Ač kráčím kupředu vracím se zpět,spletla si cestu naivním sněním,utopila naději s úderem vět,ztracena jsem pořád, co na tom změním. Ruce mám spálené od žhavých zdí,na dlažbě hřeby, blázen jsem snad?Spící a utrápena přesto však bdím,okouzlena především životem vnad. Neumím rozhodnout zmatena jsem pořád,louče mi nemohou osvětlit cestu,řekni mi proč sama se nestavím do řad,proč nechci vydat se k šťastnému městu. Za co jsem bičem hnána za svoji pýchu?Co mě to přivádí k údolí smrti?Stejný jak ostatní, není to k smíchu?Snad boží mlýny mě pomalu drtí.
poutník13
Konečně klid pomalu přichází ticho je v něm a prázdno bez lásky pocit bez citu ten bezcitný klid co samotu provází... Jen prázdno a pusto jak ticho noci bez touhy a bez pomoci... Už žádné dlaně co trhaly by srdce na kusy už žádná slova co v nichž zabalené jsou jenom lži... Konečně klid jen tma noci pocit bez citu a srdce pro lásku nechce už žít...
bojka-new
» poutník13
Snad na nějakém srazu??????? Nebo v jiném životě????? Ale neboj,pamatuji si tvoje slova a tvůj pohled....a tvoje fota ta mluví za vše...