Povídky o Mourkovi,z knihy vydané roku1946 - Diskuze a zkušenosti

zdraví1

Naďule Bubo Bubíčku já jsem tu knížku jako mala měla !!!!!!!!! jakmile jsem začala číst , tak hned první věta mi ji připomněla To je neuvěřitelné , ale hned se mi vybavilo , že když jsem si ji jako malá holčička četla , tak jsem místo kočena četla kačena a běžela jsem za maminkou , ať mi to vysvětlí - proč se kačena stará o kocourka a proč on jí říká maminko ˇUplně tu knížečku mám před očima i obrázky z ní .... Děkuju - vrátila jsem se do dětství

buba » Naďule Ahojik Nadi tak to je super,on tuhle knížku dostal asi mamky bratr,takže můj strejda,a já jsem rád,že se až doposud,uchovala tady u nás.Sestra z ní četla taky jistě svým synkům,a já si jí znova taky připomínám rád.

Naďule » buba Přesně - to je ona .....škoda , že nevím kam se poděla

buba PRVNÍ VYCHÁZKA

Mourkově tetě se narodila tři pěkná koťátka-tak maminka,že jí půjde navštívit.Napekla dobrých koláčů a cukrovinek,naskládala plný koš a povídá Mourkovi:,,Mourečku,pěkně si tu hrej,buď hodný a nelez na hambálky ani do okénka.A tu máš pěknou hvězdičku a srdíčko a rohlíček.A já už musím spěchat."Moureček dal mamince pac a pusu a maminka už šla.Mourek zůstal na hůře sám.Napřed vytáhl z kapsy hvězdičku,chvíli ji olizoval.Byla sladká jako med.Moureček usrkoval,jak mu chutnala.A za chvíli byla celá hvězdička v něm.
A tak vytáhl ještě srdíčko a tuze si na něm pochutnal.Potom si nakroutil vousy,sedl si na trám a díval se k okénku.Ale vzpomněl si na Zrzku a tak honem sklopil očka,aby ho to okénečko neponoukalo.
Ale samému bylo na hůře smutno.A tak se chvíli rozmýšlel,co dělat.Najednou hop!a už byl na schodech-a pěkně potichoučku ťap,ťap,ťap po schodech dolů do síňky a už stál u branky do dvora.A za tou brankou stálo pěkné kuřátko Pírko,žluté jako měsíček v zahrádce.Mourek prolezl brankou mezi latěmi a už byl u něho.
Hned mu povídá:,,Víš co,Pírko,budeme spolu kamarádit."A Pírko,že ano.
A tak šli spolu pěkně pod kolnu a vykládali si.Mourek potom sáhl do kapsičky,vytáhl cukrový rohlíček a půl dal Pírkovi.A Pírko zobal,až se mu hlavička mihotala,jak mu ten rohlíček chutnal.
A když ten rohlíček snědli,povídá Pírko:,,Mourečku,ty jsi hodný chlapec a já tě vezmu k nám,když vaše maminka není doma.My máme ještě několik takových kuřátek jako jsem já-a budeme si pěkně hrát.A když se nám bude chtět spinkat,maminka načechrá křídla a my hezky šup pod ně.A ty taky s námi půjdeš spinkat a bude ti teploučko.Naše maminka umí tak pěkně hřát,že ani kamen nepotřebujeme.A potom ještě spolu mamince vyskočíme na záda."
,,Jejda,to bude pěkné,"povídá Moureček a pacičkou pohladil kuřátko Pírko.
A hned se sebrali a šli.Pírko napřed,Mourek za ním.Přišli až k hnojišti a tam seděla kvočna s ostatními kuřaty na slámě.To největší kuřátko vykukovalo zpod křídla a hned uvidělo Pírko a Mourečka.Honem vyskočilo mamince na záda a řeklo:,,Maminko,naše Pírko si vede takového krásného kocourka,koukej jak se mu svítí kožíšek.A jaký má pěkný ocásek jako šavličku!"
Ale jakmile to maminka uslyšela,vyskočila,až kuřátka leknutím zapípala,a hned se hnala proti Mourkovi.A Pírko honem volalo:,,Maminko,nezlob se na něho,to je Moureček z naší hůry,on mně dal půl cukrového
rohlíčku a my budeme spolu kamarádit."
Ale maminka nedbala Pírka a klof,klof uhodila dvakrát Mourka.A on začal plakat a honem utíkal k brance.A Pírko taky plakalo,jak mu bylo Mourečka líto.
Jak to uslyšely ostatní slepice,začaly kdákat-a husy zdvihly krky a syčely a z boudy vyskočil huňatý Brok a zahafal,až se to ve dvoře rozléhalo.A Moureček běžel jako divý a všem utekl brankou do síňky a domů na hůru.Ale byl celý ustrašený a srdéčko mu strachy ještě buchalo,když ulehl do hnízdečka.

