Jak odpustit někomu kdo vám ublížil ? - Diskuze a zkušenosti

jezinka11 » Lucial nehledala bych vinu. To jen budeš přemýšlet, jestli by se to nestalo kdybys......a budeš se zbytečně trápit. Ono by se to možná stalo i tak.

Alberto z knihy C.P.Estés - Ženy, které běhaly s vlky

Čtyři stupně odpuštění

1.Vzdát se – nechat to být. Dát si pauzu, vzdálit se, přemýšlet o dané věci, vzít si čas na dovolenou, přinést si odpočinek a posílení.

2.Mít strpení – zdržet se trestání. Být trpělivý, zdržet se trestajících výroků a nepřátelského chování, praktikovat velkomyslnost a soucit, nechat odeznít emoce.

3.Zapomenout – vypustit to z paměti, přestat se tím zabývat. Uvolnit své sevření pamětí a vzpomínek. Nechat událost ustoupit do pozadí, netýrat se myšlenkami a obrazy. Tím je nevymažeme, ale necháme je projít jejich vlastním vývojem.

4.Odpustit – vzdát se dluhu. Nenastane samo od sebe. Jde o vědomé rozhodnutí ustat v přechovávání vnitřního odporu, vzdání se pomsty. Člověk sám rozhodne kdy a jak opustí a vzdá se dluhu, který by měl být splacen z druhé strany (aniž bychom čekali na to, co by druhá strana měla udělat). Aktivním druhem odpuštění může být rozhodnutí druhému soucitně pomoci – jednat z pozice milosrdenství, jistoty a připravenosti. Odpustit neznamená vzdát se své ochrany, ale vzdát se svého chladu. Přestat druhého pomíjet, chovat se k němu chladně, povýšeně, s přetvářkou. Člověk sám může rozhodnout kdy a na jak dlouho – do jaké doby – se rozhodne odpustit (dát druhému novou šanci). Jak člověk pozná, že odpustil? Cítí lítost, soucit, ne vztek. Zmizí očekávání, chtění aby věci byly tak nebo tak (podle mě). Mizí pocit připoutání, spoutání vlastních kotníků. Dostavuje se pocit volnost, člověk může odejít. Nemusí to být stav euforie, ale vleklé vnitřní utrpení zmizelo. Člověk ví, že příběh skončil, a jiný může započít.

il*ča ...chce to jediné - ČAS,který každou bolest zmírní.Nelámej nic přes koleno, to je k ničemu...odpouštět v době,kdy má člověk pocit, že se rozpadá na kusy, dokáže málokdo ( možná nikdo),klidně si ho nějakou dobu v koutku duše "nenáviď" ...ale navenek si zachovej určitou důstonost.
A hele - udělej si nějakou malou radost... kup si něco, co potěší tvou duši ( a je fuk, zda to bude oblečení, kniha či něco dobreho k jídlu) .

yocarnero Včera som natrafila na web kde sa zaoberajú odpustením, skús sa naň pozrieť, možno tam nájdeš riešenie svojho problému...http://www.radikalniodpusteni.cz/cz…

Alberto Ještě co se týče odpouštění - jde o to si uvědomit jednu jednoduchou věc. Když se "snažíme" odpustit, ptáme se jak odpustit apod. - vůbec nejde o lásku k druhému člověku, ale o lásku k nám samým. To sobě ubližujeme, když neodpouštíme, když se zlobíme, když proklínáme... to do vlastního srdce si zarýváme dráp a otrávenou dýku. (Druhému to může být a často je celkem u prdele, jestli jsme mu odpustili nebo ne). Čili, odpuštění je v ryzím smyslu slova to nejsobečtější a nejláskyplnější současně, co jsme schopni darovat sami sobě. Nemusí to být hned - ale stačí přemýšlet o tomto principu, aby naše duše zjistila, jak dobré je to udělat, jak dobré je to pro nás... Tak dojde k nejrychlejší regeneraci. Když člověk léta přemýšlí, s jakou rozkoší by druhého nejraději ugriloval na rožni, neuvědomuje si, že tentýž rošt si hlouběji a hlouběji zarývá sám do sebe a masochisticky jím kroutí. A na tom... taky není nic špatného - když nás to baví - to rožnění, výčitky a křivdy - ale je dobré si to uvědomovat.

Jeden ze způsobů rožnění je hledání důvodů ---proč kde s kým jak a co vlastně a proč ne jinak a kdyby to tak třeba by to bylo jinak a zas a znovu dokola ... řekněme si to na rovinu: to taky nikam nevede.

Odpuštění a konec pýchy, která nás má chránit a dodat nám sebeúctu zakrývající naši bolest - spočívá právě v ustání snahy vysvětlit co se stalo.

