Indigové děti - Diskuze a zkušenosti

Elatka » alegna Budeme na tom asi stejně. Ale ještě o tom spíš zjišťuju informace. Ale co jsem zatím přečetla, tak to sedí dokonale na nás obě. Mně i dceru. Občas sice šílíme ze sebe navzájem, ale jindy máme společné chvíle, když si s mou tříletou dcerou šuškáme pod dekou o světě. :) Je to těžko popsat ten vztah. Ale dcera je opravdu "psycho". :)

Najdise.cz » Elatka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele alegna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
nějak tak a zcela nejlepší jsou slovní souboje..a to kdekoli

Elatka » alegna Taky na Tvoje dítě pomalu od miminka zapůsobí jedině, když argumentuješ jako u dospělého? :D Já si kolikrát klepala na čelo a připadala jsem si jako pitomec, když jsem jí něco vysvětlovala a argumentovala a ona poslouchala a když jsem si vymýšlela blbosti, tak se mi vysmála. :D A teď za mnou chodí a argumentuje a mně občas dochází slova. :/ A je fakt, že jakmile jsem občas polevila v hranicích, tak najednou jakoby žádné nikdy nebyly. Dávám si na to sakra pozor. A nevychovávám nijak klasicky. Já s ní prostě mluvím. My o všem diskutujeme. Co je zvláštní, že spolu mluvíme o duších a občas za mnou přijde a řekne mi něco naprosto šokujícího.. jako nedávno přišla, že si s ní byl povídat děda a ptala se mě, kdy zase přijde- můj táta zemřel v červenci 2009.

Najdise.cz » Elatka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele alegna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
vždycky jako s dospělákem, šišlání přímo nesnášela, když na ní někdo jako na mimijo zašišlal, tak dostala hysterický záchvat.....a dikutuje, slova mi zatím nedochází, ale na otázku proč??? je taky někdy dost makačka odpovídat

Elatka No já duše vnímám od mala. Ale vždycky jsem se víc bála, než to chtěla vnímat. Teď s dušemi pracuji, odvádím je, občas i můžu říct, v jakém stupni vývoje duše je, protože vidím její baru, někdy i řeknu, jaké měla pohlaví v inkarnaci.. Začala jsem se o to zajímat, když měla dcera v roce a půl šílený histerický záchvat. Plakala až se začínala dusit a při kratičkém nádechu vždycky jen něco utrousila, nakonec z ní vylezlo, že viděla nějakou paní, která měla dle jejích slov "fuj hlavu" a dívala se na ni a byla zlá a chtěla ji vzít.. tak mi došli síly, to už jsem se fakt nasrala, všechny ty duše, které jsem v bytě cítila, jsem poslala "do prdele" pak jsem zas zoufale prosila, aby odešli, že už toho mám dost.. Asi po necelé hodině se Ellu uklidnila a šly jsme si lehnout, ale ještě hodinu se mě v pelechu křečovitě držela a vzlykala a povídaly jsme si. Den na to jsem to začala studovat, protože teda.. po mně ať pomoc klidně chtějí, ale Ellu je ještě malá, ta jim nepomůže. Je dobré naučit se čistit prostory, rušit psychozony a odvádět duše.

Elatka » alegna jj, "proč" je záludná otázka. Zlatý internet. Co nevím, to najdu a naučím se. A Ellu mi vždycky sedí na klíně a povídáme si o tom.


Taky Vaše indiga tak milují pohádky? Ellu o ně dlouho nejevila zájem, byla příliš živá, říkali jsme jí Duracelka-vydržela víc než celá rodina. :D Ale najednou, když jsem si našla přítele, který ji miluje a ona miluje jeho, tak jsem postřehla velikou změnu u ní. Najednou začala sama chtít chodit spát po večerníčky a sama si donesla knížku, že chce číst pohádku. Od miminka do dvou a půl let nic a když máme teď úplnou rodinu, tak je taková pohádková. Přijde mi, že když teď neleží všechno jen na mě a nepotřebuju její silnou oporu, tak se může jakoby přesunout do dětství a pohádkovat.

