Až se zas budeš kochat...Po modrém blankytu bělavé páry hynou,lehounký větřík s nimi hraje;a vysoko – v daleké krajebílé obláčky dálným nebem plynou,a smutný vězeň takto mluví k nim:„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,co ramenem tajemným zemi objímáte,vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,v tiché se slzy celí rozplýváte,vás já jsem posly volil mezi všemi.