Jak lesní tůňku čistou máš duši,oči dvě hvezdičky co z nebe září,ústa jak obláček úsměv jim sluší,pěšinky starostí vepsaných v tváři.Jak maják na moři uprostřed bouře,na mysu Naděje stojíš si pevně,mocně a urputně bráníš své srdce,statečně odrážíš vlnu po vlně.Bílých racků přátel zástupy,každý den radostně zdraví,světýlkem navádíš zbloudilé lodě,až cestu najdou svoji.Rozevři náruč, vyjdi vstříc vodě,nechť stěstí a láska připlují k Tobě...
alassea
...nádherná jednu ti sem pripíšem,aby si nezabudla,že aj ty si majákom /je od zagorky/
Tak tu sedím,ruce v klíně čas se vleče,loudá líně, náhle vím, že ticha plný dúm už mám. Sčítám chvíle i pátky, stokrát vracím si tě zpátky, stokrát slyším tě jít, jako teď sem k nám.
Když východní vítr vál a dál k břehúm vzdáleným hnal lodí přídě. Když východní vítr vál, řekl jsi, až se vrátíš domú, nezabloudíš v stínu stromú, když za oknem,co září tmou, budu já maják, tvúj maják. /Nemám tu to kolečko na u /