Partnerská krize - Diskuze a zkušenosti

DramaQueen Záleží na tom jaké máte problémy a jestli si oba dokážete uvědomit sovje chyby a následně s tím něco dělat.
Jestli ti můžu poradit přečti si pár zajímavých knížek.
Jedna, co teď čtu já, se jmenuje Pět jazyků lásky od uznávaného amerického psychologa (zabývá se manželskými krizemi) Garyho Chapmana.
Mě otevřel hodně oči. Budeš muset být hodně trpělivá ado vztahu se snažit "dát" víc lásky a porozumění.
Taky záleží na tvém muži. Možná se hádáte jenom kvůli malichernostem, možná, kvůli důležitým věcem.
Zkus třeba se přestat uplně hádat (jestli se hádáte) a spíše mu víc naslouchat, když ti bude něco vyčítat, snažit se ho spíš víc pochopit a dát mu to taky silně najevo.
Dokážeš uznat své chyby a omluvit se za ně? Dokážeš ho pořádně pochválit?
No, nevím, co máte za problémy, takže radím spíš tak obecně.
Ale tu knížku doporučuju. A pak ještě : Miluj svůj život od Louise L. Hay.
To je takové hodně obecné, o tom co přitahujeme, jaké vztahy a tak.
Tahle paní co to napsala si sama bez pomocí doktorů dokázala vyléčit rakovinu.
Možná by opravdu stačilo jen změnit trochu přístup. Někdy je hodně těžké se z depresivních a frustrujících partnerských situací a hádek dostat zase do té jistoty a láskyplné podpory a pohody.
Ale jeden začít vždycky musí, jestli mu na tom vztahu záleží. Ten druhý, když to cítí podobně se pak možná začne měnit, už jen proto, že se změníš ty, právě kvůli tvému přístupu. Ale jak říkám opravdu nevím, jakého typu jsou vaše problémy a jak moc Vám, na vás záleží.
Držím palce

DramaQueen » asta Tak něco udělej. Zkus to. Nebo když budete oba čekat, co ten druhý tak se nic nestane. Do hlavy nevidí nikdo nikomu.
To že mu dáš najevo něco, třeba lásku, nebo snahu dělat s vaším vztahem něco, přeci není žádné pokoření. Možná si pak i on sám něco uvědomí. I on se třeba cítí hrozněm i on má svoje zraněný city a nebo tužby....
Ale nevidím do vašeho vztahu víc...

asta » DramaQueen Díky.
Většinou, když se hádáme, tak je to kvůli blbostem.Já se teď snažím, dala jsem se do kupy, hlavně kvůli malýmu, ten potřebuje mamku, která je v pohodě, aby on byl taky.
Včera už mi řekl, že vidí, že jsem jiná od tý doby co to řešíme.Jsem ráda, že to vidí a řekl mi to, ale v zápětí mi řekl, že lidi se nemění, že by to za chvíli bylo to samý.
Ale bavíme se spolu víc a víc v pohodě, ale stále slyším větu "až spolu nebudem"!
Musí si to prostě srovnat v hlavě a uvědomit si co v nás má.

DramaQueen » asta To je podle mě, hrozně negativní, říct, že by to za chvíli bylo to samý.
Tak když si to budu myslet, tak to tak taky bude žejo.
Vždyť každá naše myšlenka nám utváří budoucnost.
Možná už přestal věit tomu, že se něco změní. Ale víra je podle mě hodně důležitá. A pozitivní přístup.

Buď se mu už nechce na tom pracovat, nebo tomu prostě nevěří...holt asi ještě nedospěl na psychycké úrovni do stejného stadia jako ty...
A nebo je jenom citově zmatenej... asi tomu dej čas...uvidíš....
Je možné , že tě má pořád moc rád, že city k tobě tam jsou, ale je teď prostě zmatený, v nejistotě, váhá.... ale podle mě, ještě není vše ztraceno... v tomhle stadiu...

Ale hlavně mu neukazuj strach. Jseš silná osobnost a i když je to těžké, tak strach je zhoubnej návyk.

Vím, že to teď nechceš slyšet, ale jestli s ním nemáš být, tak s ním prostě nebudeš.

