děti a svatba - Diskuze a zkušenosti

kolacek1x » Háňa* to vůbec nezní špatně

Sosna zvlčelý » Háňa* Jsem Kozoroh a proto říkám: Kdo by vyhazoval peníze za notáře?
A teď vážně: Tady nejde o to, jestli on to chce pochopit, nebo nechce. Nochiola ví, že sama děti nechce. A také ví, že on je chce. Jestli má rozum, tak jí musí být jasné, že toto je pro společné soužití ve šťastném vztahu natolik zásadní rozdíl, že i kdyby tam jinak byl skvělý soulad, stejně to nebude šťastné spojení. Jsou rozdíly, které se dají překonat. A právě zde si myslím, že toto je jeden z nepřekonatelných rozporů.
Pokud tedy by měl rozum zvítězit - rozchod!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je predsa vec dohody s partnerom.Ak sa zhodnete na tom,ze nechcete deti,tak nemas co riesiť.Takze si to vyjasnite raz a navzdy a nie to odkladat jak "poliak sviatky".

Háňa* » Sosna zvlčelý Zrovna tak to ale může vědět on. Nakonec, on je ten, komu by v tom svazku něco (děti) chybělo, ne ?

Na druhou stranu, pokud by partner už před svatbou zpochybňoval moje stanoviska - nebral mě vlastně vážně, nešla bych do toho.

Sosna zvlčelý » Háňa* Nejenže to může vědět, on by to měl vědět! Ale evidentně si to nechce přiznat.
Inu někdy musí stačit, že to ví jen jeden. Ten pak musí učinit rozhodnutí za oba, když vidí, že to nelze spojit. Druhému to snad dojde časem, že to bylo nejlepší řešení, tak snad to nezanechá věčnou zlobu v jeho duši.

Právě, já bych do toho taky nešel.

Háňa* » Sosna zvlčelý Nojo, tak jestli skutečně není ochoten to vzít jako seriózní informaci, potom asi není jiná možnost.

Otázka je, jestli mu přecejen nedává nějaké naděje, že někdy... možná.... - to by potom byla jiná - a nebylo by to fér

Nuna Nečetla jsem příspěvky,takže se možná budu po někom opakovat.

Nikdy neříkej nikdy !

To,co se Ti zdá nemožné dnes,může už zítra dostat reálnou podobu.

Mám kapku dojem,že tento muž nebude ON,nicméně zítra můžeš potkat někoho,do koho se tak zblázníš,že budeš chtít svatbu a trojčata hned

majalesy Ahojky,jestli můžu,tak bych ti také napsala něco k rozjímání,Píšeš,že děti nechceš,jseš asi dost mladá,že jsi to napsala,každé přání se ti splní,tak to v životě chodí.Až přijdou léta a nebudeš mít děti,příbuzní odejdou na věčnost ty zústaneš sama,opuštěná jak toulavý pes.Je to drsné,ale tak lépe pochopíš váhu svých nebezpečných nápadů.A něco z mého života.Jako děvče jsem plácala takové nebezpečné řeči.Ale pak přišel život a narodila se mi dcera,velmi těžký porod.Jentak jsem se o ni starala ale jak rostla,byla krásné roztomilé chytré dítě a jsem si ji zamilovala a pak jsem čekala druhé,chtěla jsem další děvčátko a nechtěla jsem chlapce ,ani jsem pro něj nevybírala jméno jak jsem byla rozhodnutá.Ale narodil se,a hned jsem k němu přilnula a kyž mu byly 4 týdny zemřel.Je to bolest na celý život,nikdy nezapomeneš,není ti to dovoleno.Byla jsem pološílená a chtěla náhradu,ale další dítě nepřicházelo.Najednou jsem si uvědomila,že jsem plácala zlé přání.Když jsem to vzdala,za 4 roky toužebných přání narodil se mi opravdu chlapec a ve 4 týdnech začaly stejné problémy.Každý večer jsme ho křísili s mužem jak zvracel a nemohl dýchat.Propadala jsem panice,že umře jako první chlapec a prosila ať mi zůstane.Zůstal,zkrátím to.Jsem šťastná,že mám děti a nakonec jsou moc hodné,příbuzných máme jen na jednu ruku.Děti a hodné je dar a ten nedostane každý.Važ svá slova,co zaseješ sklidíš.Pros za odpuštění své nenarozené děti.Hodně štěstí.

Jojohana myslím si, že za pár let svůj názor změníš !

Jsi ještě mladá, takže Tvůj současný názor je pochopitelný.

