krajinou měsíční plujia prach pomalu padá z vlasůjako závoj stříbrný..do ticha mne bolí srdce..A v dáli jako vzpomínka tam v tmavých očích tone mořev kterém chladíš tělo svésnad právě teď..Máš teplou dlaň i na dálkua srdce hřeje ke měmořským žárem..Příteli můj..já v prachu měsíčním tu tápuztrácím se a bloudímsamazraněná..
Mumik
Neztrácíš se a nebloudíš sama, bo měsíc tě hlídá pod hvězdama A pokud zraněná teď si já posílám polibek léčivý Ten zacelý všechny tvé rány a když budem někdy sami, dám ti své srdce na dlani