Monika 21 » Elatka Taky se mě zdá , že dcera vidí nějaké bytosti,většinou asi pozitivní,ale už se i stalo že se z ničeho nic rozplakala.

Elatka » Monika 21 Ony děti, které jsou takto citlivé na duchovní bytosti je nejen vnímají a vidí, ale mluví s nimi. Dcera mi kdysi přišla říct, že jí pán povídal, že pojede domů za babičkou. Táta ležel na onkologii, už v hodně špatném stavu. 15 minut na to mi volala mamka, že tátu pustí na víkend domů, jestli bysme mohly přijet, aby nás viděl. To mě opravdu zamrazilo. Opravdu doporučuju naučit se to odvádění duší, případně udělat ochranný štít na dům a jednou za čas odvést duše z okolí domu. A astrálu se zdržuje devět typů duší a bohužel spíš nejsou moc dobré.

Elatka Ono je to na delší dobu. Já jsem se to naučila z knížky od Boženy Koubové. Ideální je koupit si všechny její tři knihy. Já si první přečetla "Nesvobodné Duše". Tam je jakoby základ a uvedení k tomu všemu. Druhá je o odvádění duší, čištění těch prostor.. jmenuje se "Tajemství Zbloudilých Duší" a třetí teď dočítám. Jmenuje se "Karmický Soud" a je o životě mimo inkarnaci. Vlastně život duší a co se děje s duší po smrti. Všechny ty knihy dávají celek. Vlastně od doby, co to mám nastudované a naučené, tak máme doma klid. Já se odjakživa bála jít v noci na záchod. Pořád jsem měla pocit, že mě sledují celé davy lidí. Teď jdu klidně v noci po tmě, protože je to tady prostě čisté. Při nejhorším prostě řeknu, ať laskavě odejdou z našeho domu, že jsem vyčerpaná a rozhodně je nebudu v danou chvíli odvádět, ať počkají venku dokud nenaberu sílu a je zas klid.

Elatka jj, když jsem se nad tím teď zamyslela, tak to tak opravdu je. Ona je fakt od miminka neskutečně citlivá. Když jsme se rozešli s jejím tátou, měla 7měsíců. Ležela v postýlce a koukala se na mě, jak sedím na posteli a brečím. Ani nekňukla, nic. V té době už říkala základní slova jako táta, máma, bába, ham.. Táta se sbalil, odjel a ona od druhého dne neřekla ani písmenko. Začala zkoušet nějaké slova až hrubo po roce a půl, ale pak se rozjela ve velkém. A celou tuhle dobu se chovala jako dospělá. Pomáhala mi. Od 23měsíců se ráno obstarávala uplně sama. Vstala, šla na nočník, vylila ho do záchodu, spláchla, stoupla si na stoličku, umyla si ruce, šla se převléct. Jen mi donesla jogurt, abych jí ho otevřela a nechala mě spát, šla si hrát do obýváku. Prostě žádný dětstký přístup. Jen je od miminka "nosící", pořád se chce nosit a mazlit a pusinkovat. Chodí a říká mi "maminko miluju Tě moc". A když se objevil Ondra, přeskočilo to. Jakoby se přepla, začala se dívat na pohádky, chce, abych jí četla, začala si hrát s hračkama jako dítě, ne jako dospělá. Prostě vypadá, jakoby z ní spadla zodpovědnost za moji podporu. Dřív bývala i hodně agresivní a až příliš samostatná. Chtěla jsem ji chytit za ruku-řev, chtěla jsem ji nakrmit- řev. Musela prostě všechno sama, jakoby mě nechtěla víc zatěžovat. Teď přijde, podá mi lžičku a řekne "maminko prosím pojď mě krmit"... atd..

