Neptun kvadratura Slunce a Neptun obecně - Diskuze a zkušenosti

thééé » Sestra Luna Jste milá
jinak já taky přitahuju všelijaké čuda (tento slovenský výraz se mi líbí), taky mám pochopení pro všechny ale už jsem to zkrouhla...už jsem se naučila si držet víc odstup, kvůli sebezáchově, ať se nezamotávám do cizí energie. Mám problém se svýma hranicema.
...
myslím, že takové typy lidí jako vy/ty - můžeme si tykat, my si tu tykáme...jsou dobří třeba do útulků. Což byl jednu dobu můj sen, ale já bych to emočně nedala, to bych právě potřebovala víc takové tvojí beranské energie

thééé » cimi Moje milá hluboká cimi
ano, všechno v tom 12. domě je těžce vykoupené a chce se po nás nějaká oběť, jak jsem tu už psala.
Přesto jsem přesvědčená, že když si to připustíš, uznáš to, tak okamžitě na té svojí vlně jedeš tam, kde jsi minule skončila. Určité aspekty to rozproudí.
Ostatně to prosakuje ze všeho, co píšeš...
Osmý dům, tak to je něco jiného. Myslím, že tady podvědomě prosakují vzpomínky na utrpení a násilí, bolest, ztráty...
A já myslím, že co ti ubližuje, je spíš ten úplněk a 8. dům.
Psychická popelnice je totiž i ve mě. A dlouuuho se snažím to uchopit. Popelnice se vytváří myslím tehdy, kdy nejsou silné hranice. A hranice se vytváří silnou vůlí, silným solarem a sluncem.
Ostatní aspekty "dovolí" tu hranici nemít proto a tamto, kvůli tomu tamtomu. To dovolí i ten neptun. Ale dovolí, anebo chce? to je právě otázka, jestli v touze po propojení radši ty hranice neobětujeme jestli mi rozumíš. Takže kéž to jde propojit.

cimi » thééé Ještě k těm hranicím a neptunu…což je naše téma…
Já myslím že nechce x) protože ty hranice ve skutečnosti moc neexistují…
A z mé zkušenosti, zkusím to napsat ještě trochu jinak…já to pořád zkoušela dělat jak se to asi dělá (vysvětluj neptunikovi co je to sebeůcta, hranice, sebevědomí haha) takže nějak si ty hranice “vydobýt” “vyzískat” “udržet”….ale zjistila jsem že je to něco s čím se nemohu ztotožnit…tak jsem hledala svou cestu jak vlastně dojít stejného výsledku a v současné době jsem asi na dobré cestě nejen k sebelásce ale k té úctě k životu…takže vlastně jsem zjistila že ty hranice mi opravdu drží až ta úcta k energii kterou dávám a komu a jak a jestli…prostě to přehodnocování kam ji mám nebo chci směřovat…a tedy i přehodnocování postoje k sobě, ke svým talentům a významu vůbec obecně a myslím že co jsem především obětovala, tak svou pýchu : ) (je to takový paradox opět…asi bych to musela líp vysvětlit…)

aktigram » thééé "V podstatě jsem celé dětství dostávala negativní zpětnou vazbu - nesmíš cítit, nepřeháněj, spoustu ponižování a opovržení, posměch. Ale ona je extrémně bez empatie, až psychopaticky - ke mě samozřejmě, protože jí přehrávám to nezpracované."
Toto ja vôbec nepoznám, celý čas ako si to napísala sa nad tým zamyšľam. Ja som nemala nikdy s tým problém v detstve skôr okolo 20 mi to robilo problém.
Už v prvej triede som vedela povedať riaditeľovi že je to nesprávne čo hovorí.
Dieťa ktorému sa vysmievali som nechápala a tak som išla za ním a povedala mu - prečo to dovolíš, prečo sa nebrániš!
Vedela som povedať chlapcom že toto mi nepríde vtipné ale je mi z toho skôr do plaču.
Vadilo mi na deťoch že nechali aby s nimi iní manipulovali.
No na celý život mi ostalo to že ak je množstvo ľudí proti niekomu tak ja sa odrazu postavím k nemu - to nikto nechápal a moje vysvetlenie im toho asi tiež veľa nedalo .
- každý človek potrebuje niekoho a ak sú všetci proti nemu tak to budem ja kto bude vtedy pri ňom stať a neverím že ak všetci tvrdia že je zlý či iný, lebo to už je dávova psychóza ale nie pravda.
Takže aj ked som zažila výsmech ked som tvrdila že som uranovske dietko, myslím že som nepreháňala, lebo si stále uvedomujem že ma viac formoval ako moje Slnko a určite svoje urobil aj Saturn v Škorpionovi a v 8 dome.

