Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Partnerská krize - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Partnerská krize
03.03.2012 - 14:38
asta
Partnerská krize
Prosím máte někdo nějaký recept na partnerskou krizy?Jak jste ji vyřešili vy?Na jak dlouho?Máme spolu kluka (21 měsíců) a poslední dobou to vypadá hodně špatně.Chci s tím něco udělat, ale jak na to, aby to nebylo ještě horší???
Stránka:
1 2
08.03.2012 - 11:21
| Filtr
DramaQueen
» shakti11
Každej je jinej. Každej to má jinak.
Ty jsi nekompromisní a když se necítíš ve vztahu 100 pro milovaná, odcházíš, oukej, tvoje volba. Každý má právo se chovat tak jak myslí, že to je nejlíp.
Jenom já jsem neřekla, že zůstavat ve vztahu, když ti ten druhý říká, že si není jistý, že si potřebuje něco promyslet...
Napsala jsem, že je blbý, že jí takový věci říká, nechci ho omlouvat...
Ale taky ne vždy, je vše růžové a kolikrát, když je třeba moc sporů, tak si jeden (nebo oba) partneři můžou váhat... respektive můžou mít pochybnosti...což se někdy prostě stane. A né každý je hned schopný jít do akce. Každý jsme přece jiný a každý potřebuje víc či míň času na třeba nějaké jednání...
Já bych třeba osobně neodešla hned, kdybych se necítila 100 pro milovaná... měly bych prostě blbej pocit, že jsem pro to udělala málo...
A neplatí tady rovnice, že když já se necítím milovaná, ten druhý hned musí něco udělat... nebo něco dokazovat...
V ideálním případě ano... ale většinou jsou chyby na obouch stranách, takže tyhle "krize, nebo jak to nazvat" musí řešit oba... jednáním ...
Nebo časem... atd...
A navíc oni mají dítě, to už je taky trochu o něčem jiném, bych tedy řekla...
Jak jsem napsala, tak podle mě, on jí má pořád rád, ty city tam jsou.
Ale může být teď prostě jenom zmatenej, nemusí si bejt jistej, protože z nějakých důvodů se zklamal, nebo já nevím, co mezi nimi probíhalo, jen spekuluji... ale podle mě ty city tam pořád jsou, jen si je člověk musí zase uvědomit...
A když mu slečna (nebo paní) otevře dveře, tak je zřejmý co udělá... půjde... a zase další rozvrácená rodina...
Každej problém nejde vyřešit hned. Neříkám, že kdyby to trvalo opravdu dlouho, a nic by se z jeho strany nedělo a nebo by i třeba spíš se choval nějak blbě, tak že bych to stále tolerovala.
Ale chci tím jen říct, že bych to asi nevzdala hned.
Navíc s těma dětma, to je pak taky uplně jiný... ty ženský pak přemejšlej už trochu jinak... vím to z vlastní zkuśenosti...
Nebo alespoň nějak tak to vidím já
Ty jsi nekompromisní a když se necítíš ve vztahu 100 pro milovaná, odcházíš, oukej, tvoje volba. Každý má právo se chovat tak jak myslí, že to je nejlíp.
Jenom já jsem neřekla, že zůstavat ve vztahu, když ti ten druhý říká, že si není jistý, že si potřebuje něco promyslet...
Napsala jsem, že je blbý, že jí takový věci říká, nechci ho omlouvat...
Ale taky ne vždy, je vše růžové a kolikrát, když je třeba moc sporů, tak si jeden (nebo oba) partneři můžou váhat... respektive můžou mít pochybnosti...což se někdy prostě stane. A né každý je hned schopný jít do akce. Každý jsme přece jiný a každý potřebuje víc či míň času na třeba nějaké jednání...
Já bych třeba osobně neodešla hned, kdybych se necítila 100 pro milovaná... měly bych prostě blbej pocit, že jsem pro to udělala málo...
A neplatí tady rovnice, že když já se necítím milovaná, ten druhý hned musí něco udělat... nebo něco dokazovat...
V ideálním případě ano... ale většinou jsou chyby na obouch stranách, takže tyhle "krize, nebo jak to nazvat" musí řešit oba... jednáním ...
Nebo časem... atd...
A navíc oni mají dítě, to už je taky trochu o něčem jiném, bych tedy řekla...
Jak jsem napsala, tak podle mě, on jí má pořád rád, ty city tam jsou.
Ale může být teď prostě jenom zmatenej, nemusí si bejt jistej, protože z nějakých důvodů se zklamal, nebo já nevím, co mezi nimi probíhalo, jen spekuluji... ale podle mě ty city tam pořád jsou, jen si je člověk musí zase uvědomit...