Siraels Mourek už se žení

buba » Siraels Jejda!Ale to mi nemůžeš takhle přeskakovat,když ještě neprožil ani celé dětství. Ale to je pěkný,ale to tady v té knížce není,tak odkud to máš?To je nějaké pokračování.

Siraels » buba Toto bude asi druhý díl Tady to se jmenuje "Mourek tatínkem -historie kočičí rodiny"-také od Mazálka

buba » Siraels No to je krásný,a tu teda nemáme,a ta je vydaná kterého roku? Tu mi pak taky můžeš přepsat,nebo přetisknout,to bych si rád taky přečetl,a pak synovečkovi.A ségra by byla taky nadšená.

Siraels » buba Až budu mít čas,tak jí přepíšu Tahle je vydaná v roce 1930 v Olomouci....

buba » Siraels No to je dobrý,takže je vydaná dřív než první díl,a ještě k tomu koukám,že ji máte mnohem víc zachovalou,o tu se asi někdo pěkně staral. Tak jo,budu se těšit.Děkuji.

buba MOURKŮV SEN

Leží ustrašený Moureček v hnízdečku,očka se mu klíží,klíží,až najednou hlavička glc!a Mourek už spal.Ale ve spaní měl strašné sny.
Zdálo se mu,že maminka se dlouho nevracela od tety a tak milý Mourek šel ji hledat.Ale zabloudil a přišel k velikánskému lesu.U toho lesa páslo se stádo hus,a jak přišel až k nim,poskočil ten největší houser,klap-a už držel Mourka v zobáku.Ale Mourek sebou strachy házel a tak drápkem uškrábl toho housera a on zagágal,až to zahřmělo.Ale jak otevřel zobák,vyskočil ustrašený mourek a utíkal do lesa,ale houser se pustil za ním a tuze na něho syčel.Najednou však opackl o pařez a buch!sebou na zemi vzhůru nohama.A ty ostatní husy se mu tuze smály,jak sebou nemotorně házel a křičel.Ale mourek pelášil pryč.
Najednou uvidí chudáček,jak se proti němu žene obrovský brok a bílé zuby na něho cení už zdaleka.Mourek honem uskočil.a jak nejrychleji mohl,vyšplhal na vysoký dub.A to psisko běželo pořád rovno,a když Mourka nevidělo,poohlédlo se stranou,ale v tom buch!do jednoho stromu,až to lesem zarachotilo.A to jste měli vidět,jak to psisko Bročisko začlo zuřit.Ten strom vytrhlo,všecky haluze s něho okousalo a potom ještě chytilo ten kmen do tlamy a utíkalo pořád dál.Mourek si oddychl.A když se trochu uklidnil,chtěl sešplhati se stromu,ale ani nedomyslil.Pojednou se okolo něho zatmělo a velikánský pták už po něm otvíral zahnutý zoban.Moureček se třásl jako prut a honem uskočil vzhůru na větev,ale dravec zamával tak strašně křídly,až z toho zafučel vítr a Mourek buch!zrovna na jeho hlavu.A dravec už se vznesl nad les.A tož Moureček,aby nespadl,zaryl se drápky do oka toho dravce a to oko mu hned vyteklo.Dravčisko sebou trhlo,křídly strašlivě zamávalo a chtělo Mourečka srazit.Ale Mourek zabořil se zas pracičkou do druhého oka a drápky zapustil ještě hlouběji.A ten pták klapl zobanem,až Mourkovi uši zalehly,ale on se nepustil.
A to osleplé ptačisko sebou trhalo a všelijak nakřivo letělo.Ale už přiletěli nad vesničku a ten dravec narazil na komín Mourečkova domečku.To vám byla rána!A z komína se jenom zaprášilo.-Moureček hned poznal jejich domeček a šup dolů.A když dopadl na střechu,zrovna se probudil.Tak se chudáček ještě strachy třásl,ale rozhlédne se okolo a nikde nic.Na hůře všecko tak,jak bylo dříve.I komín stál pevně a po těch všech obludách ani památky.Jen Mourkova matička se právě vrátila od tety a donesla Mourkovi moc koláčů a cukrovinek.Ten si pak pochutnal!

