krajinou měsíční plujia prach pomalu padá z vlasůjako závoj stříbrný..do ticha mne bolí srdce..A v dáli jako vzpomínka tam v tmavých očích tone mořev kterém chladíš tělo svésnad právě teď..Máš teplou dlaň i na dálkua srdce hřeje ke měmořským žárem..Příteli můj..já v prachu měsíčním tu tápuztrácím se a bloudímsamazraněná..