thééé » cimi no tak ano jsou hranice pomůcka, ale dobrá pomůcka pro ty, kteří se rádi setkávají na společné vlnce, kteří se rádi rozplynou, kteří neví, co chtějí, nemají silnou vůli, nebo ji podrobují ostatním, v touze cítit ty neptunské vody... nebo nebýt sami, nebo nebýt kritizovaní, nebo být oceněni...
To je právě otázka, proč se člověk raději naladí na cizí sračky ,než na vlastní krásné pocity, třeba..
o neptunu se říká, že rozpouští...
"až ta úcta k energii kterou dávám a komu a jak a jestli…prostě to přehodnocování kam ji mám nebo chci směřovat…"
Ano, to je krásný postoj, asi každý si najdeme svůj. Ale pokud preferuji to propojení, tak nechci ani svoji jedinečnou energii poznat...nebo někdo se ji bojí poznat, cítí zákaz atd.
Myslím, že citliví lidé jsou v dětství víc poslušnější, jsou citliví na harmonii v prostředí. A ta poslušnost je prostě takový blokátor v procítění sebe, v prostoru pro sebe.
Ideál je samozřejmě v propojení těch rovin. Těch, kde cítím svoje jedinečné Já a těch, kde jsem v propojení.
Ti bezhraniční mají asi pocit, že budou lepší, když budou v propojení. Pak jsou ty krásné stavy jen útěkem od něčeho, co nedokážu řešit na osobní rovině a ve hmotě. Možná je to následek ještě křesťanství...
no a nakonec mě napadá i myšlenka, že většina lidí, kteří si hájí svoje vlastně své pravé hranice taky neznají, pokud nemají v lásce svoji původní energii..

verka96 » Sestra Luna Ještě bych se podelila se svým dojmem s mořem a jeho vládcem. Když jsem byla u moře poprvé, v Itálii když jsem maturovala. Byly velké vlny a daleko široko v dálce jen moře, žádná pevnina. Byl to velký zážitek, ale spíš i varující tím, hned mi přišlo na mysl, že dokáže být zrádné. Přijde vlna nebo nějaké zrádné dno - nečekaná hloubka, ostrý kámen, proud apod. A je zle.
Takže já jej na plavání moc nemám, spíš nasát mořský vzduch, vodu, pozorovat život v moři, sbírat mušle, kamínky, pozorovat vlny, nechat se u brehu unášet...

Sestra Luna » thééé Zvieratkám pomáham, kde sa len dá, taktiež to psychicky nie vždy zvládam.

Raz som zbadala na rušnej ceste plnej áut, raneného holúbka. Ľudia ho obchádzali, autá trúbili. Neváhala som ani chvíľu, šoférom som dala znamenie, aby na chvíľu spomalili, rozbehla som sa za holúbkom, vzala do náručia. Jedna zvedavá slečna sa ma opýtala, či sa nebojím možnej nákazy, že holubov je tu dostatok a nič sa nestane, keď bude o jedného menej. Moja oddaná Luna je neustále pri mne, sleduje každý môj krok so záujmom. Či sa mi už darí alebo nie.

Zašli sme s ním na kliniku voľne žijúceho vtáctva, pán Docent sa na mňa i na Lunu so zvedavosťou zadíval. Ošetril ho, vysvetlil mi, že keby som mu priniesla orla skalného mohol by ho na klinike nechať do jeho zotavenia, ale pre obyčajného holuba, ktorý nie je ani poštovým, miesta v klietke plnej holubov nemá. Zdravé holuby by sa naňho vrhli a ubili by ho na smrť. Tušila som aký osud holúbka čaká. Cítila som hrču v hrdle, pozrela sa na pána v bielom plášti a nežne mu odvetila, že každý ranený vták, bez ohľadu na prestíž, má právo na život.

