- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2026
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2026
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2026
Čínský horoskop 2026
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Terapeutistický koutek
25.08.2025 - 23:04
cimi
Terapeutistický koutek
Příspěvky: Všechny | dan162
Řazení:
27.08.2025 - 23:28
| Filtr
dan162
Můj pohled bude asi klasický:1. to, jaké máme zranění, vysíláme do světa, okolí ho vnímá a reaguje na něj.
2. Některá zranění jsou komplementární (nejenom sadista-masochista) a plno vztahů je z deficitu
3. pevnost takovému vztahu dodává čas a obvykle také naše nevědomost jak se zaměřit na sebe a hnout s tím
4. vyjít z toho ven vždy znamená nejistotu, což je horší než známá hrůza
5. emoční vazba zůstává i po odloučení
6. za každým vzorcem (včetně nechtěné připoutanosti nebo vztahu k sobě) leží nějaká věta, nějaké rozhodnutí, nějaká nouzová reakce na krizovou situaci, ke které jsme měli odpor a kterou nechceme zažívat. Dokud bude ta věta a odpor platné, nelze se pohnout.
28.08.2025 - 15:35
| Filtr
cimi
» dan162
"vyjít z toho ven vždy znamená nejistotu, což je horší než známá hrůza"--- jedna z nejpsychedeličtějších věcí co jsem zažila aniž bych k tomu cokoli jiného potřebovala, bylo projít si změnou myšlení, kde byla jistá forma závislosti...
V okamžiku kdy člověk vůbec netuší jak se to dělá jinak, kdy jen ví, že chce za každou cenu pustit to co bylo, ten stav mezi byl tedy alespoň pro mě jakobych měla každou chvíli zešílet...nebylo se jakoby čeho chytit...zbývala mi jen "naivní" víra, že nějak o mě bude postaráno a že se věci poskládají správně...
28.08.2025 - 17:20
| Filtr
dan162
» cimi
Klobouček. A přesně popsané, jak by ne, když to bylo žité. Ke skoku do neznáma jasně že nestačí jen počáteční odvaha, ale i něco, co podrží v době následného bloudění v šeru - kde není jisté, že to je ohraničené nebo dočasné, i když to nejhorší už nepůsobí. Člověk sice ví co ne, ale ještě neví co ano a proč jsou alternativy slepými uličkami, dokud si jich dosyta neužije. Chytit se nedá okolních lidí (často je na vše člověk sám - logicky, jinak by ho jeho blízké okolí nenechalo takhle hluboko padnout), optimizmus se nedá opřít o postupné zlepšení (stejně jako jaro obsahuje mrazivé dny), oporou nejsou vlastní pocity (jsou v zajetí nejistoty a starých vzorců), rodiny (zdroj bývá právě tam), kamarádů (nemají páru), knih (motivační literatura je spíš o aplikaci jak sebe někam nacpat), není obvykle přítomna obyčejná podpora (hurá, kdo ji z okolí má, bez řešení, jen podpora), lze jen sebe pozorovat a popisovat bez hodnocení a s láskou a měnit v sobě větičky. A zkoumat k ušetření let, co je jen následek a co příčina a co příčina příčin, jinak je přechodové období zbytečně dlouhé, klidně do smrti.
28.08.2025 - 23:32
| Filtr
dan162
» thééé
Myslím, že částečně rozumím. Než jsem dokázal pochopit tátu a mámu, proč jednali jak jednali, a dostat téma z venkovní situace a následků do svého vnitřního prostoru, uplynulo...ééé...57 let života. Až díky tomu jsem i pochopil proč jsem já jednal jak jednal, a vytvářel to, co mne tehdy semlelo a proč jsem se identifikoval se sobcem i později s rohožkou. Znám tedy dvě protichůdné "role", i když to není narcis/empat, a obě byly scestí. Ne tehdejší chyba, ale nejlepší volba z tehdy omezené palety možností. Do té doby jsem to měl za nespravedlnost, extrémní naplnění tranzitů, zvůli nebo bezcitnost, zatímco dnes to je poměrně logický sled událostí, kde mohu dnes mít jinou volbu v tehdejší své reakci. Ne v rozměru role, abych dosáhl co potřebuji, ale změnou mé energie, jako motivace okolí, aby chtělo samo přijít, co umožní tehdy zastavený rozvoj. Tenkrát jsem právě šel na to rolí, abych vyvolal lásku, podporu kterou jsem potřeboval a tím víc jsem se vzdaloval od možnosti to získat - jednou i druhou "rolí".
