Ego vs.zdravá sebeúcta - Diskuze a zkušenosti

DramaQueen Díky matce jsi dostala život. A to už je opravdu dost si myslím. Takže by to chtělo více úcty a pokory. Tvá matka je taková jaká je, z různých důvodů. Sama si pravděpodobně nese ze své výchovy, od svých rodičů a předků různé zátěže a sama neví jak naložit se svým životem. Chová se nevyzrále dle toho co popisuješ a pravděpodobně nikdy pořádně nevyspěla. Jak to taky mohla naučit tebe? Jste si navzájem zrcadla.
Také je důležité si uvědomit, že nepřijetím své matky vlastně nepřijímáš i samu sebe, protože naše matka je naší součástí at chceme nebo nechceme až do konce života. Energeticky jsme na ní nepojeni (a zároveň na otce) a opravdu nepomůže útěk. Můžeš se přestěhovat na konec zeměkoule, ale před touto energií a sama před sebou stejně neutečeš.
Proto je třeba zapracovat na přijetí své matky. Zpracovat si svá traumata s ní, odpustit, přijmout, pokleknout, pochopit a s pokorou uznat její velikost. Protože tvá matka vždy bude a je větší než ty. Ty jsi vlastně její malá dcera. Potom jí můžeš poděkovat za život a do svého vkročit s čistou energií a se zodpovědností sama za sebe. Ona vždy dělala tak nejlépe jak mohla, to je třeba si uvědomit. Každý děláme to nejvíc co umíme a můžeme, v každé chvíli našeho života. Ano, vím lehko se to říká a rozumově pobírá ale aby to bylo opravdové je třeba toto zpracovat a cítit opravdu SRDCEM. Jinak je to jen faleš. Až to bude opravdove a od srdce, tak přijde úleva a přijetí a možná se nakonec změní i ta máma. Hodně síly

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Budu oponovat.
Je v tom sice hodně pravdy, ale působí to jako dobře nastudovaná látka nedělní školy
A s tím poklekáním, pokorou a uznáním velikosti to působí už jako fanatizující sebemrskačství.
Takový můj neodbytný pocit....ale jinak tedy hodně štěstí na téhle cestě, pokud přináší klid do duše. Právo volby je právo volby

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já jako matka rozhodně neočekávám celoživotní oddanost a automatickou úctu a pokoru od svých dětí. Já jim ten život dala, nezávisle na jejich přání, zda ho chtějí. Neočekávám tedy za toto žádnou satisfakci, ani si na jejich život neusurpuji nějaké právo. Ano, budu vděčná za to, že mi úctu a lásku moje děti projeví, ale rozhodně na to není nárok, bude to vizitka mé péče a výchovy, pokud se mi toto dostane.

Můj (ex)manžel též očekával, že když už má "na mě papír", tak jsem povinna lepit manželství někde v poradně. Jsem? Nebo mám právo na svůj život, takový, jaký ho já chci mít. Též jeho věta, že "já jsem zodpovědná za to, že on nemá manželku" byla hodna tesání do kamene. No já mu odvětila, že mu tedy nějakou manželku najdu, pokud cítí tu mou odpovědnost. Já ji tam totiž necítím, je přeci dospělý. Dala jsem mu tolik let mého života, a moc ráda, další už prostě nechci.

Ohledně rozvodu manželství jsem dlouho cítila odpovědnost vůči dětem, že jim chci vzít otce. Vždyť to manželství vlastně klape - nekouří, nepije, pracuje .... Než mi došlo, že rozvodem jim přeci žádného otce neberu. Otcem zůstává a je jen na něm, jaký model otcovské péče a přístupu si zvolí. Paradoxně jsem vyslechla milion výčitek kvůli bourání rodiny, ale jemu děti nestály ani za myšlenku zajistit si adekvátnější bydlení pro možnost střídavé péče, než zdarma pobývat u rodičů v mládeneckém pokoji a dva měsíce o sobě nedal slyšet .... To už sem nepatří, jen že zpravidla nemá pravdu ten, kdo nejhlasitěji křičí.

Pardon, že to sem motám, ale to co jsi napsala, byly přesně ty nátlakové věty, které mi bránily v projevení mé sebeúcty a v tom, žít život podle sebe a ne podle potřeb někoho, kdo si mé přítomnosti beztak už dlouho neváží a zřejmě ji tedy už nechce.

