Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Tolerance - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Tolerance
28.01.2016 - 20:02
ži.va
Tolerance
Zdejší aura posledních dní mě inspirovala k založení diskuse o toleranci. Předem upozorňuju, že pokud si zde budou chtít někteří jedinci rozpitvávat svoje osobní frustrace a hojit si tu svoje bebíčka zasíráním hlavního vlákna, aby se stali středobodem diskuse, když středobodem vesmíru to furt ne a ne jít, tak tyhle příspěvky smažu. Nejsem totiž moc tolerantní v tomto ohledu, zakyseluje mi to pránu a škytám pak Nabízím prostor pro sebereflexi.Otázky k zamyšlení:Jaký je (pokud je) rozdíl mezi tolerancí a respektem? (zkusme to prosím, bez vkládání odkazů na wikipedii )Kde začíná a kde končí vaše tolerance?Kde je u mě tolerance na pomyslné stupnici žebříčku hodnot?Změnilo se nějak vaše vnímání tolerance s věkem?Máte nějaký příběh ze svého života, kde tolerance sehrála významnou roli?
01.02.2016 - 17:07
| Filtr
Háňa*
Rozdíl mezi tolerancí a respektem.
Respekt je pro mě něco jako akceptování toho, že každý je jaký je, ať se mi to líbí nebo ne. Respektuji prostě tu skutečnost, že to tak je. Tolerance pro mě je, kolik dám druhému ve svém životě, činnosti ... prostě ve svém prostoru místa - kam až si ho pustím. A opačně, samozřejmě - nikam se násilím necpu jemu, když mě nezve - akceptuji jeho hranici.
Moje tolerance nezačíná, jenom končí - tam, kde mi zasahuje do života něčí činnost nebo chování, které mi nevyhovuje. Pokud je to na mé půdě, vypoklonkuji ho, pokud na jeho, odcházím, pokud na neutrální, hledím si svého a neúčastním se.
Žebříček hodnot nemám. Buď je mi v něčem dobře nebo ne - podle toho buď zůstanu nebo odcházím. Jedině snad základní lidská úcta je věc, kterou bych mohla zařadit na začátek nějakého toho žebříčku - ale byla by tam sama - pořadí ostatního je podle situace, takže nejde poskládat.
S věkem se moje tolerance změnila - za mlada jsem často pouštěla lidi dál, než mi bylo příjemné a pak se na ně zlobila, že mi tam vnikli. Nebylo to fér, nebyla to jejich chyba, ale moje - chovali se jen tak a zacházeli tak daleko, jak jsem je já pustila.
Příběh ... přemýšlím .... třeba, před mnoha a mnoha lety snaha mojí matky prosadit si, aby mi mohla kouřit v bytě, když se mi narodil syn a týden mi tam pomáhala, než jsem se jako novopečená matka zajela. Měla pocit, že když mi pomáhá, měla bych být tolerantní. Já měla pocit, že jsem tolerantní - dovolila jsem jí, že může kouřit ve špajzu a udělala jsem jí tam i pořádek, útulno a posezení. Ale ona to jako toleranci nevnímala, brala to jako neúctu. Z toho je vidět, jak se vnímání jedné situace u různých lidí liší, takže z jednotlivých pohledů jednotlivých lidí jsem se odnaučila dělat jakékoli závěry
Respekt je pro mě něco jako akceptování toho, že každý je jaký je, ať se mi to líbí nebo ne. Respektuji prostě tu skutečnost, že to tak je. Tolerance pro mě je, kolik dám druhému ve svém životě, činnosti ... prostě ve svém prostoru místa - kam až si ho pustím. A opačně, samozřejmě - nikam se násilím necpu jemu, když mě nezve - akceptuji jeho hranici.
Moje tolerance nezačíná, jenom končí - tam, kde mi zasahuje do života něčí činnost nebo chování, které mi nevyhovuje. Pokud je to na mé půdě, vypoklonkuji ho, pokud na jeho, odcházím, pokud na neutrální, hledím si svého a neúčastním se.
Žebříček hodnot nemám. Buď je mi v něčem dobře nebo ne - podle toho buď zůstanu nebo odcházím. Jedině snad základní lidská úcta je věc, kterou bych mohla zařadit na začátek nějakého toho žebříčku - ale byla by tam sama - pořadí ostatního je podle situace, takže nejde poskládat.
S věkem se moje tolerance změnila - za mlada jsem často pouštěla lidi dál, než mi bylo příjemné a pak se na ně zlobila, že mi tam vnikli. Nebylo to fér, nebyla to jejich chyba, ale moje - chovali se jen tak a zacházeli tak daleko, jak jsem je já pustila.
Příběh ... přemýšlím .... třeba, před mnoha a mnoha lety snaha mojí matky prosadit si, aby mi mohla kouřit v bytě, když se mi narodil syn a týden mi tam pomáhala, než jsem se jako novopečená matka zajela. Měla pocit, že když mi pomáhá, měla bych být tolerantní. Já měla pocit, že jsem tolerantní - dovolila jsem jí, že může kouřit ve špajzu a udělala jsem jí tam i pořádek, útulno a posezení. Ale ona to jako toleranci nevnímala, brala to jako neúctu. Z toho je vidět, jak se vnímání jedné situace u různých lidí liší, takže z jednotlivých pohledů jednotlivých lidí jsem se odnaučila dělat jakékoli závěry
© 2007-2024 Najdise.cz