My teď s partnerem procházeli, taky hodně...hooodně drsným obdobím..hádky... i skoro řev...a z jeho strany hnusný chování, fyzický odloučení, taky mi třeba řekl, ve vzteku, že neví jestli ten náš vztah zvládne a odešel do hospody..
Já doma těhotná, nervy v kýblu...
Ale začali sme makat na tom... a kdo myslíš, že začal... no já samozřejmě..zaćala jsem se snažit být nekonfliktní (což ale neznamená, ve všem se podřídit a ve všem s ním souhlasit)
a po pár dnech se to rázem změnilo.
I když sme se třeba ještě trochu pohádali, tak se mi ale omlouval... A dneska mi řekl, že mě miluje, po tak dlouhé době :))
Tím chci říct, že si myslím, že to není nikdy uplně ztracené...že prostě záleží na přístupu...
Uvědomila jsem si, že když po mě, třeba něco vyžaduje, tak to pro něj udělám, z lásky, i když mě to třeba až tak nebaví...
Ale právě proto, je to ten největší důkaz, že mi na něm záleží :)
Tak uvidíme, jak to půjde dál.

Snad si to ten tvůj taky srovná v hlavě. Držím ti palečky a moc ti to přeju. Také pevné nervy

DramaQueen » shakti11 Já si zase myslím, že nějakej ten čas vůbec není na škodu. Naopak.
Přece by se všechna rozhodnutí neměla rozhodovat hned.
Když prostě nevím, dopřeju si čas, aby vše uzrálo, vśe se uklidnilo a třeba se pak něco vyjasní, něco mi dojde...
Jak to asi dělali lidi dřív? Když nebyly mobily, internet a tak.
Dneska chce každej vśechno hned vyřešit, hned rychle, dělej, šup, ukaž mi, HNED že o mě stojÍś... Nemluvíš se mnou? Hned ti volám mobilem, hned to řeším, hned se pohádáme a hned sme zase, tam kde sme byli...
Kdežto kdyby sme si to nechali vśechno pořádně uležet, možná by to vypadalo trochu jinak.
Souhlasím s tím, že jednostranný boj, kde ti ten druhý dává JASNĚ najevo, že o tebe už nestojí nemá cenu...
Ale myslím, že v tomhle případě, z toho co tu slečna (nebo paní) píše to nevypadá, že ten její už je stopro rozhodnutej...
Ona o něj nemusí uplně bojovat, může mu prostě jenom dát čas...a ukázat mu, že on ji není lhostejný...ne podlejzat a vtírat se, to určitě ne...
I když tam ta láska u něj třeba pořád někde ještě je, tak ale se třeba vžij i do něj. Určitě je hodně zmatený, možná si myslí, že neví co chce, možná váhá a přemýšlí, jestli to má cenu...ale to přeci ještě není uplná konečná?
Blbý je, že jí to říká a pak neudělá, žádný rozhodnutí radikální třeba.. a zřejmě čeká co ona...to možná neni uplně fér...protože, jak se má, pak ona cítit že...
Ale na tom se dá pracovat, když to překonají...
Ona uvidí, jak se má zachovat, to vycítí...
snad

asta » DramaQueen Všem děkuji za příspěvky.
Já jsem ochotná na sobě pracovat, uvědomila jsem si co jsem dělala špatně a už to tak dělat nechci.
Na druhou stranu, on taky není svatý.
Asi mě teď nezbude, než čekat co z něj vypadne a mezitím mu ukazovat, že chci být jiná.
Ale to čekání je hrozný.
Já boužel nemám s malým kam zmizet, aby jsme si to mohli každý sám v sobě ujasnit.
Možná to oddaluje jen kvůli tomu klukoj, fakt nevím.
Jinak grtuluji k těhotenství a ať jste v pohodě a šťastný.