Elatka Z toho odkazu karamel jsem se dostala sem:

http://www.duhovacesta.cz/pristup-k…

Perfektní. Hodně to pomůže i k hlavnímu dotazu monacik. :)

Elatka Tedy... tady je to všechno, nejen přístup k dětem. :)

http://www.duhovacesta.cz/indigo

Monika 21 » Elatka Elatko děkuju jdu to zkoumat

Elatka :) To je jakobych četla o Ellu.. Ona byla sice hodně "dospělá", ale jen, když jsem byla opravdu psychicky na dně. Jakoby to všechno ze mě cítila a snažila se mi pomoct. Kdežto když mi bylo dobře, tak to bylo přesně to, co máš doma. A vždycky to bylo, když jsem s ní jednala jako s dítětem. Fakt, nic jako rozkaz nebo bití nebo přemlouvání nepomůže. Jednám s ní jako se sobě rovnou. Argumentuju. Vysvětluju. Prostě jí vždycky třeba řeknu, že si uděláme čaj a probereme to, ona mi pomůže uvařit čaj (dá sáčky do hrníčků a nasype trošku cukru), pak si sedneme a mluvíme o tom, co udělala, nebo co proč jak dělá. Já jí vysvětlím, že mě to bolí a chce se mi z toho plakat, vysvětlím jí, proč mě to bolí, co by bylo hezké apod. Prostě to spolu všechno probereme, odpovídám jí na otázky a nakonec si vždycky podáme ruku na to, že na sebe budeme hodné. Je to strašně na nervy takhle si pořád o něčem povídat. Hrozně to vyčerpává, ale funguje to. Prostě ne vztah rodič-dítě, nýbrž vztah "jsme dospělí". Ale musíš si stát za svými hranicemi. Fakt jsem zpozorovala, že když už jsem fakt vysílená a povolím, něco jí dovolím, co jindy ne apod. tak šup, a jsme na začátku, takže zase vysvětlování, že jsem jí to dovolila jen proto, že jsem byla moc unavená, ale jindy se to nedělá.. atd. Na hlavu docela. On možná ten Tvůj raubíř cítí, že o něm máš to mínění jako "je to dítě, musí poslouchat a řídit se pravidly" a tím víc se zatvrdí. Ellu třeba odmítá být s mojí matkou, protože ta řeší všechno slovy "musíš, nesmíš, tohle se nedělá" a ona je nasupená a brečí a hádá se s ní. :(

Elatka Kamarádka mi poslala test, který by měl tak nějak přiblížit matku k větší jistotě, jestli mládě je nebo není indigáček.

http://darkhopee.blog.cz/0901/test

Mně se hrozně líbilo, v jednom článku o charakteristice, jak psali o tom prvním pohledu po porodu. Že indigové dítě má takový zvláštní pohled. Vážný, dospělý, až kritický. Já jsem celá absolutně ztuhla, když mi ji prvně dali, protože ona se mi zadívala těma tmavýma očima snad až do duše a takovým hrozně (doslova) vážným a kritickým pohledem, až jsem měla husí kůži. :)

Shirma Nuwa » Elatka mě podle testů(ale nejen podle nich) taky vyšlo,že moje malá je indigo a já taky,když jsem o nich četla tak jsem si říkala že to je celá malá,jsou dva druhy neboli lišící se druhy indigo,a já a málá jsme právě dost rozdílní indigáčci teda pokud opravdu jsme ale máme dost společnýho. já jsem jako dítě moc ve škole trpěla,co se týče kolektivu,do kterýho jsem málokdy zapadala,pokud tam nebyly děti na stejné vlně jako já a vlastně i nedávno jsem byla považovaná za divnýho outsidera,moje dcerka s tím měla problémy ve školce ale ted ve škole je to ok. až na tu docházku,obě nerady chodíme brzo spát a ráno jsme přiliš unavený na to aby jsme vztali a šly a učení do kterýho,přesto že je chytrá ji doma musím nutit.ale já jako rodič musím příkladem a tak dělám že jsem v poho(musíme přijít včas atd.o těch schopnostech napíšu jindy,už musím jít zase spat

