Sladký je život a hořké bytí,na cesté ponuré, když sny se hroutí.Jsi moji můzou a moji touhou,jsi světlem co na cestu do ráje mi svítí.Paprskem slunce co ze srdce ti vychází,pošleš mi usměv pro duši mou.Pohladíš políbíš myšlenkou pouhou,pak zavřeš oči a necháš mne jít.Necháš mne samotnou jen s mojí hrůzou,zbitou a bolavou,s pocitem viny počítám resty.Bodám tě do srdce, neslyším pláč,odpusť mi, můžeš-li, sešla jsem z cesty.Hledám to děvče co jsi tak miloval.V hluboké tmě to krásné světlýko,kterým si mne těšíval...