Tepy promlčených věkůkreslí po zdech bez dotekusvětlem stínů jezer vlny,prázdných židlí sál tak plný,klavír v bílých klapkách tušísmutek černých klapek duší,lék, mých prstů pohyb letmý,vybarví je teplem ze tmy,tóny vysvlečené z prachupřekonaným tichem strachuproprší s ozvěnou cituke tvým uším, jenže… jsi tu?
Wolfinka
» Fialkaa
ano , když sedím doma, nemám moc podnětů, ale stačí vyjít ven a celý svět ti křičí do uší, podívej se, vidíš? Slyšíš? najednou Ti slova přicházejí sama... :)