děti a svatba - Diskuze a zkušenosti

Jojohana myslím si, že za pár let svůj názor změníš !

Jsi ještě mladá, takže Tvůj současný názor je pochopitelný.

Rozpoutej tuto diskuzi za pár let a uvidíme, zda budeš mít stejný názor

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vikk009, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No, tak jsem si to se zájmem pročetla a pokud mohu, připojím to své Vím o čem píšeš... Já jsem nikdy nebyla ten typ, co by s nadšením pozoroval děti - jakékoliv, ať už z rodiny či cizí. Viděla jsem v nich povětšinou nevychované fracky - což často byli, díky tomu, že se jim rodiče nevěnovali. Působily na mě jako nejlepší antikoncepce Pak jsem začala žít se svým nynějším mužem, nejstarším ze tří dětí, tudíž logicky očekávání tchyně a tchána bylo veliké... Jenže já jsem svůj postoj nezměnila. Manžel - tehdy ještě přítel, děti chtěl, na druhou stranu respektoval mé rozhodnutí s tím, že řekl, že by ho to sice mrzelo, ale smíří se s tím. Začali jsme bydlet spolu v Praze, já si hledala zaměstnání a když jsem ho našla - lukrativní místo v bance, zjistila jsem, že jsem těhotná Nadšení se nedostavilo. Byla jsem zoufalá - udělala jsem si těhotenský test a skoro jsem omdlela - byla jsem zaměstnaná tři dny a chtěli po mě potvrzení od gynekologa, že nejsem těhotná nevím, zda se to děje ještě dnes, ale tehdy ano zoufalá situace, na potrat jsem náturu neměla, takže jsem se pomalu začala smiřovat s tím, že šťastné zítřky jsou v nenávratnu. K doktorce jsem ještě ani nedošla a začala jsem krvácet paní doktorka mě vyšetřila a řekla, že těhotná nejsem, jenže já měla pozitivní těhotenský test, takže bylo podezření na mimoděložní těhotenství, což znamenalo šupem do nemocnice. Byl pátek, a co se mnou, se mělo rozhodnout až v pondělí. Přes víkend jsem začala klasicky krvácet a tak se vše vyřešilo jakoby samo, žádný další zákrok třeba nebylo, bylo to na počátku těhotenství, a já tak odešla po neděli domů - s divným pocitem ale co, časem se to vstřebalo, já měla papír do zaměstnání a život šel dál. Stále stejný postoj k dětem, ikdyž už ne tak jistý, spíš - možná, někdy.... Roky ubíhaly a já jsem opět byla těhotná, tentokrát ne úplně nečekaně, prostě jsem si řekla, že co se má stát, stane se brala jsem to jako fakt a začínala jsem se těšit - jenže přišel samovolný potrat, tentokrát už ve vyšším týdnu opět nemocnice, tentokrát bylo potřeba zákroku a to, co jsem prožívala nebylo hezké začala zběsilá honba za dítětem... jenže to nešlo. Nakonec, po základních vyšetřeních obou, nebylo jiné cesty, než umělé oplodnění. Jenže pro mě to cesta není, takže do toho jsme nešli. Po několika měsících zmatku v sobě jsem dospěla k rozhodnutí, že nám prostě není dáno a můžeme být spolu šťastní i bez dětí. A jsem přesvědčená, že bychom byli. Nemyslím si, že žena bez dětí není plnohodnotnou ženou Jeli jsme ke kamarádce a ta měla už druhé dítě a já, když to viděla, konečně jsem to předeslala manželovi - echci děti - vzal to jako fakt a že si tedy budeme od příštího měsíce "dávat pozor" Jenže: já už v tom okamžiku byla těhotná Takže další "rána od života", prošla jsem si pochybnostmi, že nebudu dobrou mámou, protože jsem to vlastně nechtěla... zbytečné obavy, to mi věř Stačí přijmout, že věci se dějí jinak, než si naplánujeme Dnes mám děti dvě a vím, že bez nich bych ke spoustě věcem došla mnohem složitěji, přesto si stále myslím, že k čemu má člověk dojít, dojde, dříve či později. Samozřejmě jsem netušila, o co bych se ochudila, ale to jsem ani nemohla, dokud nezažiješ, nepoznáš Moje rada tedy je: udělej si sama v sobě jasno, co od života momentálně chceš, nench se citově vydírat, ujasni si, proč jsi s ním a hlavně mu to řekni na rovinu, zvlášť, když nemáte v komunikaci problém. Na druhou stranu se připrav na to, že se možná rozejdete. Nemyslím si, že jsi sobecká, jen přemýšlíš o věcech, o kterých mnoho žen nepřemýšlí nikdy nějaký důvod to má a nepochybuj o sobě, doboru mámou by jsi byla Tvůj přítel by si měl ujasnit, jestli chce víc Tebe nebo rodinu - Ten můj chtěl mě a proto má i tu rodinu