Sľúbil, že sa oňho postará, na druhý deň mi bolo oznámené, že ho museli dať utratiť.

Určitý odstup od ľudí si držím i ja, taktiež som bola mnohokrát oklamaná, vodená za nos.

Mamku som vnímala podobne ako Ty, milá Thééé.

Sestra Luna » verka96 Áno, máš pravdu, Vierka, teraz to už viem.

Po mojom prvom zážitku v mori, tiež v Taliansku, som viac do hlbokej vody nevkročila.

Mala som len deväť rokov a pečiatku s delfínom v pamäti.

Mamka si ani nevšimla kedy som sa od brehu vzdialila. Neverila mi, nikdy mi nerozumela. Ju by som o pomoc ani žiadať nemohla, moje volanie o pomoc by nebrala vážne. Musela zasiahnuť Vyššia moc. Bolo to veľmi oslobodzujúce zistenie, že predsa len niekomu na tomto Svete, na malom dievčatku záleží.

Preto tie myšlienky a pocity z mora plynúce, som v tej smutnej dobe, mala...

thééé » aktigram to ti uran dodával odvahy být svá ... můžeš mu být vděčná... :-)
a rodiče tě podporovali?

thééé » Sestra Luna to já si moc vážím lidí, kteří dobro žijí

aktigram » thééé To áno, naozaj som vždy vnímala tu bláznivú silu a rodičia boli super, ale u nás bolo množstvo práce na poli, staval sa dom a na deti veľa času nebolo, zato som bola trňom v oku mojej o 5 rokov staršej sestre no a to sa podpisalo dosť.

thééé » aktigram sestra žárlila?

aktigram » thééé Veľmi je Škorpion, robila mi zle bila ma a chodila večne žalovať aj na to čo som neurobila. Mama aj ked už bola stará vždy povedala aké som bola dobre dieťa a dobrý človek a tak zrejme mala aj dôvod.

thééé » aktigram Vlastně jsem sestru zažila podobně. Ona má as ve štíru a lunu konjunkce Pluto. Většinu života mě nenavidela, žárlila..
Vždycky jsem si v rodině připadala jako ošklivé káče v té pohádce. A tak je to s mojí rodinou doteď ..bez podpory.

aktigram » thééé Ten Neptún nám dáva empatiu, radosť zo života, milovanie iných a preto sú tieto deti jemnejšie, pokojnejšie, poslušnejšie, majú radi rozhovory so staršími ľudmi a teda hlavne preto na nich žiarlia súrodenci. Mne vadilo ked moja mama pred sestrou hovorila o mne aká som dobrá kuchárka alebo niečo podobné, mama v tom nevidela nič zlé, tvrdila že to je pravda a nič iné, ale ja som bola postavená do tej role zlej /nenavidenej/sestry.

verka96 » cimi Třeba na příkladu těch růžových brýlí...uvědomit si nebo přehodnotit, jestli ti ty růžové brýle jsou vůbec k něčemu...(protože to není celistvý život...což takhle já vnímám toho neptuna)
Takže na tom příkladu, Neptun může být třeba i ten kdo tě pobízí přijmout celou škálu toho, co se ti nelíbí (venuše)...

Když nad tím s odstupem času přemýšlím, určitě ty růžové brýle měly svůj důvod - ochranný - milosrdná lež, která mě pomáhala v těžké době. Ale teď už v určitém směru ztratila důvod - tedy už dřív, když Neptun kvadratizoval Venuši s Neptunem v 8.d.
Takže bych řekla, že teď se to srovnává. Uvidím, co ještě bude dál.

thééé » aktigram ano, srovnání dětí není vůbec vhodné, tím se může nadělat hodně škody. Taky přehazování zodpovědnosti.
My jsme starší ročníky, dříve se to tak neřešilo...

Sestra Luna » tajga Narodila som sa s Neptúnom v blízkosti MC, ktorý vrhá kvadrát na Lunu/Asc.
a Saturn/Jupiter.

