Někdy si vzpomenu na sebe a chce se mi smátjak brouk pytlík ztracený v lese myšlenek(však ty víš...)a pak, někdy, třeba zítra, zapomeneš, zraněnákdybys obešla tisíckrát svět, vždy se ráda vrátíš(na konec obzoru...)Jen, že pampelišky tam u Vás jsou stejně žlutýjako kuřátka, dětské ručičky, podběl duše...(co vysypalas jako popel...)Jen, že nemusíš pást všežravé kobylky, aby byl mírprotože Ty sebe samu ještě trošku znáš(a ta troška ti vystačí... to vím)
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Mirko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Nakládáš na podnos bohatou krmi z neznáma jistota trochu se hrbí
Cítí však nosánek zas známou vůni kde jen to mám skryto, pod starou houní.