Ego vs.zdravá sebeúcta - Diskuze a zkušenosti

Nabi* » Klaret Toto je skvělé, díky moc, to pomohlo i mě Je to totiž přesně ono, nad čím jsem přemýšlela nedávno.

Nabi* » Buh je tlak

Nabi* » DramaQueen Ráda bych se zeptala jestli máš osobní zkušenost v rodině, tedy ne konstelační.

Najdise.cz » Nabi* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tady jsi taky? ....no sakryš

Nabi* » Klaret Jsem všude

tronco » Nabi* Kdyz nejses zde, tak jsi nekde jinde. Jeste se nestalo, abys nebyla nikde

Nabi* » Klaret Hezky jsi to napsala.

S tím větším a menším, to je ryze konstelační obrat (teda předpokládám, že na základě toho DQ píše, a proto budu pokračovat v myšlence). Znamená to, že rodiče jsou ti větší a my ti menší, protože skrze ně k nám přišel život. Bez nich bychom nežili. A my zas jsme (budem) větší skrze toto vůči svým vlastním dětem. To neznamená, že jsme něco víc a oni míň. Život je něco, co nikdy rodičům nevrátíme (možná až nějaké malé tragické výjimky) a tak to má i být, protože koloběh tohodle procesu přirozeně jde dopředu, tam kde předáváme život zase my a budoucí generace. Pokleknutí je symbolem pro pochopení a plné přijetí svého místa v tomto koloběhu. Teda aspoň já to tak vnímám. A tomu, co napsala DramaQueen není z konstelačního hlediska co vytknout, jenže bohužel i na mě to působilo naučeně a nuceně.

Ještě obecně chci napsat, že souhlasím, že odmítat rodiče je destruktivní, protože ano, jsme součástí a vždycky budeme. Ale, na základě svých zkušenosti vím, že aby člověk mohl plně přijmout a pochopit, musí se vydat svou vlastní cestou. Přiznat si, že mám hnusné pocity. Přiznat si třeba i že nenávidím. I když zrovna zlost je většinou převlečená hluboká niterná bolest.
Ten proces přijetí vlastních rodičů (nebo jiných členů rodiny) může trvat roky, jenže v průběhu toho si tvoříme svůj život a já nevidím nic špatného na tom je třeba i na chvíli odmítnout, ne ve zlém, ale prostě v rámci vlastního prostoru. Já jsem třeba odjela na 2 roky do zahraničí. A jakmile jsem se dostala z dosahu mé rodiny, rodného domu, rodného města a vůbec ČR, začaly se dít věci. Konečně jsem se mohla na to podívat s odstupem. Věděla jsem, že není žádná možnost, aby těch ix kilometrů někdo doletěl za mnou (z mnoha důvodů, které nebudu rozebírat) a věděla jsem, že TEĎ si žiju život jaký chci, jaký jsem si vybrala a že mi nikdo do toho nebude kafrat a rozhodně mi to nikdo nebude narušovat svou energií (ok, i když víme, že energie nemá hranice, víte všichni asi co tím myslím). U mě v tom hrál roli táta a sestra. Na tátu ty 2 roky stačily (vytvořili jsme si pěkný vztah), na sestru ne. Dlouho jsem se trápila tím, že máme se ségrou blbý vztah, že se nejde domluvit a že se zřejmě domluvíme akorát na tom, že se nedomluvíme. Zjistila jsem ale, že nejvíc mi pomáhá si uvědomit co cítím, naprosto a bez výhrad to respektovat. Někdy holt život některého z blízkých není slučitelný s tím naším. Nemáme povinnost mít v životě lidi, se kterými se trápíme a se kterými jde naše energie dolů. Konstelace jsou pouze nástrojem jak uvidět, přijmout a pochopit. Není nikde psáno ani řečeno, že přijetí rodičů musí nutně znamenat to, že se s nimi budu stýkat a donekonečna se snažit s nimi vycházet. Pokud to jde, super. Ale někdy to prostě nejde. Přijmeme rodiče (člena rodiny) a uznáme jejich místo v životě, ale nemusíme se stýkat. Jakmile totiž člověk udělá to správné rozhodnutí, uleví se mu. A někdy je třeba se rozloučit, ne se donekonečna snažit, protože občas ta snaha vychází jen z jedné strany. A jsem přesvědčená, že člověk může cítit hlubokou úctu a přitom učinit rozhodnutí, že ve fyzické rovině nikdy více.... A zároveň pociťovat hluboký klid, protože víme, že tak je to správně.

Chápete mě někdo co myslím...

Najdise.cz » Nabi* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jo myslím, že ti rozumím dost dobře.
To dočasné odstřižení se do "nedosažitelna" mi přijde jako elegantní a smysluplné řešení pro získání odstupu a zároveň oboustranné "vzácnosti".

Díky za příjemnou a v rámci možností nezaujatou úvahu a podělení se o své soukromí.
Zdá se, že na to jdeš dost dobře a hlídáš si rovnováhu a cíl. Fandím