domluvit a že se zřejmě domluvíme akorát na tom, že se nedomluvíme. Zjistila jsem ale, že nejvíc mi pomáhá si uvědomit co cítím, naprosto a bez výhrad to respektovat. Někdy holt život některého z blízkých není slučitelný s tím naším. Nemáme povinnost mít v životě lidi, se kterými se trápíme a se kterými jde naše energie dolů. Konstelace jsou pouze nástrojem jak uvidět, přijmout a pochopit. Není nikde psáno ani řečeno, že přijetí rodičů musí nutně znamenat to, že se s nimi budu stýkat a donekonečna se snažit s nimi vycházet. Pokud to jde, super. Ale někdy to prostě nejde. Přijmeme rodiče (člena rodiny) a uznáme jejich místo v životě, ale nemusíme se stýkat. Jakmile totiž člověk udělá to správné rozhodnutí, uleví se mu. A někdy je třeba se rozloučit, ne se donekonečna snažit, protože občas ta snaha vychází jen z jedné strany. A jsem přesvědčená, že člověk může cítit hlubokou úctu a přitom učinit rozhodnutí, že ve fyzické rovině nikdy více.... A zároveň pociťovat hluboký klid, protože víme, že tak je to správně.

Chápete mě někdo co myslím...

Najdise.cz » Nabi* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jo myslím, že ti rozumím dost dobře.
To dočasné odstřižení se do "nedosažitelna" mi přijde jako elegantní a smysluplné řešení pro získání odstupu a zároveň oboustranné "vzácnosti".

Díky za příjemnou a v rámci možností nezaujatou úvahu a podělení se o své soukromí.
Zdá se, že na to jdeš dost dobře a hlídáš si rovnováhu a cíl. Fandím