Rozpoutej tuto diskuzi za pár let a uvidíme, zda budeš mít stejný názor

Najdise.cz » Jojohana Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ja poznam ženy,ktore ten nazor ani v neskorsom veku nezmenili.Proste nechcu mat deti.Co je na tom nepochopitelné ?

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vikk009, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No, tak jsem si to se zájmem pročetla a pokud mohu, připojím to své Vím o čem píšeš... Já jsem nikdy nebyla ten typ, co by s nadšením pozoroval děti - jakékoliv, ať už z rodiny či cizí. Viděla jsem v nich povětšinou nevychované fracky - což často byli, díky tomu, že se jim rodiče nevěnovali. Působily na mě jako nejlepší antikoncepce Pak jsem začala žít se svým nynějším mužem, nejstarším ze tří dětí, tudíž logicky očekávání tchyně a tchána bylo veliké... Jenže já jsem svůj postoj nezměnila. Manžel - tehdy ještě přítel, děti chtěl, na druhou stranu respektoval mé rozhodnutí s tím, že řekl, že by ho to sice mrzelo, ale smíří se s tím. Začali jsme bydlet spolu v Praze, já si hledala zaměstnání a když jsem ho našla - lukrativní místo v bance, zjistila jsem, že jsem těhotná Nadšení se nedostavilo. Byla jsem zoufalá - udělala jsem si těhotenský test a skoro jsem omdlela - byla jsem zaměstnaná tři dny a chtěli po mě potvrzení od gynekologa, že nejsem těhotná nevím, zda se to děje ještě dnes, ale tehdy ano zoufalá situace, na potrat jsem náturu neměla, takže jsem se pomalu začala smiřovat s tím, že šťastné zítřky jsou v nenávratnu. K doktorce jsem ještě ani nedošla a začala jsem krvácet paní doktorka mě vyšetřila a řekla, že těhotná nejsem, jenže já měla pozitivní těhotenský test, takže bylo podezření na mimoděložní těhotenství, což znamenalo šupem do nemocnice. Byl pátek, a co se mnou, se mělo rozhodnout až v pondělí. Přes víkend jsem začala klasicky krvácet a tak se vše vyřešilo jakoby samo, žádný další zákrok třeba nebylo, bylo to na počátku těhotenství, a já tak odešla po neděli domů - s divným pocitem ale co, časem se to vstřebalo, já měla papír do zaměstnání a život šel dál. Stále stejný postoj k dětem, ikdyž už ne tak jistý, spíš - možná, někdy.... Roky ubíhaly a já jsem opět byla těhotná, tentokrát ne úplně nečekaně, prostě jsem si řekla, že co se má stát, stane se brala jsem to jako fakt a začínala jsem se těšit - jenže přišel samovolný potrat, tentokrát už ve vyšším týdnu opět nemocnice, tentokrát bylo potřeba zákroku a to, co jsem prožívala nebylo hezké začala zběsilá honba za dítětem... jenže to nešlo. Nakonec, po základních vyšetřeních obou, nebylo jiné cesty, než umělé oplodnění. Jenže pro mě to cesta není, takže do toho jsme nešli. Po několika měsících zmatku v sobě jsem dospěla k rozhodnutí, že nám prostě není dáno a můžeme být spolu šťastní i bez dětí. A jsem přesvědčená, že bychom byli. Nemyslím si, že žena bez dětí není plnohodnotnou ženou Jeli jsme ke kamarádce a ta měla už druhé dítě a já, když to viděla, konečně jsem to předeslala manželovi - echci děti - vzal to jako fakt a že si tedy budeme od příštího měsíce "dávat pozor" Jenže: já už v tom okamžiku byla těhotná Takže další "rána od života", prošla jsem si pochybnostmi, že nebudu dobrou mámou, protože jsem to vlastně nechtěla... zbytečné obavy, to mi věř Stačí přijmout, že věci se dějí jinak, než si naplánujeme Dnes mám děti dvě a vím, že bez nich bych ke spoustě věcem došla mnohem složitěji, přesto si stále myslím, že k čemu má člověk dojít, dojde, dříve či později. Samozřejmě jsem netušila, o co bych se ochudila, ale to jsem ani nemohla, dokud nezažiješ, nepoznáš Moje rada tedy je: udělej si sama v sobě jasno, co od života momentálně chceš, nench se citově vydírat, ujasni si, proč jsi s ním a hlavně mu to řekni na rovinu, zvlášť, když nemáte v komunikaci problém. Na druhou stranu se připrav na to, že se možná rozejdete. Nemyslím si, že jsi sobecká, jen přemýšlíš o věcech, o kterých mnoho žen nepřemýšlí nikdy nějaký důvod to má a nepochybuj o sobě, doboru mámou by jsi byla Tvůj přítel by si měl ujasnit, jestli chce víc Tebe nebo rodinu - Ten můj chtěl mě a proto má i tu rodinu

