
Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Terapeutistický koutek - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2026
kalendáře a jiné
Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2026
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ...
Kalendáře na rok 2026
Čínský horoskop 2026
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Terapeutistický koutek
25.08.2025 - 23:04
cimi
Terapeutistický koutek
Ahoj,
Ve výkladu snů, protože na všechno se lze dívat jako na symboliku…a taky protože často žijeme v iluzích a snech které nás odvádí od pravé podstaty…
——————
Četla jsem dnes dva články o narcistech a empatech…a říkala jsem si, že by možná něco podobného pomohlo těm kteří tápají…
Tedy v prvním článku byla věnována pozornost dynamice zrcadlení vztahu kde “narcis” je ten u kterého léčení přichází skrze sestoupení k srdci/cítění/emocím…(nikoli skrze partnera)
A “oběť” je pak ta u které léčení probíhá skrze uvědomění si hranic a postavení se do své autentické síly…(nikoli proměny partnera)
Ve druhém byla zase pozornost věnována skutečnosti že to není jen o hranicích a postoji "přežila jsem to a příště se nedám", ale je to i o tom, kde já manipuluji skrze své nastavení a kde si myslím, že jsem lepší než můj partner… Postoj pýchy, který slouží ke kompenzaci pocitů méněcennosti jak na jedné, tak na druhé straně….
A cituji:
“ Nevědomé programy jsou součástí buněčné paměti těla a my jsme jen nastavení tak, abychom se probouzeli skrze tyto programy k vědomí dokonalé celistvosti, lásky a svobody.
Každá mince má dvě strany.
Utrpení spočívá v tom, že se člověk příliš vžije do své role a není si vědom projekcí, které vytváří mysl.
Dokud tuto iluzi neprohlédne, budou mu stále do života chodit bytosti, se kterými nechce mít nic společného, protože doposud nerozpoznal, že všude si s sebou nosí svůj vlastní stín.”
——————
Předpokládám, že mnoho z nás mělo někdy více či méně zkušenost s něčím podobným…
Já bych to v tuto chvíli ráda otočila jiným směrem než k “narcistovi” nebo “manipulátorovi” apod. A to směrem k sobě. Protože ať už se budem sebevíc vnitřně vztekat, tak za svoje reakce a sami sebe jsme vždycky na sto procent zodpovědní…
Vložím tu otázky….a možná nějaké přidám…
Co v nás drží nebo drželo pouta k takovým lidem nebo situacím? Čemu odevzdáváme nebo jsme odevzdávali sílu při takovém kontaktu?
A nechám uzrát do pléna…
Zajímalo by mě jaká byla vaše cesta a jestli jste našli kořeny svých připoutaností a struktur mysli? A jaké to byly….
Apod…
Díky
Ve výkladu snů, protože na všechno se lze dívat jako na symboliku…a taky protože často žijeme v iluzích a snech které nás odvádí od pravé podstaty…
——————
Četla jsem dnes dva články o narcistech a empatech…a říkala jsem si, že by možná něco podobného pomohlo těm kteří tápají…
Tedy v prvním článku byla věnována pozornost dynamice zrcadlení vztahu kde “narcis” je ten u kterého léčení přichází skrze sestoupení k srdci/cítění/emocím…(nikoli skrze partnera)
A “oběť” je pak ta u které léčení probíhá skrze uvědomění si hranic a postavení se do své autentické síly…(nikoli proměny partnera)
Ve druhém byla zase pozornost věnována skutečnosti že to není jen o hranicích a postoji "přežila jsem to a příště se nedám", ale je to i o tom, kde já manipuluji skrze své nastavení a kde si myslím, že jsem lepší než můj partner… Postoj pýchy, který slouží ke kompenzaci pocitů méněcennosti jak na jedné, tak na druhé straně….
A cituji:
“ Nevědomé programy jsou součástí buněčné paměti těla a my jsme jen nastavení tak, abychom se probouzeli skrze tyto programy k vědomí dokonalé celistvosti, lásky a svobody.
Každá mince má dvě strany.
Utrpení spočívá v tom, že se člověk příliš vžije do své role a není si vědom projekcí, které vytváří mysl.
Dokud tuto iluzi neprohlédne, budou mu stále do života chodit bytosti, se kterými nechce mít nic společného, protože doposud nerozpoznal, že všude si s sebou nosí svůj vlastní stín.”
——————
Předpokládám, že mnoho z nás mělo někdy více či méně zkušenost s něčím podobným…
Já bych to v tuto chvíli ráda otočila jiným směrem než k “narcistovi” nebo “manipulátorovi” apod. A to směrem k sobě. Protože ať už se budem sebevíc vnitřně vztekat, tak za svoje reakce a sami sebe jsme vždycky na sto procent zodpovědní…
Vložím tu otázky….a možná nějaké přidám…
Co v nás drží nebo drželo pouta k takovým lidem nebo situacím? Čemu odevzdáváme nebo jsme odevzdávali sílu při takovém kontaktu?
A nechám uzrát do pléna…
Zajímalo by mě jaká byla vaše cesta a jestli jste našli kořeny svých připoutaností a struktur mysli? A jaké to byly….
Apod…
Díky

