V zajetí vlastních sítí,které tvoříme si, jakobychom už posté,nebyli spadli do propastihříchu a vlastních slastí,jako bychom nikdy nebylinebyli...A v zákoutích,(jo, v zákoutích,kde sakra jinde ? (!!!)polykáme svou vlastní bezbranost,dokud nezalkneme sesvým svědomím.Myšlenky přichází někdy tak pozdě,a někdy příliš brzy,že i lusknutí prstu je dlouhé,tak dlouhé,oproti okamžikuprocitnutí...Nevidíš, nevíš,když obklopuje tě to, po čem jsi vždy toužil,ovšem je to jen střípeček,z láhve od vína,která za to všechno mnohdy může.(a pak, že není víníííkůůů)Tak proč?Ptají se ti,kteří pravdy už se nebojí,avšak neví si s ní rady.A že topíme se?A co?!!Vždyť se nám to líbí.Však žijem jen jednou, ne?A kecy a kecy a kecy...Tak zas někdypříště...Carpe diem...