Elatka » Shirma Nuwa Taky mám podezření, že jsem indigo. Ale těžce pojizvená výchovou. Vždycky jsem potřebovala hodně lásky a nikdy se mi jí nedostalo. Když jsem přišla jako maličká třeba za máti, že se chci jen přitulit nebo jí dám pusu, tak mě odbyla větou "teď nemám čas". To mi vždycky hrozně ublížilo. Takové odmítnutí bylo horší, než když mě později otec bil do bezvědomí. Dodržovat nějaké pravidla, zákony, řídit se hranicemi.. nikdy. Vždycky jsem "šla přes mrtvoly", abych lidem ukázala, že to jde i mnohem líp a mnohem příjemnější cestou. Ale to odmítání a hranice mi vždycky dělali nejhůř. Potřebuju se všemi vycházet, diskutovat, hledat vždy lepší a lepší cesty.. Jsem silný empatik a nedokážu projít kolem člověka, který je smutný, aniž bych se mu nepokusila pomoct. Fakt chodím k cizím lidem v kavárně a mluvím s nimi o jejich problémech.. Společnost mě jako dítě nikdy nepřijala, byla jsem příliš jiná, příliš citlivá a příliš napřed oproti všem okolo. Až když jsem se naučila opravdu kvalitně argumentovat, tak se to otočilo a lidi za mnou začali chodit pro rady a podporu.

Elatka No ono je těžko si z toho nic nedělat. Pro indigové dítě je ze všeho nejdůležitější láska. Bezmezná a totální láska matky. A když se ti jí nedostává a ještě se cítíš, že tě ta osoba nikdy v životě neměla ani snahu pochopit, tak je to hodně těžké a hodně bolestné. Proto se snažím být pro tu svoji indigovou holčičku pravým opakem. Mazlíme se, tulíme se, povídáme se pod dekou.. :) Je nám prostě krásně. A je nejlepší odměna, když ke mně přijde a řekne mi "maminko miluju Tě, jsi moje nejlepší kamarádka". :)

Elatka Až teď jsem si dělala ten test pro dospělé a mám jednu odpověď 0, jednu odpověď 2 a zbytek trojky. Takže těší mě, jsem indigová slečna a konečně se zas o kus víc chápu.

Elatka jj, to souhlasí. Když jsem protiva já, je i dcera. Ale ona je hodně složitá osůbka. Občas to měla přesně naopak. Viděla, že jsem totálně v háji, tak se prostě starala jako dospělá. Už někdy v roce a půl. To jsem opravdu nechápala a hodně jsem si toho vážila. Byly jsme spolu samy a bylo to těžké. Teď když máme spolehlivého a milujícího chlapa, tak si v ní ten dospělák jakoby oddechnul a je z ní dítě. Dívá se na pohádky, které ji předtím vůbec nezajímali, hraje si na princeznu, dokonce jsem jí ušila šaty, má je přes dva týdny a pořád mi chodí děkovat a říká, že ty šaty miluje.. prostě teď si teprve jakoby užívá dětství. Jak jsem napsala, je to zvláštní osůbka. Hodně se v ní vidím. Vlastně jsme uplně stejné a když nás obě chytí naše zatvrzelá nálada.. to je pak peklo. Občas říkám, že jedna z nás její pubertu nepřežije, ale myslím, že to bude spíš naopak. Snad budeme pořád nejlepší kamarádky. :)

Elatka » Lynette Poloboha určitě ne. Ale takové dítě potřebuje mnohem víc porozumění a souznění s matkou. Mnohem víc citů. Klasické normální styly výchovy těmto dětem většinou ubližují. Já jsem se se svojí dcerou v jejím roce mohla zhádat do krve, když jsem jí vybrala oblečení, na které neměla náladu. Od roka si vybírá oblečení sama, ve všem se rozhoduje sama. Když se nerozhodne sama je zle. Nedejbože, když jí něco koupím, aniž by si to sama nevybrala. Prostě si to na sebe nevezme (pokud na tom nejsou její princezny, to by mi i nohy líbala). :D Ty děti jsou prostě jiné. Potřebují jiný přístup. Potřebují přijímat lásku jako za dvě děti a potřebují mít svůj prostor jako dospělý. Když s ní jednám jako s dospělou, s úctou, dávám jí najevo, že má své možnosti, tak spolu vycházíme bez jediného problému za den. Jakmile pocítí, že mi došli nervy a začínám se stavět do typické role "matka autorita", je zle, zatvrdí se a máme oheň na střeše.

