Jsem obyčejná holka - prostě žádný světec. Opustil mne manžel a já mám odpustit sobě, jemu a ženě, která ho odvedla. Je to prý důležité, ale jak na to? Poradíte?
il*ča
...chce to jediné - ČAS,který každou bolest zmírní.Nelámej nic přes koleno, to je k ničemu...odpouštět v době,kdy má člověk pocit, že se rozpadá na kusy, dokáže málokdo ( možná nikdo),klidně si ho nějakou dobu v koutku duše "nenáviď" ...ale navenek si zachovej určitou důstonost. A hele - udělej si nějakou malou radost... kup si něco, co potěší tvou duši ( a je fuk, zda to bude oblečení, kniha či něco dobreho k jídlu) .
ivy7
» il*ča
Cas...a nekoho jineho - Cloveka, se kterym muzu sdilet i svoji bolest...i radosti...ja bych zacala chodit nekam kde potkam lidi...treba gym...a do lesa...a nejdriv si clovek musi odpustit sam sobe...pak uz je lehke odpoustet druhym...nezustat zatrpkly. No na to clovek potrebuje si byt vedom i svych chyb a omylu...a ne kazdy to ve svem nitru dokaze...uprimne jen sam se sebou. A pokud ten druhy nechape tak je zbytecne ho presvedcovat...odpustit se da i v dusi...nase nitro a svedomi je nejdulezitejsi...a smireni se sam se sebou.
il*ča
» ivy7
... odpustit sám sobě - a taky mít sám sebe rád. Někdy je jedinou chybou ženy, kterou po letech opustil muž to, že už nemá už ty správné míry a ten správný věk ... že se poněkud okoukala... to pak je těžké odpouštět sama sobě a hledat nějaké chyby ... stárnem všichni .