Najdise.cz » nochiola Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vikk009, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
citové vydírání NESNÁŠÍM!!!!!! já bych tedy měla jasno hned jenže já už mám taky něco za sebou no, holka, držím palce, ať to rozlouskneš a nelituješ

movvin Podle toho co tu píšeš, tak mám obavu aby jsi Ty nezůstala ta na pokec a rodinu si nepořídil jinde Ale doufám, aby to tak nebylo....

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Snad ta povzbudí tento prispevok od jednej ženy,ktora riesila podobny problem :

Ahoj všem,

řeším už nějakou dobu otázku dětí. Jelikož jsem se vtělila do ženského těla, tak mi asi nic jiného nezbývá. Budu psát otevřeně. Něco málo ke mě. Už od dětství jsem pátrač a ač z ateistické rodiny, tak jsem se modlila už jako dítě k bohu a koukala do vesmíru. Postupně jsem různě ztroskotala, ale zvládla jsem si život upravit do rozumných mezí (mám svůj byt, práci kde pracuji již sedm let, studuju a nějak výrazně nestrádám). Teď žiju už delší dobu bez kontaktu s "hledajícími" spíše v materiálním nastavení většího města které je celkem známé svým ateismem. Nějak mě však touha jít dál nikdy neopustila a tak sice přímo nemedituju, ale cvičím jinak. Teď k tématu. Dostihl mě věk, kdy pro mě končí ta hranice, kdy jsem ochotna mít dítě. Nikdy jsem po dětech netoužila, nezajímaly mě, nic mi něříkaly, možná naopak mě i vadily až na výjimky, to byly krásné děti s nějakou vnitřní září, ty mě přitahovaly, ale těch bylo opravdu málo. Někdy v září 2008 jsem otěhotněla a před vánocemi jsem o dítě přišla. Celých 69 dní těhotenství byly pro mě strašný stres a říkala jsem si chvílema co jsem to udělala, připada jsem si jako vězeň. Zároveň jsem však ten hrášek ve mě hladila omlouvala se mu za své sobectví. No to není teď tak podstatné. Teď jsem v situaci kdy se mám rozhodnot zda to budeme znovu zkoušet (už to trvá tři měsíce) a já mám strach že prostě nechci, představuji si, jak mě dítě a rodina vezme všechen můj prostor, jak mi vezme to ticho co miluju a do kterého utíkám, to je snad největší problém, mám ráda klid, z práce běžím domů a nechci nikoho vidět, nikomu na nic odpovídat ... čtu si, vařím si nebo tak něco. Ty otázky co si kladu jsou: jsem sobec když to takhle cítím? Musí mít žena dítě? Musím cítit vinu když ho mít nebudu? Co když mě zradí tělo a převáží ta touha v době když už ho mít nebudu moct? I když se cítím někde mezi mužem a ženou, ani v tom hledání se neprojevuju nějak žensky, mám ráda všechno zanalyzované, zažité, žádná bhakti to moc není.... co když mě tohle nastavení zradí. Navíc pro mě je opravdu nejdůležitější "duchovní život" a všechno to chození po rodinách a ty starosti co jsou v rodině, mám strach že by mě odvedly, navíc se pak chovám špatně, jsem protivná, protože nechci řešit nesmysly... aje mi pak špatně z toho jak se chovám... no nic, to bych se do toho motala. Ještě je tedy ve hře to, že partner děti chce a když řeknu ne, tak odejde.