buba U BRANKY

Stojí Moureček u branky,hledí na dvůr na hnojiště.Pírko tam zobká červíky,až se mu hlavička třepetá.Stará kvočna pilně rozhrabává hnojiště.Pírko pořád u maminky a zobká o tři zdechy.Také ostatní kuřátka zob,zob,zob,sbírají zrnka a červíky.
Najednou však letí ubohé Pírko s odhrábnutou mrvou kus po hnojišti.Nadpletlo se mamince při hrabání do cesty.,,Pí,pí,pí,"spustilo trochu moldánky,ale v tom uvidí červíka jako cvalíka.A tak nechalo honem moldánek a honem zob-a už byl ten cvalík v něm.A jak zdvihlo hlavičku,uvidělo
za brankou smutného Mourka.A tož honem hop,hop,pustilo se za ním,až se mu křidélka roztřásla a hned volalo:,,Nazdar,Mourečku,jak ses vyspal?A nezlobíš se na mne,že ti včera naše maminka nabacala?
Nezlob se,Mourečku,maminka tě ještě neznala a myslila si,že mne chceš zakousnout.Tož pojď pěkně na dvůr,budeme zase kamarádit."
,,Rád bych šel,"povídá Mourek, ,,ale bojím se klovanců vaší maminky.Tebe mám ,Pírečko tuze rád,ale na dvůr nepůjdu.Koukej,zde mám ještě hrmolec od včerejška."Pírko honem prostrčilo žlutou hlavičku brankou a ff--,f,f,ten hrmolec Mourkovi pofoukalo.A Mourek vrrrr,vrrr,vrrr--,spokojeně si přadl,Pírečko pacičkou pohladil a pěkně se k němu lísal.Najednou bz,bz,přiletí moucha masařka a sedne si k samému Mourkovi.Pírko se ani nehne,ale po očku potutelně hledí,hledí-až najednou klof!a tlustá masařka už byla ve volátku.A Mourek se smál,že Pírko už umí chytat mouchy.Pírko se taky trochu šibalsky zaščuřilo,ale hned na Mourka:,,A ty ještě neumíš lapat myšky?"
A Mourek smutně,tuze smutně,že neumí,že ho maminka ještě nechce učit,že je malý a že by leda myšky rozehnal.A tak si ještě chvilku vykládali,až najednou Pírko,že už musí jít,aby šel Mourek s ním,Ale Mourek se bál,že on nepůjde.Tož Pírko povídá:,,Počkej hezky tady,Mourečku,já řeknu mamince,aby šla k brance,a můžeš s námi u maminky trochu spinkat."A už běželo Pírečko za maminkou,a hned ji šuškalo něco do uška.
a za chvíli kvok,kvok,kvok,sádlí se kvočna s kuřátky u samé branky.Mourek drží Pírko okolo krčku,chvilku ještě dovádějí,až najednou sednou,očka se jim zavírají,zavírají-najednou hlavičky glc!a už hezky vedle sebe spinkají.