Vzpomínáte, když přišla vaše velká láska? Taky jsme se nesnažili hledat důvody a kdy a proč a co kdyby... jen jsme žasli. Proč chceme skládat účty teď - když skončila? Copak se naše srdce proměnilo v malomyslného kupce? Buďme velkomyslní jako kdysi na počátku. Tím vzdáme lásce, která proběhla svůj dík a hold.

milca333 Prostě si řekni, že všechno je jak má být. Věř v život a jeho smysl. V boha. Vyšší sílu a v to, co nás převyšuje. Věř, že potkáš někoho dalšího a lepšího. A ten, který odešel, už ukončil svůj úkol, ve vašem vztahu. Měli jste se od sebe něco naučit a pochopit. Třeba i to, že by sis měla sama sebe více vážit, aby sis k sobě přitáhla takového muže, který si Tě zaslouží. Ten, který Tě opustil, si Tě nezasloužil.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Angelika12, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Lucial,

v podstatě o tom Odpuštění - je to pravda. Důležité to je, ale jak už tu psali ostatní, tak hlavně pro Tebe. Toto je bolavá zkušenost. Nejde to nijak zlehčovat, prostě to moc bolí. Co to značí? Že je to součást Tvé životní cesty, která je tu ve skutečnosti pro Tvé Vyšší Dobro - i když to si nyní neumíš představit, což je pochopitelné.
Pěkně si dovol truchlit a pocítit bolest. U toho se hlavně neptej proč to udělal a v čem je ta druhá lepší. Ono totiž nikdo není lepší, ani horší, než kdokoliv jiný.
Kdo ví jak to bylo v minulém životě, kdy třeba byly role přesně opačné a nyní jen zažíváš druhou stranu mince. Prostě tím člověk musí projít. A to odpuštění je v tom celku - nejen současném životě, ale i minulém. Připustit si, že jsi kdy mohla být tím mužem, nebo i tou ženou ke které odešel. Že jsi prožila prostě každou roli. A nyní zažíváš právě tuhle moc bolavou "roli". V tom je to odpuštění - celkové -
Požádat o odpuštění všechny, kterým jsme vědomě či nevědomě ublížili.
Odpustit všem, kteří nevědomě či vědomě ublížili nám (neboť jistě jsme se "kdysi" také tak chovali)
A nakonec to nejdůležitější - ODPUSTIT SOBĚ, ŽE JSEM KDY SE CHOVAL TAK, JAK MI NENÍ PŘÍJEMNÉ.

Jde o to vnitřní přijetí, které jak už tu někdo psal přijde časem, přijde z tvého nitra a pak pocítiš smíření....
Odpuštění Tě uzdraví, zbaví starých emočních pout a pak se Ti otevřou nové dveře.

Co se týká tvého případu může být milon různých variací, což je prostě na terapii.

Ale ohledně Odpuštění jsem se snažila popsat co nejlépe můžu, abys to cítila srdíčkem proč je to tak důležité a proč se nás to vždy tolik osobně týká.

ave » Lucial Je normální,že Tě to bolí a vnímáš jeho odchod jako zradu .Klidně se vybreč a vypovídej,pokud bys v sobě dusila veškeré emoce,jen proto,že je důležité odpuštění nemělo by to žádný smysl.Osud se nás neptá co bychom si přáli,ale jak dokážeme zvládnout zkoušky,kterými procházíme. Určitě jednou dokážeš odpustit a možná si i uvědomíš,že to kvůli čemu se nyní trápíš bylo pro Tebe v důsledku dobré i když to nyní tak nevypadá .Zase vysvitne sluníčko

:o)) Nori Odpustením sa zaoberá kniha : Radikálne odpustenie od Collina C. Tippinga,je naozaj skvelá a nájdeš tam to ,čo hľadáš.
Alebo môžeš skúsiť aj knihu od Joe Vitala -svět bez hranic-nájdeš ju na nete na stránke www.sirion.sk

Lucial Všem moc děkuji za názory a rady - někdy se to čte těžce, ale pomáhá to :)

bimbulka.j aHOJ,CHCE TO ČAS. oDEVZDEJ SKLAMÁNÍ UNIVERZU,POPROS AT HO PŘIJME. pODĚKUJ V DUCHU ZA VŠE CO JSTE PROŽILI A POŠLI V DUCHU ODPUŠTĚNÍ VŠEM. bUDE SE ROZCHÁZET HODNĚ PARTNERŮ, NEBUDEŠ JEDINÁ KTEROU TATO NEMILÁ UDÁLOST POTKÁ. sOUVISÍ TO S PŘECHODEM NA VYŠŠÍ VYBRACE. Budou se potkávat karmicky partneři aby si dořešili co mají, partnery duše atd. aŽ TOHLE ZVLÁDNEŠ NA TEBE TAKÉ ČEKÁ PARTNER DUŠE. dRŽÍM PALEČKY AT VŠE PŘEKONÁŠ.