viacej na :
http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopi…

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No já nevím,ale mám z toho co píšeš spíš pocit,že né,že bys nechtěla děti,ale spíš ti podvědomí naznačuje,že nechceš tohoto pána,ale to musíš vědět ty a né já.

japadá Sama musíš vědět, co cítíš, když seš s ním.
Myslím, že je to nejdůležitější.
Můj názor je, že není ten pravý, že jsi za tu dobu , co si s ním - dospěla a jdete drobet každý jiným směrem.
Proto ten obrat první tři roky dítě ano, teď už ne, tež si myslím, že Váš vztah ztrací smysl, každý si představuje budoucnost jinak a o tom bych s partnerem mluvila.
Osobně si myslím, že na tebe někde ten pravý čeká, a tam se nebudeš rozmýšlet.
A též - jak už ti to tu pár lidí psalo ten zásadní rozhovor, bych neodkládala, každá další společná chvíle, zaviní jen více bolesti a nepochopení.
Hodně štěstí

robina myslím,že problém je v tom,že si začínáš uvědomovat to že nechceš být se svým přítelem.Děti,nikdy jsem je neplánovala a mám je tři,je to to nejlepší v životě ,co tě muže potkat,k životu je potřebujem-jsou našimi učitely,ikdyž je to někdy náročné,ale jsme tu,abychom pochopily. ahoj a přemýšlej PROČ?

player Nejsi jediná.Přibývá vás a já si myslím,že doba bude tak krutá a hektická,že za pár let si řeknou "zaplať pánu bohu" ti,kteří mají podobné smýšlení.Neboť je už třeba nebudeš mít jak ochránit.

A protože takových žen přibývá,pravděpodobně příroda něco intuitivně spřádá.

A pokud je mít,tak spíš někde mimo Čechy.Aspoň momentálně.Je strašně těžké třeba i dobře vychovávat a přitom pozorovat,jak ti je okolí nakonec semílá do kategorie nepoužitelných.


Před třiceti lety,když jsme chodili do obecné školy,tak byla třída.V ní bylo 95% lidí disciplinovaných a třeba 3 grázlové.Ale když dnes přijdu na třídní sraz,tak i ti grázlové pracují a mají zázemí a rodiny.

A jak já vidím,dnes je to tak půl na půl.Půlka skvělých ,talentovaných mládežníků,a druhá půlka?Ksindl.Ale může za to kupodivu naše generace,těch,kteří po sametu pronikli fofrem do pseudodemokracie a disciplínu a pokoru vyměnili za..vždyť víš,co.

Ale pokud to tak cítíš,tak bys opravdu měla být upřímná k parťákovi.

player Až teprve nyní jsem si prohlídl tvůj věk,takže jako bych nic neřek.

Za pár let je pravděpodobné,že budeš chtít mládě i třeba bez chlapa.

Ale - kdo ví?

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Hanika67, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To to je zásadní v čem se rozcházíte,,,nejsi ještě vyzrálá a možná to není TEN partner.Příjde možná jiný a věř ,že totalně popřeš cos tady psala a budeš chtít obojí nebo dozraješ ,změníš názor ,ale aby už nebylo pozdě,může nastat únava ve vztahu.
Není u tebe ještě pravý čas a u něj ano . A možná se setkáte někdy v budoucnu a ten vztah dokončíte,,ale on bude mít za sebou už to manželství,ty děti.