V KUCHYNI

Běží Slávek ze zahrady s kytkou kvítí pro maminku,zastaví se u branky a co vidí?Kuřátko Pírko spinká vedle koťátka pod křídlem kvočny.Honem se Slávek ohne po koťátku,které se právě s Pírkem probudilo.Ale kvočna se zlostně načepýří-kvok,kvok,a zob Slávka do ručky.
,,Šo,pipino,"volá Slávek a už drží koťátko a běží s ním do kuchyně a křičí:,,Maminko,maminko,koukej,co to nesu!
Takové krásné koťátko-spalo s Pírečkem pod kvočnou."A maminka hladí kocourka a Slávek vyskakuje radostí.A v tom si vzpomněl na kytici.A tož se honem přikrčil k mamince,a že ji donesl kytku.A maminka ho měkce pohladí a povídá:,,A teď honem,Slávečku,musíme dát Mourkovi něco smlsnout."-A už běžela do komory,přinesla hrnek mléka a Mourkovi nalila na misku.Mourek byl trochu polekaný,jak Slávek pořád křičel,že mají pěkné koťátko,a tak se jen po očku koukal na to mléko.Ale za chvilku sklonil hlavičku k misce a už srkal,až se mu červený jazýček mihotal.
Slávek byl rád a maminka byla taky ráda,jak mu chutnalo.Když se nasrkal,přisedl k němu Slávek a pěkně ho hladil po kožíšku.A Mourek už se nebál,ale vrr,vrr,spokojeně si přadl a najednou šup Slávkovi na klín a pacičkou začal si pohrávat Slávkovými knoflíky.A za chvilečku zas hop,hop,a už seděl Slávkovi na rameně a jak dováděl,tak dováděl.Slávek se smál a maminka se smála,jak je ten Moureček veselý.
Mourek hned šplhal po židli,hned se pustil pod lávku,hned proti Slávkovi,že ho byla plná kuchyň.Najednou se rozběhl Slávek do svého koutečku a už ujíždí se svým žebřiňáčkem.A pěkně vystele vozík měkkými hadříky,uprostřed udělá pěkné hnízdečko,a než se Mourek nadál,už byl v něm.A ještě ho Slávek přikryl hadýrkou,že mu vyčnívala jen hlavička.A když to tak všechno spravil,Mourka ještě v hnízdečku pohladil,a že pojedou daleko,daleko,až do Brna.A jeli.Slávek táhl a říkal si:

Jdeme,jdeme
chodníčka nevíme.
Dobří lidé vědí,
oni nám povědí.

Když doříkal,ohlédne se po Mourkovi,ale ten už byl ten tam.Pod stolem seděl a po očku hleděl za Slávkem.A najednou hop,hop,a už byl na židli.
A Slávek šup za ním a už ho držel a hned s ním zas na vůz do hnízdečka.A zas ho pěkně položil,pěkně přikryl,že mu jen očka vykukovala.A zase jeli.Ale Slávek už neříkal,ale pořád hleděl na Mourka.
Mourek už nevyskočil,protože se mu v hnízdečku jaksi zalíbilo,ale pěkně se krčil,až mu tam bylo krásně teploučko a spokojeně vrr,vrr,začal si přísti.
Slávek pořád na něho hleděl a Mourek pořád vrr,vrr,vrr.Ale najednou hlavičku několikrát jaksi zavrátil,očka se mu sklížila a Moureček schoulený v klubíčku už pěkně spal.
Slávek honem pr!,hned zastavil,potichoučku zanesl vozík do svého koutečka a po špičkách spěchá za maminkou a už jí šeptá:,,Maminko,tichoučko,Moureček už spí,abys ho nevzbudila."