29.08.2025 - 07:20
| Filtr
dan162
Dal jsem na otázku k tématu už jednu odpověď, tupě racionální. A přidám druhou úplně jinou odpověď, vnitřně emoční, vnímanou obvykle jako ženskou. Celé to je diskuze o našem vlastním pojetí vztahů, jak se ho učíme, prvotně jako děti, nebo později v jakémkoliv věku událostmi, respektive reakcemi na ně. Malé dítě, které přišlo na svět, zná jen přijetí. Mateřský cit je v základním nastavení vlastně plné přijímání. Otcovský cit podobně, jen je dočasně na tuto úroveň zesílený, muž je svou rolí od nějaké doby v evoluci lovec, který nepřijímá plně a vždy. Odráží se to v odlišné výchově kluků a holek, kdy se učíme vztahům. Narcis, ve smyslu člověka vytvářejícího dojem, že je schopen lásky k sobě a empat, vytvářející dojem, že je schopen lásky ke všem, jsou dvě protichůdné reakce člověka na emoční odpojení od sebe jako způsobu života (empatem zde není míněn opravdový empat, který si fyzicky nemůže v žádné situaci vybrat, že jím nebude).
Když chci přijímat druhé, nikoliv jako racionální přijetí, ale emoční přijetí, musím být schopen přijímat sebe. Je to emoce, ne volba. Je to styl připoutávání se. V okamžiku, kdy moje nastavení je plné připoutávání se k věcem, lidem, tak vnímám odlišnost, ale neznám cizost. V okamžiku, kdy moje nastavení je oddělení od světa, tak mohu sebe nenávidět a zoufale volat po lásce, vynucovanou po druhých (narcis), nebo mohu sebe nepřijímat a mít odpor, částečný nebo plný, a zoufale se snažit mít pocit mít rád všechny kolem s nadějí, že budou mít rádi mne.
Naznačené dvě "řešící" cesty z popisovaných článků jsou metody snad popsatelné jako socializační, bez šance zasáhnout jádro problému - ve smyslu naučit se s tím žít a omezit své vnější projevy.
Kořeny vlastní připoutanosti jsou evolučně dané - zvířecí vrstva v nás připoutanost nezná, emoční je na ní postavená, obě jsme my.
01.09.2025 - 20:50
| Filtr
thééé
» dan162
k tomu ééé 57 let...bych taky mohla dodat svojich asi bože 42 
....Mikuláš má pravdu, že prostě ta naše generace se v tom musela vycachtat víc. To je dané poválečnou či válečnou generací našich rodičů. Někdy mě zajímá, díky čemu se to může celé otočit, prohlédnout a změnit úplně náhled na dětská traumata.
Jinak co se týká toho vnitřního vztahu - tak je to asi jako s měřením síly. Musí se změřit odporem.
A možná, že síla je prostě naše přirozená energie, ale jen díky omezení a odporem se k ní můžeme dostat. Ale možná jen tam, kde byla popřená a zlomená a potlačená....
01.09.2025 - 21:16
| Filtr
dan162
» thééé
No jasně že to je celogenerační. Je mi 57, je to tedy velmi čerstvé. Samozřejmě lepší teď, než si vše odnést pod drn :-D Nevím co je míněné slovem "otočit", ale obecně jsme už jasně v individuální době, tak koukáme na to co se děje jednomu člověku, kdežto v kolektivní době byla důležitá jednotka milion a někde ani ta ne.
No nemyslím si, že hrozny dávají nejlepší šťávu, když jsou drceny v lisu, jak říká úsloví. Ano, že síla přežití jako jedna z našich evolučních vrstev se plně ukáže až v průseru, ale není to zadarmo. Kdo bojoval, je navždy bojovníkem, ne láskyplným člověkem. Kdo utrpěl rány, nese si je s sebou jako závaží. K vnitřní síle se lze naštěstí dostat i bez takové ceny.
02.09.2025 - 10:00
| Filtr
dan162
» thééé
Dík za odkaz, podívám se, může být super. Nemám dostupné porozumění, proč si někdy volíme cestu nepohodlím i v případě, kdy na to nemáme aparát, snášenlivost, výhodu atd. U mne to bylo tím, že jsem nevěděl, jak to prožívá ten druhý, v mém případě táta, v jeho vzorcích, výchově, zvyku okolí, a tak chci dnes vědět ne proč kdo co dělá, ale co prožívá, někdy proč prožívá zrovna toto a jak to zpracovává a někdy kde to vzniklo. Na víc nemám. Jenže aby druhý byl ochoten toto sdílet, na to jsem přitahoval jiné typy lidí.
02.09.2025 - 10:16
| Filtr
Abelas
» dan162
"Nemám dostupné porozumění, proč si někdy volíme cestu nepohodlím i v případě, kdy na to nemáme aparát, snášenlivost, výhodu atd."Protože je v té volbě něco, co nám za to nepohodlí stojí. A tak je to v pořádku. Jestli to doopravdy stálo za to, ukáže vždy čas. Nikdo není prorokem.
02.09.2025 - 17:51
| Filtr
thééé
» dan162
no právě...žijeme v duálním světě. Velká část nás leží někde v podvědomí (a kdo ví kde ještě). To, že na to nemáme aparát - může být jen přesně ten bod, který máme překročit.a ne a ne a ne...a přitom tudy jedině vede cesta k tzv. té plnosti.
K přechodovým zásadním milníkům v našich životech patří přesně ty nejtěžší zkušenosti, kde padáme na hubu. A to proto, abychom se rozhodli, že uděláme pro změnu cokoliv. A nebo proto, že zjistíme, že naše možnosti leží až za limity...