Keď sa Neptún priblížil k MC a v celej svojej kráse sa doň rozlial, uvedomila som si, že moje vnímanie reality, ktorá doma panovala, je zahmlené rúškom tajomstva. Cez slzy, ktoré pôsobili ako ochranný štít, sa mi zdal byť Svet znesiteľnejším. Objavila som krásu plačúcich očí.

Postupne som začala prichádzať o zrak, dieťa so slabnúcim zrakom si neuvedomuje, že slabo vidí. Rozmazané videnie Sveta považuje za normálne, vyrastá s pocitom, že každý vôkol neho hmlisto vidí.
A tak som teda realitu prestala vnímať zrakom. Zbystrila som sluch, lenže ani nočné výkriky nepôsobia lahodne pre spiacu detskú dušu.....

Moje sny ma držali pri živote. V nočných hodinách sa myseľ rozpustila v nekonečne a zdali sa mi nádherné sny, častokrát nočné mory, nespracované zážitky z uplynulého dňa. Živé sny, astrálne telá. V spánku som videla ostro, každý detail bol zaostrený zrakom orla.


Až keď tranzitujúci Neptún vrhol trojitý kvadrát na Mars/Venušu/Slnko si okolie uvedomilo, že som takmer slepá.

Na školskej lekárskej prehliadke, bolo odhalenie môjho zdravotného stavu sprevádzané hurónskym smiechom všadeprítomných detí.

cimi » thééé Myslím, že klíčové pro zbavení se všech negativních projevů neptunu je přijetí temnoty/zla...tzv dolního světa...jak je tu vedle v diskuzi...dokud neptunik nepřijme tuhle polaritu, nepřijme i tyto síly, tak bude stále jen útěkář, snílek a ta psychická popelnice pro kolemjdoucí...

aktigram » cimi Ja som to už v začiatku napísala - podala som mu ruku a on ma previedol mojou temnotou aby som našla ozajstné svetlo.
Takže áno, áno prijatie polarity.

thééé » cimi asi to tak nějak bude...
a asi spíš bych řekla hmotu vůbec, to hrubozrnné, reál a nějaké srovnání se s "karmou", následky, jako opakem vykoupení..taky nevědomí jako opak nadvědomí...
ale psychická popelnice je z 8. domu, pluťák...to teda musím protestovat ...
Takže jen popelnice....vidím břeh moře, plný naplavených odpadků a mrtvol

cimi » aktigram Ano

cimi » thééé Tu psychickou popelnici mám z nějaké knihy
Až budu doma tak pohledám…byly tam docela trefné věci. A poměrně známá kniha, ale nevzpomenu si teď na název…

Ano, to produchovňování hmoty je v podstatě největší duchovno x)

verka96 » Sestra Luna A nyní trochu vidíš nebo tak jen obrysy? Zamýšlím se, že píšeš...
Mě se dnes zdál sen, kolem příběh už si moc nepamatuju, tedy mám ještě obrazy. Skočila jsem do velkého bazénu (takový ten starší velký komunistický, betonový), kde byla trochu větší hloubka. Věděla jsem, že je tam dost vody, ale nebála jsem se. Ve vodě jsem začala klesat ke dnu, ale velmi pomalu než obvykle, uvědomila jsem si, že už nevydržím s dechem, že se ode dna neodrazím zpět nad hladinu. Nevěděla jsem, co se mnou bude, jestli se neutopím. Najednou mě proud vody zase pomalu vynesl nad hladinu, už jsem téměř s dechem nevydržela, ale nakonec jsem se nadechla.
TAková záchrana na poslední chvíli...

verka96 » thééé Taková technická:
mě přijde popelnice spíš adekvátní k 12. domu, ale tu popelnici musí ještě vyvést popeláři na skládku atd. Ještě je tu nějaký proces. Ale 12. dům mi přijde úplně splachovací - rozpustí se, vypustí se a tím se to úplně spláchne ze světa napořád.
8. dům mi přijde jako kostlivec ve skříni, na dlouho se to může schovat, pak to neočekávaně vypadne jako