Ač kráčím kupředu vracím se zpět,spletla si cestu naivním sněním,utopila naději s úderem vět,ztracena jsem pořád, co na tom změním. Ruce mám spálené od žhavých zdí,na dlažbě hřeby, blázen jsem snad?Spící a utrápena přesto však bdím,okouzlena především životem vnad. Neumím rozhodnout zmatena jsem pořád,louče mi nemohou osvětlit cestu,řekni mi proč sama se nestavím do řad,proč nechci vydat se k šťastnému městu. Za co jsem bičem hnána za svoji pýchu?Co mě to přivádí k údolí smrti?Stejný jak ostatní, není to k smíchu?Snad boží mlýny mě pomalu drtí.