Blbé to je, když se to odehrává v dětství a týká se to základní výživy - lásky a přijetí, podpory...
Myslím, že "citlivěji" nastavení jedinci (moc vody, neptun, luna) to mají horší v tom překračování jednotlivých schodů. Že hůře dospívají, protože jejich potřeba péče je obrovská. Tak obrovská jako schopnost propojit se žádaným.
Ale i v tom může člověk vidět specifický úkol (z hlediska duše)
Skvělá knížka Přechodové rituály
https://www.databazeknih.cz/knihy/…
Dospět bez dospělého rodiče, bez lásky a přijetí je nemožné...ale komu se to podaří je "šaman"...překročil svoje možnosti a dostal se do jiných rovin vnímání života
02.09.2025 - 22:04
| Filtr
dan162
» thééé
Tenhle duální svět lze z překvapivě podstatné části časem dostat na světlo si myslím přes pozorování vlastních reakcí. Není zprvu jasné proč něco dělám, jen vypozorovat že to obvykle takto dělám. A pak docvakne intuicí kde se to sebralo, nebo logikou co jsem musel prožívat, že jsem zareagoval právě takto vypadajícím chováním. A je to na světle i bez nejtěžších zkušeností. Nicméně evoluce největší změny udělala právě v okamžiku největšího ohrožení. V dětství - jinde se to nachází málokdy. Někde tedy ještě v břiše a nebo ještě dřív. Později to bývají co sleduju spíš důsledky zranění z dětství, včetně rozvodu jako následku nějaké dětské reakce měnící chování k sobě/druhým. Příklad - byl jsem už jako dospělý docela dlouho sobecký, ale to byl důsledek toho, že jsem nevnímal přes svou snahu pocit druhého. Vzniklo to u mne velmi časně.
K příkladu "moc vody, Luna, Neptun" - u ženy odpadá možnost se dodatečně dosytit, hledejme takového muže, který dává bezpečné prostředí, nikdy se nezachvěje a emočně drží :-D Snad raději Sportku, ne?
Lze tu deformaci přijmout (když je to pocitově neúnosné) přes specifický úkol, ale za mne bych raději našel řešení traumatu/deformace a až pak třeba ten úkol. Podle mne to půjde přes opakované kratší chvíle - v podstatě jde o to, aby spodní vrstvy aspoň na pět minut uvěřily, že je absolutní emoční bezpečí a otevřely se, přerušený vývoj by mohl doproběhnout. Ono totiž hodnocení, zda nastalo takové bezpečí, je zčásti vědomé a zčásti navoditelné volbou prostředí/okolí. Je to jen hypotéza, ale tuším, že tudy by to mohlo jít.
03.09.2025 - 10:54
| Filtr
dan162
» Buddha/2
Hm, vnímám silně tu jednu rovinu trápení a ta mi přehluší to, že si to ten člověk tak vybral. Jsem strašpytel a volím cesty okolo louže, to může být tím, pravda. Mne uzemňuje, co ženský volí, podstupují a vydrží, jak hluboko a samozřejmě a běžně do sebe tnou, když do toho nakouknu u nich zevnitř v míře, kterou dokážu. Malá mořská víla, jejíž každý krok na souši je jako chůze po noži, navenek jsou vidět jen střípky. Může to souviset s nastavením vzniklým porodem svých dětí.
06.09.2025 - 17:32
| Filtr
thééé
» dan162
jj pozorování je skvělá technika. Někdy si říkám, do čeho vlastně odvisí schopnost sebe-reflexe...
Kdo má sebereflexi, tak je za vodou....no aspoň z velké části.
"že jsem nevnímal přes svou snahu pocit druhého. Vzniklo to u mne velmi časně"
považuju kozoroží asc.za karmický. On je taková tíha na bedrech, člověk brzy přebírá zodpovědnost, i za celek, za druhé, tlačí na sebe, myslí si, že musí obstát za každou cenu, má na sebe velké nároky. A když to někde tlačíme, tak energie neproudí a tím nepřijde ani nic od druhého...
"K příkladu "moc vody, Luna, Neptun" - u ženy odpadá možnost se dodatečně dosytit, hledejme takového muže, který dává bezpečné prostředí, nikdy se nezachvěje a emočně drží :-D Snad raději Sportku, ne?"
nojono
většina lidí řeší vše přes vztahy 
. Občas na to nemám trpělivost.
To je asi tím, že jsou nám jediným zrcadlem, že tu zpětnou vazbu potřebujeme..
A ženy daleko víc, to je pravda.
07.09.2025 - 20:12
| Filtr
dan162
» Lupi
Ano, dělá co umí, s tím plně souhlasím. Měl jsem sklon u rodičů hledat vinu, volbu, selhání - ale když jsem se vcítil a pochopil okolnosti a vývoj, tak mi došlo, že dělali to nejlepší, co dokázali. A ano, nemáme se co montovat do cizích vnitřních vztahů, ale vzpomínka na jediný případ, kdy se bezmocného někdo zastal, je někdy ta rozdílová mezi černou a bílou volbou toho člověka po x letech.
Lvu
© 2007-2026 Najdise.cz