Až se zas budeš kochat...Po modrém blankytu bělavé páry hynou,lehounký větřík s nimi hraje;a vysoko – v daleké krajebílé obláčky dálným nebem plynou,a smutný vězeň takto mluví k nim:„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,co ramenem tajemným zemi objímáte,vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,v tiché se slzy celí rozplýváte,vás já jsem posly volil mezi všemi.
cifršpionka
Ale to má ještě pokračování,né? S tím jsem byla v krajském kole recitační soutěže v Ostravě,někdy dávno,to jsi ještě ani po houbách nechodila,njn,nostalgické vzpomínky mne uchvátily