Najdise.cz » miluška medvídková Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vikk009, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hezky se to poslouchá, ale moje maminka často říkala, že děti byla její největší chyba v životě (a je z Tvojí generace), a hlavně chtěla dva kluky a já byla po bratrovi holka - no neštětstí.... takže o generaci to nebude, spíš o tom, že tehdy se nic jiného, než děti "nenosilo", osobně si myslím, že moje máma by byla bez dětí šťatsnější stálo mě to hodně sil, než jsem si k ní našla cestu, ale úplně od srdce to prostě už nejde Je super, že Ty jsi byla takovou skvělou mámou svým dětem jen si myslím, že to nebylo dobou, ale Tebou samotnou

Najdise.cz » milca333 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vikk009, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
já byla hodně zamilovaná a po dětech jsem netoužila každá jsme jiná, moje švagrová, tak když viděla malé dítě, skoro jsem slyšela, jak se jí spouští ovulace dneska má tři a nevím, nevím, zda nebude i čtvrté

Najdise.cz » nochiola Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vikk009, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
citové vydírání NESNÁŠÍM!!!!!! já bych tedy měla jasno hned jenže já už mám taky něco za sebou no, holka, držím palce, ať to rozlouskneš a nelituješ

movvin Podle toho co tu píšeš, tak mám obavu aby jsi Ty nezůstala ta na pokec a rodinu si nepořídil jinde Ale doufám, aby to tak nebylo....

Jojohana » Janíčko Skútrista Pro mne osobně je to nepochopitelné. Měla jsem dloholeté trauma, že jsem nikdy nedonosila druhé dítě. Dneska je to už za mnou.
Ale ženy, které děti opravdu nechtějí, neodsuzuji. Je to jejich svobodná volba. Jenom to nechápu.

Nuna » Janíčko Skútrista Taky znám jednu,která děti nemá.
Setsakra se to na ní podepsalo

Pominu li to,že jde o vědomé a cílené potlačení pudů,tak snad je na tom pochopitelné všechno - každého svobodná volba.

Jen tady u autorky nevíme,jestli se skutečně do té kategorie žen "nematek" zařadí To se uvidí až mnoho let

Najdise.cz » Jojohana Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nie je na tom nic zvlastne.Clovek je predsa tvor schopny meniť seba nie ? A tak nikdy žena nemusí ostat typickou ženou.V tom je práve sloboda života.Nie je predsa ucelom žit podla nejakej spolocenskej normy,ktoru vam vnucuje život ako taký.

Najhorsím faktorom v živote ludí je ono MUSÍM.To je doslova katastrofa takto žiť.Sposobuje to stresy,napetia,predsudky,frustracie atd.Vsade okolo seba pocuva clovek,že je taký ci onaky,zvlastny,cudacky atd.Ja som napr.iny ako moji rovesnici v mojom okolí.Mam uplne opacne myslenie nez oni,uplne iny svetonazor nez vecsina ludí.

Myslím,že správny vyvoj spocíva práve v tom,ze clovek zacne systematicky narušat zvyklosti a vžite presvedcenia,ktorymi žil doposial a ktorymi bol hlavne okolím ovplyvnovany.Zacne proste viac uvažovat,nez mechanicky žiť.Iba tak sa postupne vymaníš z obmedzení,ktore na teba šije spolocnost v ktorej žiješ.A prve obmedzenie je žiť podla slovka - musíš

Ty ako Býk si skor stavana na to ist zo stádom,preto je to mozno pre teba obtiazne pochopitelné.Ale tie ženy co poznam to beru ako normalnu vec v zmysle zmeny v ich živote.A ja ich plne chápem a prajem im to.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Snad ta povzbudí tento prispevok od jednej ženy,ktora riesila podobny problem :

