karamel
Co to bylo!? Co to je?! Kolem mě, všude, stíny! Stíny černější než tma. Cítím je, dotýkají se mě. Ony..., ony mě drží! Objímají! Neee! Musím v sobě vznítit tu poslední jiskru tepla! Přeci ji v sobě ještě mám! Musím mít!!!
To ne, já se nevzdám! Bez boje nikdy!!! Sbírám poslední síly. Dokážu se vzepřít. Tělo už mě neposlouchá. Pozoruji svoji dlaň. Šedá, popelavá... Dokážu to, musím.
karamel
» miluška medvídková
to jsou mé depky, strach ze smrti a usnout...vím, že to nejsou sny, ale ty mé šílené pocity, kdy jsem na jaře bála se spát..