Povídky o Mourkovi,z knihy vydané roku1946 - Diskuze a zkušenosti

Jak jsem tu psal deník,a ten už skončil.A teď jsem našel knihu,a v ní jsou příběhy jednoho kocourka Mourka.Líbí se mi také,jak je to psané.Kdo má rád pohádky a kočičky,může si počíst.Jsou zde Veselé a trpké chvíle,kočičího kluka.Napsal:Vladimír Mazálek.Nakladatelství v Olomouci.A začínáme: Dětství Mourkovo,,Mourečku,ty jsi neposedný kluk,"volá stará kočena.,,Jenom bys pořád sjížděl a hnízdečko,ve kterém ses narodil,necháváš prázdné.Dokud se ti očka neotevřela,krčil ses k mamince,ale teď bys jenom skotačil.",,Ale,maminko,vždyť já si jenom trošičku zašplhám po pytlech a trámech,nebo se proběhnupo naší hůře.A na hambálky jsem ještě ani jednou nevylezl.",,No,to by tak ještě chybělo,až kamsi pod samou střechu a zlomit si potom pacičku nebo dvě nebo dokonce všechny čtyři.Co bych si potom s tebou smutná počala?,,Však já tam nepolezu,"bránil se Mourek,ale po očku se zahleděl na hambálky,jak by se to na nich pěkně procházelo.Ale maminka jako by mu to četla z očí,ihned Mourečka zavolala a povídá mu:,,Tož poslouchej,ty neposedo,co se stalo onehdy sousedově Zrzce a je přece hodně starší kotě jako ty.Ta také sjížděla po trámech a dostala se až k okénku."Ale Mourek jí skočil do řeči a povídá:,,Jejda,maminečko,zaveď mne do okénka,já bych se tak rád trošinečku vykoukl a hned bych zase utíkal do hnízdečka.",,Ale tož přeci poslouchej,ty mluvko!A to okénko bylo právě otevřené.",,Jej,to muselo být pěkné,"šeptal si v duchu Moureček.,,A tak milá Zrzka hned se uvelebila na okénku.",,Kdybych já jenom tak směl,"myslil si zase Mourek.,,Ale před domem stál vysoký akát a jedna větev sahala až k samé Zrzce.",,A Zrzka hned byla na ni,pravda maminko,"povídá Mourek.,,Hned ne-chvíli se jenom rozhlížela,ale najednou šup-a už byla na akátě.",,Vždyť jsem si to hned povídal,já bych to taky tak byl udělal.",,Ty jsi nerozumný všetečka,poslouchej jenom co se stalo.Tož ta Zrzka sedí na větvi a dívá se pořád vzhůru do samého vršku.Sedělo tam několik vrabčáků a Zrzka,že se jim pochlubí,jak umí šplhat.Vrabčáci se hned rozletěli,ale Zrzka po kmeni pořád výš a výš.A už byla skoro ve vršíčku,pomysli Mourečku,až v samém vršíčku.A teď se podívala milá Zrzka dolů,aby viděla sama,jak je vysoko,vysokánsko.Chvilečku se jí to líbilo,ale najednou se jí hlavička zamotala a Zrzka užuž skoro by byla spadla.A tak se honem přestala dívat dolů,ale už se jí tam nelíbilo,protože měla strach,že spadne.Tož začala pomaloučku slízat a strachy tuze mňoukala,na tu haluz k okénku zapomněla a lezla pořád níž.Najednou zahafal na dvoře sousedův Sultán,Zrzka sebou trhla a bác!chudinka dolů.",,Ale,maminko,já bych nespadl,já bych se drápky zachytl a dobře bych se držel.",,To si jen tak myslíš-ale dopadlo by to s tebou ještě hůře než s ubohou Zrzkou.Pomysli, Mourečku,ona si zlomila pravou přední nožku.Tři neděle potom hezky musela ležet a pan doktor ji musil pacičku napravovat.Ach,ta křičela,jak to tuze bolelo!A ještě dnes na ni trochu napadá.Atak,když budeš někdy sám doma,nikdy do okénka nelez,aby z tebe nebyl potom kulhavý kocourek.To by ses ani nenaučil chytat myšek.A jaký by to byl kocourek-takového by každá hospodyně vyhnala."