Tolerance - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele tulačka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Asi už sem nepřinesu nic nového. Tolerance je pro mne ochota vyslechnout i názor někoho jiného. V případě potřeby se podle něj zařídit. V průběhu času zjišťuju, že hranice tolerance je hodně ovlivněná pýchou jednotlivce. S věkem se změnila hodně. Co dřív bylo nepřijatelné a bouralo můj svět, je dnes přijímáno s úsměvem a pochopením. Je to schopnost vcítit se do druhého. Ale má své hranice. Moje tolerance obvykle končí v momentě, kdy někdo opakovaně napadá a útočí na ty, co mám ráda.
Respekt je pro mne dvojí - jedno je respektování zažitých norem a pravidel, ač s nimi nesouhlasím - protože by následoval trest. Toto lze spojit s představiteli různých institucí např. církve, státu. Druhý je přirozený - daní lidé většinou vytváří kolem sebe pole přirozené autority, a co tak sleduji, tak i určitého charisma. To může být příklad dobrého učitele - vejde do třídy a dokáže zaujmout studenty bez toho, že by si autoritu vynucoval.
Zajímavé je to u partnerských vztahů. Tam je poměr různý. Ovšem z hlediska dlouhodobých svazků zjišťuji, že respekt musí být oboustranný. Protože pokud není, je u kormidla ego - a to je jako když navedeme loď na útes.

Háňa* Rozdíl mezi tolerancí a respektem.
Respekt je pro mě něco jako akceptování toho, že každý je jaký je, ať se mi to líbí nebo ne. Respektuji prostě tu skutečnost, že to tak je. Tolerance pro mě je, kolik dám druhému ve svém životě, činnosti ... prostě ve svém prostoru místa - kam až si ho pustím. A opačně, samozřejmě - nikam se násilím necpu jemu, když mě nezve - akceptuji jeho hranici.

Moje tolerance nezačíná, jenom končí - tam, kde mi zasahuje do života něčí činnost nebo chování, které mi nevyhovuje. Pokud je to na mé půdě, vypoklonkuji ho, pokud na jeho, odcházím, pokud na neutrální, hledím si svého a neúčastním se.

Žebříček hodnot nemám. Buď je mi v něčem dobře nebo ne - podle toho buď zůstanu nebo odcházím. Jedině snad základní lidská úcta je věc, kterou bych mohla zařadit na začátek nějakého toho žebříčku - ale byla by tam sama - pořadí ostatního je podle situace, takže nejde poskládat.

S věkem se moje tolerance změnila - za mlada jsem často pouštěla lidi dál, než mi bylo příjemné a pak se na ně zlobila, že mi tam vnikli. Nebylo to fér, nebyla to jejich chyba, ale moje - chovali se jen tak a zacházeli tak daleko, jak jsem je já pustila.

Příběh ... přemýšlím .... třeba, před mnoha a mnoha lety snaha mojí matky prosadit si, aby mi mohla kouřit v bytě, když se mi narodil syn a týden mi tam pomáhala, než jsem se jako novopečená matka zajela. Měla pocit, že když mi pomáhá, měla bych být tolerantní. Já měla pocit, že jsem tolerantní - dovolila jsem jí, že může kouřit ve špajzu a udělala jsem jí tam i pořádek, útulno a posezení. Ale ona to jako toleranci nevnímala, brala to jako neúctu. Z toho je vidět, jak se vnímání jedné situace u různých lidí liší, takže z jednotlivých pohledů jednotlivých lidí jsem se odnaučila dělat jakékoli závěry

ži.va » Háňa* teeeda, děkuju za vzornou odpověď a zajímavou

s tím vnímáním rozdílu mezi respektem a tolerancí to mám úplně stejně.