V muzeu přísných obrazůstéká po stěnách těžkost minulostijako láva z Etnyjako slzy z včelího vosku.Vyhrává ten, co dál doskočía dosáhne na třpytivou dýkuna čepeli rytina,které už dnes stejně nikdo nerozumí.Ani v etickém kodexuprodejných kurevnenašel bys tolik sprostotya lásky zároveň.(a snažit se můžeš sebevíc)A tak čas plyne,v plynech a oparechnačechráváš své peřía nehladíš si břichodřív nežpředsetměním.
e.s.o.rimmer
Duha sbírá pytle neřestí, naděluje úsměv pro štěstí, však daleká cesta upředena, vroucně všem nabízena,
když Slunce zapadá, vše špatné se rozpustí, za obzorem zamává, bez našich neřestí,
chceme se poučit, radostí se načerpat, než se stihneme vykoupat, v hlavě začne pučit,
zda-li není vše klam, vraťme se tam, kde radosti života máme, kde si je navzájem dáme,
ať už je to kdekoli, spoléhejme na své blízké, pamatujme jen to hezké, co prožijeme s kýmkoli.
-------------------------------------------------------------------- Vše mlha zahalí, duhu nechte být...září pro všechny stejně. --------------------------------------------------------------------