Sláva živým aneb Štěpánovská

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

26.12.2009 - 19:59

Tyna_Tynka

Sláva živým aneb Štěpánovská

olověná oblohopůdo rozoranávydej těla mučedníkůa propusť je z úhorůpinie a duby věčnépochovejte jejich jménaspínajíce větve k nebiprosti vašich úborůvy ponejvíce pláčetekdyž tne vás do živéhoa stloukají sekřížedřevěné...pokládám dlaně na Jeho chodidlalíbám všechny Jeho rány...avšak živí vstanou z mrtvýchto jen mrtvípláčou dál... :74:

Řazení:

26.12.2009 - 20:37 | Filtr

!gby

Nekdy bych se radsi zakopal, vzdal se rannich rozbresku a zustal pod nanosem hliny v meditacich a predstavach o lepsim zivote... neuspokojice sve touhy, touhy, ktere ani nemohou byt uspokojeny, kdyz nevim, po cem touzim...

co je to neco, co by me probudilo zpet k zivotu...

a nebo pohrbilo navzdy...

26.12.2009 - 21:04 | Filtr

Najdise.cz

Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele , který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

(36) Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu.
(37) V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se;
(38) slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem.
(39) Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: „Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jakého druhu je ta žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice!“
(40) Ježíš mu na to řekl: „Šimone, rád bych ti něco pověděl!“ On na to: „Jen mluv, Mistře!“
(41) „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.
(42) Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?“
(43) Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, komu odpustil více.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil.“
(44) Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy.
(45) Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestala líbat nohy.
(46) Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy.

(47) Proto ti říkám: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.“
(48) Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“
(49) Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“
(50) On však řekl ženě: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!“

(Evangelium Lk 7,36-50)