Lynette » Elatka Hmm, já Ti nevím, moc tomu nevěřím /indigové děti/, protože to co tady popisuješ, takových dětí bylo hafo už v mé generaci a to indigové dítě nejsem... Jak tady popisuješ chování své dcerky, takto přesně se choval i můj o dva roky starší bratr, takhle se chovala prý zamala i moje mamča i její mamka byla v dětství stejná. To je prostě genetika - jistá tvrdohlavost, neschopnost přijímat autority, manipulace, v některých případech i rozmazlenost...

Elatka » Lynette :) Indigové děti se rodí od osmdesátých let. Vyjímky jsou i starší.

Rozmazlenost.. podle toho, co považuješ za rozmazlenost. Na tohle tema jsem se teď pohádala s mojí naprosto necitlivou matkou, když jsem řekla, že Ellu si vybrala nové papučky se Sněhurkou. Máti se do mě pustila, že ji rozmazluju. Nevím, co je na tom k rozmazlení. Odpověděla jsem jí otázkou. Kdyby si měla vybrat mezi třemi páry papučí ve stejné ceně, z čehož jedny by byli o ničem, další by byli strašné a třetí by byli dle jejích představ. Jestli by si koupila ty strašné, jen proto, aby se nerozmazlila, nebo by si koupila dle svého svobodného výběru ty, které se jí líbí. Já osobně nevím, proč bych měla své dítě omezovat v čemkoli. Copak se dospělý člověk v něčem nějak omezuje? Copak všichni dospělí zapoměli, jak se cítili jako děti? Omezovaní, bez svých práv, bez svobody, bez možnosti rozvoje? Indigové děti prostě potřebují citlivý přístup,možnost ukázat, že mají svoji vůli, svoje rozhodnutí. Každé dítě má svoji hlavu, ale na některé děti zabírá ta "klasická výchova" protože nemají ještě tu ingidovou duši, nejsou vnitřně tak vyspělé a tedy jsou snadněji ovlivnitelné.

Lynette » Elatka Jo, taky se mi nelíbí taková ta výchova generace našich rodičů a prarodičů "já jsem tvůj rodič tak budeš poslouchat, jinak ti nařežu na zadek" , zrovna dnes jsem měla o tom takovou rozmluvu s mou mamkou.., tohle je taky strašnej přístup, to z člověka vychová jenom otloukánka se sebevědomím na bodě mrazu, kterej si pak max. v dospělosti ty svý křivdy z dětství a mládí snaží vybíjet opět na svých nejbližších.. Takže je to takovej začarovanej kruh, jen si vem, jak se tady chovají učitelé a profesoři k dětem už od školek, vždyť je to hnus. Takže nejsem zastánkyní této metody výchovy, ale nejsem ani zastánkyní liberální výchovy /což je naprosto běžné v západních zemích/, dítě si nechat přerůst totálně přes hlavu.. Já jsem pro zlatou střední cestu - nechat dítěti svobodnej výběr /ať si vybírá co se mu líbí, jaké záliby ho budou bavit - pokud to ekonomicky utáhnu, ráda mu to dopřeju/, určitě bych své dítě nehonila do aktivit, které by ho nebavily jen proto, abych si na něm plnila své nenaplněné ambice, jako to dnes ostatně dělá spoustu rodičů.. Zároveň se musí ale dětem i vysvětlovat, že pokud překročí určité meze a udělají průšvih, přijde trest, takhle to totiž v životě chodí. I my dospělí když uděláme přestupek, přijde trest. Já nejsem zastánkyní fyz. trestů, snažila bych se nejdříve věci řešit vysvětlováním, domluvou.. Takže asi tak.

Monika 21 » Elatka Taky souhlasím s tím,že když děti mají na vyběr a chtěji si vybrat papučky sami tak proč ne. Nas se nikdo neptal co se nam libí .Prostě se to koupilo a hotovo. Ale na druhou stranu určité zasady na které se s ditkem domluvite by se měli dodržovat. Ja se už na to těším jak si malá bude vybírat..... Ale samozdrejmě všeho s mírou.