Indigové děti - Diskuze a zkušenosti

Monika 21 » Elatka Taky se mě zdá , že dcera vidí nějaké bytosti,většinou asi pozitivní,ale už se i stalo že se z ničeho nic rozplakala.

Monika 21 » karamel Karamelko děkujeme

Elatka » Monika 21 Ony děti, které jsou takto citlivé na duchovní bytosti je nejen vnímají a vidí, ale mluví s nimi. Dcera mi kdysi přišla říct, že jí pán povídal, že pojede domů za babičkou. Táta ležel na onkologii, už v hodně špatném stavu. 15 minut na to mi volala mamka, že tátu pustí na víkend domů, jestli bysme mohly přijet, aby nás viděl. To mě opravdu zamrazilo. Opravdu doporučuju naučit se to odvádění duší, případně udělat ochranný štít na dům a jednou za čas odvést duše z okolí domu. A astrálu se zdržuje devět typů duší a bohužel spíš nejsou moc dobré.

Elatka Ono je to na delší dobu. Já jsem se to naučila z knížky od Boženy Koubové. Ideální je koupit si všechny její tři knihy. Já si první přečetla "Nesvobodné Duše". Tam je jakoby základ a uvedení k tomu všemu. Druhá je o odvádění duší, čištění těch prostor.. jmenuje se "Tajemství Zbloudilých Duší" a třetí teď dočítám. Jmenuje se "Karmický Soud" a je o životě mimo inkarnaci. Vlastně život duší a co se děje s duší po smrti. Všechny ty knihy dávají celek. Vlastně od doby, co to mám nastudované a naučené, tak máme doma klid. Já se odjakživa bála jít v noci na záchod. Pořád jsem měla pocit, že mě sledují celé davy lidí. Teď jdu klidně v noci po tmě, protože je to tady prostě čisté. Při nejhorším prostě řeknu, ať laskavě odejdou z našeho domu, že jsem vyčerpaná a rozhodně je nebudu v danou chvíli odvádět, ať počkají venku dokud nenaberu sílu a je zas klid.

Elatka jj, když jsem se nad tím teď zamyslela, tak to tak opravdu je. Ona je fakt od miminka neskutečně citlivá. Když jsme se rozešli s jejím tátou, měla 7měsíců. Ležela v postýlce a koukala se na mě, jak sedím na posteli a brečím. Ani nekňukla, nic. V té době už říkala základní slova jako táta, máma, bába, ham.. Táta se sbalil, odjel a ona od druhého dne neřekla ani písmenko. Začala zkoušet nějaké slova až hrubo po roce a půl, ale pak se rozjela ve velkém. A celou tuhle dobu se chovala jako dospělá. Pomáhala mi. Od 23měsíců se ráno obstarávala uplně sama. Vstala, šla na nočník, vylila ho do záchodu, spláchla, stoupla si na stoličku, umyla si ruce, šla se převléct. Jen mi donesla jogurt, abych jí ho otevřela a nechala mě spát, šla si hrát do obýváku. Prostě žádný dětstký přístup. Jen je od miminka "nosící", pořád se chce nosit a mazlit a pusinkovat. Chodí a říká mi "maminko miluju Tě moc". A když se objevil Ondra, přeskočilo to. Jakoby se přepla, začala se dívat na pohádky, chce, abych jí četla, začala si hrát s hračkama jako dítě, ne jako dospělá. Prostě vypadá, jakoby z ní spadla zodpovědnost za moji podporu. Dřív bývala i hodně agresivní a až příliš samostatná. Chtěla jsem ji chytit za ruku-řev, chtěla jsem ji nakrmit- řev. Musela prostě všechno sama, jakoby mě nechtěla víc zatěžovat. Teď přijde, podá mi lžičku a řekne "maminko prosím pojď mě krmit"... atd..

Najdise.cz » Tasha11 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Akea, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Veľmi pekná odpoveď.