DramaQueen » asta Děkuji.
Jinak nemyslím si, že vzít malého a odjet by bylo nejlepší řešení...
možná by si myslel, že chceš utýct od problému, nebo že už nemáš zájem...ale zase to musíš vědět ty.
Aspoň ten můj to takhle vnímá. Taky jsem se dřív, když jsme měli větší problémy vždycky sebrala a odjela a on to vnímal jako útěk...
Tím časem myslím prostě čas, žádn´naléhání, řešení...
Chápu, že je to pro tebe těžké. Pro koho by nebylo.
Ale člověk se v takové situaci musí snažit být silný. Zkus pracovat na pozitivním myšlení a přístupu k věcem. Nějak se zaměstnat i jinýma myšlenkama.
Za nějakou dobu uvidíš, jak se věci posunou dál a pak třeba budete něco řešit. Aspoň takhle bych to zřejmě udělala já.
A jestli se to nepovede, tak vám za to nestál.
Ale držím ti palce, ať to dopadne dobře

asta » DramaQueen Stejně nemám kam, tak je to jedno, jen mě to tak napadlo.
Nevím, ale všechno vzdát a ukončit, to si myslim, že by udělal srab.
A on se umí životu postavit čelem.
Možná si to vše jen hloupě namlouvám.
Zítra má volno, tak uvidíme, jak ho ztrávíme.
Malýmu není dobře a velkýmu taky ne, tak asi nic moc.

DramaQueen » asta Jasně, tak znáš ho nejlíp ty, uvidíš.
Hele, neber mě zle teď...
Ale trochu mi přijde, že máš víc negativní myšlení než je třeba...
Je to pochopitelný, protože seš ve stresující situaci, ale co si třeba takhle říct...
I když není malýmu ani velkýmu dobře, tak to nevadí... pokusím se o to, abysme měli vśichni fajn den:)
Nebudu se hádat, nebudu smutná a určitě bude vše v pohodě...užijeme si to, jakýmkoliv způsobem...


Nebo tak něco... a myslím, že to zní hned líp, než... neni jim dobře, tak asi nic moc... hm??!

asta » DramaQueen Snažím se být veselá kvůli malýmu, on to potřebuje mít veselou mamku a mamku v pohodě.
On za nic nemůže a nedopustím, aby tím trpěl.
On mě taky jediný poslední dobou dokáže rozveselit.
Nemám v plánu se hádat, chci prožít fajn den, ale není to jen na mě.
Pokud z něj ucítím nějakou snahu, nebo něco takového, tak mě to alespoň trochu nakopne k pozitivnímu myšlení.
Takhle musím myslet i na to nejhorší, i když nemám v hlavě vůbec srovnaný jak by to bylo, kam bychom šli atd.

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já jak něco nemám hned, tak ať si to pak strčí víš kam... Zvlášť v těchhle věcech.

Jestli chlap potřebuje čas na to, aby si rozmyslel nebo znovuuvědomil, jestli mě chce, tak to mu tedy rovnou otevřu dveře...
Z toho je mi

Přijde mi to pod úroveň člověka, chtít po někom čas na to, že nevím, jestli s ním chci být.
Podle mě toto v každý okamžik buď vím nebo ne. Všechno ostatní je jen mlžení, obavy z neznáma a zvažování, jestli mi stojí za to opouštět ten "zvyk" či co, ale jestli je láska, tak přece nerozmýšlím, tak jednám, řeším, zkouším, miluju.

Mám to prostě nekompromisní. Zůstávat ve vztahu, kde nevím, zda jsem 100% milovaná a necítím se tak, tak to ani za nic na světě

Samozřejmě, pokud někomu stačí, že tu ten druhý tak nějak je, bez ohledu na to, že se s ním cítí šťastná, milovaná a naplněná, a hrát před dětmi šťastnou mámu, tak pak do toho..
Ale mně je z toho smutno.
No, ale každý má to, s čím se spokojí.