buba A PŘECE V OKÉNEČKU

Jednou povídá maminka Mourkovi:,,Já musím do stodoly na myšky a tak tady buď hodný a nesháněj po trámech,abys nespadl.A v troubě máš mlíčko a v polici měkký rohlíček."
A maminka už běžela.
Mourek se pěkně umyl,kožíšek se mu jenom leskl.
Potom ulehl do hnízdečka a přadl a přadl.
Ale najednou jako by ho někdo bodl,hup z hnízdečka ven a začal dovádět.
A když se hodně nadováděl,podívá se vzhůru a uvidí okénko.A hned si sedl,ocásek zakroutil,na přední nožky se podepřel a pořád a pořád hledě do toho okénka.A cosi mu povídalo:Nedívej se do okénka,ty neposlušný kluku!Vzpomeň si ty jenom hezky na Zrzku!
A tož Mourek sklopil očka,ale jenom chvilku.
A zas natáhl hlavičku a vzhůru a zas hleděl do toho okénka.A to okénko bylo otevřené.
Jejda,to se Mourkovi líbilo a on hlavičku pořád natahoval,jako by jí chtěl dostat až do okénka.-A tak hodnou chvíli hledí a hledí a pořád hledí.A už hlavičky ani nesklopuje.
Najednou hop,hop,a už byl na trámě a pěkně si po něm vykračoval.A za chvíli si povídá v duchu:Že bych já nevylezl na hambálky?A nahlas si vrní:,,Vylezu,vylezu,a vylezu!Však já nejsem taková nemotora jako Zrzka.Já už umím chodit i po laťkách na brance.
A já ukáži Zrzce,že umím jinak šplhat než ona.
Já jsem přeci kluk a Zrzka jen děcko.
A copak děcka umějí tak šplhat jako kluci?
A já už jdu!" A šel.
Ťap,ťap s trámu na trám a už byl na hambálkách
a pěkně pomaloučku se tam procházel.
Najednou se podívá dolů a ona se mu trošičku zamotala hlavička-ale jenom trošinku.
A on zastavil a za chvilku zase ťap,ťap,a už se procházel.A zas pohleděl dolů a hlavička už se mu skoro nic nezamotala.A zas se procházel a zas pohleděl dolů-a to už se mu hlavička ani trošičku nemotala.
Mourek hned rozumoval:,,A já nespadnu a ne a ne!A já ukáži Zrzce,že já nespadnu a že se nebojím."A tak se při tom nafukoval,jak byl pyšný.A to právě přišel k okénku-a hned hop,a už v něm seděl.
Ten vám otvíral očka a nemohl se vynadívat.
Bylo právě jaro a stromy byl tak pěkně zelené
a ty domky bílé jako mléko a to nebíčko jako pomněnky pěkně modré.A v těch korunách stromů,to byla krásná muzika,jak ti ptáčci zpívali!
A silnicí jede ten vysoký pan starosta a volá na své straky:,,Tož pojďte,děvčata,musíme dnes pospíchat.Ještě musíme dopoledne na jetel."A při tom si z faječky zdlouha pukal a ty straky pomaloučku za ním.
Když ty kravky zajely,hleděl Mourek daleko,
až k horám,jak se modrají temnými lesy.
A tak hleděl a pořád hleděl.Ani si nepovšiml,
že na blízkém akátě poskakovalo hejno vrabčáků.
Najednou se cosi mihlo vzduchem jako šipka
a do těch vrabčáků jako by střelil.
A on to byl krahulík.
Tak zakroužil až k samému Mourkovi.a to jste měli vidět!Jak Mourek jenom mžikem zahlédl ten ohnutý zobák a ty velké strašné oči,honem hup na trám!Ale chyba lávky.Minul trám a letěl dolů.Ach,ten zažil strachu!Ale měl štěstí.
Dopadl šťastně na všechny čtyři tlapky-jenom nosánkem zaberanil o trám.I to bolelo safraportsky!

