olověná oblohopůdo rozoranávydej těla mučedníkůa propusť je z úhorůpinie a duby věčnépochovejte jejich jménaspínajíce větve k nebiprosti vašich úborůvy ponejvíce pláčetekdyž tne vás do živéhoa stloukají sekřížedřevěné...pokládám dlaně na Jeho chodidlalíbám všechny Jeho rány...avšak živí vstanou z mrtvýchto jen mrtvípláčou dál...
!gby
Nekdy bych se radsi zakopal, vzdal se rannich rozbresku a zustal pod nanosem hliny v meditacich a predstavach o lepsim zivote... neuspokojice sve touhy, touhy, ktere ani nemohou byt uspokojeny, kdyz nevim, po cem touzim...
co je to neco, co by me probudilo zpet k zivotu...