Elatka Z toho odkazu karamel jsem se dostala sem:

http://www.duhovacesta.cz/pristup-k…

Perfektní. Hodně to pomůže i k hlavnímu dotazu monacik. :)

Elatka Tedy... tady je to všechno, nejen přístup k dětem. :)

http://www.duhovacesta.cz/indigo

The Phantom já jsem taky indigové dítě

Monika 21 » Elatka Elatko děkuju jdu to zkoumat

karamel » The Phantom říká se že indig. děti se narodili po roce 2000, jsi?

Elatka :) To je jakobych četla o Ellu.. Ona byla sice hodně "dospělá", ale jen, když jsem byla opravdu psychicky na dně. Jakoby to všechno ze mě cítila a snažila se mi pomoct. Kdežto když mi bylo dobře, tak to bylo přesně to, co máš doma. A vždycky to bylo, když jsem s ní jednala jako s dítětem. Fakt, nic jako rozkaz nebo bití nebo přemlouvání nepomůže. Jednám s ní jako se sobě rovnou. Argumentuju. Vysvětluju. Prostě jí vždycky třeba řeknu, že si uděláme čaj a probereme to, ona mi pomůže uvařit čaj (dá sáčky do hrníčků a nasype trošku cukru), pak si sedneme a mluvíme o tom, co udělala, nebo co proč jak dělá. Já jí vysvětlím, že mě to bolí a chce se mi z toho plakat, vysvětlím jí, proč mě to bolí, co by bylo hezké apod. Prostě to spolu všechno probereme, odpovídám jí na otázky a nakonec si vždycky podáme ruku na to, že na sebe budeme hodné. Je to strašně na nervy takhle si pořád o něčem povídat. Hrozně to vyčerpává, ale funguje to. Prostě ne vztah rodič-dítě, nýbrž vztah "jsme dospělí". Ale musíš si stát za svými hranicemi. Fakt jsem zpozorovala, že když už jsem fakt vysílená a povolím, něco jí dovolím, co jindy ne apod. tak šup, a jsme na začátku, takže zase vysvětlování, že jsem jí to dovolila jen proto, že jsem byla moc unavená, ale jindy se to nedělá.. atd. Na hlavu docela. On možná ten Tvůj raubíř cítí, že o něm máš to mínění jako "je to dítě, musí poslouchat a řídit se pravidly" a tím víc se zatvrdí. Ellu třeba odmítá být s mojí matkou, protože ta řeší všechno slovy "musíš, nesmíš, tohle se nedělá" a ona je nasupená a brečí a hádá se s ní. :(

Shirma Nuwa » karamel tak to teda není pravda,že po roce 2000. první indigové děti se začaly rodit už kolem nebo od roku 1980 a postupně se začal jejich počet zvyšovat a po roce 2000 vrcholit..

hajounek Zkus mrknout sem http://www.tetakaterina.cz/155-jak-…

hajounek A podle čeho se zjistí, že je dítě nebo kdokoli indigový?

mitea Aj ja mám doma jedno

Monika 21 http://www.angelsworld.wbs.cz/Deti-…

jarmilac Mám taky doma Indigového kloučka bude mu 7let.Byla mi porazena kniha Indigové děti od Siegfrieda Wointinase.Mám ji doma už asi rok a nebyla jsem ji schopna ještě přečíst.Se synem je to opravdu dost těžký,nesmí se na něj z hurta nedej bože ho třeba za něco bít.Je to citlivá duše i milující,ale někdy mi opravdu připadá jak mimozemšťan kterej se naprosto nehodí do tohoto světa.Prý je to takovej malej Mustang a nesmí se k ničemu nutit násilím až na to přijde sám.Je to opravdu těžká výchova.
Tak držím palce

hajounek Juj, déja vu teda mívám taky, intuice i předvídání, pohled na člověka mi stačí, abych si udělala obrázek co je zač a ve většině případů se nemýlím, ačkoli se to projeví až později...

