Životní bič - Diskuze a zkušenosti

Diskuze o zradě mne inspirovala k založení samostatného tématu. Zrada je dost absurdní slovo - předpokládá existenci (pevné) vazby a nějaké její jednostranné přetržení (a případně navázání nějaké konkurenční vazby). V té diskuzi se jednalo o dost obskurní entity, jakou je národ, stát, atd.

Já se na to podívám zeširoka. Začnu otázkou, jestli existuje nějaký "životní přesah". Jestli pro daného jedince něco existuje nebo neexistuje před smrtí a po smrti.

Kdyby nic nebylo, tak jeho život nemá smysl. I kdyby tu existovali nějací bohové, kteří v tom mají nějaký svůj záměr, tak nač jim dělat kašpary, kdyby z toho pro nás osobně nic nebylo? Je pak úplně jedno, jestli je nějaká (vytvořená spravedlnost), jestli někdo něco slibuje, porušuje, jestli někdo krade, vraždí, provádí genocidu, sází stromy, zachraňuje planetu, burcuje davy, plýtvá zdroji, o nic se nestará, atd. A vytvořit si nějaký svůj vlastní smysl je naivní pokus pštrosa strkajícího hlavu do písku. Nikdy to nebude skutečný smysl života.

Co nás v životě pohání (když ani nevíme, jestli má smysl)? Pocity (ne)pohodlí, zisky ega, společenské konstrukty, které si naivně tvoříme a vkládáme do nich to, co bysme tam chtěli mít, ale co tam ani náhodou není. A pak těm konstruktům přikládáme váhu, kterou vůbec nemají - nějaké vlastenectví, věrnost, bohové, atd. Takže nějaké biče máme už "od přírody" a nějaké si na sebe šijeme ještě navíc, kdyby to náhodou někomu nestačilo. Přesto se najde dost takových, které to k životu nevyburcuje a vzdávají to.

Ale co když nějaký životní přesah existuje?

Paradox je v tom, že vše výše uvedené možná bezezbytku platí i v tomto případě. Zůstávají jenom přirozené biče a ty umělé, které jsme si na sebe sami vymysleli (a které jsou v kontextu nějaké věčnosti celkem bezcenné). Nic víc v ruce nemáme.