Naďule » buba Bubo ty jsi zlato

buba » Naďule Děkuju Nadi,no Ty taky.protože mám radost,že si to alespoň ještě někdo čte.Ale i tak si alespoň procvičuji psaní na klávesnici,protože v tom moc dobrý nejsem,

buba No,a nám dneska zajeli našeho Mourečka.
Byl ze všech koťat největší a nejmazlivější,
ale toulal se k silnici a doplatil na to. Ach jo.A tak i Mourečku pro tebe,pokračuji v pohádkách.

NA CESTÁCH

Narodil se nový den.Hned zrána bylo teploučko a na dvoře samý život.Hnojiště hemžilo se slepicemi,husy a kachny žvachtaly se pod pumpou,Brok si pochutnával na snídani a na ořechu šveholilo několik vlaštoviček.A slunéčko na obloze pořád vystupovalo výš a výše,jako by chtělo přehlédnouti celý svět.
V maštali prozpěvoval si pacholek,
koně dupali o stání,až se to rozléhalo po celém dvoře.A za chvíli už koníci pospíchali s vozem na pole.A pacholek radostí jenom bičem pošvihoval,jak si ti vraníci vykračovali-a postroje se na nich proti slunci krásně blyštěly.
Jenom Pírečko jakési smutné stojí u branky,
stojí a pořád hledí do síňky.Ani neslyší maminku,která pořád kvok,kvok,svolává kuřátka na červíky a larvy.Chvílemi prostrčí hlavičku brankou mezi latěmi a smutně píp,píp,volá nedočkavě na Mourečka.Ale pořád nic.Moureček nejde.Jenom dveře od kuchyně hřmotně zapadly
a služka už běží zavřít vrata.Najednou vám odletí branka a přimáčkne ubohé Pírečko ke zdi.Ach,to vám bolestně pípalo a naříkalo,jak to tuze bolelo,ale naštěstí odneslo si jenom pořádný hrmolec na hlavičce.Pírečko se ještě krčilo v koutečku a ten hrmoleček tak zlehoučka pokládalo na studenou zídku,aby tak nepálil a nebolel.A v tom cap,cap,kráčí si Moureček s půdy a hned do koutečka za Pírkem.
,,Nazdar,Pírečko,co se tady tak krčíš v koutečku a samo jako prstík."A Pírečko mu hned vykládalo,jak utržilo hrmoleček.A tak Moureček
mu pěkně oplatil to pofoukání a už spolu cupkali na dvůr.Přišli až k vratům,děvečka Andula právě je zavírala.Pírečko dostalo strach,aby zas nebylo připlácnuto a tak hbitě šup i s Mourečkem a už byli na ulici.A jenom odskočili,už vrata bác!a byla zavřena.Tak ti dva malí kamarádi chvilenku stojí proti sobě,hledí hned na vrata,hned zas na silnici a na celou ulici.Ale Moureček se za chvilku vzpamatuje a už cap,cap,kráčí i s Pírečkem vzhůru po silnici.Najednou zaslechnou křik od mezírky.to dva kluci běží do školy.Učení drží každý pod paží a nohy se jim jenom mihotají.
-A tak Moureček s Pírkem honem šup do příkopu,
přikrčili se potichoučku pod trávníček a ani nedýchali,když ti kluci podle nich tak běželi.
Kluci jsou již u školy,Moureček s Pírkem beží příkopem vzhůru.,,A kampak to jdeme,Mourečku,"ptá se pírko.,,No,do světa na cesty,"povídá mu trochu pyšně Mourek.,,Maminka mně onehdy vykládala,že svět je veliký,tuze velikánský a my pořád jenom na dvoře nebo na půdě nebo v síňce.A tak půjdeme dnes daleko,dalekánsko."