A když mu slečna (nebo paní) otevře dveře, tak je zřejmý co udělá... půjde... a zase další rozvrácená rodina...
Každej problém nejde vyřešit hned. Neříkám, že kdyby to trvalo opravdu dlouho, a nic by se z jeho strany nedělo a nebo by i třeba spíš se choval nějak blbě, tak že bych to stále tolerovala.
Ale chci tím jen říct, že bych to asi nevzdala hned.
Navíc s těma dětma, to je pak taky uplně jiný... ty ženský pak přemejšlej už trochu jinak... vím to z vlastní zkuśenosti...
Nebo alespoň nějak tak to vidím já
08.03.2012 - 11:35
| Filtr
DramaQueen
» shakti11
Hrát na pozitivní, je blbost,,,
Ona se musí naučit být pozitivní! Pak opravdu bude a nebude si muset na nic hrát.
Sebevědomí si může sama zvedat, může se to učit, může si to pořád opakovat, různé afirmace, zaměřit se na sebe, dělat něco pro sebe.
Ale chápu jí naprosto, že nechce rozvrátit rodinu. Nechce být takovej sobec a myslet jenom na sebe.
Já si vážně myslím, že když na sobě bude trochu makat, může se vśe ještě změnit... když změníš svoje chování, tak logicky se změní o chování druhých k tobě. Jestli teda se neobklopuješ samejma neinteligentama.
Hele v nejhorším aspoň nebude mít pak pocit, že pro to udělala málo... a nebude jí to třeba tolik žrát.
Navíc jim do toho fakt nevidíme, jak on to vlastně má...
Ona se musí naučit být pozitivní! Pak opravdu bude a nebude si muset na nic hrát.
Sebevědomí si může sama zvedat, může se to učit, může si to pořád opakovat, různé afirmace, zaměřit se na sebe, dělat něco pro sebe.
Ale chápu jí naprosto, že nechce rozvrátit rodinu. Nechce být takovej sobec a myslet jenom na sebe.
Já si vážně myslím, že když na sobě bude trochu makat, může se vśe ještě změnit... když změníš svoje chování, tak logicky se změní o chování druhých k tobě. Jestli teda se neobklopuješ samejma neinteligentama.
Hele v nejhorším aspoň nebude mít pak pocit, že pro to udělala málo... a nebude jí to třeba tolik žrát.
Navíc jim do toho fakt nevidíme, jak on to vlastně má...
08.03.2012 - 18:40
| Filtr
Najdise.cz
» DramaQueen
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já si troufám tvrdit - soudě podle toho, co tu asta o sobě napsala - že kdyby mu otevřela dveře a nebyla by to jen hra, že by se možná moc divila, jak by se dotyčný najednou rychle rozhoupal.
Myslím, že taky uvnitř cítí, že sebou nechává vláčet. Furt se obviňuje a kaje, co udělala špatně a že to zkouší napravit a změnit... Pak dodá, že on ale taky dělal chyby (jistě, to je vždy 50 na 50), ale on tedy nenapravuje a nemění nic.
A ještě jí říká, že nevěří, že vydrží být jiná. Pardon, ale to ji tím vcelku podkopává a myslím, že on to ví, jenže taky ví, že si to "může dovolit". Nechala by totiž na sobě dříví štípat. Protože stále ještě nenašla svou cenu a neumí si představit být bez něj. Závislost na někom ničí člověka i vztah.
Sama psala, že nebýt dítěte, odešla by. Někde uvnitř tedy ví, že tudy cesta nevede a že pokračovat tímto tempem je čekání na zázrak. Ne na změnu. Možná spolu zůstanou. Ale kvůli dítěti či čemukoli jiném. Ošem takové, jak by asi chtěla, aby to bylo, to nebude, pokud nezamaká na své sebedůvěře, schopnosti být sama sebou, vážit si sebe právě takové, a s partnerem být proto, že ho miluje a váží si ho a cítí se s ním fajn, ne proto, že je na něm citově závislá a nedokáže bez něj být, přestože on se k ní úplně ok nechová. to s ní bude orat čím dál víc...
Jak píše - jednou jí řekně jdi ven, podruhé jí řekne - že má být ona přece s dítětem... Prostě ví, že se k ní může chovat jakkoli, protože ji má vcelku omotanou, páč ona je závislá.
Ale především, je to na jejím rozhodnutí. Já sem píšu, co cítím, podle toho, co tu čtu.
Možná je to všechno i trochu jinak, to nevíme.
