Nevím zda tento příspěvek patří do této rubriky nebo do rubriky ,,k z zamyšlení,,.Již delší dobou si v podvědomí kladu otázku zda mít či nemít děti.Pocházím z velké rodiny tudíž jsem vždycky byla mezi dětmi,ale...Děti mám samozřejmě ráda...nejvíc když spí to si dělám teď srandu, nevadí mi hlídat děti, mám je ráda a tak podobně...problém ale nastává když si položím otázku jestli je někdy chci.Vždycky jsme výchovou byli vedeni k rodinnému životu a já ho respektuji, ale čím jsem starší tím zjištuji, že otázka dětí pro mě zastává zápornou odpověď.Jasně, že čekám odpovědi typu, že mám ještě dost času apod...jenže z hruba ve dvaceti jsem děti chtěla ale ted po pěti letech zastávám názor, že je nikdy nechci...Dlouhou dobu chodím s přítelem bude to sedm roků a on by děti chtěl vždycky mu odpovím něco v tom stylu, že ještě nechci apod. a on vždycky že kdy je chci mít at mu řeknu jestli za rok či dva apod...jenže to mě vždycky vyvede z míry protože tohle se nedá naplánovat...jenže opravdu čím víc se mě ptá tím víc mě to zatvrzuje, že děti nechci...už začínám i uvažovat, že si o tom s ním vážně promluvím(naštěstí co se týče komunikace to je ok a vše řešíme)protože kdyby se jednalo jen o mě tak to řešit nebudu jenže žiju dlouho s přítelem a já vím že děti chce a že by to asi nebylo fér vůči němu.A další problém k tomu navazujicí je ten, že jsme se před pár měsíci zasnoubili jenže já mu pak vrátila prstýnek(byli nějaké problémy)do dneška ho to mrzí, svatbu chce..jenže jsem problém opět já...já ji nechci...vyhovuje mi to naprosto ale nevyhovuje to jemu.Vím že ho to mrzí a má kolikrát narážky ale já ji nechci.Nevím zda jsem v tomhle sobec ale v těhle životních otázkách jsem děsně opatrná a nechci si pořizovat svatbu, děti jen že už mám věk apod...jak jsme se dříve v těchto otázkách schodovali tak dnes se v těchto otázkách rozcházíme...
japadá
Sama musíš vědět, co cítíš, když seš s ním. Myslím, že je to nejdůležitější. Můj názor je, že není ten pravý, že jsi za tu dobu , co si s ním - dospěla a jdete drobet každý jiným směrem. Proto ten obrat první tři roky dítě ano, teď už ne, tež si myslím, že Váš vztah ztrací smysl, každý si představuje budoucnost jinak a o tom bych s partnerem mluvila. Osobně si myslím, že na tebe někde ten pravý čeká, a tam se nebudeš rozmýšlet. A též - jak už ti to tu pár lidí psalo ten zásadní rozhovor, bych neodkládala, každá další společná chvíle, zaviní jen více bolesti a nepochopení. Hodně štěstí