Akorát si nepamatuju, že by semnou naši měli nějaký potíže, možná to se mnou uměli a nebo nejsem indigo

A je pravda že se nerada podřizuju, když nejsem plně přesvědčená, že to k něčemu je a taky čím víc se na mě naléhá, tím se víc zatvrďuju.

Monika 21 Nezkoušela ses s někým poradit kdo s těmito dětmi pracuje?

The Phantom » karamel no nejsem sice po roce 2000,ale povahu mám skoro jako indig. dítě taky si nenechám do ničeho kecat,dělám si co chi,co sama uznám za vhodné a dobré a co ne atd.a jsem neustupna takže nevim

Shirma Nuwa fakt je pravda že se začaly rodit kolem 80.roku,tím ale nepopírám,že jsou i vyjímky,jsou mezi náma i starší ročníky indigových dětí, ale těch je málo.

Elatka Kamarádka mi poslala test, který by měl tak nějak přiblížit matku k větší jistotě, jestli mládě je nebo není indigáček.

http://darkhopee.blog.cz/0901/test

Mně se hrozně líbilo, v jednom článku o charakteristice, jak psali o tom prvním pohledu po porodu. Že indigové dítě má takový zvláštní pohled. Vážný, dospělý, až kritický. Já jsem celá absolutně ztuhla, když mi ji prvně dali, protože ona se mi zadívala těma tmavýma očima snad až do duše a takovým hrozně (doslova) vážným a kritickým pohledem, až jsem měla husí kůži. :)

Shirma Nuwa » Elatka mě podle testů(ale nejen podle nich) taky vyšlo,že moje malá je indigo a já taky,když jsem o nich četla tak jsem si říkala že to je celá malá,jsou dva druhy neboli lišící se druhy indigo,a já a málá jsme právě dost rozdílní indigáčci teda pokud opravdu jsme ale máme dost společnýho. já jsem jako dítě moc ve škole trpěla,co se týče kolektivu,do kterýho jsem málokdy zapadala,pokud tam nebyly děti na stejné vlně jako já a vlastně i nedávno jsem byla považovaná za divnýho outsidera,moje dcerka s tím měla problémy ve školce ale ted ve škole je to ok. až na tu docházku,obě nerady chodíme brzo spát a ráno jsme přiliš unavený na to aby jsme vztali a šly a učení do kterýho,přesto že je chytrá ji doma musím nutit.ale já jako rodič musím příkladem a tak dělám že jsem v poho(musíme přijít včas atd.o těch schopnostech napíšu jindy,už musím jít zase spat

Elatka » Shirma Nuwa Taky mám podezření, že jsem indigo. Ale těžce pojizvená výchovou. Vždycky jsem potřebovala hodně lásky a nikdy se mi jí nedostalo. Když jsem přišla jako maličká třeba za máti, že se chci jen přitulit nebo jí dám pusu, tak mě odbyla větou "teď nemám čas". To mi vždycky hrozně ublížilo. Takové odmítnutí bylo horší, než když mě později otec bil do bezvědomí. Dodržovat nějaké pravidla, zákony, řídit se hranicemi.. nikdy. Vždycky jsem "šla přes mrtvoly", abych lidem ukázala, že to jde i mnohem líp a mnohem příjemnější cestou. Ale to odmítání a hranice mi vždycky dělali nejhůř. Potřebuju se všemi vycházet, diskutovat, hledat vždy lepší a lepší cesty.. Jsem silný empatik a nedokážu projít kolem člověka, který je smutný, aniž bych se mu nepokusila pomoct. Fakt chodím k cizím lidem v kavárně a mluvím s nimi o jejich problémech.. Společnost mě jako dítě nikdy nepřijala, byla jsem příliš jiná, příliš citlivá a příliš napřed oproti všem okolo. Až když jsem se naučila opravdu kvalitně argumentovat, tak se to otočilo a lidi za mnou začali chodit pro rady a podporu.