Příspěvky: Všechny | Lupi
Stránka:
1 2

06.09.2025 - 20:54
| Filtr
thééé
» Lupi
To je úžasný příklad. 
A představ si, že jsem si to v určité míře musela vyřešit u starší holky už když byla malá. Nějak ten strach přišel a tak jsem to zkusila přijmout. Souviselo to se vztahem s mojí matkou. A od té doby vím, že ji dovolím se vymezit, kritizovat mě a taky mě nemít ráda.
Stopro to bude těžké, pokud to přijde, ale věděla jsem, že je to nutné.
U druhé to bylo v době, kdy byla hodně nemocná. To bylo taky "pouštění" do božích rukou.
Naše děti nejsou našimi dětmi, žejo, jak říká Džibrán...přesto tu musí vzniknout silné závislosti, abychom se mohly o ně dobře postarat, jako matky.

06.09.2025 - 20:54
| Filtr
Lupi
» thééé
Jestli skvělou....každopádně, když jsem držela to novorozené miminko, zařekla jsem se a rozhodla, že nebudu dělat ty chyby, co dělali naši a to rozhodnutí bylo tak razantní, že jsem fakt nedělala. Samosebou jsem nadělala spoustu vlastních, ale to jsem si říkala, že se s tím už vypořádají, když to nebude balast řady generací.Já si myslím, že je naprostý minimum matek, které to jakoby flákají, že každá dělá, co je v jejích silách.

06.09.2025 - 20:59
| Filtr
Lupi
» thééé
Hezky ty.....no, každá řešíme co zvládnem. I když vlastně - moje starší mi testovala hranice se železnou pravidelností
a definitivně přestala před nějakými deseti lety, si představ! Dobře udělala, holčička moje.Mimochodem - tohle nevím, jak bych ustála - hodně nemocné dítě, fakt nevím. Dobrá seš, namouduši. Já holkám vždycky říkala, že slušně vychované díťátko umře až po své matičce, i kdyby to mělo být jen o pět minut

06.09.2025 - 21:04
| Filtr
thééé
» Lupi
"Já si myslím, že je naprostý minimum matek, které to jakoby flákají, že každá dělá, co je v jejích silách."Nooo tak to je na těžkou filozofickou debatu

Nojo z určitého pohledu i ta, která dítě řeže, ponižuje a týrá - dělá co umí.

ale nezbavuje ji to zodpovědnosti za to, co koná

06.09.2025 - 21:15
| Filtr
Lupi
» thééé
Spíš dělá JEN to, co umí - ta řezající matka. Ovšem když se u toho naskytnu, tak se do toho samozřejmě montuju a někdy dost brutálně, to mi zas nedá
Ne že by to zřejmě pomohlo, ale tak si říkám - třeba ta zasutá vzpomínka na to, jak se děcka někdo cizí zastal, někdy pomůže, aby třeba nepadlo až na dno.Zodpovědnost si myslím, že se jí vrátí obratem právě ve vztahu, jaký si s tím děckem vybudovala, o tom žádná.

07.09.2025 - 20:12
| Filtr
dan162
» Lupi
Ano, dělá co umí, s tím plně souhlasím. Měl jsem sklon u rodičů hledat vinu, volbu, selhání - ale když jsem se vcítil a pochopil okolnosti a vývoj, tak mi došlo, že dělali to nejlepší, co dokázali. A ano, nemáme se co montovat do cizích vnitřních vztahů, ale vzpomínka na jediný případ, kdy se bezmocného někdo zastal, je někdy ta rozdílová mezi černou a bílou volbou toho člověka po x letech.

© 2007-2026 Najdise.cz







Lvu