,,Jenom abychom nezabloudili,"povídá bojácně Pírečko-ale vtom zob po travičce a malá kobylka už byla v jeho volátku.Mourek se vypjal jako velký pán a že on se neztratí,
že on si dobře pamatuje jejich žlutá vrátka
a domeček a bílou zídku s modrou podrovnávkou.
A tak si pěkně vykládají,vykládají,až jsou z dědiny ven.Pírečko se pořád ohlíží nazpět,ale
Moureček pořád dál a dál.A tak stojí už u železničních závor za dědinou.Najednou cilink,cilink...,zazvučí zvonek a závory se spouštějí.Oba kamarádi odskočí a koukají zpovzdálí,až se závory natáhnou přes silnici.
A z dálky cosi strašně dýchá a pořád hlasitěji
a hlasitěji,až ve chvilce mihne se lokomotiva s několika vozy za sebou.
pírečko skrčeno u samé země chvěje se strachy
-i Mourek přikrčený hledí vyjeveně,až by očka vyhleděl.A ten zvoneček zase cilink,cilink a závory zase spěchají vzhůru.A tak se oba trochu uklidnili a kráčejí dál.Hned za závorami stojí při silnici košatý ořech.
Moureček hned byl u něho,a než se Pírečko vyškrabalo po stráni vzhůru,už se Mourek šplhal po tlustém kmeni pořád výš a výš.
,,Spadneš,Mourečku,"volá Pírko a smutně hledí do koruny ořechu.Ale Mourek hop,hop a už byl tuze vysoko.Ale Pírko začalo plakat,protože se tam samo bálo,a tak Mourek šup,šup zase dolů.Najednou mu ale nožka jaksi uklouzla a on
bác!pěkně dolů vedle samého Pírka.Ale dopadl šťastně na všechny nožky a tak se jenom zasčuřil na Pírko a ono se také zasmálo,že už je Mourek dole a že se mu nic nestalo.
A hned se pustili zas po nivě dál a dál.
Pírko co chvíli zob,zob,a brzy mělo volátko plné.A Mourek mu taky pomáhal a tak se naučil lapat mušky.A tak se tomu oba smáli a ani nezpozorovali,jak už jsou tuze daleko.
ale najednou jim rozbolely nožky,oni se k sobě přikrčili,ulehli,aby si trochu odpočali.Ještě si chvilku vykládali,kolik mušek a kobylek a červíků a larev pochytali,ale najednou se jim hlavičky zvrátily,očka se jim sklížila a už spali.Mourek skrčený v klubíčku,Pírko přituleno k jeho krčku libě si oddychují,jak se jim to pěkně spinká.A to slunéčko je pěkně oba ohřívá.Ale najednou ššš,ššš,hrhrhr,hrhrhr,zasyčí a zarachotí zase vlak,jako kdyby bouře zahučela.Mourek vyskočil,až Pírko od něho odletělo a bolestně zapípalo.Ale už oba hledí udiveně na sebe.
Ale brzy se vzpamatovali,že jsou na cestách.
A tak Pírečko,že už by zas rádo domů a Moureček také,protože už měl velký hlad.
Tož se pustili zas tou nivou,ale cesta se jim
spletla,oni pořád sem tam a dokola a zase zpět
a tak chudáci bloudili a bloudili.Pírečko i při tom bloudění pořád zobkalo do volátka,už je mělo jako raneček.Ale Mourek měl hlad jako vlk.Ale ta niva byla tuze velikánská a oni se nemohli a nemohli dostat k silnici.a už jim
nožky oběma zas bolely a už se jim strachy srdečka stahovala,už jim slzičky oběma napřed
kapaly,potom už proudem tekly,ale oni pořád
chudáčci bloudili.A Pírečko už sotva ty tenké nožičky za sebou vláčelo a pořád o každou hrudku zakopávalo a usedavě plakalo,že už nikdy neuvidí maminky a kuřátek.A Mourek