DramaQueen » shakti11 Každej je jinej. Každej to má jinak.
Ty jsi nekompromisní a když se necítíš ve vztahu 100 pro milovaná, odcházíš, oukej, tvoje volba. Každý má právo se chovat tak jak myslí, že to je nejlíp.
Jenom já jsem neřekla, že zůstavat ve vztahu, když ti ten druhý říká, že si není jistý, že si potřebuje něco promyslet...
Napsala jsem, že je blbý, že jí takový věci říká, nechci ho omlouvat...
Ale taky ne vždy, je vše růžové a kolikrát, když je třeba moc sporů, tak si jeden (nebo oba) partneři můžou váhat... respektive můžou mít pochybnosti...což se někdy prostě stane. A né každý je hned schopný jít do akce. Každý jsme přece jiný a každý potřebuje víc či míň času na třeba nějaké jednání...
Já bych třeba osobně neodešla hned, kdybych se necítila 100 pro milovaná... měly bych prostě blbej pocit, že jsem pro to udělala málo...
A neplatí tady rovnice, že když já se necítím milovaná, ten druhý hned musí něco udělat... nebo něco dokazovat...
V ideálním případě ano... ale většinou jsou chyby na obouch stranách, takže tyhle "krize, nebo jak to nazvat" musí řešit oba... jednáním ...
Nebo časem... atd...
A navíc oni mají dítě, to už je taky trochu o něčem jiném, bych tedy řekla...
Jak jsem napsala, tak podle mě, on jí má pořád rád, ty city tam jsou.
Ale může být teď prostě jenom zmatenej, nemusí si bejt jistej, protože z nějakých důvodů se zklamal, nebo já nevím, co mezi nimi probíhalo, jen spekuluji... ale podle mě ty city tam pořád jsou, jen si je člověk musí zase uvědomit...
A když mu slečna (nebo paní) otevře dveře, tak je zřejmý co udělá... půjde... a zase další rozvrácená rodina...
Každej problém nejde vyřešit hned. Neříkám, že kdyby to trvalo opravdu dlouho, a nic by se z jeho strany nedělo a nebo by i třeba spíš se choval nějak blbě, tak že bych to stále tolerovala.
Ale chci tím jen říct, že bych to asi nevzdala hned.
Navíc s těma dětma, to je pak taky uplně jiný... ty ženský pak přemejšlej už trochu jinak... vím to z vlastní zkuśenosti...
Nebo alespoň nějak tak to vidím já

DramaQueen » asta Já tě naprosto chápu. Jak jsem řekla, není to vůbec jednoduchý v tvojí situaci se usmívat a mít fajn náladu.
Víš co, ty sama musíš vycítit aspoň trochu jestli vás má pořád rád, nebo jestli mu o vás obě aspoň trochu pořád jde.
Já jen chtěla poradit s tím pozitivním myšlením, že se to dá trénovat i za těžkých situací. A pak se člověk necítí aspoň tak zle.
Já když byla uplně na dně, tak jsem si vzala knížku a začala jsem si před zrcadlem opakovat pozitivní afirmace o tom, jak se mám ráda, o tom, že je krásnej den a tak různě a ono se ti to myšlení za nějakou dobu trochu změní... a je to úleva, i když jsou problémy, tak nemusí být ještě tak hrozně.
Jen mě tak napadlo, že když on uvidí, že ty jsi v pohodě, tak třeba se to u vás nějak převalí a bude zase vše ok.
Ale samozřejmě, nějak nepodlejzat, nebo tak.
Jenom si myslím, že na ukázání lásky není nic špatného, v jakékoliv situaci.
Samozřejmě, jestli cítíš, že je vše ztracené a jestli on chce opravdu odejít, tak to je jiná... je to na něm...aby si to srovnal v hlavě.
A když nesrovná, tak bych to asi nějak řešila radikálně pak
Ale vím, jak je to těžké...

DramaQueen » shakti11 Hrát na pozitivní, je blbost,,,
Ona se musí naučit být pozitivní! Pak opravdu bude a nebude si muset na nic hrát.
Sebevědomí si může sama zvedat, může se to učit, může si to pořád opakovat, různé afirmace, zaměřit se na sebe, dělat něco pro sebe.
Ale chápu jí naprosto, že nechce rozvrátit rodinu. Nechce být takovej sobec a myslet jenom na sebe.
Já si vážně myslím, že když na sobě bude trochu makat, může se vśe ještě změnit... když změníš svoje chování, tak logicky se změní o chování druhých k tobě. Jestli teda se neobklopuješ samejma neinteligentama.
Hele v nejhorším aspoň nebude mít pak pocit, že pro to udělala málo... a nebude jí to třeba tolik žrát.
Navíc jim do toho fakt nevidíme, jak on to vlastně má...