Nakonec stejně každý udělá to, co uzná sám za vhodné a tak, jak to sám cítí.
Co člověk, to názor.
Že to jednoduché není, to je mi jasné. Jaké to je neumět si představit bez druhého být, jsem zažila taky, a vím že to může dostat člověka i hodně hluboko.
Zas ho to pak donutí se sebou něco dělat...
=====
Já si troufám tvrdit - soudě podle toho, co tu asta o sobě napsala - že kdyby mu otevřela dveře a nebyla by to jen hra, že by se možná moc divila, jak by se dotyčný najednou rychle rozhoupal.
Myslím, že taky uvnitř cítí, že sebou nechává vláčet. Furt se obviňuje a kaje, co udělala špatně a že to zkouší napravit a změnit... Pak dodá, že on ale taky dělal chyby (jistě, to je vždy 50 na 50), ale on tedy nenapravuje a nemění nic.
A ještě jí říká, že nevěří, že vydrží být jiná. Pardon, ale to ji tím vcelku podkopává a myslím, že on to ví, jenže taky ví, že si to "může dovolit". Nechala by totiž na sobě dříví štípat. Protože stále ještě nenašla svou cenu a neumí si představit být bez něj. Závislost na někom ničí člověka i vztah.
Sama psala, že nebýt dítěte, odešla by. Někde uvnitř tedy ví, že tudy cesta nevede a že pokračovat tímto tempem je čekání na zázrak. Ne na změnu. Možná spolu zůstanou. Ale kvůli dítěti či čemukoli jiném. Ošem takové, jak by asi chtěla, aby to bylo, to nebude, pokud nezamaká na své sebedůvěře, schopnosti být sama sebou, vážit si sebe právě takové, a s partnerem být proto, že ho miluje a váží si ho a cítí se s ním fajn, ne proto, že je na něm citově závislá a nedokáže bez něj být, přestože on se k ní úplně ok nechová. to s ní bude orat čím dál víc...
Jak píše - jednou jí řekně jdi ven, podruhé jí řekne - že má být ona přece s dítětem... Prostě ví, že se k ní může chovat jakkoli, protože ji má vcelku omotanou, páč ona je závislá.
Ale především, je to na jejím rozhodnutí. Já sem píšu, co cítím, podle toho, co tu čtu.
Možná je to všechno i trochu jinak, to nevíme.
Nakonec stejně každý udělá to, co uzná sám za vhodné a tak, jak to sám cítí.
Co člověk, to názor.
Že to jednoduché není, to je mi jasné. Jaké to je neumět si představit bez druhého být, jsem zažila taky, a vím že to může dostat člověka i hodně hluboko.
Zas ho to pak donutí se sebou něco dělat...
08.03.2012 - 18:48
| Filtr
Najdise.cz
» DramaQueen
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Víš, člověk je sobec právě, když nemyslí na sebe.
Dítě totiž moc dobře cítí, jak mamince je, i když se snaží usmívat. Dospělého možná zblbneš hranou dobrou náladou, dítě nikdy.
Dítě chce mít především šťastnou mámu, která se o sebe umí postarat, což je předpoklad, že se postará i o něj. Postarat teď nemyslím materiálně, ale citově. O to, aby se cítila dobře sama v sobě.
Jasně, že se může změnit. Ale měla by to chtít a dělat kvůli sobě, ne kvůli chlapovi nebo komukoli jinému. Pokud to dělá jen pro něj, on nikdy spokojený nebude, furt bude něco špatně. Až jí to dojde a vykašle se na to, co si myslí on, a bude makat na sobě pro sebe a pro svůj dobrý pocit, najednou zjistí, že ho má, nebo že už ho vlastně vůbec nechce.
I to se může stát. Jak zmizí ty pocity, slepota typu - nemůžu bez něj být - pak člověk poněkud prokoukne. Lecco docvakne. A to je moc fajn. To je svoboda, pro něho i pro ni.
=====
Víš, člověk je sobec právě, když nemyslí na sebe.
Dítě totiž moc dobře cítí, jak mamince je, i když se snaží usmívat. Dospělého možná zblbneš hranou dobrou náladou, dítě nikdy.
Dítě chce mít především šťastnou mámu, která se o sebe umí postarat, což je předpoklad, že se postará i o něj. Postarat teď nemyslím materiálně, ale citově. O to, aby se cítila dobře sama v sobě.