Ahoj všem,

řeším už nějakou dobu otázku dětí. Jelikož jsem se vtělila do ženského těla, tak mi asi nic jiného nezbývá. Budu psát otevřeně. Něco málo ke mě. Už od dětství jsem pátrač a ač z ateistické rodiny, tak jsem se modlila už jako dítě k bohu a koukala do vesmíru. Postupně jsem různě ztroskotala, ale zvládla jsem si život upravit do rozumných mezí (mám svůj byt, práci kde pracuji již sedm let, studuju a nějak výrazně nestrádám). Teď žiju už delší dobu bez kontaktu s "hledajícími" spíše v materiálním nastavení většího města které je celkem známé svým ateismem. Nějak mě však touha jít dál nikdy neopustila a tak sice přímo nemedituju, ale cvičím jinak. Teď k tématu. Dostihl mě věk, kdy pro mě končí ta hranice, kdy jsem ochotna mít dítě. Nikdy jsem po dětech netoužila, nezajímaly mě, nic mi něříkaly, možná naopak mě i vadily až na výjimky, to byly krásné děti s nějakou vnitřní září, ty mě přitahovaly, ale těch bylo opravdu málo. Někdy v září 2008 jsem otěhotněla a před vánocemi jsem o dítě přišla. Celých 69 dní těhotenství byly pro mě strašný stres a říkala jsem si chvílema co jsem to udělala, připada jsem si jako vězeň. Zároveň jsem však ten hrášek ve mě hladila omlouvala se mu za své sobectví. No to není teď tak podstatné. Teď jsem v situaci kdy se mám rozhodnot zda to budeme znovu zkoušet (už to trvá tři měsíce) a já mám strach že prostě nechci, představuji si, jak mě dítě a rodina vezme všechen můj prostor, jak mi vezme to ticho co miluju a do kterého utíkám, to je snad největší problém, mám ráda klid, z práce běžím domů a nechci nikoho vidět, nikomu na nic odpovídat ... čtu si, vařím si nebo tak něco. Ty otázky co si kladu jsou: jsem sobec když to takhle cítím? Musí mít žena dítě? Musím cítit vinu když ho mít nebudu? Co když mě zradí tělo a převáží ta touha v době když už ho mít nebudu moct? I když se cítím někde mezi mužem a ženou, ani v tom hledání se neprojevuju nějak žensky, mám ráda všechno zanalyzované, zažité, žádná bhakti to moc není.... co když mě tohle nastavení zradí. Navíc pro mě je opravdu nejdůležitější "duchovní život" a všechno to chození po rodinách a ty starosti co jsou v rodině, mám strach že by mě odvedly, navíc se pak chovám špatně, jsem protivná, protože nechci řešit nesmysly... aje mi pak špatně z toho jak se chovám... no nic, to bych se do toho motala. Ještě je tedy ve hře to, že partner děti chce a když řeknu ne, tak odejde.

viacej na :
http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopi…

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No já nevím,ale mám z toho co píšeš spíš pocit,že né,že bys nechtěla děti,ale spíš ti podvědomí naznačuje,že nechceš tohoto pána,ale to musíš vědět ty a né já.

petra xx » bubobubo taky si myslím. spíš nechce děti, že ji někdo k tomu nutí, jakoby by šlo o tzv. revoltu.

Najdise.cz » Janíčko Skútrista Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vikk009, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
je těžké jít proti proudu a není to pro každého, ale stojí to za to jako bonus se občas stane, že se někdo připojí

Najdise.cz » Janíčko Skútrista Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vikk009, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
no, úplně se mi vybavila ta doba... zpátky se mi vrátily ta úzkost a nejistota, zmatek v hlavě, pocit, že mě něco někam tlačí, kam nechci...

japadá Sama musíš vědět, co cítíš, když seš s ním.
Myslím, že je to nejdůležitější.
Můj názor je, že není ten pravý, že jsi za tu dobu , co si s ním - dospěla a jdete drobet každý jiným směrem.
Proto ten obrat první tři roky dítě ano, teď už ne, tež si myslím, že Váš vztah ztrací smysl, každý si představuje budoucnost jinak a o tom bych s partnerem mluvila.
Osobně si myslím, že na tebe někde ten pravý čeká, a tam se nebudeš rozmýšlet.
A též - jak už ti to tu pár lidí psalo ten zásadní rozhovor, bych neodkládala, každá další společná chvíle, zaviní jen více bolesti a nepochopení.
Hodně štěstí

robina myslím,že problém je v tom,že si začínáš uvědomovat to že nechceš být se svým přítelem.Děti,nikdy jsem je neplánovala a mám je tři,je to to nejlepší v životě ,co tě muže potkat,k životu je potřebujem-jsou našimi učitely,ikdyž je to někdy náročné,ale jsme tu,abychom pochopily. ahoj a přemýšlej PROČ?