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Píšeš, že každý děláme to nejvíc co umíme.... No já tedy o sobě vím, že to rozhodně bohužel nedělám. Někdo to možná dělá, někdo se o to možná aspoň snaží, ale většina na to IMHO spíše kašle jako já, protože jinak by to na světě nevypadalo takhle divně a složitě ....

Nabi* » DramaQueen Ráda bych se zeptala jestli máš osobní zkušenost v rodině, tedy ne konstelační.

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"Ona vždy dělala tak nejlépe jak mohla, to je třeba si uvědomit. Každý děláme to nejvíc co umíme a můžeme, v každé chvíli našeho života. Ano, vím lehko se to říká a rozumově pobírá ale aby to bylo opravdové je třeba toto zpracovat a cítit opravdu SRDCEM. Jinak je to jen faleš. Až to bude opravdove a od srdce, tak přijde úleva a přijetí a možná se nakonec změní i ta máma"

Naprosto souhlasím. Je to však ideální stav, kdy je si člověk vědom, co kdo komu předává, jaké energie vzájemně proudí. Málokdo umí vystoupit ze svého "vybudovaného" vztahu k rodičům nebo jednomu z nich, podívat se na něj jakoby z vnějšku a uvidět podobnost, která se mu nelíbí u toho druhého ( a neměl by tendence "skočit" do druhého extrému )

DramaQueen » Klaret Milá Klaret,
každý jsme na určitém stupni pochopení a na každého z nás působí různé informace odlišně, to je v pořádku. Někdo na určité informace ještě prostě není připravený. Moje informace které na tebe působí jako "dobře nastudovaná látka nedělní školy" jsou moje zažité zkušenosti, o kterých jsem se mohla přesvědčit že opravdu fungují. Proto je tazatelce
předávám dál, protože věřím, že ji třeba mohou v nějakém uvědomění či posunu pomoci.

Pokora na tebe působí jako fanatizující sebemrskačství? Možná na zamyšlenou proč?

Jenom pro upřesnění to pokleknutí a uznání velikosti nebylo myšleno před svou opravdovou matkou. Jde tam o něco uplně jiného.
Jde o stav mysli- o přijetí své matky a její zákonité velikosti, protože ona zákonitě je větší než my - její děti.
Nemusíš před ní doopravdy pokleknout, ale energeticky tento stav pokory, úcty a přijetí přijmout a prožít. A ano, věř nebo ne, opravdu vede k hlubokému prožitku a osvobození mysli a duše. Tvá duše si uvědomí kam na této Zemi a v tomto rodě, do kterého se narodila opravdu patři. Kde má své místo a co jsou její kořeny. Také, proč jsou tyto kořeny (matka a otec) tak důležité. Protože si představ, co by to bylo za strom bez kořenů. Kdyby strom nepřijímal své kořeny, tak by nebyl dostatečně silný a pevný ve svém životě.
A ve výsledku se potom samozřejmě i zlepší opravdový vztah s maminkou, otcem, který vede i k větší harmonii v našem osobním životě a v životech s našimi partnery, přáteli....

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
to co píšeš o uznání rodičů jako autority je pravda, protože rodiče vždycky představují určitou linii dárcovství života.
tím symbolickým pokleknutím vlastně vyjadřujem pokoru před životem.

ale jen tak a okraj, moje zkušenost zase je, že pokud jsi teď synem svého otce, tak ještě "nedávno" to bylo naopak.

ta dědičná linie, že jsi dcerou svého otce a matky, nemusí být vůbec tak definitivní, jak se zdá být.

ale v každém případě pokora neublíží

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vím že jsi nemyslela fyzické pokleknutí.
Jen jsi v textu opravdu odkazovala přímo na osobu matky.
Nezahrnuju do té představy jen své rodiče, ale i sama sebe jako matku.
Ani já bych si nepřála aby moje dítě jakoby omlouvalo mé chyby mými rodinnými handicapy.
To se těžko obecně vysvětluje, pokud člověk neuvede konkrétní situace.

Mám na mysli tohle:
Pokora k nevratnému, pochopení souvislostí, úcta k životu a přijmutí zodpovědnosti za další vývoj jsou podmínkou k tomu, aby člověk z totálně nefunkční rodiny vůbec dokázal existovat, založil rodinu a posunul rodinnou laťku výš.

Přijmout nedokonalost rodičů ano, ale zároveň by si být vědomý toho, že nikdo není větší či menší.
Všichni jsme rodiči (i když třeba jen potenciálními) i dětmi zároveň.

K tomu směřoval můj koment,kde jsem mimo jiné psala i to, že v tvém příspěvku je hodně pravdy.