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já si troufám tvrdit - soudě podle toho, co tu asta o sobě napsala - že kdyby mu otevřela dveře a nebyla by to jen hra, že by se možná moc divila, jak by se dotyčný najednou rychle rozhoupal.

Myslím, že taky uvnitř cítí, že sebou nechává vláčet. Furt se obviňuje a kaje, co udělala špatně a že to zkouší napravit a změnit... Pak dodá, že on ale taky dělal chyby (jistě, to je vždy 50 na 50), ale on tedy nenapravuje a nemění nic.
A ještě jí říká, že nevěří, že vydrží být jiná. Pardon, ale to ji tím vcelku podkopává a myslím, že on to ví, jenže taky ví, že si to "může dovolit". Nechala by totiž na sobě dříví štípat. Protože stále ještě nenašla svou cenu a neumí si představit být bez něj. Závislost na někom ničí člověka i vztah.

Sama psala, že nebýt dítěte, odešla by. Někde uvnitř tedy ví, že tudy cesta nevede a že pokračovat tímto tempem je čekání na zázrak. Ne na změnu. Možná spolu zůstanou. Ale kvůli dítěti či čemukoli jiném. Ošem takové, jak by asi chtěla, aby to bylo, to nebude, pokud nezamaká na své sebedůvěře, schopnosti být sama sebou, vážit si sebe právě takové, a s partnerem být proto, že ho miluje a váží si ho a cítí se s ním fajn, ne proto, že je na něm citově závislá a nedokáže bez něj být, přestože on se k ní úplně ok nechová. to s ní bude orat čím dál víc...

Jak píše - jednou jí řekně jdi ven, podruhé jí řekne - že má být ona přece s dítětem... Prostě ví, že se k ní může chovat jakkoli, protože ji má vcelku omotanou, páč ona je závislá.

Ale především, je to na jejím rozhodnutí. Já sem píšu, co cítím, podle toho, co tu čtu.
Možná je to všechno i trochu jinak, to nevíme.
Nakonec stejně každý udělá to, co uzná sám za vhodné a tak, jak to sám cítí.
Co člověk, to názor.
Že to jednoduché není, to je mi jasné. Jaké to je neumět si představit bez druhého být, jsem zažila taky, a vím že to může dostat člověka i hodně hluboko.
Zas ho to pak donutí se sebou něco dělat...

Najdise.cz » DramaQueen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Víš, člověk je sobec právě, když nemyslí na sebe.
Dítě totiž moc dobře cítí, jak mamince je, i když se snaží usmívat. Dospělého možná zblbneš hranou dobrou náladou, dítě nikdy.

Dítě chce mít především šťastnou mámu, která se o sebe umí postarat, což je předpoklad, že se postará i o něj. Postarat teď nemyslím materiálně, ale citově. O to, aby se cítila dobře sama v sobě.

Jasně, že se může změnit. Ale měla by to chtít a dělat kvůli sobě, ne kvůli chlapovi nebo komukoli jinému. Pokud to dělá jen pro něj, on nikdy spokojený nebude, furt bude něco špatně. Až jí to dojde a vykašle se na to, co si myslí on, a bude makat na sobě pro sebe a pro svůj dobrý pocit, najednou zjistí, že ho má, nebo že už ho vlastně vůbec nechce.

I to se může stát. Jak zmizí ty pocity, slepota typu - nemůžu bez něj být - pak člověk poněkud prokoukne. Lecco docvakne. A to je moc fajn. To je svoboda, pro něho i pro ni.

DramaQueen » shakti11 Já jsem to myslela, nějak podobně jak si to napsala teď.
Asi jsem to psala trochu jinými slovy...
Určitě souhlasím s tím, že by na sobě měla pracovat hlavně kvůli sobě.
Jen jsem taky napsala, že mi nepříjde nic špatného na tom, ukázat druhému lásku i za kritických situací. Samozřejmě je špatně nechat se sebou "orat" ...
Jak to opravdu oni mají my nevíme, přesně tak

asta » DramaQueen Tak to tu čtu a mám zase slzy v očích.
Něco je pravda, něco už trochu míň.
Každopádně budu bojovat, nevzdám to jen tak.
Alespoň budu vědět, že jsem pro to něco udělala.
Je mi z toho všeho hrozně.
Asi ukáže čas co bude dál, teď ale opravdu nevím.
Ono,když žije člověk v nejistotě, tak je docela těžký hledat sebevědomí atd.