Jasně, že se může změnit. Ale měla by to chtít a dělat kvůli sobě, ne kvůli chlapovi nebo komukoli jinému. Pokud to dělá jen pro něj, on nikdy spokojený nebude, furt bude něco špatně. Až jí to dojde a vykašle se na to, co si myslí on, a bude makat na sobě pro sebe a pro svůj dobrý pocit, najednou zjistí, že ho má, nebo že už ho vlastně vůbec nechce.
I to se může stát. Jak zmizí ty pocity, slepota typu - nemůžu bez něj být - pak člověk poněkud prokoukne. Lecco docvakne. A to je moc fajn. To je svoboda, pro něho i pro ni.
08.03.2012 - 20:18
| Filtr
DramaQueen
» shakti11
Já jsem to myslela, nějak podobně jak si to napsala teď.
Asi jsem to psala trochu jinými slovy...
Určitě souhlasím s tím, že by na sobě měla pracovat hlavně kvůli sobě.
Jen jsem taky napsala, že mi nepříjde nic špatného na tom, ukázat druhému lásku i za kritických situací. Samozřejmě je špatně nechat se sebou "orat" ...
Jak to opravdu oni mají my nevíme, přesně tak
Asi jsem to psala trochu jinými slovy...
Určitě souhlasím s tím, že by na sobě měla pracovat hlavně kvůli sobě.
Jen jsem taky napsala, že mi nepříjde nic špatného na tom, ukázat druhému lásku i za kritických situací. Samozřejmě je špatně nechat se sebou "orat" ...
Jak to opravdu oni mají my nevíme, přesně tak
09.03.2012 - 19:23
| Filtr
Najdise.cz
» asta
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nepsala jsem otevřít hubu , to je k ničemu. Ale jasně říct, co chceš, proč co nechceš, a jestli se nemůže rozhoupat a neví, tak si přece nenecháš ztrpčovat život tím, že budeš každý den čekat na zázrak. Ukázat mu, že máš svou cenu, že taky cosi od života chceš, že si sebe vážíš...
Víš, právě že někdy až v opravdu velké "nejistotě", jde to sebevědomí najít. Řekla bych, že až když není kam dál spadnout. Tak blbě to mají někteří lidé nastavené... a dokud lze aspoň přežívat, tak prostě přežívají dál.
Jakmile ale člověk spadne totálně, už nejde ani přežívat, něco se v něm zlomí, víš. Odněkud se vezme síla, která asi vždycky byla, jen byl líný ji v sobě najít pro nejrůznější alibi typu "nemám kam jít".
V okamžiku, kdy fakt nebudeš mít kam jít, protože on Tě řekněme opustí... Co uděláš? Prostě vymyslíš řešení. Něco vždycky uděláš. V aktuální chvíli člověk prostě řeší
Pokud je možné aktuální chvíli odsunout na neurčito, pak bude právě plakat, trápit se, litovat, doufat a užírat se a nevidět nic jiného, než důvody, proč to nejde jinak. Proč? Protože se bojí řešit. Bojí se, dokud to není nutné aktuálně řešit.
Tvé pocity jsou daň za tu neschopnost najít v sobě odvahu.
Věř tomu, že vím, co píšu.
=====
Nepsala jsem otevřít hubu , to je k ničemu. Ale jasně říct, co chceš, proč co nechceš, a jestli se nemůže rozhoupat a neví, tak si přece nenecháš ztrpčovat život tím, že budeš každý den čekat na zázrak. Ukázat mu, že máš svou cenu, že taky cosi od života chceš, že si sebe vážíš...
Víš, právě že někdy až v opravdu velké "nejistotě", jde to sebevědomí najít. Řekla bych, že až když není kam dál spadnout. Tak blbě to mají někteří lidé nastavené... a dokud lze aspoň přežívat, tak prostě přežívají dál.
Jakmile ale člověk spadne totálně, už nejde ani přežívat, něco se v něm zlomí, víš. Odněkud se vezme síla, která asi vždycky byla, jen byl líný ji v sobě najít pro nejrůznější alibi typu "nemám kam jít".
V okamžiku, kdy fakt nebudeš mít kam jít, protože on Tě řekněme opustí... Co uděláš? Prostě vymyslíš řešení. Něco vždycky uděláš. V aktuální chvíli člověk prostě řeší
Pokud je možné aktuální chvíli odsunout na neurčito, pak bude právě plakat, trápit se, litovat, doufat a užírat se a nevidět nic jiného, než důvody, proč to nejde jinak. Proč? Protože se bojí řešit. Bojí se, dokud to není nutné aktuálně řešit.
Tvé pocity jsou daň za tu neschopnost najít v sobě odvahu.
Věř tomu, že vím, co píšu.
© 2007-2024 Najdise.cz