Sladký je život a hořké bytí,na cesté ponuré, když sny se hroutí.Jsi moji můzou a moji touhou,jsi světlem co na cestu do ráje mi svítí.Paprskem slunce co ze srdce ti vychází,pošleš mi usměv pro duši mou.Pohladíš políbíš myšlenkou pouhou,pak zavřeš oči a necháš mne jít.Necháš mne samotnou jen s mojí hrůzou,zbitou a bolavou,s pocitem viny počítám resty.Bodám tě do srdce, neslyším pláč,odpusť mi, můžeš-li, sešla jsem z cesty.Hledám to děvče co jsi tak miloval.V hluboké tmě to krásné světlýko,kterým si mne těšíval...
Tyna_Tynka to bude dobré, kytičko holt všechno se mění, i to děvčátko minulé už není... to je nezbytný pohyb, a světýlko, co do ráje svítí, to chápe, to vidí... jen nech hořet plamínek nové krásy, je na každém, jestli se u něj ohřeje, či spálí nenech se udusat a všechno se spraví...
ale poskytni čas k rozpoznání krásy Tvé nové záře... (a někdy je třeba dát čas i sám sobě k pochopení...)