DramaQueen » asta Není to až tak těžký, věř tomu
Vím to z vlastní zkušenosti :)
Mě třeba někdy pomáhá, si říct, že jsou fakt horší věci, když lidi i děti umírají, hladem, nemocemi, jiným lidem umírají blízcí a tak.
Nebo se podívám na nějaký dokument o katastrofách, kde ty lidi opravdu brečí, jsou na dně, v koncích, přišly třeba i o všechno a
hned to všechno vidím trochu jinak a říkám si, že ten můj problém, je jen malá kapka v obrovském oceánu a jsou i o dost horší věci...

Ten můj mě občas taky ještě dokáže pěkně nas*at, to mi věř! Ale já se nedám. Mám ho ráda, vím, že on mě taky, ale co je moc toho je příliš.
Včera jsem neměla moc dobrou náladu, nechtělo se mi moc komunikovat a za chvíli slyším, ..že jsem radší nešel do hospody...
To bych ho zabila, za takový řeči. Tak jsem mu řekla uplně v klidu, tak si di, klidně, mě to nevadadí a zítra di taky, aby sis náhodou nemusel zase stěžovat... a myslela jsem to fakt vážně...

Jindy by se mi nahrnuly slzy do očí a možná bysme se i pohádali, protože jak jsem v tom, tak jsem děsně přecitlivělá a jak jsme měli ty problémy tak jsem to hrozně proživala. Ale teď už jsem tak nějak víceméně o dost v klidu a myslím, že i sebevědomí mám zdravější :)
No a jak se to za chvíli otočilo... že prý o víkendu uvaří a že pojedeme nakoupit a že ta moje játrová omáčka je prostě skvělá atd
Někdy je lepší se prostě nedat a ukázat, že se samoty nebojíš.

Hele podle mě, bys teď měla hodně pracovat na sobě. Zkus to prosím, hlavně kvůli sobě. Neříkej si pořád jak je to těžký, protože jsi v takový a makový situaci. Prostě si najdi něco o pozitivním myšlení a dělej to pro sebe hlavně a pak pro rodinu.
A uvidíš, že to půjde a bude to určitě čím dál tím víc lepší.
Buď taky realista, nechoď pod svojí hodnotu, nenechej se sebou orat ale mysli pozitivně. To se poddá, určitě

Je vážně pravda, že nikdo z nás tady vám do toho prostě uplně nevidí. Reagujeme, jen na to co píšeš. A jestli věříš, že vás ve skyrtu pořád miluje, tak moc držím palce, ať se to povede, tak aby jsi se měla co nejlíp

DramaQueen » asta A jak to vůbec dopadlo včera? Si myslím psala, že má volno nebo tak nějak .... ?

asta » DramaQueen Volno měl, ale nic zvláštního se nestalo.
Celé dopoledne ležel v posteli, fakt mu asi není dobře.Vylezl alespoň na oběd, po obědě šel malý spát, tak šel s ním.
Malý vstal a on stále spal.
Já šla s malým ven, přišli jsme a seděl v obýváku a pil čaj.
Pak si hrál s malým, vykoupal ho a šel opět s malým spát.
Přišlo mi, že se vyhýbá tomu, aby se mnou náhodou nebyl sám.

asta » DramaQueen Rozdíl v nás je takový, že ty víš, že tě miluje a stojí o tebe, ale tohle já říct v součastné době nemůžu

DramaQueen » asta Tak se na tyhle pocity vykašli...zbav se jich... vím, že je to MOC těžký...
Dej tomu čas, jestli si rozhodnutá nevzdávat to :)

DramaQueen » asta Já vím. Ale věř tomu, že ještě před pár týdny jsem si tím ale vůbec jistá také nebyla...spíš naopak ...

asta » DramaQueen Snad to u nás dopadne podobně