taky plakal a naříkal:
,,Pírečko,Pírečko,kam my jenom jdeme a jak my se dostaneme domů?Kdybych já aspoň jenom ten ořech mohl uvidět,já už bych potom trefil
až k nám."A to Pírečko chudáček teprve naříkalo,až usedalo.-Ale najednou se mu očka rozjasnila,zoblo Mourka a povídá:,,Koukej,
Mourečku,co je to za pěkné zvířátko?"
A než to dopovědělo,už to zvířátko bylo u nich
a povídá:,,Já jsem malý zajíček-my tady býváme s maminkou,tam pod tím kopečkem máme pelíšek.
A jak vám se říká a proč máte očka celá uplakaná?"
,,Já se jmenuji Mourek,"povídá kocourek,
,,a tohle je Pírečko-my spolu kamarádíme a my jsme zabloudili a nemůžeme se dostat k ořechu při silnici-my už tady,myslím,někde umřeme."
A jak to pověděl,hned se dal zase do pláče a Pírko hned s ním tuze vzlykalo,jaký mělo strach.I ten zajíček trochu zesmutněl,ale hned
povyskočil,zasmál se a povídá:
,,Vy hledáte ten ořech u silnice blízko
železničních závor?A tož neplačte,vždyť já vás tam zavedu i se zavázanýma očima.To se ale musíme obrátit na druhou stranu,tudyto se jde do Vinohradů a ořech je přece na Nivkách-copak vy to nevíte?A tam u skály jsou Čtvtě a k Jiřikovicím Padělky,to my zajíčci už od mala všechno musíme umět,abychom nezabloudili."
A jak jim to dopověděl,hned se Pírečko k němu přitulilo a pěkně zaprosilo:
,,Prosím tě,pěkný zajíčku,zaveď nás honem k tomu ořechu a můžeš s námi až k nám na dvůr,
tam je ti veselo."Ale zajíček,že oni nesmí
nikdy do vesnice,že jsou tam zlí lidé a že by jej zabili.A už byli na kopečku,už uviděli v dálce košatý ořech a tuze se radovali.Pírko radostí několikrát vyhuplo,aby ten ořech taky uvidělo.A zajíček uprostřed,Pírko s jedné,Mourek s druhé strany a pořád k tomu ořechu.A Pírečko se pořád po očku na toho zajíčka dívalo,jak se mu tuze líbil jeho kožíšek,jeho černá očka a dlouhá ouška.
Cesty jim pěkně ubíhalo,už byli blízko toho ořecha.Ale najednou se zajíček zastavil a že už dál nepůjde a nepůjde.Tak se s ním oba rozloučili,pěkně mu poděkovali,že jim ukázal cestu,ale to již zajíček pelášil,až se za ním
prášilo.Mourek s Pírkem ještě mu zavolali
nazdar a už spěchali domů a všem vykládali,jak oni dlouho bloudili,až je ten pěkný zajíček
zavedl k ořechu.A Pírko ještě častokrát o tom zajíčkovi plným zobáčkem vyprávělo a ostatní
kuřátka tak ráda by ho byla uviděla,ale do pole se bála.I Moureček nejraději vykládal mamince,jak ten zajíček znal všechna pole,a přece nebyl větší než on.

Uttami Kráása Kubiku,si to čtu a citím tu pěknou hravou euforii

mitea Ty más doma samé klenoty.
Je to úzasné.Vytlacím si to a prelozím do slovenciny mojej vnucke.Miluje kocky.

Jaňajs » buba Počkej Bubo!!! Jsem z toho jelen,srnec i daněk....To přejetí kocourka patří do povídky,nebo vám opravdu zajeli kocourka??vám?Nebo v knize?Bože mě už vážně hrabká...Tolik povídek mi od tebe uniklo!!!nedala jsem si to do sledovaných a teď se v tom utopím..A oka se klíží....Jdu číst..Díky ti...Krásné..